„Drůbeží“ se rozumí domácí drůbež včetně ptáků, kteří nejsou považováni za domácí, ale jsou chováni jako domácí zvířata, s výjimkou běžců (definice podle Nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 853/2004). Za drůbež můžeme považovat druhy ptáků (Aves), chované pro lidský užitek. Obecně dělíme drůbež na hrabavou (Galliformes), vodní (vrubozobí (Anseriformes)) a je velmi zvláštní drůbeží nazývat i holuby, přestože podle definice k ní právem náleží (měkkozobí (Columbiformes). Všechny tyto řády patří do nadřádu létavých ptáků (Neognathae). Drůbež je v současnosti nejpočetněji chovaným hospodářským zvířetem na světě. Produkce drůbežího masa neustále roste a dosahuje závratných čísel. Důvody jsou jednoduché: drůbež není náročná na chov, její produkce je levná a zvířata velmi rychle rostou. Některá náboženství zakazují konzumaci drůbežího, ale toto omezení nemá příliš velký vliv na narůstající produkci.


Charakteristika drůbeže z pohledu hospodářského využití

  • Vysoká intenzita růstu
  • Raná pohlavní dospělost
  • Vysoká reprodukční schopnost
  • Vysoká schopnost adaptace ke změnám v prostředí a systému chovu
  • Možnost rychlé a snadné úpravy masa, které obsahuje nízké množství tuků

Charakteristika drůbeže podle rozdělení na hrabavou a vodní


Hrabavá drůbež

Vodní drůbež

Potravu získává často rozhrabováním půdy

Potravu získává pastvou a filtrací vody

Prsty jsou silné s s drápy

Prsty nohou jsou spojeny plovací blánou

Nocuje na hřadech/větvích

Nocuje na zemi nebo na větvích

 

Pro připomenutí charakteristické znaky ptáků, odlišující je od ostatních tříd živočichů

Tělo ptáků je kryto peřím. Hrudní končetiny jsou přeměněny na křídla, umožňující ptákům aktivní let. Pánevní končetiny umožňují bipední chůzi nebo veslování ve vodě. Mají velký a pevný hrudní koš. Plíce jsou malé a obsahují soustavu plicních vaků. Ptáci jsou endotermní teplokrevní živočichové. Ptáci mají nejrychlejší metabolismus a nejvyšší pohybovou aktivitu ze všech obratlovců. Snášejí vejce, která mají vápennou skořápku, na vejcích sedí a pečují o mláďata.


Druh

Hmotnost vejce

Délka inkubace

Hmotnost mláděte

Kur domácí

52 g

21 dní

42 g

Kachna domácí

80 – 90 g

27 dní

60 g

Husa

180 – 200 g

28 dní

100 g

Krůta

80 – 200 g

27 dní

55 – 60 g

Kachna pižmová

80 – 90 g

35 dní

60 g

Perlička

35 – 45 g

26 dní

 

Křepelka

8 – 10 g

17 dní

 

Pštros (není drůbež, pouze pro srovnání)

630 g

42 dní

 

Pro patřičnou reakci organizmu na podnět z vnějšího prostředí je potřeba podnět získat prostřednictvím smyslů a následně jej vyhodnotit. Kvalitu vjemu a tím i následnou reakci omezuje stupeň vývoje jednotlivých smyslů daného druhu.

Smysly drůbeže

Nejvíce vyvinutými smysly drůbeže a tudíž i nejdůležitějšími smysly jsou zrak a sluch. U domestikovaného kura je váha obou očí dohromady stejná jako váha jejich mozku. Drůbež vidí oběma očima tzv. binokulárním vidění, stejný úhel zorného pole pouze v rozsahu cca 30°. Oproti tomu monokulární vidění (zorné pole pro jedno oko) je široké v rozsahu asi 304°. Slepý úhel je tedy pouze cca 30°, který je ovšem velmi eliminován pohyblivostí krku. Jakožto kořist je tak drůbež alespoň zčásti zvýhodněna před predátory. Barevné vidění je dobře vyvinuté (některé druhy detekují změnu barvy oblasti hlavy partnera jako signál k páření). Velmi citlivě reagují na odstíny červené barvy (hřebínek, krev → canibalismus) naopak modré odstíny v podstatě nevnímají (využití modrého světla při manipulaci s drůbeží). Drůbež jako ostatně všichni ptáci jsou schopni vidět UV záření (díky přítomnosti 4. typu čípků na sítnici oka) a vnímají magnetické pole. Tím jsou pravděpodobně jejich zrakové vjemy mnohem zajímavější a přinášejí mnohem více informací na rozdíl od těch našich. Rozdíl je prokázán i ve schopnosti ostrého vidění, kdy schopnost lidského oka rozlišit o sebe dva body je 25 úhlových sekund. Kur domácí (a také sokol stěhovavý) má tuto rozlišovací schopnost jen 4 úhlové sekundy a tím pádem předpokládáme, že vidí 6x ostřeji než člověk.



Ptáci mají omezený vestibul-okulární reflex. Nejsou tedy schopni pohybovat očima tak, aby dostatečně sledovali pohybující se objekty. Tento nedostatek řeší pohyblivostí celé hlavy - otickou stabilizací obrazu. Aby kur stabilizoval své zorné pole drží při chůzi hlavu po co nejdelší čas na stejném místě. Pozorovateli pak připadá, že kur při chůzi hlavou kývá dopředu a dozadu. Podobně při exploraci kur neustále natáčí hlavu různými směry ke sledovanému objektu.


Přestože ptáci mají na první pohled málo viditelné vnější zvukovody, je sluch druhým nejdůležitějším orientačním smyslem. Ptačí sluch je mnohem lépe vyvinut než ten lidský. Člověk vnímá frekvence v rozpětí cca 20 Hz až 20 kHz, ale ptačí sluch vnímá frekvence od 15 Hz po 100 kHz a nejcitlivější je ve frekvencích 1 – 5 kHz. Tato schopnost je nepostradatelná např. pro příjem nouzového volání ptáčat tzv. distress call. U kura domácího bylo identifikováno asi 20 rozdílných hlasových projevů.


Chuťové pohárky jsou umístěny v zadní části jazyka. Behaviorální studie dokázaly, že ptáci dokáží rozlišovat chutě asi na stejné úrovni jako krysy. Reagují silným sliněním na kyselou a hořkou chuť. Sladká chuť není pro ptáky příliš atraktivní. Slepice jsou velmi citlivé na teplotu napájecí vody. Zdráhají se pít vodu teplejší než je teplota okolního prostředí. Obecně se má za to, že u ptáků není příliš dobře vyvinutý čich, ale existují i výjimky např. kachny, které nad ostatní ptáky v čichových dovednostech vynikají. Ptáci mají specifická dvoubuněčná (Grandryho) a lamelová (Herbstova) hmatová tělíska. Vnímají vibrace, bolest, tlak a teplo. Nejvíce receptorů je soustředěno na zobáku a v zobáku, u báze krycích per a vibris, mezi svaly křídla a v kloubech.


Jak se někteří ptáci staly drůbeží aneb domestikace

Některé charakteristické vlastnosti drůbeže mohly usnadnit domestikaci. Drůbež tvoří hejna/skupiny s hierarchií. To ptáky činí lehce ovladatelnými i ve velkém počtu. Ranný vývoj obsahuje fázi imprintingu*, během níž jsou zvířata lehce ochočitelná a zkrotitelná. Drůbež nemá přísné potravní nároky a lehce se přizpůsobují změněné krmné dávce.


*Poznámka: Imprinting neboli vtiskování je proces učení, který je omezený na ranou fázi postnatálního vývoje. Obvykle vede k trvalým změnám chování. Etolog Konrad Lorenz studoval etologii a fungování imprintingu u husy velké.

Nejčastěji chované druhy drůbeže

Hrabavá drůbež

Vodní drůbež

Kur domácí

Kachna pižmová

Krůta domácí

Husa (bílá, landerská)

Perlička

Kachna (domácí, pekingská)

Bažant obecný

 

Křepelka japonská