Jedná se o mykotické nakažlivé onemocnění dospělých
včel.
Do roku 2005 byl za původce onemocnění považován jen
Nosema apis. Dnes je jím kromě
hmyzomorky včelí i Nosema ceranae.
Oba druhy vytváří oválné až mírně hruštičkovité spóry.
Je rozšířena v chovech včel po celém světě,
výskyt v ČR je častý. Prevalence je okolo 50 – 70 %.
Zdrojem mohou
být plásty, souše a zásoby od nemocných včelstev. Včely se mohou nakazit i při sběru vody.
Nejčastěji se do včelstva spory původce dostanou zalétlými nemocnými včelami,
včelami zlodějkami nebo nemocnou matkou. Spory jsou velmi odolné a v jedné
včele můžou být desítky až stovky milionů spor.
Vnímavé k infekci jsou pouze dospělé
včely.
Včely se nakazí pozřením spory spolu
s potravou nebo při požírání vykálů- koprofágii.
Pro
rozvoj
onemocnění je podmiňující špatná
péče o včelstva- zakrmování nevhodnou potravou
při zimování, nedostatek pylových zásob,
špatná hygiena chovu, parazitózy,
dlouhá zima s kolísajícími teplotami,
nevhodné umístění úlů na vlhkých
místech.
Pro rozvoj
parazita je optimální teplota 30 – 35oC.
V důsledku
vývoje parazita v epiteliálních
buňkách žaludku dochází k destrukci
žaludeční sliznice, poruchám trávení
bílkovin i glycidů a porušení ochranné
bariéry trávicího traktu. Výsledkem je
hromadění nestrávených zbytků ve
výkalovém vaku, což se projevuje zduřením zadečků
a těžkým průjmem, který vede
ke kálení v úlech.
U kojiček
způsobuje porucha vstřebávání bílkovin atrofii hltanových žlaz. Postižené včely
nemohou krmit plod a matku.
Včely jsou
malátné a nejsou schopny letu. Postupně dochází k zeslábnutí včelstva. Ve
včelstvu převažují mladušky, zpomaluje se jarní rozvoj. Klinické příznaky
vrcholí koncem dubna a začátkem května. Oba druhy Nosema apis i Nosema
ceranae se projevují podobnými klinickými příznaky, přičemž u původce Nosema
ceranae se vyskytují klinické příznaky někdy i během letního období.
Průkaz
onemocnění je založen na anamnestických
údajích, které zahrnují typické
výše uvedené klinické příznaky.
Včelstvo je
zesláblé a v úlech jsou
pokálené vnitřní stěny a česna. Klinické
příznaky
se potvrzují v laboratoři vyšetřením
včel pod mikroskopem, kde se prohlíží trávící trakt. Pozitivní je nález spor
v trávícím traktu pod mikroskopem.
Spory se mohou zjišťovat i v obsahu zadečku, který se odstřihne a
s několika kapkami vody se zhomogenizuje. Připraví se roztěr, který se
opět pozoruje pod mikroskopem. Vyšetřuje
se směsný vzorek 30 – 50 zadečků včel. Intenzita zamoření se vyjadřuje
v křížcích – semikvantitativně.
Je třeba odlišit
především ty choroby nebo chorobné stavy, u kterých se může objevovat
kálení v úlu, na česně a na přední stěně úlu. Jedná se o měňavkovou
nákazu, úplavici včel, akarapózu a varroázu.
K terapii
se používalo dříve antibiotikum fumagilin, které už dnes není u nás
registrováno. Onemocnění se neléči.
Volně dostupným prostředkem použitelným k tlumení nosematózy jsou odparné
desky s kyselinou mravenčí (FORMIDOL), primárně určené pro léčbu varroázy.
Páry kyseliny mravenčí vyvolávají devitalizaci spór.
-
Správná celoroční péče o včelstva.
-
Zazimování silných včelstev
s dostatkem zásob.
-
Další preventivní úkony zmíněné u výše
popsaných chorob.
Povinné vyšetření komerčních chovů
matek. Zákaz komerčního chovu matek při výskytu u více než 50 % včelstev.
Další mykotická onemocnění
– Aspergillus flavus
– Ascosphaera apis
Dnes
vzácné, nejedná se o nebezpečné nákazy.
Postihuje včelstva
se špatným hygienickým chováním.