Způsoby chovu králíků
Rozlišujeme
extenzivní a intenzivní chovy
králíků.
Intenzivní
chov králíků se v Evropě začal
rozvíjet v
60. až 70. letech 20. století.
Velkochov králíků
probíhá
zpravidla ve velkých tunelových
halách, které
jsou většinou bez oken a je zde tak možné
plně regulovat podmínky chovného
prostředí. Chovatel může ovlivňovat
úroveň
osvětlení, teplotu, vlhkost i proudění vzduchu.
Chovní králíci a
výkrmoví
brojleři mohou být chování samostatně
nebo společně, což je méně výhodné
kvůli
rozdílným biologickým
potřebám králíků (samice a
rostoucí mláďata).
V chovech
králíků se stejně jako v chovech
prasat nebo drůbeže uplatňuje turnusový
systém chovu. Je možné jej uplatňovat
díky inseminaci, kdy se samice
zapouští
ve stejnou dobu. Lze tak získat skupinu
králíčat stejného věku,
která se pak
umisťují do výkrmu.
V intenzivních
chovech se králíci chovají
v klecích,
které jsou rozděleny dle kategorií.
Chovné samice a samci jsou umisťováni do
klecí individuálně.
Pro odchov a výkrm
se využívají klece pro skupinové
ustájení.
U
brojlerových králíků by hustota
osazení na konci výkrmu neměla překročit 45 kg/
m2.
Klecové
technologie
mohou být řešeny jako jednopodlažní
nebo
vícepodlažní. Jedno-etážové
klece se
využívají hlavně u chovných
zvířat. Více-etážové
klece jsou
vhodné
zvláště pro výkrm
králíků. Mezi
jednotlivými řadami kleci jsou manipulační
chodby. Krmení i napájení
bývá
automatizováno. U brojlerových
králíků se
ke
krmení využívá kompletní
granulovaná
krmná směs.
Podlahy
jsou ve
velkochovech králíků nejčastěji
bezstelivové.
Představují nejjednodušší
prevenci šíření možný
infekčních
onemocnění. Navíc odpadá nutnost
výměny
podestýlky.
Používají se roštové
podlahy, které
však mohou vést k tvorbě otlaků u
těžších a krátkosrstých
plemen. Před
porodem je nutné samicím umisťovat do klece
budník, aby nedošlo
k propadnutí králíčat skrze
rošty. Budník bývá ze dřeva
nebo z plastu
a je vystlán podestýlkou. Podlaha je u
roštových podlah dvojitá. Pod
samotným
roštem je nepropustná podlaha se
spádem, která umožňuje odvod moči a
výkalů do
sběrné jímky.
K zabránění otlaků může být přední část kotce z pevné podlahy nebo samotný rošt může být opatřen pogumováním.
Malochov
králíků
V extenzivních
chovech jsou králíci
chování zpravidla ve
venkovních
králíkárnách nebo ve
vnitřních
králíkárnách obdobně jako
ve velkochovech, ale v menším
měřítku.
Venkovní
králíkárny tvoří několik
kotců v řadě
s různým počtem pater. Díky
otevřené přední stěně jsou tyto
králíkárny dobře
odvětrávány.
Nevýhodou tohoto
ustájení je ale nemožnost regulovat
podmínky
prostředí, kdy především
v horkých létech a v zimě se
mohou
dostávat králíci do
teplotního
stresu, což ovlivňuje jejich reprodukci.
Obr. č. 1: Venkovní králíkárna
Obr. č. 2: Velikost skupiny v kotci Obr. č. 3: Přístup k čisté a funkční napáječce
Negativně jsou ovlivněny také přírůstky u výkrmových králíků. Vnitřní králíkárny v malochovech poskytují králíkům lepší ochranu před nepřízní počasí, ale potýkají se s problémem vysoké vlhkosti, obtížným odvětráváním a vyšším rizikem respiračních infekcí. Určitým kompromisem mezi vnitřním a venkovním ustájením jsou králičince, kdy jsou králíci v králíkárně, která je umístěna pod přístřeškem ze tří stran uzavřeným.
Teplotní
podmínky jsou zde
příznivější a je zde
lepší
odvětrávání než ve
vnitřních
králikárnách. Pro
drobnochovatele a chovatele zájmových
králíků je možné využít pro
letní
období
voliér nebo přenosných výběhů. Takovéto
výběhy musí být vždy dobře uzavřeny,
aby se
zabránilo napadení králíků
jinými
domácími zvířaty nebo
zvířaty volně
žijícími.
V malochovech
je nejstarším a
nejpoužívanějším systémem
ustájení chov na
podestýlce.
Na pevných plných podlahách nejčastěji ze dřeva se přistýlají dřevěné hobliny, pelety nebo kvalitní sláma. Za nevhodné lze považovat piliny, které mohou dráždit respirační trakt králíků.
Stelivo
pomáhá simulovat přirozené
podmínky
prostředí králíků a
v zimním
období
napomáhá regulovat klima kotců.
Nevýhodou tohoto
systému ustájení je spotřeba
stelivového materiálu, nutnost
pravidelné
výměny steliva a riziko přenosu a
perzistence infekčních onemocnění.
V intenzivních chovech je chov na
podestýlce z pohledu zoohygieny i ekonomiky
nemožný.
V malochovech
lze také využít systém
roštových podlah,
které se s ohledem na
udržování maximální hygieny
využívají
v klecových systémech
intenzivních chovů – viz
výše.
V malochovech
jsou roštové podlahy
využívány zřídka.
V zahraničí, a to zejména u výstavních králíků se využívá vanového systému podlah, kdy se do klece vkládá plastová vana, která se plní podestýlkou. Čištění kotce lze provádět velmi rychle. Králík se přemístí do připravené druhé vany s čistou podestýlkou a původní vana v kotci se vysype, vymyje a připraví na další použití. Tento systém má velký hygienický potenciál.
Chov králíků v domácnosti
Obr. č. 4 Chovné zařízení pro zakrslého králíka v domácnosti
Obr. č. 6: Vhodný úkryt pro králíka
Obr. č. 7: WC pro králíka v domácnosti Obr. č. 8: Riziko otravy pokojovými rostlinami
Obr. č. 9: Přepravní box pro králíky
Obr. č. 10: Oddělený chov samce a samice králíka v domácnosti
Obr. č. 11: Pet králík na vodítku