ÚVODNÍ STRÁNKA

VČELY

Úvod

Anatomie včelstva

Výživa, termoregulace
a rojení včel

Virové choroby včel

Bakteriální choroby včel

Plísňové choroby včel

Parazitární choroby včel



Ke stažení














VČELY

Plísňové choroby včel


NOSEMATÓZA

Jedná se o mykotické nakažlivé onemocnění dospělých včel.

Původce

Do roku 2005 byl za původce onemocnění považován jen Nosema apis. Dnes je jím kromě hmyzomorky včelí i Nosema ceranae. Oba druhy vytváří oválné až mírně hruštičkovité spóry.

Výskyt

Je rozšířena v chovech včel po celém světě, výskyt v ČR je častý. Prevalence je okolo 50 – 70 %.

Zdroj infekce

Zdrojem mohou být plásty, souše a zásoby od nemocných včelstev.  Včely se mohou nakazit i při sběru vody. Nejčastěji se do včelstva spory původce dostanou zalétlými nemocnými včelami, včelami zlodějkami nebo nemocnou matkou. Spory jsou velmi odolné a v jedné včele můžou být desítky až stovky milionů spor.

Vnímavost

Vnímavé k infekci jsou pouze dospělé včely.

Nakažení

Včely se nakazí pozřením spory spolu s potravou nebo při požírání vykálů- koprofágii.

Podmiňující faktory

Pro rozvoj onemocnění je podmiňující špatná péče o včelstva- zakrmování nevhodnou potravou při zimování, nedostatek pylových zásob, špatná hygiena chovu, parazitózy, dlouhá zima s kolísajícími teplotami, nevhodné umístění úlů na vlhkých místech.

Pro rozvoj parazita je optimální teplota 30 – 35oC.

Klinické příznaky onemocnění

V důsledku vývoje parazita v epiteliálních buňkách žaludku dochází k destrukci žaludeční sliznice, poruchám trávení bílkovin i glycidů a porušení ochranné bariéry trávicího traktu. Výsledkem je hromadění nestrávených zbytků ve výkalovém vaku, což se projevuje zduřením zadečků a těžkým průjmem, který vede ke kálení v úlech. 

U kojiček způsobuje porucha vstřebávání bílkovin atrofii hltanových žlaz. Postižené včely nemohou krmit plod a matku.

Včely jsou malátné a nejsou schopny letu. Postupně dochází k zeslábnutí včelstva. Ve včelstvu převažují mladušky, zpomaluje se jarní rozvoj. Klinické příznaky vrcholí koncem  dubna a začátkem května. Oba druhy Nosema apis i Nosema ceranae se projevují podobnými klinickými příznaky, přičemž u původce Nosema ceranae se vyskytují klinické příznaky někdy i během letního období.

Diagnostika

Průkaz onemocnění je založen na anamnestických údajích, které zahrnují typické výše uvedené klinické příznaky. Včelstvo je zesláblé a v úlech jsou pokálené vnitřní stěny a česna. Klinické příznaky se potvrzují  v laboratoři vyšetřením včel pod mikroskopem, kde se prohlíží trávící trakt. Pozitivní je nález spor v trávícím traktu pod mikroskopem.  Spory se mohou zjišťovat i v obsahu zadečku, který se odstřihne a s několika kapkami vody se zhomogenizuje. Připraví se roztěr, který se opět pozoruje pod mikroskopem.  Vyšetřuje se směsný vzorek 30 – 50 zadečků včel. Intenzita zamoření se vyjadřuje v křížcích – semikvantitativně.

Diferenciální diagnóza

Je třeba odlišit především ty choroby nebo chorobné stavy, u kterých se může objevovat  kálení v úlu, na česně a na přední stěně úlu.  Jedná se o měňavkovou nákazu, úplavici včel, akarapózu a varroázu.

Terapie

K terapii se používalo dříve antibiotikum fumagilin, které už dnes není u nás registrováno. Onemocnění se neléči. Volně dostupným prostředkem použitelným k  tlumení nosematózy jsou odparné desky s kyselinou mravenčí (FORMIDOL), primárně určené pro léčbu varroázy. Páry kyseliny mravenčí vyvolávají devitalizaci spór.

Prevence

-          Správná celoroční péče o včelstva.

-          Zazimování silných včelstev s dostatkem zásob.

-          Další preventivní úkony zmíněné u výše popsaných chorob.

Opatření

Povinné vyšetření komerčních chovů matek. Zákaz komerčního chovu matek při výskytu u více než 50 % včelstev.

Další mykotická onemocnění

ZKAMENĚNÍ VČELÍHO PLODU 

Aspergillus flavus

ZVÁPENATĚNÍ VČELÍHO PLODU

Ascosphaera apis

Dnes vzácné, nejedná se o nebezpečné nákazy.

Postihuje včelstva se špatným hygienickým chováním.