ÚVODNÍ STRÁNKA

RYBY

Úvod

Anatomie a fyziologie ryb

Onemocnění ryb








Ke stažení















RYBY

Onemocnění ryb

Hlavním cílem bude seznámení se s nejvýznamnějšími infekčními chorobami ryb, které zahrnují onemocnění virové, bakteriální, plísňové a parazitární.

Nebezpečné nákazy

V případě výskytu nebezpečné nákazy je chovatel povinen kontaktovat místně příslušnou veterinární správu, která vyšle na místo úředního veterinárního lékaře, který provede diagnostiku.

V závislosti na situaci může nařídit eradikaci, izolaci. Jsou vyhlášena MVO. Chovatel má celou řadu povinností. Jednou z nich je  provádění dezinfekce. Je vyhlášeno ohnisko kolem kterého je ochranné pásmo. V ochranném pásmu jsou podrobena vyšetření všechna vnímavá zvířata. V případě potvrzení jsou utracena. Je stanoveno pozorovací období, ve kterém se provádí pravidelný monitoring.

  • Eradikace

  • Dezinfekce

  • Ochranné pásmo

  • Pozorovací doba (nesmí se chovat vnímaví)

V příloze 2 veterinárního zákona jsou uvedeny tyto nebezpečné nákazy ryb:

  • herpesviróza Koi (herpesviróza kapra Koi)

  • infekční nekróza krvetvorné tkáně = infekční hematopoetická nekróza (IHN)

  • virová hemoragická septikémie

  • epizootická nekróza krvetvorné tkáně

  • epizootický vředový syndrom

Virová onemocnění

HERPESVIRÓZA KAPRA KOI (KHV)

Původcem je herpesvirus, Koi  Herpesvirus (KHV), který způsobuje  kontagiózní – nakažlivé onemocnění kapra a jeho barevných variant. Vnímavé jsou k tomuto onemocnění všechny věkové kategorie od plůdku, přes juvenilní, po dospělé ryby.

Jedná se o vysoce kontagiózní onemocnění s vysokou mortalitou – úmrtností.  Pro rozvinutí choroby má význam teplota vody. Po přesunu infikovaných ryb z chladného prostředí – 13 0C do vody o teplotě 23 – 28 0C dochází k rychlému vzplanutí onemocnění.

Charakteristické příznaky jsou dezorientace ryb, které mají nepředvídatelný směr plavání. Před úhynem zrychleně dýchají. Zabarvení kůže je bledé. Na žábrech, játrech, ledvinách a slezině bývají nekrózy. Na povrchu kůže mohou být krváceniny – hemoragie a mapy, kdy dochází k poruše tvorby hlenu.

Diagnostika

Nejefektivnější metodou průkazu je PCR, kdy je možné detekovat virus i z uhynulé nebo zmrazené ryby.

Terapie

  • není známa jako u většiny virových onemocnění

Prevence

Spočívá v karanténě nově přivezených ryb, minimálně 2 týdny.

INFEKČNÍ HEMATOPOETICKÁ NEKRÓZA (IHN)

Původcem je virus, který patří do čeledi Rhabdoviridae. Vnimavý k onemocnění je pstruh duhový, losos obecný a ostatní druhy lososů rodu Oncorhynchus . Odolnější je pstruh obecný, lipan nebo štika obecná, kteří mohou být přenašečem onemocnění.

Onemocnění postihuje plůdek a mladé ryby ve věku 5 – 12 měsíců. Nejčastěji se projevuje při teplotách do 10 stupňů.                  
U nemocných ryb se projevuje malátnost, poruchy plavání, nechutenství, krváceniny a hynutí za příznaku dušení. Typický je exoftalmus – vystoupení oka z očnice a krváceniny kolem ploutví a v kůži. Při pitvě můžeme zjistit anemie vnitřních orgánů, ale také hemoragie s krevními sraženinami.  Postihuje krvetvorné orgány – ledviny, kde způsobuje nekrózy.

Diagnostika 

  • průkaz původce izolací viru na buněčných liniích a jeho identifikace

VIROVÁ HEMORAGICKÁ SEPTIKÉMIE – VHS    

Původcem je virus, který patří do čeledi Rhabdoviridae, stejně jako IHN. Vnímavý je pstruh duhový, pstruh obecný, síhové, lipan podhorní, štika obecná, losos obecný a další mořské druhy ryb. Nevnímavý je k tomuto onemocnění siven americký.
Jedná se o vysoce infekční onemocnění, které postihuje všechny věkové kategorie ryb, ale primárně ryby do jednoho roku věku při teplotách do 10 stupňů. Nad 15 stupňů se onemocnění projevuje vzácně.  Faktorem, který může ovlivnit rozvoj onemocnění je i stres vyvolaný nešetrnou manipulací s rybami, znečištěnou vodou nebo nesprávným krmením.

Charakteristické je ztmavnutí povrchu těla a exoftalmus. Přítomny jsou krváceniny, které nalezneme ve svalovině, plynovém měchýři, v játrech. V ledvinách a v játrech dochází k degeneraci, což vede k poruše krvetvorby a anémii. Při postižení nervové tkáně lze pozorovat ryby s poruchami plavání.

Diagnostika

  • průkaz původce izolací viru na buněčných liniích a jeho identifikace, stejně jako u IHN

Terapie není známa.

 

JARNÍ VIRÉMIE KAPRŮ

Původcem je virus, který patří do čeledi Rhabdoviridae a způsobuje akutní virové onemocnění postihující hlavně kaprovité ryby- kapr obecný, karas obecný, karas stříbřitý, tolstolobik bílý, amur bílý, ale také sumec velký,  lín obecný, či štika obecná. K onemocnění dochází zpravidla na jaře a největší úhyny jsou při teplotách do 17 stupňů. Při teplotách nad 22 stupňů úhyny ustávají.  Na jaře rybám chybí protilátky.

Ryby jsou apatické, dochází k zježení šupin, ztmavnutí kůže. Projevuje se u nich exoftalmus. Dutina břišní bývá zvětšená. Charakteristické jsou krváceniny na orgánech, ve svalovině a plynovém měchýři, ale také na kůži.

Diagnostika

  • průkaz původce izolací viru na buněčných liniích a jeho identifikace

PUCHÝŘNATOST

Původcem je virus, který je řazen mezi herpesviry a způsobuje onemocnění chronického charakteru. Má velký hospodářský dopad, protože dochází k senzorickému znehodnocení ryb – jejich vzhled. Vnímaví jsou kapři, líni, ale i štiky nebo sumci a další druhy ryb. Onemocnění se vyskytuje hlavně u 2letých a starších ryb. Charakteristické jsou změny na kůži, které mají až květákovitý vzhled.

V pozdějších stádiích jsou ryby malátné a vykazují celkové oslabení.

Bakteriální onemocnění

  • Erytrodermatitida

  • Flavobakterióza  

  • Renibakterióza 

  • Furunkulóza  

  • Yersinióza  

ERYTRODERMATITIDA

Erytrodermatitida postihuje kapra obecného a jedná se o Infekci kůže, která způsobuje hluboké léze až perforace do dutiny tělní. Typickým projevem je ascités – celková vodnatelnost.

FLAVOBAKTERIÓZA

Flavobakterióza postihuje lososovité ryby, zvláště pstruha duhového a způsobuje odchlípnutí žaberních víček, což vede k příznakům dušení.

Typické jsou ploché léze na kůži, šedé barvy, které nejdou do hloubky.

RENIBAKTERIÓZA

Způsobuje poškození ledvin.

FURUNKULÓZA

Postihuje lososovité ryby,  a to především starší věkové kategorie – 1 – 2 roky. Může docházet k náhlým úhynům bez příznaků. Objevuje se střevní forma, dále tvorba abscesů ve svalech, které se pak provalují na povrch ve formě kožních vředů – furunklů.

YERSINIÓZA

Vnímavé jsou lososovité ryby, u kterých způsobuje malátnost a poruchy plavání. Charakteristické jsou krváceniny v dutině ústní a patře, v očích (červená tlama) a skřelích. Objevuje se i exoftalmus, který v pokročilých stádiích může vést k prasknutí očí.

 

Plísňová onemocnění

  • Branchyomykóza

  • Saprolegnióza 

BRANCHYOMYKÓZA 

Plísňové onemocnění u kaprů, línů, zlatých karasů  a dalších druhů, které vede k rozrůstání plísní v žaberních cévách, které jsou tak ucpávány, dochází k cirkulačním poruchám a k nekrózám tkání.

SAPROLEGNIÓZA

Povrchové zaplísnění – dermatomykóza ryb, kterou mohou onemocnět všechny druhy ryb i jejich jikry. Dochází k poškození povrchu těla, čímž se naruší homeostáza a ryby hynou na celkovou sešlost.

Parazitární onemocnění

PROTOZOÓZY

  • nemoci vyvolané prvoky

Krevní bičíkovci

Vyskytují se především u plůdku kapra a lína, ale také u štik, amurů a dalších druhů ryb. U starších ryb se toto onemocnění nevyskytuje. Parazitují v krevním oběhu, ale pronikají i do různých tkání svého hostitele. Jejich vývoj je nepřímý přes pijavice. V pijavicích se vyvíjí přes trávicí ústrojí a slinami se dostávají do dalšího rybího hostitele. Vyvolávají chronické onemocnění, které se projevuje kachexii – vyhublostí, endophtalmem- zapadlé oči a anemickými žábry. Povrch těla ryb je tmavý, charakteristické je ztížené dýchání a malátnost. Nejvýraznější průběh je v období konce zimy a začátku jara, což souvisí s omezeným pohybem ryb v této fázi roku.  Z hlediska výskytu onemocnění je důležitá především prevence spočívající v likvidaci pijavek.

Kokcidie

Výskyt onemocnění je omezen pouze na chov kaprů a vrcholí na jaře po přezimování. Rozlišujeme střevní a uzličkovou formu kokcidií. Obě formy napadají střevní epitel, který vážně poškozují a způsobují tak poruchy vstřebávání živin. Ryby se nakazí perorálně z potravy ze dna nádrží, a to pozřením oocyst – infekčních stádií. Po pozření dochází k vývojovému cyklu, který zahrnuje nepohlavní a pohlavní rozmnožování. Vznikají pak nové oocysty, které se uvolňují do vnější prostředí a mohou dlouhou dobu přežívat na dně a být zdrojem infekce.

Charakteristickým projevem je malátnost, kachexie. Klinické příznaky se projevují až při silném zamoření a k úhynům dochází výjimečně. Patologickým nálezem je zánětlivý proces ve sliznici střeva, které může být krvavé, v případě uzlíčkové formy jsou zde nodulární změny. Terapie se neprovádí, důležitá je prevence spočívající v likvidaci oocyst ze dna nádrží. Preventivním úkonem může být vysoušení dna a jeho dezinfekce páleným vápnem. Při zamoření je potřeba přikrmovat plůdek, aby neměl tendenci vyhledávat potravu na dně, kde se kokcidie vyskytují.

Ichtyoftirióza

Původcem tohoto onemocnění je Ichthyophthirius multifiliis (kožovec). Jedná se o jedno z nejzávažnějších parazitárních onemocnění ryb, a to především v intenzivních chovech v rybnících, sádkách nebo v akváriích, kde může způsobit hromadné úhyny. Citlivé k tomuto onemocnění jsou všechny věkové kategorie ryb. Velmi vnímavým druhem je sumec. Jedná se o exogenního parazita ryb, kdy na rybách přežívá vegetativní fáze – trofont. Živí se buněčným detritem na těle mezi pokožkou a škárou a také v oblastí žaber na žaberním epitelu. Poté, co doroste do určité velikosti, se uvolní a zapouzdří. V zapouzdřené cystě – tzv. tomont dojde k nepohlavnímu množení – dělení, kdy vznikne množství tomitů, které se dále vyvíjí v theronty. Theronty aktivně vyhledají hostitele a cyklus se opakuje.

Pro rozvoj ichtioftiriózy je důležitým faktorem především vyšší teplota a vysoká koncentrace ryb, dále také imunosuprese, špatná výživa nebo hladovění.

Charakteristickým znakem je krupička – bílé krupičkové změny na kůži, ploutvích a žábrech. Ryby se otírají o dno, jsou malátné a hynou za příznaků dušení.

Používají se antiparazitární koupele, které jsou však účinné pouze proti kožovcům ve volných stádiích. Používá se rovněž přechodného zvýšení teploty. U zájmových chovů lze využít koupel v malachitové zeleni. U potravinových ryb je její použití zakázáno.

Prevencí je dostatečný přítok čerstvé vody, vysazování zdravých ryb, využití speciálních filtrů a využití dezinfekce páleným nebo chlorovým vápnem.

 

Chilodonelóza (čepelenka)

Původcem je nálevník, který parazituje na kůži a žábrech a způsobuje významné ztráty ryb v rybnících a při odchovu ryb v rybochovných zařízeních. Nepříznivými faktory, které mají vliv na propuknutí onemocnění, jsou dlouhá zima, nedostatek kyslíku a hladovění ryb. Výskyt onemocnění je vázán na konec zimy, ryby se shromažďují u přítoků a nouzově dýchají.  Typický je postupný úhyn. Kůže uhynulých ryb je šedomodrá a žábry jsou našedlé. Terapie je např. formou krátkodobých koupelí v chloridu sodném a ve formaldehydu. Nutné je především ale zabránit zamoření chovu. Používají se speciální štěrkopískové filtry. Preventivní je optimální kvalita vody daná nízkou koncentrací organických látek a optimální saturací kyslíkem. Důležitý je rovněž výživný stav odchovávaných ryb.

 

HELMINTÓZY 

  • nemoci vyvolané červy

Monogenea

Zástupci těchto parazitů jsou častou příčinou onemocnění v chovech ryb. Poškozují žábra a kůži, což vede u plůdku k úhynům. Jsou to vejcorodí nebo živorodí hermafrodité, kteří mají přímý vývoj bez mezihostitele. Klinické příznaky se projevují až při silném zamoření, kdy v pokročilém stádiu dochází až k úhynům. Charakteristické je nouzové dýchání u hladiny a shromažďování ryb u přítoků. Plůdek hyne za příznaků dušení.

Cestoda

Cestodózy jsou infekční onemocnění vyvolané helminty ze třídy Cestoda (tasemnice). Vývoj tasemnic je nepřímý a na rybách mohou parazitovat pohlavně dospělí jedinci nebo jejich larvální stádia. Tasemnice postihují volně žijící i chovné ryby a jsou závažnou příčinou vyvolávající ekonomické ztráty. Dospělí parazité napadají vždy trávicí ústrojí, kde způsobují zánětlivé změny ve střevech a jejich mechanické poškození. Klinické příznaky se projevují až při masivních infekcích, a to nechutenstvím, inapetencí, plaváním u hladiny a hynutím. Ve střevě dochází k zánětlivým procesům. Sliznice bývá zarudlá, bývají zde krváceniny a lumen střeva mohou úplně vyplnit tasemnice. Mezi cestodózy řadíme např. kaviózu, atraktolytocestózu, botricefalózu, ligulózu a další.

Nematoda

Nematodózy jsou typické u volně žijících ryb. U chovných ryb se s nimi tolik nesetkáme. Jejich vývojový cyklus je nepřímý. Mezihostitelé bývají zpravidla vodní bezobratlí. Parazitují jak dospělci, tak larvální stádia. Nejčastěji se nacházejí v trávícím traktu, ale můžeme je nalézt i v játrech, ledvinách, v pohlavních orgánech, v tělní dutině nebo v kůži. Způsobují poškození orgánů, sají krev. V důsledku toho dochází k celkovému oslabení jedinců. Výsledkem je snížená odolnost vůči nemocem, snížené přírůstky a při těžké invazi i úhyny.

Mezi nematodózy řadíme např. rafidaskariózu u lososovitých ryb nebo filometroidózu u kaprů. Nebezpečným parazitem u úhořů je Anguilikolóza, která napadá plynový měchýř. U akvarijních ryb způsobuje závažné střevní onemocnění kapilarióza a kamalanóza, které v pokročilém stádiu mohou vést k výraznému hubnutí až úhynům.

Trematoda

Trematodózy jsou infekční onemocnění vyvolané červy, kteří jsou řazeni do třídy Trematoda (motolice). V ČR představují největší riziko sanguinikolóza a diplostomóza. Vývoj je nepřímý  zpravidla zahrnuje dva mezihostitele. V rybách parazitují dospělí červi nebo larvální stádia-  metacerkárie.

Sanguinikolóza je onemocnění postihující v akutní formě plůdek, u kterého postihuje žábra a způsobuje u nich nouzové dýchání a hynutí za příznaků dušení. U staršího plůdku a násad se projevuje chronické onemocnění ledvin – tvorba nodulů a ascités- celková vodnatelnost organismu.

Diplostomóza vyvolává onemocnění čočky, a to především v chovech lososovitých ryb. Onemocnění vyvolává i u akvarijních ryb. K úhynu dochází zpravidla pouze při silné infekci. U plůdku jsou patrné změny na kůži a žábrách. Při postižení oční čočky bývá čočka zakalená a ryby jsou slepé. Výsledkem je nepřijímání potravy a zaostávání v růstu.

Hirudinea

Hirudineózy jsou onemocnění vyvolané třídou Hirudinea (pijavky). Pijavice probodávají kůži nebo sliznici a sají krev. Srážení krve zabraňují antikoagulačním peptidem- hirudin. Parazitují zpravidla v okolí dutiny ústní, na kůži nebo na dostupných sliznicích. Nejčastějším druhem je Piscicola geometra. Při masivní infekci mohou způsobit až těžké nekrózy kůže. Kromě mechanického poškození mohou být přenašeči krevních bičíkovců- Trypanosoma.

 

ARTROPODÓZY

  • nemoci vyvolané členovci

Členovci představují ve vodním prostředí významnou část planktonu. Někteří vodní korýši jsou ale i významnými paraziti, kteří cizopasí hlavně na kůži, žábrách a živí se krví a tkáňovým mokem. Kromě mechanického poškození mohou být přenašeči bakteriálních nebo virových onemocnění. Narušeními integrity kůže navíc vytvářejí vstupní bránu pro sekundární infekci, především pro plísně.

Vrtejši