ÚVODNÍ STRÁNKA

DRŮBEŽ

Úvod

Anatomie a fyziologie ptáků

Manipulace s drůbeží

Způsoby chovu
kura domácího

Přehled významných onemocnění drůbeže

Neinfekční choroby

Virové choroby 

Bakteriální choroby

Mykotická onemocnění 

Ektoparazitózy

Endoparazitózy

Vakcinační program


Ke stažení
















DRŮBEŽ

Vakcinační program kura domácího

Jedním z preventivních opatření vůči výskytu onemocnění je očkování zvířat. 

Vakcinace je pouze jedním z nástrojů prevence, který v chovech lze a je nutné uplatňovat. 

Žádná vakcína nezajišťuje v terénních podmínkách 100 % ochranu vůči onemocněním.

Vakcinace patří mezi tzv. veterinární hygienická opatření. Základem ochrany chovu a prevence vůči onemocněním spočívá v odpovídající úrovni zoohygieny.  Nutná je ochrana chovu před zavlečením onemocnění. Ve velkochovech to lze zajistit uplatňováním tzv. černobílého provozu, kdy veškerý materiál, ale i pracovníci procházejí přes hygienickou smyčku a chov je vůči vnějšímu světu uzavřen.  Důležitým nástrojem k prevenci onemocnění je také dodržování turnusového systému chovu, kdy po každém vyskladnění se provádí mechanická očista, dezinfekce a desinsekce chovných zařízení.

Použitím vakcín se snažíme zabránit možnému vzniku onemocnění v hejnu nebo chceme alespoň omezit výskyt klinických příznaků, které mohou vést k úhynu nebo produkčním ztrátám.

Očkování je možné provádět v malochovech i ve velkochovech. V intenzivních chovech jsou vakcíny využívány v hojné míře. Vakcinační program dané farmy je dán typem produkce, zdravotní problematikou v daném chovu, ale také ekonomikou chovu.

Vakcinační program chovu by měl být vždy upravován dle současné situace v terénu – dle aktuálního výskytu infekčních onemocnění. Pro vakcinaci drůbeže tak neexistuje univerzální program ani schéma.

U drůbeže se setkáváme s vakcinacemi dobrovolnými a povinnými:

 

Povinné vakcinace

Očkování proti Newcastleské chorobě

Newcastleská choroba je nebezpečná nákaza, která je povinná hlášení. 

Vakcinace je povinná pro všechny reprodukční chovy a chovy nosnic pro produkci konzumních vajec.

U chovu nosnic pro produkci konzumních vajec je tato povinnost pro hospodářství, kde je chováno více než 500 ks nosnic.

Vakcinace je rovněž povinná pro drůbež – slepice a kohouty, která se účastní výstav. Povinnost vakcinace je dána Metodikou kontroly zdraví a nařízené vakcinace pro daný rok

MKZ-SVS

Pro malochovatele vakcinace povinná není, ale je více než vhodné proti Newcastleské chorobě vakcinovat i v malochovech.

Vakcína zcela nezabraňuje infekci. Zvyšuje pouze infekční dávku nutnou k propuknutí onemocnění. 

Očkování proti salmonelóze

Očkování je dostupné proti salmonelóze, která způsobuje paratyfus drůbeže. Toto onemocnění způsobují hostitelsky neadaptované salmonely: Salmonella typhimurium nebo Salmonella enteritidis, které jsou přenosné i na člověka.

Národní program tlumení salmonel je zaměřen na tyto hostitelsky neadaptované salmonely. 

Povinná vakcinace je v rámci tohoto programu u chovu nosnic, které produkují konzumní vejce.

Národní program pro tlumení výskytu salmonel

Vakcinace se provádí při odchovu kuřic a musí být ukončena nejpozději 3 týdny před plánovaným zastavením nosnic do snášky. Vakcinace je hrazena státem.

Vakcinace v reprodukčních chovech kura domácího je dobrovolná. V malochovech je vakcinace rovněž dobrovolná a zpravidla se nevyužívá, a to kvůli vyšší ceně vakcín, které jsou baleny po velkých dávkách a je nutné je rychle spotřebovat.

 

Dobrovolné vakcinace

V rámci dobrovolných vakcín se využívá zpravidla těch, které mají význam z pohledu ekonomiky chovu. Uplatňují se tak vakcinace zejména proti onemocněním, které v chovech mohou způsobovat potenciální ztráty.

Vakcinace v rodičovských chovech

Vakcinací v rodičovských chovech lze zabránit vertikálnímu přenosu infekce na potomstvo. Navíc se očkováním rodičů zajistí přenos protilátek na potomstvo.

Významná je zde vakcinace proti infekční burzitidě, která způsobuje nemoc Gumboro. V malochovech se vakcinace vůči tomuto onemocnění zpravidla neprovádí.

Vakcinace v produkčních chovech u nosnic

Provádí se u onemocnění, které mohou mít velký dopad na snášku. Kuřice se vakcinují proti infekční bronchitidě, aviární encephalomyelitidě, neštovicím nebo adenovirové salpingitidě.

 

V intenzivních chovech je možné vakcinovat také proti reovirové artritidě, syndromu poklesu snášky, choleře, kokcidióze nebo proti kolibacilóze.   

 

Vakcinace v malochovech   

V malochovech se vakcinace využívá omezeně. Zde je důležité si uvědomit, že nakoupené kuřice před snáškou jsou sice vakcinovány, ale očkování nezajišťuje celoživotní imunitu. Chovatelé by si této skutečnosti měli být vědomi, stejně jako i vůbec možnosti aplikace vakcín v malochovech, která je bez možných rizik pro kvalitu vajec nebo masa. Problém využívání vakcín v malochovech je hlavně velikost balení, vysoká cena a krátká exspirace po otevření.

Kuřice kupované z velkochovů bývají vakcinované proti infekční bronchitidě nebo Markově chorobě – herpesvirus, případně proti infekční burzitidě nebo proti Newcastleské chorobě.

Sami malochovatelé mají možnost svou drůbež vakcinovat proti Newcastleské chorobě, salmonelóze, kokcidióze, infekční bronchitidě, infekční burzitidě drůbeže nebo neštovicím.

Význam vakcinace, způsob aplikace a kontrola imunity

Dobře provedená vakcinace zajišťuje ochranu hejna před klinickým průběhem onemocnění, 

snižuje vnímavost hejna k infekci oproti hejnu nevakcinovanému 

a snižuje infekčnost jedinců pro možné další šíření onemocnění.

Vakcinaci lze provádět hromadně nebo individuálně.

Hromadná aplikace vakcín je možná perorálně v pitné vodě nebo inhalačně sprejem nebo aerosolem.

Individuální aplikace vakcín je možná do spojivkového vaku, namočením zobáku po nozdry, metodou dvojího vpichu, intramuskulárně nebo pod kůži. Možná je také aplikace vakcíny přímo do vejce.

Vakcinací celého hejna navodíme u hejna ptáků kolektivní imunitu, která se projevuje tím, že se snižuje riziko infekce jedince, že bude infikován, pokud je součástí tohoto vakcinovaného hejna.

Imunitu získanou vakcinací lze kontrolovat přímo, a to tím že infikujeme jedince virulentním patogenem, častěji ale nepřímo, např. serologickým vyšetřením.