Krůta domácí


Meleagris gallopavo f. domestica

Taxonomické zařazení

Třída: ptáci (Aves)

Podtřída: letci (Neognathae)

Řád: hrabaví (Galliformes)

Čeleď: bažantovití (Phasianidae)

Podčeleď: krocani  (Meleagridinae)

Rod: krocan (Meleagris)

Domestikace a charakteristika:

Krůta domácí původem pochází z krocana divokého, který byl domestikován ve Střední Americe v období 2000 let př. n. l. Na evropský kontinent byly krůty dovezeny v 16. století. Šlechtěním bylo u krůt dosaženo vyšší tělesné hmotnosti. Divocí předci dosahovali zřídka kdy váhy přes 10 kg, ale dnešní krocani těžkého typu dorůstají hmotnosti i přes 30 kg. Krůty jsou oproti samcům drobnější a dosahují jen zhruba poloviční váhy. Krůta je po pštrosovi druhý největší domestikovaný pták. Přestože tělesná konstituce tomu nenapovídá, jsou krůty schopné letu (někteří chovatelé dokonce zvířatům přistřihují letky) Chovají se pro maso,které vyniká křehkostí a minimálním obsahem tuku. Krůty a krocani vynikají velmi vysokou jateční výtěžností (až 80%). Plemena krůt šlechtěná pro vysokou užitkovost trpí na četné zdravotní problémy, jako jsou zlomeniny, neschopnost pářit se, ztráta rodičovského pudu a selhání oběhového systému a velmi špatná termoregulace. Krůty jsou velmi citlivé na podmínky prostředí, především na teplotu a vlhkost. Krůty mají rozvinutý výrazný pohlavní dimorfismus. Nápaditá je rozdílná tělesná hmotnost. Samci – krocani mají na hlavě a krku kožní výrůstky, zbarveny obyčejně do červena či modra. Nejvýraznější je volný kožní výrůstek u zobáku. Ocasní pera krocanů jsou dlouhá a při toku či hrozbě je samec vějířovitě rozevírá. Bílé zabarvení je nejčastějším typem, ale pro některá plemena jsou typické zabarvení v odstínech černé, hnědé, bronzové či strakaté.


Výrazný pohlavní dimorfismus, v popředí krůta, v pozadí krocani.


Sociální chování

V přírodě se krůty sdružují do skupin, ve kterých si vytvářejí hierarchii. Krůty mají svoje území, ale nehájí si je jako teritoria. Od 6. týdne začínají krůty výrazně uplatňovat své bojové chování pro nastolení hierarchie v hejnu. Intenzivní boje trvají asi týden a pak jejich četnost a intenzita klesá. Znovu k nárůstu konfliktů dochází v průběhu 20. týdne. Samci a samice mají v hejnu oddělenou hierarchii. Projevy boje: u samců jsou typické postavením těla tzv hrozbou. Krocan svěšuje křídla, roztahuje vějíř ocasních per a kolem protivníka krouží. Převážná část bojů skončí ve fázi zastrašování oponenta a vůbec nedojde ke kontaktu. Ale, někteří chovatelé oddělují samice od samců právě v 6. týdnu a jejich výkrm probíhá dále odděleně. Krůty mezi sebou aktivně komunikují pomocí vokalizace. Bylo prokázáno 28 odlišných hlasových projevů, přičemž každý typ obsahuje jiné sdělení. Více se o hlasových projevech divoce žijících krůt dočtete a doslechnete na: http://www.nwtf.org/hunt/wild-turkey-basics/turkey-sounds. Stejně jako u kura domácí platí v hejnu klovací pořádek.


Potravní chování

Krůty preferují pobyt venku a je pro ně velmi důležitá pastva. Nejlepším přirozeným zdrojem krmiva je čerstvá tráva a hmyz. Krůty jsou oportunističtí spásači. Přirozeně krůty nehrabou tolik jako např. kur domácí.


Komfortní chování

Na noc hledají krůty bezpečné útočiště, takže je dobré poskytnout jim „kurník“. V přírodě divoce žijící krůty nocují na větvích stromů, proto i krůty v chovu využívají hřady, pokud jsou jim poskytnuty. Krůty si udržují peří popelením. Projevy popelení projevují krůťata od věku dvou dní. Dobře udržované peří je lesklé čisté, souměrné a není mastné. Preening = probírání peří zobákem provádějí krůty ve snaze urovnat si peří a zbavit se nečistot a ektoparazitů. Krůty se také rády sluní. Vystavují co největší povrch těla na slunce roztažením jednoho nebo obou křídel (nejčastěji vsedě).


Reprodukční chování

Projevy dvoření a páření nastupují s prodlužující se délkou dne (únor/březen). Světlo stimuluje produkci pohlavních hormonů, které přímo ovlivňují zvýšení projevů reprodukčního chování. Sexuální chování zahrnuje propracované vzorce chování mezi samcem a samicí. Když samec zaujme namlouvací postoj a demonstruje všechny dvoje exteriérové znaky v typickém postavení těla (zvýraznění barev kůže na hlavě, roztahovaní ocasních per, svěšování křídel) samice při ochotě se páři odpovídá přikrčením těla k zemi. Krocan krůtě vyleze na záda a dochází k pojímání (kopulaci).


Rodičovské chování

Krůty vyhledávají bezpečné místo na zemi vhodné ke hnízdění. Hnízdo je mělce vyhloubené hrabáním. Postupně krůta snáší do hnízda 10 – 12 vajec. Po snesení posledního vejce nastupuje inkubace, která trvá 26-28 dní. Krůty se chovají tiše, pouze pravidelně otáčejí vejce pod sebou. Po vylíhnutí následují krůťata matku již jeden po vylíhnutí ven z hnízda.


Welfare krůt

Velmi náročný se v našich podmínkách jeví umělý odchov krůťat. V prvních týdnech potřebují vylíhlá krůťat teplotu 30°C, která se postupně snižuje až k 18°C a krůťata je na venkovní výběh potřeba postupně navykat. Krůta domácí je velmi citlivá na onemocnění histomonózou neboli černohlavost krůt. Histomonózu způsobuje parazitický prvok bičivka krocaní (histomonas meleagris), která způsobuje u krůt zastavení růstu, hubnutí, apatii, sníženou žravost a kulhání. Chovatelé kvůli projevům nemoci říkají, že krůta tzv. „padla na nohy“. Histomonózou se může nakazit (a zároveň ji přenášet) všechna hrabavá drůbež (kur domácí, bažant, páv, perličky), ale pro ně není většinou nemoc fatální. Mezidruhovým přenašečem je roup kuří (běžně se vyskytující endoparazit). Vajíčka roupa kuřího obsahují živé bičivky. V půdě výběhu mohou přežívat prvoci až tři roky. K přenosu tak dochází často z půdy či z půdních živočichů, které krůty požírají. Nemoc postihuje střeva a játra. Krůty na toto onemocnění často hynou. Mezi drobnochovateli se bohužel doposud uplatňuje praxe léčit (nebo preventivně podávat) černohlavost pomocí imidazolu, což je ale látka zakázaná pro potravinová zvířata, z důvodu pravděpodobné karcinogenity. Prevencí onemocnění je chovat krůty odděleně od ostatní drůbeže (jak hrabavé tak vodní) a dodržovat hygienická opatření. I přes to je černohlavost krůt velmi častým problémem drobnochovatelů. Výhodou intenzivního chovu krůt je právě dosažení chovů prostých histomonózy.
Manipulace podle 208/2004 Sb.:
Krůty nesmí být zdvihány pouze za jednu nohu. Pokud jsou krůty nošeny, musí být nošeny jednotlivě, za pomoci metod odpovídajících jejich velikosti a hmotnosti. Malé krůty musí být drženy za obě nohy nebo musí být opřeny o paži a tělo osoby provádějící odchyt. Větší krůty musí být nošeny za jednu nohu a úhlopříčně položené křídlo.


Výkrm samců a samic často probíhá odděleně.