ÚVODNÍ STRÁNKA

VČELY

Úvod

Anatomie včelstva

Výživa, termoregulace
a rojení včel

Virové choroby včel

Bakteriální choroby včel

Plísňové choroby včel

Parazitární choroby včel




Ke stažení















VČELY

Bakteriální choroby včel


MOR VČELÍHO PLODU

Jedná se o bakteriální onemocnění, které postihuje včelí plod a představuje v současné době největší hrozbu pro chov včel. Dle klasifikace O.I.E (Mezinárodní organizace pro nákazy zvířat) se tato choroba řadí mezi nebezpečné nákazy včel jako hospodářského zvířete. V souvislosti s označením této choroby jako nebezpečné nákazy je povinností každého chovatele dodržovat nařízené postupy v oblasti diagnostiky a případný výskyt tohoto onemocnění musí včelaři povinně hlásit KVS SVS. Jedná se tedy o nebezpečnou nákazu povinnou hlášení.

Původce

Původcem onemocnění je sporogenní grampozitivní tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae.  Klidové stádia - spory mohou v půdě, ale také v úlech a ve včelařském vybavení  přežívat několik desítek let. Jsou totiž velmi odolné vůči vysokým i nízkým teplotám a také vůči dezinfekčním prostředkům.

Výskyt

V současnosti se vyskytuje po celém světě. Poprvé bylo popsáno toto onemocnění počátkem 20. století v USA. Nepříznivá je situace v Polsku, zcela nejasná pak na Ukrajině a v Asii, odkud je do světa exportováno nejvíce medu. V ČR je výskyt ohniskově. Počet ohnisek se obvykle pohybuje v desítkách. 

V roce 2017 dle dat SVS bylo v ČR potvrzeno celkem 152 ohnisek. Nejhorší byla situace v roce 2014 – 332 ohnisek.  Lze vidět pokles v počtu nově hlášených ohnisek.  V roce 2017 nejhorší situace byla ve Zlínském (29,6%), Olomouckém (26,3%) a Moravskoslezském (13,8%) kraji.  Aktuální situaci s morem včelího plodu lze zjistit na stránkách SVS

Zdroj infekce

Včelstvo se může infikovat samotnou prací včelaře, pokud do včelstva např. přidá nástavky, rámky s plásty a zásobami, které obsahují spory moru. Zdrojem můžou být také jakékliv včelařské pomůcky. Přirozeným způsobem se může včelstvo nakazit od jiného včelstva, které je v jeho doletové vzdálenosti, a to nejčastěji při tzv. loupežích během kalendářního léta. Pro včely naše kalendářní léto představuje již konec sezóny a jde o tzv. podletí, kdy zdroje pastvy už nejsou bohaté a včely v tuto dobu nepohrdnou ani chudou pastvou nebo možností vyloupit včelstvo jiné. Cílem se stávají včelstva slabé, které mohou být i slábnoucí právě v důsledku onemocnění, v nejhorším případě pak v důsledku moru včelího plodu. Přenašečem mohou být i paraziti nebo škůdci. Nejvýznamnější zdroj infekce jsou ale včelí plásty, kde najdeme nejvíce spor. 

Vnímavost včel

Možnost onemocnění je dána infekční dávkou a také odolností včelstva. Je řada faktorů, které odolnost včelstva ovlivňují a jedním z nich je i výskyt dalších onemocnění, jako je především dlouhodobé strádání včelstva v důsledku varroázy.
Dospělé včely, které mohou spory moru do včelstva zanést onemocnět nemůžou, a to díky přirozené obranné bariéře v jejich žaludku. Jsou pouhým přenašečem. Onemocnění vzniká, když se do potravy mladých včelích
Nejvnímavější k onemocnění jsou nejmladší larvičky do 24 hodin stáří, u kterých ochranná bariéra v žaludku, tzv. peritrofická membrána ještě není vyvinuta. Obecně platí, že čím je larvička mladší, tím méně spor stačí k jejímu nakažení. Onemocnět může plod dělničí, trubčí i mateří.

Nakažení

Larvičky se nakazí při krmení, tedy alimentární cestou. Spory proniknou s mateří kašičkou do žaludku, kde vyklíčí a projdou přes stěnu do hemolymfy. I larvička má řadu přirozených obranných mechanismů, které brání množení a rozvoji infekce. Pokud ale selžou projeví se klinické příznaky a plod hyne.

Podmiňující faktory

Ani velký počet spor nemusí znamenat, že onemocnění propukne. Kromě imunity individuální má včelstvo i imunitu sociální, kterou představuje neustálý úklid povrchu včelího díla i celého prostředí úlu. Dalším faktorem, je kálení dospělých včel mimo úl. Je-li ale hygienický pud snížený, ve včelstvu jsou přítomny spory moru a navíc je včelstvo oslabené i jinými chorobami, rozvoji onemocnění nic nezabrání. Onemocnění se vyskytuje především v období intenzivního plodování, ale může se vyskytnout kdykoliv je ve včelstvu plod.

Klinické příznaky onemocnění

Pokud selžou přirozené obranné mechanismy jak na úrovni sociální tak individuální, dojde k projevům tohoto onemocnění. Bakterie se v těle larvy rychle pomnoží, což vede k celkové sepsi. Larvy hynou po zavíčkování a v uzavřeném prostoru se hromadí aromatické látky vlivem hnilobného rozkladu larvy. Pro mor včelího plodu je charakteristický klihový zápach. Dochází k perforaci víček a jelikož se včely i při tomto zamoření snaží alespoň o částečné odstraňování postižených larviček, na plástech jsou patrné prázdné buňky- tzv. mezerovitý plod.  Tělo uhynulé včelí larvy se rozpadne na kašovitou hnědou zapáchající hmotu, která má gumovitou konzistenci, kdy z larev v této fázi lze vytahovat dlouhá vlákna. Postupně larva zaschne a vytvoří takzvaný příškvar, který pevně lpí na dně buněk.

S postupující nákazou se rodí méně a méně včel a včelstvo slábne, až úplně uhyne. Zbytky zásob najdou a vyberou včely z okolí, čímž se nakazí další včelstva. K úhynu včelstva dochází často v zimě, kdy je ve včelstvu minimum plodu nebo žádný. Tento úhyn nemusí vzbudit podezření, že jde o mor a ohnisko moru dlouho uniká pozornosti.

Diagnostika

Nález klinických příznaků v chovu a jejich laboratorní potvrzení je důvodem k vyhlášení ohniska nákazy, kterým se myslí daný chov včel a zřízení ochranného pásma kolem o poloměru 5 km vzdušnou čarou. V rámci ochranného pásma musí být všechna včelstva vyšetřena na přítomnost spor.

Pro diagnostiku jsou důležité výše uvedené klinické příznaky, ale aby se nákaza prokázala, je nutné ji prokázat laboratorně. Ve světě existuje řada metod, které umožňují vyšetřovat vzorky včel, medu, vosku, pylu atd., protože mor je ve včelstvu všudypřítomný. V ČR se pro mor včelího plodu využívá kultivace, kdy vzorkem pro tuto kultivaci je úlová měl. Měl představuje organický materiál z metabolismu včel a kousky vosku, které se uvolní ze včelího díla. Pro odběr měli v době aktivity včelstev (jaro - podzim) se používají zasíťovaná dna, či speciální odběrové podložky.

Zjišťuje se počet CFU (colony forming unit).  Samotný průkaz spór v měli však nelze považovat za diagnostiku choroby, vždy je nutný i současný výskyt klinických příznaků. Jsou-li při kultivačním vyšetření měli zjišťovány hodnoty CFU 103 CFU a vyšší, zpravidla se vyskytují i klinické příznaky onemocnění ve včelstvu. 

Výhodou této metody je, že můžeme zjistit přítomnost spór ve včelstvech ještě před propuknutím choroby v klinickém stadiu. Většinou tato včelstva poukazují na infekční tlak z okolí a nutnost vyšetření všech včelstev v okruhu doletu včel (5 km) s vyhledáním a odstraněním zdrojových včelstev. Nižší infekční tlak nemusí být vždy příčinou pozdějšího onemocnění. Včelstva jsou schopna určitému tlaku spór odolat. Tato odolnost je také geneticky podmíněna.

Terapie

Mor je nebezpečná nákaza ve smyslu veterinárního zákona, jeho hlášení a tlumení je povinné. V některých oblastech světa – především Rusko, USA, Čína se včelstva s příznaky moru léči a používají se antibiotika. V EU je zákaz používá antibiotik u včel, nejen v souvislosti s rizikem přenosu antibiotik do včelích produktů, ale také v souvislosti se skutečností, že antibiotika na spory moru nemají požadovaný účinek a mohou zastřít klinické příznaky onemocnění, což může vést k nekontrolovatelnému šíření.

Léčba se v ČR neprovádí.  Uplatňuje se radikální přístup k tomuto onemocnění.  Nemocná včelstva se utrácejí a úly, včetně některého včelařské vybavení, se likvidují spálením.

Dříve byla nařízena likvidace včelstev při 50 a více procentech zamoření, kdy se objeví klinické příznaky onemocnění. Ukázalo se však, že při tak velkém promoření je velmi obtížné celý chov dlouhodobě ozdravit.  Z tohoto důvodu se přešlo k jiné metodice, kdy rozhodující je počet včelstev s potvrzeným výskytem onemocnění.  Pokud počet postižených včelstev přesahuje  na stanovišti 15 %, utrácí se a likvidují všechna včelstva na stanovišti. Je-li tento počet nižší než 15 % utrácí se pouze pozitivní včelstva. Zbytek včelstev by měl projít radikální obměnou díla a základní dezinfekcí úlu vyžíháním plamenem nebo horkým parafínem, což by mělo zabránit dalšímu šíření onemocnění.

Pří výskytu moru jsou v ochranném pásmu vyšetřena všechna včelstva a pozorovací doba je 1 rok.

Důležitá je prevence!

-          Chov silných včelstev, slabá včelstva vyřazovat.

-          Nákup včelstev od včelařů, kteří mají vyšetření na mor včelího plodu s negativním výsledkem.

-          Chov včel v hygienicky udržitelných úlech, které lze dezinfikovat, pravidelná obměna díla a udržování hygienického standardu prostřednictvím dodržování včelařských hygienických zásad.

-          Zabránit hladovění a loupežím včel.

-    Správná včelařská praxe bez zbytečných zásahů, které vedou k oslabení včelstev a snižují jejich obranyschopnost před infekcemi.

-          Výběr vhodného stanoviště s kvalitní pastvou v okolí.

-      Hlásit výskyt klinických příznaků místně příslušné veterinární správě  a zajistit součinnost při vyšetření úředním veterinárním lékařem.

-          Provádět doporučená opatření, případně ozdravování, je-li nutné.

 

HNILOBA VČELÍHO PLODU

Jedná se o bakteriální chorobu včelího plodu, která je zařazená stejně jako mor včelího plodu mezi nebezpečné nákazy povinné hlášení.

Původce

Jedná se o polybakteriální onemocnění, na kterém se může etiologicky podílet několik agens. Za hlavního původce je považována anaerobní grampozitvní nesporogenní kokobakterie Melissococcus plutonius Dalším častým původcem je sporogenní bičíkatá bakterie Paenibacillus alvei  Spory lze odlišit od spor moru včelího plodu morfologickými znaky a také velikostí- spory Paenibacillus alvei jsou větší než spory Paenibacillus larvae. Jako sekundární patogeny – příležitostní se mohou uplatnit např. Enterococcus faecalis, Enterococcus faecium a další. 

Výskyt

Onemocnění se vyskytuje na celém světě, v ČR většinou ojediněle.

Zdroj infekce

Zdrojem jsou opět infikované plásty, úly, včelařské pomůcky. Přirozeně se včelstvo nakazí při zalétávání včel do cizích úlů- při loupežích nebo zalétlými roji.

Vnímavost

Citlivé jsou k onemocnění včelí larvy. Onemocnět může plod dělničí, trubčí i mateří.

Nakažení

K infekci larev dochází alimentární cestou.

Podmiňující faktory

Onemocnění je opět podmíněno silou včelstva a úrovni jeho imunity. Onemocnění bývá častější v jarních měsících nebo první polovině léta.

Klinické příznaky onemocnění

Bakterie se s potravou dostanou do žaludku larvy, kde se rychle pomnoží. Postižené larvy potom hynou ještě před zavíčkováním, na rozdíl od moru včelího plodu. Při slabší infekci mohou některé larvy přežít. Mohou původce vylučovat s výkaly. Vylíhlé včely jsou menší a na povrchu těla mohou roznášet původce.

Postupně dochází ke slábnutí včelstva. Uhynulé larvy se dělnice snaží odstranit, a opět je charakteristický mezerovitý plod. Na rozdíl od moru včelího plodu je typický při prohlídce včelstva zápach po shnilých jablkách. V otevřených buňkách nacházíme uhynulé larvy, které se hnilobně rozkládají a časem zasychají v tmavý příškvar, který lze ale na rozdíl od larev postižených morem včelího plodu snadno vyjmout.

Diagnostika

Pro průkaz onemocnění je opět nutná přítomnost klinických příznaků a laboratorní vyšetření vzorku. V laboratořích se provádí mikroskopické vyšetření a kultivace.  Vzorkem pro vyšetření jsou plásty s postiženým plodem. U čerstvých larev se pod mikroskopem prohlíží žaludek, který může obsahovat matné křídově bílé shluky. Pro kultivaci lze využít různé typy agarů, doporučována je např. půda podle Baileyho obsahující kvasničný extrakt a glukózu. Možné je použít i krevní agar obohacený glukózou. Byla vypracována i metoda zkumavkové aglutinace.  Jsou vypracovány i metody molekulární (PCR). V praxi se však používá především mikroskopie a kultivace.

Diferenciální diagnóza

Je třeba odlišit jiné choroby včelího plodu, především mor včelího plodu, při kterém však dochází k úhynu larev obvykle až po zavíčkování a případně i nekontagiózní onemocnění,  u nichž larvy sekundárně podléhají hnilobnému rozkladu.

Terapie

V ČR se neprovádí. Nemocná včelstva se utrácejí. V některých zemích se používají antibiotika. U nás se používat nesmí. Použití antibiotik může  zakrýt klinické příznaky a tím přispět k  nekontrolovanému šíření nákazy z ohniska. Použití antibiotik dále  přináší nebezpečí reziduí použitých látek ve včelích produktech.

Důležitá je prevence!

Aktuální situace v ČR -SVS.