Biologie a genetika
pro bakaláře

Pokusy na živých zvířatech

Pokusy na zvířatech jsou úzce svázány s rozvojem lékařské vědy. Již v době antického Řecka byla řada fyziologických otázek objasněna na základě pokusů na zvířatech (domácích i divokých). V 18. století docházelo k rozvoji medicíny, který závisel i na výsledcích získaných v pokusech na zvířatech. Přesto, nebo právě proto v této době vzniklo hnutí proti pokusům na zvířatech a v roce 1875 byla založena první anti-vivisekcionistická organizace. Slovo vivisekce (z latiny "vivo" = živé a "sectio" = řezat), označuje pokusy na zvířatech, které jsou nelidské a kruté. V souvislosti s tím byl v roce 1876 v Anglii přijat první zákon na ochranu pokusných zvířat. Ve 20. století byly zakládány chovy laboratorních zvířat a docházelo k celosvětovému využití laboratorních zvířat v pokusech, což souviselo s rozvojem základního biomedicínského výzkumu, ale i výzkumu ve vojenském a farmaceutickém průmyslu. Používání zvířat v pokusech musí být odpovědné, rozumné a měly by být omezeny nebo odstraněny nehumánní aspekty, což se odráží i v zásadách "3 R", které v roce 1959 navrhli Russell a Burch.

Zásady

Tyto zásady byly i velkým přínosem při formulaci legislativy v celé řadě zemí. “3 R” jsou počáteční písmena anglických slov:

REPLACEMENT (náhrada) – nahrazení pokusu na zvířatech jinými technikami, např. pokusy in vitro s buněčnými kulturami, použití nižších organizmů (bakterie, kvasinky, plísně, hmyz, plži atd.), imunologické metody, matematické modelování, video, filmy, počítačové výukové programy.

REDUCTION (snížení, redukce) – snížení počtu zvířat zařazovaných do pokusu.

REFINEMENT (zjemnění) – snížení až úplné vyloučení bolestivých a stresujících podnětů (cílem je zajistit welfare tj. pohodu zvířat).

Legislativa a pojmy

Pokusy na zvířatech a chov laboratorních zvířat (zvíře, které je rozmnožováno jen pro vědecké účely) musí probíhat v souladu s legislativními normami, tj. zejména zákonem 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (aktuální znění 359/2012 Sb.) a vyhláškou 419/2012 Sb., o ochraně pokusných zvířat. Účelem zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Zákon zakazuje týrání a jeho propagaci.

ZVÍŘE – každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo.

POKUSNÉ ZVÍŘE – živý obratlovec, s výjimkou člověka, včetně samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, který je nebo má být použit k pokusům; za pokusné zvíře se považuje také zvíře, které je v ranějším stadiu vývoje, než je stadium samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, pokud má být zvířeti umožněno žít nad rámec tohoto stadia vývoje a v důsledku prováděných pokusů je pravděpodobné, že po dosažení tohoto stadia vývoje je postihne bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození. Za pokusné zvíře se považují také živí hlavonožci.

POKUS – jakékoli invazivní či neinvazivní použití zvířete pro pokusné nebo jiné vědecké účely se známým nebo neznámým výsledkem nebo pro vzdělávací účely, které může zvířeti způsobit bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození nejméně o intenzitě odpovídající vpichu jehly podle běžné veterinární praxe.

Pokusy na zvířatech lze provádět výhradně pro tyto účely:

1. základní výzkum
2. translační nebo aplikovaný výzkum s cílem:
   • zabránit a předejít onemocnění, špatnému zdravotnímu stavu nebo jiným
   • anomáliím nebo jejich následkům u lidí, zvířat nebo rostlin a diagnostikovat je nebo léčit
   • posoudit, zjistit, regulovat nebo upravit fyziologické předpoklady lidí, zvířat nebo rostlin
   • zlepšit životní podmínky a podmínky produkce zvířat chovaných k zemědělským účelům
3. pro jakýkoli z cílů uvedených v písmeni b) při vývoji, výrobě nebo zkoušení kvality, účinnosti a nezávadnosti léčiv, potravin, krmiv a jiných látek nebo výrobků
4. ochrana přírodního prostředí v zájmu zdraví nebo dobrých životních podmínek lidí nebo zvířat
5. výzkum zaměřený na zachování druhů
6. vyšší vzdělávání nebo odborná příprava za účelem získání, udržení nebo zlepšení odborných znalostí
7. trestní řízení a jiné soudní řízení

Oprávnění

Navrhování pokusů a projektů pokusů mohou provádět pouze lékaři, veterinární lékaři a osoby s jiným vysokoškolským vzděláním v oblasti biologických oborů a kteří absolvovali kurz odborné přípravy a získali osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů (podle § 15d a § 15e zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, vydává ministerstvo, a to na dobu 7 let). Na základě tohoto osvědčení mohou tyto osoby provádět také pokusy na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat.

Projekt pokusů

Pro provádění pokusu na zvířatech je potřebné vypracovat projekt pokusu, který musí obsahovat identifikaci uživatelského zařízení, jméno osoby odpovědné za průběh pokusu a osoby odpovědné za zvířata, popis pokusu a použité metodiky, druh a počet zvířat použitých v pokusu, způsob jejich značení a znecitlivění a způsob naložení zvířat po ukončení pokusu, netechnické shrnutí projektu pokusů a doložení kvalifikace osob. Součástí žádosti je i zdůvodnění pokusu, uplatnění metod v zájmu nahrazení a omezení používání pokusných zvířat a šetrného zacházení s nimi. Příslušné státní orgány vydávají na základě vyjádření odborných komisí (zřízené uživatelským zařízením) povolení k použití pokusných zvířat v jednotlivých pokusech.

Každý chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat je povinen pro své zařízení zřídit odbornou komisi pro zajišťování dobrých životních podmínek pokusných zvířat. Ústřední komise a Výbor pro ochranu zvířat používaných pro vědecké účely, zřízené ministerstvem zemědělství slouží jako poradní orgány odborné komise.

Zařízení a zoohygienické podmínky

Zařízení, která manipulují s pokusnými zvířaty, je možné rozčlenit na chovná, dodavatelská a uživatelská. Tato zařízení musí mít pro svou činnost oprávnění. Oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat nebo k používání pokusných zvířat uděluje ministerstvo zemědělství. V případě prvního udělení oprávnění se oprávnění vydává na dobu 3 let, při každém dalším udělení oprávnění se oprávnění vydává na dobu 5 let. Uživatelské zařízení musí dodržovat podmínky chovu stanovené ve vyhlášce 419/2012 Sb., o ochraně pokusných zvířat.

Pro zajištění pohody zvířat (welfare) musí uživatelské zařízení zabezpečit následující zoohygienické podmínky v prostorech pro zvířata: teplotu a relativní vlhkost přizpůsobenou druhům pokusných zvířat, osvětlení, které uspokojí biologické potřeby pokusných zvířat, hluk nesmí mít nepříznivý vliv na welfare a jsou dány konkrétní požadavky na prostory, jejich velikost a vybavení pro jednotlivé druhy pokusných zvířat a požadavky na zdravotní péči pokusných zvířat. Odpovědný ošetřovatel musí denně kontrolovat zdravotní stav zvířat, zabezpečit krmení a napájení zvířat ad libitum, odstranit uhynulé kusy zvířat a vést evidenci o počtu a druzích pokusných zvířat.

Z hlediska mikrobiálního osídlení, rozsahu prováděné kontroly a v návaznosti na technologii chovu lze rozlišit čtyři základní skupiny laboratorních zvířat:

• Konvenční zvířata – s neznámým a obvykle nekontrolovaným mikrobiálním osídlením, nebo kontrolou zaměřenou pouze na přítomnost zárodků přenosných na člověka a hospodářská zvířata, obvykle chovaná v otevřených chovných zařízeních (bez bariéry).
• SPF zvířata (specific pathogen free) – s definovanou mikroflórou, pravidelně kontrolována na přítomnost náhodně získaných nežádoucích mikroorganizmů, chovaná za bariérou.
• Gnotobiotická zvířata (řecky gnotos = známý) – záměrně osídlena jedním, dvěma či více mikroorganizmy, chovaná v izolátoru.

GF zvířata (germ-free) – získaná hysterektomií v poslední fázi březosti, prostá virů, bakterií a parazitů, chovaná v izolátoru.

Tyto výukové materiály byly spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.