Kachna pižmová
Cairina moschata
Taxonomické zařazení
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď: kachnovití (Anatidae)
Rod: pižmovka (Cairina)
Domestikace a charakteristika
Kachna pižmová neboli pižmovka velká pochází na rozdíl od kachny domácí z Jižní Ameriky. Na území dnešního Mexika byla domestikovaná ještě před příchodem bělochů. Ve volné přírodě žije i v současnosti a to na rozsáhlém území, které sahá od Texasu až po Argentinu. Od kachny domácí se liší původem, vyšší hmotností a také délkou inkubace vajec. Kachna pižmová i v domácím chovu velmi dobře létá a šplhá. Chovatelé tak často přistupují k opatření (zkrácení letek na jednom křídle) znemožňující únik kachen.
Dlouhá inkubační doba vajec (35 dní) je pro chovatele ekonomicky nevýhodná a proto lze pižmovku nalézt spíše v extenzivních chovech, kde postupně vytlačila husu domácí. Důvodem je nenáročnost chovu, dobře rozvinuté rodičovské chování, množství a chutnost masa (méně tuku oproti huse) a tichost (kachny pižmové se hlasově velmi málo projevují). Obličejová část je neopeřená (u samice pouze okolí očí), kůže je sytě červeně zabarvená a u samce s kožními výrůstky. Mláďata tento znak nemají, projevuje se až v dospělosti. V chovech je často k vidění bílá nebo strakatá barevná varianta, původní zbarvení pižmovky je však černohnědé se zelenavým leskem peří. Předek kachny pižmové - Pižmovka velká není tažný pták. Pižmovky jsou méně odolné vůči nízkým teplotám (pod bodem mrazu) je dobré jim zajistit vnitřní ubikaci.
Sociální chování
Kachny pižmové žijí v hejnech polygynní struktury. Ideální poměr pohlaví je uváděn 1:6. Díky výraznému pohlavnímu dimorfismu lze samce a samice v dospělosti dobře rozlišit. Kačeři jsou podstatně větší a těžší (4 – 5 kg) než kachny (2,5 – 3 kg).
O potomstvo se stará matka, která mláďata vodí a v některých případech i samec, který mláďata aktivně brání. V hejnu se tvoří hierarchie pomocí bojů, které se častěji vyskytují v období vyšší pohlavní aktivity. V příliš početných hejnech není snadné vytvořit hierarchický pořádek, proto se doporučuje nechovat vodní drůbež v hejnech větších jak 400 ks.
Komfortní chování
Komfortní chování zahrnuje hlavně prvky péče o peří. Pro udržení dobré kvality peří si kachny peří promazávají tukem z uropygiální žlázy. Pokud mají kachny přístup k vodě, jakožto zástupci vodní drůbeže, tuto možnost často a rády využívají. V dobrém chovu by tak neměla chybět alespoň malá vodní nádrž, ve které kachny mohou uskutečňovat svoje přirozené chování. Pokud kachny mají přístup k vodě, denně se koupou. Ke spánku vyhledávají bezpečné kryté vyvýšené místo a ukládají hlavu pod křídlo.
Kachny pižmové se rády ukládají ke spánku na vyvýšená místa. Pižmovka velká přirozeně nocuje na stromech ↑.
Potravní chování
Kachna pižmová je všežravec, ale převážnou část jejího jídelníčku tvoří rostlinná složka. Domestikované kachny jsou velmi žravé už od útlého věku a krmivo velmi ochotně přijímají (na rozdíl od kura domácího, kterému může trvat delší dobu, než získá úplné potravní návyky). Přirozenou potravou je pastva. Kachny pižmové jsou chovateli ceněny pro svoji schopnost spásat porosty.
Reprodukční chování
K nárůstu pohlavní aktivity dochází s nástupem podzimu a jara. Pižmovku lze křížit s kachnou domácí, jejich potomci jsou však neplodní. Kachna pižmová se dobře rozmnožuje. Možná je tomu tak, protože u kachen často dochází k vynucenému pohlavnímu styku. Samci jsou sexuálně agresivní a samice se jim pomocí evoluce snaží bránit. Obě pohlaví tak pro pářící boj vyvinula účinné zbraně v podobě komplikované anatomie pohlavních orgánů. Kachní samci, jako jedni z mále druhů ptáků, mají penis. Penis kachen má spirálovitý tvar a funguje jako pružina, která po průniku do vaginy okamžitě hledá cestu co nejhlouběji do pochvy. Vagina samice má však také složitý tvar včetně zákrut až 135° a často tedy dojde k marnému pokusu o spojení. Na první pohled jsou pohlavní orgány nekompatibilní. Při pojímání si samec samici chytí zobákem za týl a vyleze jí na záda. Přitlačí ji k zemi a snaží se kopulovat. Při pojímání na nevhodném povrchu (beton) může dojít ke zranění samice. Stejně tak samec může samici ublížit svými drápy na končetinách. Pokud sledujeme, že samice má vytrhané peří v týle, na hlavě či na krku, pravděpodobně začalo páření. Ke kopulaci dochází opakovaně a to i v průběhu snůšky. Pokud chovatel chová více druhů drůbeže společně, vlivem přílišné sexuální náruživosti kačera může docházet k pokusům o pojímání i samic jiných druhů (slepice, kachny domácí, husy).
Rodičovské chování
Na prstech má pižmovka nápadně silné drápy. Ty využívá ke šplhání po kmenech stromů, na kterých nocuje a hnízdí. K hnízdění si vybírá vhodné (raději vyvýšené) místo, které vystýlá vlastním prachovým peřím. Je dobré, aby hnízdo chovatel sám vystlal podestýlkou a zabezpečil tak lepší tepelnou izolace. Každý den postupně do hnízda klade až 20 bíložlutých vajec. Že se blíží snáška, může chovatel poznat podle zvýšené aktivity kachny, která se snaží přijmout co nejvíce potravy. Po snesení posledního vejce teprve kachna na hnízdo zasedne a začíná inkubace. Na hnízdě u kachen pižmových sedí pouze samice. U některých druhů vrubozobých se ale partneři střídají. Kachna hnízdo opouští pouze z důvodu příjmu potravy a vody a eliminace a to velmi málo (u některých kachen to může být pouze jednou za den). Před opuštěním hnízdo zakrývá peřím. Tak hnízdo maskuje a zároveň zajišťuje co nejmenší kolísání teploty. V domácím chovu může kachna pižmová hnízdit až třikrát do roka. Na své hnízdo a jeho místo se kachny silně fixují a pokud chovatel vejce přemístí, může dojít k odmítnutí zasednutí. V některých případech může více kachen začít snášet do stejného hnízda. Hnízdo je pak přeplněné a vejce inkubuje dominantnější kachna. Při přeplnění hnízda se doporučuje část vajec odebrat a vylíhnout uměle, protože kachna by nedokázala všechna vejce dostatečně zahřívat.
Hnízdo s kachními vejci.
Kachna na dobře ukrytém hnízdě, vystlaném prachovým peřím ↑
Pižmovka sedí na vejcích 35 dní (o týden déle než kachna domácí). Kachny pižmové jsou výborné matky. Své hnízdo i potomstvo aktivně chrání. Těchto vlastností si cení drobnochovatelé. Po vylíhnutí kachňat (líhnutí může trvat až tři dny) kachna požírá skořápky. Ne všechna vejce musí být oplozena. Tyto vejce pak kachna opouští a dále na nich nesedí. Termoregulace kachňat je lépe vyvinutá než termoregulace hrabavé drůbeže.
Jednodenní kachňata kachny pižmové ↑
Líhnutí kachňat pod matkou.
Kachňata matku neustále následují. Matka si mláďata svolává a v případě nebezpečí odvádí do bezpečí.
Někdy může mláďata ohrožovat i kačer. Zřídka se stává, že zabíjí i své vlastní potomky. Při ohrožení kachna vlastním tělem brání mláďata. Pro jejich obranu svěšuje křídla a hrozbu se snaží zahnat syčením. Kachňata se shlukují a jsou potichu.
Vylíhlá kachňata jsou nekrmivá – potravu musí ihned přijímat sami. Matka pouze mláďata nabádá k příjmu potravy a stimuluje je patřičnou vokalizací.
Kachna nerozpozná své vlastní kachňata od cizích, pokud je nedělí větší věkový rozdíl (cca 1 týden) nebo nejsou jinak zabarvená. Je proto možné umístit k již vylíhlým kachňatům mláďata od jiné matky a náhradní matka je bez problému odchová. V případě, že by kachňata byla výrazně menší nebo větší či odlišně zbarvená, může kachna podvržená mláďata usmrtit.