Biologie a genetika
pro bakaláře

Eukarya (eukaryota) – živočišná buňka, protozoa

Jejich základní stavební jednotkou je buňka eukaryotního typu, která je vývojově mladší a složitější než buňka prokaryotního typu. Průměrná velikost eukaryotní buňky se pohybuje mezi 10-100 µm. Eukaryotní buňky se množí mitózou, pohlavní buňky meiózou. Eukaryotní buňka může mít různý tvar a velikost, např. epiteliální buňky jsou kubické, buňky fibroblastů vřetenovité, nervové buňky mají dlouhé výběžky, bílé a červené krvinky u savců jsou obvykle kruhovité, u ptáků oválné. Od vnějšího prostředí je buňka ohraničena polopropustnou cytoplazmatickou membránou. Ribozomy mají sedimentační konstantu 80S. U eukaryotních buněk jsou hojně zastoupeny buněčné organely, které jsou specializovány na různé funkce.

JÁDRO – na jeho povrchu je dvojitá membrána, která odděluje jádro od cytoplazmy. V jaderné membráně se nachází jaderné póry, kterými se uskutečňuje transport molekul z jádra do cytoplazmy a naopak. V jádře jsou chromozomy, které jsou tvořeny lineární DNA a proteiny histony. Jádra různých buněk se liší velikostí, tvarem i počtem.

JADÉRKO je součástí jádra a nachází se jen u eukaryotních buněk v interfázi. Obsahuje geny pro rRNA a tRNA a jejich produkty. Na počátku mitózy jadérko mizí a v telofázi opět vzniká. Počet jadérek v jednom jádře není pevný a také jejich velikost je různá a závisí na metabolické aktivitě buňky.

ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM (ER) vytváří systém plochých váčků a kanálků a naléhá těsně na jádro. Jsou-li na jejich vnější straně přilehlé ribozomy, jedná se o drsné ER, na kterém probíhá syntéza proteinů. Hladké ER je bez ribozomů a probíhá v něm syntéza lipidů. Endoplazmatické retikulum je rovněž zásobárnou vápníku.

GOLGIHO APARÁT (GA) je systém samostatných plochých cisteren, u rostlin se tradičně označuje jako diktyozom. Do GA jsou transportními váčky (vezikuly) přepravovány z ER proteiny, lipidy a sacharidy, které jsou dále chemicky modifikovány. Primárně se v GA syntetizují látky, které jsou transportovány a vyměšovány z buňky (sekrety, enzymy, hormony) prostřednictvím sekreční dráhy (viz obr.).

Obr.: Sekreční dráha v buňce.

MITOCHONDRIE jsou oválné organely se dvěma membránami, z nichž ta vnitřní je zprohýbaná v kristy, vnitřní prostor se nazývá matrix (viz obr.). Mají chromozomy, které jsou prokaryotního typu s cirkulární dvojřetězcovou DNA bez histonů. V buňce může být jedna až tisíce mitochondrií. Mitochondrie lze považovat za centra buněčného dýchání a energetická centra v buňce. Uvolňují chemickou energii vázanou v organických látkách (buněčné dýchání) a na vnitřní membráně se syntetizují molekuly ATP (oxidativní fosforylace), které jsou pro buňku okamžitým zdrojem energie.

Obr.: Mitochondrie.

PEROXISOMY jsou kulovité útvary, obsahují oxidační enzymy. Podílejí se na katabolismu, detoxikaci látek a odbourání peroxidu vodíku.

LYZOSOMY (lysozomy, lysosomy) jsou malé měchýřkovité útvary obsahující hlavně trávicí enzymy. Dochází zde ke kyselé hydrolýze různých organických makromolekul na složky, které buňka následně využívá na stavbu vlastních makromolekul, nebo které vylučuje.

VAKUOLY se nachází u jednobuněčných eukaryot. Jedná se o potravní (trávicí) vakuoly, které jsou naplněné substrátem se živinami a pulzující vakuoly, které slouží k osmoregulaci (u sladkovodních eukaryot odstraňují přebytečnou vodu).

Obr.: Nálevník s vakuolami (pulzující a potravní).

PIGMENTOVÉ INKLUZE – vznikají ukládáním pigmentů. Buňky, které tento pigment obsahují, se označují jako chromatofory (např. melanofory obsahují tmavý pigment melanin).

Mezi eukaryota se řadí jednobuněčné eukaryotické organizmy (protozoa, dříve prvoci), chromista, houby, rostliny a živočichové. Eukaryota se aktuálně člení do šesti říší: OPISTHOKONTA (některá jednobuněčná eukaryota, houby, živočichové), AMOEBOZOA, RHIZARIA, EXCAVATA (v těchto třech říších jsou pouze jednobuněčná eukaryota), ARCHAEPLASTIDA (rostliny, řasy) a CHROMALVEOLATA (chromista a některá jednobuněčná eukaryota).

NÁLEVNÍCI jsou pojmenovaní podle toho, že se objevují v nálevech, např. v senném nálevu připraveném z vody, sena, rozkládajících se rostlin, listů a malého množství hlíny. Všude v přírodě a tedy i v seně jsou přítomné cysty nálevníků, ze kterých ve vodě vzniknou aktivní nálevníci.

ÚKOLY - Eukarya (eukaryota) – živočišná buňka, protozoa (viz úkoly)

Tyto výukové materiály byly spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.