Hlavním
cílem bude seznámení se
s nejvýznamnějšími
infekčními
chorobami ryb, které
zahrnují onemocnění virové,
bakteriální, plísňové a
parazitární.
V závislosti
na situaci může nařídit eradikaci, izolaci. Jsou
vyhlášena MVO. Chovatel má
celou řadu povinností. Jednou z nich je
provádění dezinfekce. Je
vyhlášeno
ohnisko kolem kterého je ochranné
pásmo. V ochranném pásmu jsou
podrobena
vyšetření všechna
vnímavá
zvířata.
V případě potvrzení jsou utracena. Je
stanoveno
pozorovací období, ve
kterém se provádí
pravidelný monitoring.
Eradikace
Dezinfekce
Ochranné
pásmo
Pozorovací
doba (nesmí se chovat
vnímaví)
V příloze
2 veterinárního zákona jsou uvedeny
tyto nebezpečné nákazy ryb:
herpesviróza
Koi (herpesviróza kapra Koi)
infekční
nekróza krvetvorné tkáně =
infekční hematopoetická nekróza (IHN)
virová
hemoragická septikémie
epizootická
nekróza krvetvorné tkáně
epizootický vředový syndrom
Původcem
je herpesvirus, Koi Herpesvirus
(KHV), který způsobuje
kontagiózní –
nakažlivé onemocnění kapra a
jeho barevných variant. Vnímavé jsou
k tomuto onemocnění všechny
věkové
kategorie od plůdku, přes juvenilní, po dospělé
ryby.
Jedná
se o vysoce kontagiózní onemocnění
s vysokou mortalitou –
úmrtností.
Pro rozvinutí choroby má
význam teplota vody. Po přesunu infikovaných
ryb z chladného prostředí – 13
0C do vody o teplotě 23 – 28 0C
dochází k rychlému
vzplanutí onemocnění.
Charakteristické
příznaky jsou dezorientace ryb,
které mají nepředvídatelný
směr
plavání. Před úhynem zrychleně
dýchají.
Zabarvení kůže je bledé. Na žábrech,
játrech, ledvinách a slezině
bývají
nekrózy. Na povrchu kůže mohou být
krváceniny
– hemoragie a mapy, kdy dochází
k poruše tvorby hlenu.
Nejefektivnější
metodou průkazu je PCR, kdy je možné
detekovat virus i z uhynulé nebo
zmrazené ryby.
není
známa
jako u většiny virových onemocnění
Spočívá
v karanténě nově přivezených ryb,
minimálně 2 týdny.
Původcem
je virus, který patří do čeledi Rhabdoviridae.
Vnimavý k onemocnění je pstruh
duhový, losos obecný a ostatní druhy
lososů
rodu Oncorhynchus .
Odolnější je
pstruh obecný, lipan nebo štika
obecná, kteří mohou být
přenašečem onemocnění.
Onemocnění
postihuje plůdek a mladé ryby ve věku 5 – 12
měsíců. Nejčastěji se projevuje
při teplotách do 10 stupňů.
U nemocných
ryb se projevuje malátnost, poruchy
plavání, nechutenství,
krváceniny a hynutí
za příznaku dušení. Typický
je exoftalmus – vystoupení oka z očnice a
krváceniny kolem ploutví a v kůži. Při
pitvě můžeme zjistit anemie
vnitřních orgánů, ale také hemoragie
s krevními sraženinami.
Postihuje krvetvorné orgány
– ledviny, kde
způsobuje nekrózy.
Původcem
je virus, který patří do čeledi Rhabdoviridae,
stejně jako IHN. Vnímavý je pstruh
duhový, pstruh
obecný, síhové, lipan
podhorní,
štika obecná, losos obecný a
další
mořské druhy ryb. Nevnímavý je
k tomuto
onemocnění siven americký.
Jedná se o vysoce infekční onemocnění,
které postihuje všechny věkové
kategorie
ryb, ale primárně ryby do jednoho roku věku při
teplotách do 10 stupňů. Nad 15
stupňů se onemocnění projevuje vzácně.
Faktorem, který může ovlivnit rozvoj
onemocnění je i stres vyvolaný
nešetrnou manipulací s rybami,
znečištěnou vodou nebo nesprávným
krmením.
Charakteristické
je ztmavnutí povrchu těla a exoftalmus. Přítomny
jsou krváceniny, které
nalezneme ve svalovině, plynovém měchýři,
v játrech. V ledvinách a
v játrech dochází
k degeneraci, což vede k poruše krvetvorby
a
anémii. Při postižení nervové
tkáně lze pozorovat ryby s poruchami
plavání.
Diagnostika
průkaz
původce izolací viru na buněčných
liniích a jeho identifikace, stejně jako u IHN
Terapie
není známa.
Původcem
je virus, který patří do čeledi Rhabdoviridae
a způsobuje akutní virové
onemocnění
postihující hlavně kaprovité ryby-
kapr obecný, karas obecný, karas
stříbřitý,
tolstolobik bílý, amur
bílý, ale
také sumec velký,
lín obecný, či štika
obecná. K onemocnění
dochází zpravidla na jaře a
největší úhyny jsou při
teplotách do 17 stupňů. Při teplotách nad 22
stupňů úhyny ustávají.
Na jaře rybám chybí
protilátky.
Ryby
jsou apatické, dochází
k zježení
šupin, ztmavnutí kůže. Projevuje se u
nich exoftalmus. Dutina břišní
bývá
zvětšená. Charakteristické jsou
krváceniny
na orgánech, ve svalovině a plynovém
měchýři, ale
také na kůži.
průkaz
původce izolací viru na buněčných
liniích a jeho identifikace
Původcem
je virus, který je řazen mezi herpesviry a způsobuje
onemocnění chronického
charakteru. Má velký
hospodářský dopad, protože
dochází k senzorickému
znehodnocení ryb – jejich vzhled.
Vnímaví jsou kapři, líni, ale i
štiky nebo
sumci a další druhy ryb. Onemocnění se
vyskytuje hlavně u 2letých a starších
ryb. Charakteristické jsou změny na kůži, které
mají až květákovitý vzhled.
V pozdějších stádiích jsou ryby malátné a vykazují celkové oslabení.
Erytrodermatitida
Flavobakterióza
Renibakterióza
Furunkulóza
Yersinióza
Erytrodermatitida
postihuje kapra obecného a jedná se o Infekci
kůže, která způsobuje hluboké
léze až perforace do dutiny tělní.
Typickým projevem je ascités –
celková
vodnatelnost.
Flavobakterióza
postihuje lososovité ryby, zvláště
pstruha duhového a způsobuje odchlípnutí
žaberních víček, což vede
k příznakům dušení.
Typické
jsou
ploché léze na
kůži, šedé barvy, které nejdou do
hloubky.
Způsobuje
poškození ledvin.
Postihuje
lososovité ryby, a
to především starší
věkové kategorie – 1 –
2 roky. Může docházet
k náhlým úhynům bez
příznaků. Objevuje se střevní
forma, dále tvorba abscesů ve svalech, které se
pak provalují na povrch ve
formě kožních vředů – furunklů.
Vnímavé
jsou lososovité ryby, u kterých způsobuje
malátnost a poruchy plavání.
Charakteristické jsou krváceniny
v dutině ústní a patře, v očích
(červená tlama) a skřelích. Objevuje se i
exoftalmus, který v pokročilých
stádiích může vést
k prasknutí očí.
Branchyomykóza
Saprolegnióza
Plísňové
onemocnění u kaprů, línů, zlatých
karasů a
dalších druhů, které vede
k rozrůstání
plísní
v žaberních cévách,
které jsou tak
ucpávány,
dochází k cirkulačním
poruchám a
k nekrózám tkání.
Povrchové zaplísnění – dermatomykóza ryb, kterou mohou onemocnět všechny druhy ryb i jejich jikry. Dochází k poškození povrchu těla, čímž se naruší homeostáza a ryby hynou na celkovou sešlost.
Vyskytují
se především u plůdku kapra a lína,
ale
také u štik, amurů a
dalších druhů ryb.
U starších ryb se toto onemocnění
nevyskytuje.
Parazitují v krevním oběhu,
ale pronikají i do různých
tkání
svého hostitele. Jejich vývoj je
nepřímý
přes
pijavice. V pijavicích se
vyvíjí přes
trávicí ústrojí a slinami
se
dostávají do dalšího
rybího
hostitele. Vyvolávají chronické
onemocnění,
které
se projevuje kachexii – vyhublostí, endophtalmem-
zapadlé oči a anemickými
žábry. Povrch těla ryb je tmavý,
charakteristické
je ztížené
dýchání a
malátnost. Nejvýraznější
průběh je
v období konce zimy a začátku jara, což
souvisí s omezeným pohybem ryb
v této
fázi roku. Z hlediska
výskytu onemocnění je
důležitá především prevence
spočívající v likvidaci
pijavek.
Výskyt
onemocnění je omezen pouze na chov kaprů a
vrcholí na
jaře po přezimování.
Rozlišujeme střevní a uzličkovou formu
kokcidií.
Obě formy napadají střevní
epitel, který vážně
poškozují a
způsobují tak poruchy
vstřebávání živin.
Ryby
se nakazí perorálně z potravy ze dna
nádrží, a to pozřením oocyst
–
infekčních stádií. Po
pozření
dochází
k vývojovému cyklu,
který zahrnuje
nepohlavní a pohlavní
rozmnožování.
Vznikají pak nové oocysty, které se
uvolňují do vnější
prostředí a mohou
dlouhou dobu přežívat na dně a být zdrojem
infekce.
Charakteristickým
projevem je malátnost, kachexie. Klinické
příznaky
se projevují až při silném
zamoření a k úhynům
dochází
výjimečně. Patologickým nálezem je
zánětlivý
proces ve sliznici střeva, které může být
krvavé,
v případě uzlíčkové
formy jsou zde nodulární změny. Terapie se
neprovádí, důležitá je prevence
spočívající v likvidaci
oocyst ze dna
nádrží. Preventivním úkonem
může být
vysoušení dna a jeho dezinfekce
páleným
vápnem. Při zamoření je potřeba
přikrmovat plůdek, aby neměl tendenci vyhledávat potravu na
dně,
kde se
kokcidie vyskytují.
Původcem
tohoto onemocnění je Ichthyophthirius multifiliis (kožovec).
Jedná se o jedno
z nejzávažnějších
parazitárních onemocnění ryb, a to
především
v intenzivních chovech
v rybnících,
sádkách nebo
v akváriích,
kde může způsobit hromadné úhyny.
Citlivé k tomuto onemocnění jsou
všechny
věkové kategorie ryb. Velmi vnímavým
druhem je sumec. Jedná se o exogenního
parazita ryb, kdy na rybách přežívá
vegetativní fáze – trofont.
Živí se
buněčným detritem na těle mezi pokožkou a
škárou a také
v oblastí žaber na
žaberním epitelu. Poté, co doroste do
určité velikosti, se uvolní a
zapouzdří.
V zapouzdřené cystě – tzv. tomont dojde
k nepohlavnímu množení –
dělení, kdy vznikne množství tomitů,
které se dále vyvíjí
v theronty.
Theronty aktivně vyhledají hostitele a cyklus se opakuje.
Pro
rozvoj ichtioftiriózy je důležitým faktorem
především vyšší
teplota a
vysoká
koncentrace ryb, dále také imunosuprese,
špatná výživa nebo
hladovění.
Charakteristickým
znakem je krupička – bílé
krupičkové změny na kůži, ploutvích a
žábrech. Ryby
se otírají o dno, jsou
malátné a hynou za příznaků
dušení.
Používají
se antiparazitární koupele, které jsou
však
účinné pouze proti kožovcům ve
volných stádiích.
Používá se rovněž
přechodného zvýšení
teploty. U
zájmových
chovů lze využít koupel v malachitové zeleni. U
potravinových ryb je její
použití zakázáno.
Prevencí
je dostatečný přítok čerstvé vody,
vysazování zdravých ryb,
využití
speciálních
filtrů a využití dezinfekce páleným
nebo
chlorovým vápnem.
Původcem
je nálevník, který parazituje na kůži
a žábrech a způsobuje významné
ztráty ryb
v rybnících a při odchovu ryb
v rybochovných zařízeních.
Nepříznivými
faktory, které mají vliv na propuknutí
onemocnění, jsou dlouhá zima, nedostatek
kyslíku a hladovění ryb. Výskyt
onemocnění je vázán na konec zimy,
ryby se
shromažďují u přítoků a nouzově
dýchají.
Typický je postupný úhyn.
Kůže
uhynulých ryb je šedomodrá a
žábry jsou
našedlé. Terapie je např. formou
krátkodobých koupelí
v chloridu sodném
a
ve formaldehydu. Nutné je především
ale
zabránit zamoření chovu.
Používají se
speciální
štěrkopískové filtry.
Preventivní je optimální kvalita vody
daná
nízkou koncentrací organických
látek a
optimální saturací
kyslíkem.
Důležitý je
rovněž výživný stav
odchovávaných ryb.
Zástupci
těchto parazitů jsou častou příčinou onemocnění
v chovech ryb. Poškozují
žábra a kůži, což vede u plůdku
k úhynům. Jsou to
vejcorodí nebo živorodí
hermafrodité, kteří mají
přímý
vývoj bez mezihostitele. Klinické
příznaky se
projevují až při silném zamoření, kdy
v pokročilém stádiu
dochází až
k úhynům. Charakteristické je
nouzové
dýchání u hladiny a
shromažďování
ryb u přítoků. Plůdek hyne za příznaků
dušení.
Cestodózy
jsou infekční onemocnění vyvolané
helminty ze třídy Cestoda
(tasemnice). Vývoj tasemnic je nepřímý
a na
rybách mohou
parazitovat pohlavně dospělí jedinci nebo jejich
larvální stádia. Tasemnice
postihují volně žijící i
chovné ryby a jsou
závažnou příčinou
vyvolávající
ekonomické ztráty. Dospělí
parazité
napadají vždy trávicí
ústrojí, kde
způsobují zánětlivé změny ve střevech
a jejich
mechanické poškození.
Klinické
příznaky se projevují až při masivních
infekcích, a to nechutenstvím,
inapetencí, plaváním u hladiny a
hynutím.
Ve střevě dochází
k zánětlivým
procesům. Sliznice bývá zarudlá,
bývají zde krváceniny a lumen střeva
mohou
úplně vyplnit tasemnice. Mezi cestodózy
řadíme
např. kaviózu,
atraktolytocestózu, botricefalózu,
ligulózu a
další.
Nematodózy
jsou typické u volně žijících ryb. U
chovných ryb se s nimi tolik
nesetkáme. Jejich vývojový cyklus je
nepřímý. Mezihostitelé
bývají
zpravidla
vodní bezobratlí. Parazitují jak
dospělci, tak
larvální stádia. Nejčastěji se
nacházejí
v trávícím traktu,
ale můžeme je nalézt i v játrech,
ledvinách, v pohlavních
orgánech,
v tělní dutině nebo v kůži.
Způsobují poškození orgánů,
sají
krev. V důsledku toho dochází
k celkovému oslabení jedinců.
Výsledkem je
snížená odolnost vůči nemocem,
snížené přírůstky a při
těžké invazi i
úhyny.
Mezi
nematodózy řadíme např. rafidaskariózu
u
lososovitých ryb nebo filometroidózu u
kaprů. Nebezpečným parazitem u úhořů je
Anguilikolóza, která napadá
plynový
měchýř. U akvarijních ryb způsobuje
závažné
střevní onemocnění kapilarióza a
kamalanóza, které
v pokročilém stádiu
mohou vést k výraznému
hubnutí
až úhynům.
Trematodózy
jsou infekční onemocnění vyvolané
červy, kteří jsou řazeni do třídy Trematoda
(motolice). V ČR
představují největší riziko
sanguinikolóza a diplostomóza. Vývoj
je
nepřímý zpravidla
zahrnuje dva mezihostitele.
V rybách parazitují dospělí
červi nebo larvální stádia- metacerkárie.
Sanguinikolóza
je onemocnění postihující
v akutní
formě plůdek, u kterého postihuje žábra
a způsobuje u nich nouzové
dýchání a
hynutí za příznaků dušení.
U
staršího
plůdku a násad se projevuje chronické
onemocnění ledvin – tvorba nodulů a
ascités- celková vodnatelnost organismu.
Diplostomóza
vyvolává onemocnění čočky, a to
především v chovech
lososovitých ryb.
Onemocnění vyvolává i u
akvarijních ryb.
K úhynu dochází zpravidla
pouze
při silné infekci. U plůdku jsou patrné změny na
kůži a
žábrách. Při postižení
oční čočky bývá čočka
zakalená a ryby jsou
slepé. Výsledkem je
nepřijímání
potravy a zaostávání v růstu.
Hirudineózy
jsou onemocnění vyvolané třídou Hirudinea
(pijavky). Pijavice probodávají kůži nebo
sliznici a sají krev. Srážení krve
zabraňují antikoagulačním peptidem- hirudin.
Parazitují zpravidla v okolí
dutiny ústní, na kůži nebo na
dostupných sliznicích.
Nejčastějším druhem je Piscicola
geometra. Při masivní infekci
mohou způsobit až těžké nekrózy kůže. Kromě
mechanického poškození mohou
být
přenašeči krevních bičíkovců- Trypanosoma.
Členovci
představují ve vodním prostředí
významnou
část planktonu. Někteří vodní
korýši
jsou ale i významnými paraziti, kteří
cizopasí hlavně na kůži, žábrách a
živí se
krví a tkáňovým mokem. Kromě
mechanického poškození mohou
být
přenašeči bakteriálních nebo
virových
onemocnění. Narušeními integrity kůže
navíc
vytvářejí vstupní bránu pro
sekundární infekci,
především pro
plísně.