Jedním z preventivních opatření vůči výskytu onemocnění je očkování zvířat.
Vakcinace je pouze jedním z nástrojů prevence, který v chovech lze a je nutné uplatňovat.
Žádná
vakcína nezajišťuje
v terénních
podmínkách 100 % ochranu vůči
onemocněním.
Vakcinace
patří mezi tzv. veterinární
hygienická opatření.
Základem ochrany chovu a
prevence vůči onemocněním spočívá
v odpovídající
úrovni zoohygieny. Nutná je ochrana
chovu před zavlečením
onemocnění. Ve velkochovech to lze zajistit
uplatňováním tzv.
černobílého
provozu, kdy veškerý materiál, ale i
pracovníci procházejí přes hygienickou
smyčku a chov je vůči vnějšímu světu
uzavřen.
Důležitým nástrojem k prevenci
onemocnění je také dodržování
turnusového systému chovu, kdy po
každém vyskladnění se
provádí mechanická
očista, dezinfekce a desinsekce chovných zařízení.
Použitím
vakcín se snažíme zabránit
možnému vzniku onemocnění v hejnu nebo
chceme alespoň omezit výskyt
klinických příznaků, které mohou
vést k úhynu nebo produkčním
ztrátám.
Očkování
je možné provádět
v malochovech i
ve velkochovech. V intenzivních
chovech jsou vakcíny
využívány v hojné
míře. Vakcinační program dané farmy je
dán typem
produkce, zdravotní problematikou
v daném chovu, ale také ekonomikou
chovu.
Vakcinační
program chovu by měl být vždy
upravován dle současné situace
v terénu – dle
aktuálního výskytu
infekčních onemocnění. Pro vakcinaci drůbeže tak
neexistuje univerzální program
ani schéma.
U
drůbeže se setkáváme s vakcinacemi
dobrovolnými a
povinnými:
Newcastleská choroba je nebezpečná nákaza, která je povinná hlášení.
Vakcinace je povinná
pro všechny reprodukční chovy a
chovy nosnic pro produkci konzumních vajec.
U
chovu nosnic pro produkci konzumních vajec je tato povinnost
pro hospodářství,
kde je chováno více
než 500 ks nosnic.
Vakcinace je rovněž povinná pro drůbež – slepice a kohouty, která se účastní výstav. Povinnost vakcinace je dána Metodikou kontroly zdraví a nařízené vakcinace pro daný rok.
Pro
malochovatele
vakcinace povinná není, ale je více
než vhodné proti Newcastleské chorobě
vakcinovat i v malochovech.
Vakcína zcela nezabraňuje infekci. Zvyšuje pouze infekční dávku nutnou k propuknutí onemocnění.
Očkování
je dostupné proti salmonelóze,
která způsobuje paratyfus
drůbeže. Toto onemocnění způsobují
hostitelsky
neadaptované salmonely: Salmonella
typhimurium nebo Salmonella
enteritidis,
které jsou přenosné i na člověka.
Národní program tlumení salmonel je zaměřen na tyto hostitelsky neadaptované salmonely.
Povinná vakcinace je v rámci tohoto programu u chovu nosnic, které produkují konzumní vejce.
Vakcinace
se provádí při odchovu kuřic a musí
být ukončena nejpozději
3 týdny před
plánovaným zastavením nosnic do
snášky. Vakcinace je hrazena
státem.
Vakcinace v
reprodukčních chovech kura
domácího je dobrovolná.
V malochovech je vakcinace rovněž dobrovolná
a
zpravidla se nevyužívá, a to kvůli
vyšší ceně vakcín,
které jsou baleny po
velkých dávkách a je nutné
je rychle spotřebovat.
V rámci dobrovolných vakcín se využívá zpravidla těch, které mají význam z pohledu ekonomiky chovu. Uplatňují se tak vakcinace zejména proti onemocněním, které v chovech mohou způsobovat potenciální ztráty.
Významná je zde vakcinace proti infekční burzitidě, která způsobuje nemoc Gumboro. V malochovech se vakcinace vůči tomuto onemocnění zpravidla neprovádí.
Provádí
se u
onemocnění, které mohou mít
velký dopad na snášku. Kuřice se
vakcinují proti
infekční
bronchitidě, aviární encephalomyelitidě,
neštovicím nebo adenovirové
salpingitidě.
V intenzivních
chovech je možné vakcinovat také proti reovirové
artritidě, syndromu poklesu
snášky, choleře, kokcidióze nebo proti
kolibacilóze.
V malochovech
se vakcinace využívá
omezeně. Zde je důležité si uvědomit, že
nakoupené kuřice před snáškou jsou
sice vakcinovány, ale očkování
nezajišťuje celoživotní imunitu.
Chovatelé by si
této skutečnosti měli být vědomi, stejně jako i
vůbec možnosti aplikace vakcín
v malochovech, která je bez možných
rizik pro kvalitu vajec nebo masa. Problém
využívání vakcín
v malochovech je
hlavně velikost balení, vysoká cena a
krátká exspirace po otevření.
Kuřice
kupované z velkochovů bývají
vakcinované proti
infekční bronchitidě nebo
Markově chorobě – herpesvirus,
případně proti
infekční burzitidě nebo proti
Newcastleské chorobě.
Sami malochovatelé mají možnost svou drůbež vakcinovat proti Newcastleské chorobě, salmonelóze, kokcidióze, infekční bronchitidě, infekční burzitidě drůbeže nebo neštovicím.
Dobře provedená vakcinace zajišťuje ochranu hejna před klinickým průběhem onemocnění,
snižuje vnímavost hejna k infekci oproti hejnu nevakcinovanému
a snižuje
infekčnost jedinců pro možné další
šíření onemocnění.
Vakcinaci
lze provádět hromadně
nebo
individuálně.
Hromadná aplikace
vakcín je možná
perorálně
v pitné vodě nebo inhalačně sprejem nebo aerosolem.
Individuální
aplikace vakcín je možná
do
spojivkového vaku, namočením zobáku po
nozdry, metodou dvojího vpichu,
intramuskulárně nebo pod kůži. Možná
je také aplikace vakcíny přímo do vejce.
Vakcinací
celého hejna navodíme u hejna ptáků kolektivní imunitu,
která se projevuje tím,
že se snižuje riziko infekce jedince, že bude infikován,
pokud je součástí
tohoto vakcinovaného hejna.
Imunitu získanou vakcinací lze kontrolovat přímo, a to tím že infikujeme jedince virulentním patogenem, častěji ale nepřímo, např. serologickým vyšetřením.