ETOLOGIE DRŮBEŽE

Kur domácí

Gallus gallus f. domestica

Taxonomické zařazení

Třída: ptáci (Aves)

Podtřída: Letci (Neognathae)

Řád: hrabaví (Galliformes)

Čeleď: bažantovití (Phasianidae)

Rod: kur (Gallus)

Předek kura domácího, jak potvrdili genetické testy, byl pravděpodobně kur bankivský (Gallus gallus) společně s dalšími druhy (Gallus sonneratii, Gallus lafayette). Všichni tito předci jsou menší druhy ptáků (o tělesné hmotnosti cca 800 g) původem z Jihovýchodní Asie. Kur bankivský dosud volně žije celé Indonésii až po severní Indii. Důvodem k domestikaci (existuje mnoho časových údajů, přičemž nejaktuálnější výzkum uvádí 6000 př. n. l. v oblasti Západní Číny (West and Zhou, 1989)), byly pravděpodobně projevy chování kura (bojovnost → kohoutí zápasy). Ty jsou do dnešní doby v některých zemích stále populární (Bali, Filipíny). Kur však byl uctíván také jako posvátné zvíře. Až v pozdějších dobách byl využíván k hospodářským účelům Římany, kteří jej také začali šlechtit na snášku vajec. Již z tohoto období existují důkazy o slepicích, které „snášeli vejce každý den“, přičemž snůška divokého předka kura se odhaduje na 4 – 6 vajec (2 - 3x / rok) na kterých následně slepice seděla. Kur bankivský není vytrvalým letec.

Etogram kura domácího:

V přirozených podmínkách má drůbež relativně zaběhlý denní režim:

Kur domácí začíná den vyhledáváním potravy a u slepic/nosnic často denní režim pokračuje snesením vejce. Následuje vyhledávání potravy a hrabání doplněné popelením, které nejvyšší intenzity dosahuje kolem poledne. Odpoledne převládají opět prvky komfortního chování: drůbež si promazává peří a poškozená pera odstraňuje. Popelení se skládá z natřásavých pohybů v popelícím substrátu (prach, hlína, písek), který si kur nejdříve hrabáním nakypří a následně si jej snaží pomocí křídel do peří nahrnout. Substrát obalí tuk a jiné nečistoty v peří. Nakonec slepice vstane a otřepáním vyklepe prachem obalené částečky tuku z peří pryč. V případě, že je potrava k dispozici během celého dne, slepice si po poledni zvyknou odpočívat, jestliže potrava k dispozici není, následuje další hrabání a vyhledávání potravy. Sexuální chování je aktivované brzy ráno nebo brzy po poledni. Perioda druhého krmení vrcholí těsně před uložením se k hřadování na bidle, tj. před setměním. Kur domácí je tedy obecně velmi aktivní tvor, který je schopen i krátkého letu. Většinou však k pohybu používá bipední chůzi.

Projevy chování kura domácího – nosnic v chovu na hluboké podestýlce a bez ní. Převzato z Appleby et al., 1989.

Sociální chování

Původní sociální struktura divokého předka kura byla tvořena jedním dospělým kohoutem a malým počtem slepic (případně i nedospělými kohouty) = polygynní struktura. Kur domácí se přirozeně sdružuje a vytváří hejna. Přirozeně kur vytváří skupiny o velikosti 8 – 50 ks. V hejnu panuje přísná hierarchie, která je tvořena a obnovována tzv. klovacím pořádkem. Dominance je demonstrované klováním a hrozbou. Dominantní jedinec dává klovnutím do submisivního jedince jasně najevo, kdo má přednost v příjmu potravy. Přítomnost samce – kohouta v hejnu snižuje agresi mezi samicemi. Pokud je ale ve skupině více stejně starých a silných kohoutů (na stejné úrovni hierarchického žebříčku), může mezi nimi docházet k soubojům. V intenzivních chovech je kur chován v naprosto odlišných podmínkách včetně sociální struktury hejna. Nejvýrazněji to můžeme pozorovat ve skupinách nosnic, které jsou složeny pouze ze samic, které jsou všechny stejně staré. 

Kohout se o své hejno stará a je schopen je i aktivně bránit, což někteří chovatelé možná pocítili na vlastní kůži. Často můžeme pozorovat, jak kohout při objevení potravy, na potravu upozorňuje a po přivolání slepic neustále kontroluje okolí, zatímco slepice potravu přijímají.

Sociální postavení jedince se mění v závislosti na jeho věku a fyzické kondici. Obecně jsou samci nadřazení samicím, silnější slabším, temperamentnější klidnějším a mláďata dospělcům a starší (v tomto případě znamená fyzicky méně zdatní) mladším.

Agonistické chování

Agrese bývá v malých a hierarchicky stabilních skupinách málo častá. Stoupá s narůstajícím počtem zvířat v hejnu a působením stresu. První projevy agrese jsou pozorovatelné od 1. týdne věku. Kuřata "nalétávají" na protivníka, klovou jej a projevy jsou doprovázené vokalizací. Kuřata z umělé líhně mají větší sklon projevovat agresivní chování než ty z přirozeného odchovu. Samotnému kontaktu obou zvířat předchází hrozba, při které se protivníci obcházejí, čepýří peří a předvádí své zbraně. U kohoutů, kteří mají vyrovnané síly může dojít k přeskokovému chování, kdy se jedinci snaží vyhnout konfliktní situaci. Kur domácí má přirozené sklony k projevům agresivního chování. Toho bylo a stále je využíváno během kohoutích zápasů, při kterých dochází často ke zranění či usmrcení poraženého kohouta. Některá plemena byla šlechtěna přímo pro tyto účely (přičemž připomeňme, že důvodem domestikace byly kohoutí zápasy). Např.: malajky, sumaterky, novoaglické aj. bojovnice. Charakteristické pro ně je malá snáška, silně zachovaný pud kvokání a projevy rodičovského chování, pomalý růst, malé hřebínky a laloky a dobré osvalení. Při boji kur vylétává nad zem a snaží se protivníka zneškodnit pomocí běháků. Zároveň používá zobák, kterým cílí na oblast krku a hlavy.

Komunikace

Komunikace je u kurů záležitostí hlavně vizuální, vokální a taktilní stránky stránky. Vokální komunikace mezi matkou a mládětem se rozvíjí už v embryonální fázi, kdy je plod uzavřen ve vajíčku. Embryonální vokalizace stimuluje kvočnu k otáčení vajec, přivolává ji zpět na hnízdo, napomáhá synchronizaci líhnutí kuřat a po vylíhnutí zajišťuje, že kuřata již rozpoznají svoji matku a následují ji. Jednodenní kuřata jsou schopna na poplachovou vokalizaci zareagovat přikrčením či útěkem do úkrytu. Nouzové volání tzv. distress call je intenzivní vokalizace kuřete o vysoké frekvenci. Mládě se tak snaží na sebe upozornit, pokud se dostane do nekomfortní situace např. osamění.

Typický hlasovým projevem kohoutů je kokrhání. Kokrhání je projevem sociálního statusu kohouta. Domestikovaný kur se projevuje kokrháním ve větší míře než jeho divoce žijící příbuzný. Každý kohout kokrhá v odlišné frekvenci a délce. Dominantní kohouti kokrhají častěji než submisivní a kokrhají jako první v pořadí. Význam kokrhání může být různý. Někdy signalizuje blížící se nebezpečí. Kohouti pomocí kokrhání navzájem komunikují i na velké vzdálenosti. Kohout může kokrháním reagovat i na po nás nevýznamný vnější podnět (projíždějící auto, změna ve výběhu atd.) Ranní kohoutí kokrhání je řízeno vnitřním biorytmem, který má každý jedinec nastavený jinak.

Potravní chování

Kur domácí je všežravec. Potravní chování je u kura velmi úzce propojeno s vyhledáváním potravy. Sledováním polodivokého kura bankivského bylo zjištěno, že hledání potravy, hrabání a příjmu potravy věnuje až 93% času své denní aktivity. Oproti tomu nosnice chované v alternativním systému s přístupem k podestýlce tímto chováním tráví pouze 7-25% své denní aktivity. Délka dne, kterou slepice tráví hledáním potravy a jejím postupným příjmem úzce souvisí s dostupností potravy a přítomností podestýlky. K příjmu aktivity u kura dochází v průběhu několika denních period. Ty se vytvářejí ve fázi raného vývoje asi do třetího týdne života. V prvních dnech odchovu kuřat je nutné kuřatům poskytnout dostatek krmiva, kuřata by měla tzv. šlapat po krmení. Postupně dojde k vytvoření dvouhodinového rytmu příjmu potravy. K vylačnění trávicího traktu dochází u kura poměrně rychle (u dospělých jedinců cca po 3 hodinách u kuřat po asi 2 hodinách). Třikrát denně kur proto aktivně vyhledává a přijímá krmivo (ráno, v poledne a večer) a v mezičase se věnuje jiným aktivitám. Délka krmné periody také souvisí s hierarchií. Dominantní jedinci mohou mít více krmných period trvající delší dobu. Submisivní jedinci mohou mít tendenci potravu hltat.  

 

Hrabání a klování jsou prvky potravního chování, jejichž projevování je pro hrabavou drůbež velmi důležité. Samotné pojmenování řádu (hrabaví) vychází z přirozené potřeby jeho zástupců vykonávat tuto činnost po většinu dne. Při nemožnosti projevovat toto chování v dostatečné míře může docházet k rozvoji poruch chování, které komplikují chovateli jeho práci a zvířata se mohou např. navzájem zraňovat. Tomuto stavu se chovatelé snaží předcházet kauterizací zobáku, po níž si nejsou slepice schopné např. navzájem vyklovávat peří (tedy způsobovat bolest). V současnosti je snaha kauterizaci omezovat na minimum, ale v tom případě chovatel musí zajistit pro zvířata takové podmínky, aby byly uspokojeny jejich přirozené behaviorální potřeby a nehrozil rozvoj nežádoucího chování, kterým by si slepice nahrazovaly prvky chování, které projevovat nemohou.

Samotný příjem potravy se uskutečňuje sezobnutím malého kousku potravy pomocí zobáku a jeho spolknutím. Slepice jsou schopné přijmout ale i větší sousta např. celou myš. Významnou roli hraje i příjem tzv. gritu, nestravitelných částic např. zrn písku, drobných kamínků, které ve svalnatém žaludku plní funkci mlýnských kamenů a rozmělňují přijatou potravu.

Pití – příjem tekutin uskutečňují kur nabráním objemu tekutiny do zobáku a následným zakloněním hlavy, aby kapka sklouzla do jícnu. Kur se naučí přijímat tekutiny i z kapátkových napáječek, kde je příjem vody stimulován opticky (kapka vody se leskne).

Pití z kalíškové napaječky ↑

Komfortní chování

Komfortní chování zahrnuje prvky chování, které se věnují péči o povrch těla a odpočinku.  Probírání peří zobákem anglicky preening může být prováděn i vzájemně, pak jej nazýváme allopreening. U kurů tedy existuje vzájemná péče o povrch těla. Obsahuje probírání peří a odstraňování poškozených či znečištěných per, které kur uskutečňuje pomocí zobáku. Tento druh klování tzv.gentle pecking odlišujeme jeho povahou od ostatních. Speciální komfortní chování je popelení. Jeho principem je aplikace vhodného substrátu do prostoru mezi peří s cílem odstranit starý tuk, nečistoty či ektoparazity z povrchu těla. K popelení je v přirozených podmínkách využíván prostor, který slepice považují za bezpečné místo, a kde se vyskytuje suchý substrát, který si rozhrabáváním upravují, aby byl sypký a kyprý. Následuje doslova koupání se v substrátu. Na závěr kur vstane a otřepáním se zbavuje přebytečného prachu.

Popeliště

Kohouti na hřadech ↑

Reprodukční chování

Kur domácí má výrazný pohlavní dimorfismus. Samci jsou větší, na nohou jim vyrůstají ostruhy, ocasní pera jsou delší a často okrasně zabarvená. Mají větší hřebínek a výraznější kožní výrůstky u zobáku. Tělní konstituce a zabarvení peří se liší v závislosti na plemeni.

Výrazný pohlavní dimorfismus dospělých jedinců kura domácího ↑

Smíšené hejno ↑

Sexuální chování kohoutů zahrnuje obranu teritoria (to je důvodem agrese některých kohoutů vůči lidem), dvoření a kopulaci. Dvoření u domestikovaných kurů může být velmi redukováno nebo úplně potlačeno. Kohout jej ale projevuje představováním všech svých předností – vznosný postoj, máchání křídly, vystrkování hlavy, natřásání peří, neustálé nadbíhání slepici nebo svěšování křídel k zemi a kroužení kolem samice. Kohouti mohou i zvedat do zobáku a následně upouštět zrní či jinou potravu a tímto chováním zaujmout slepici. Pokud je slepice svolná k páření, přikrčí se k zemi a dovolí kohoutovi vylézt jí na záda. Kohout se zobákem přichytí peří na temeni hlavy samice a přitlačí svoji kloaku na kloaku samice. Při tomto velmi krátkém přiložení kloak dojde k přenosu semene do kloaky samice. Ta je schopná si semeno uchovávat po dobu až dvou týdnů. Samec může kopulovat několikrát denně, přičemž nejvíce sexuálně aktivní je v ráno. Snáška vajec nastupuje ruku v ruce s pohlavní dospělostí.

 

Různá snášková hnízda v domácím chovu

Snáškové hnízdo u nosnic v obohacených klecích

Samice kura dospívají ve stáří 4 – 6 měsíců, samci cca v 7 měsících. Průměrně se kur dožívá 5 – 10 let (nejstarší slepici bylo 16 let). A reprodukční období trvá 4 – 6 let. U starších slepic se počat snesených vajec zmenšuje, až následně snáška ustává úplně. Kur domácí byl vyšlechtěn pro produkci vajec. Průměrná snáška nosných hybridů je 309,7 ks vajec na nosnici za rok (v intenzivních chovech, 2018). Snáška divoce žijících kurů dosahuje maximálně 60 ks /rok. U domestikovaného kura dochází ke snášce i neoplozených vajec. Nástup snášky ovlivňuje prodlužování světelné části dne (jaro). Období snášky končí přepeřením/pelicháním tj. výměnou peří se zkracujícím se dnem (podzim) a dochází k němu jedenkrát do roka. Přepeřování ovlivňuje hormon tyroxin, který je tvořen hypofýzou.

Snášku v intenzivních chovech lze rozdělit do tří fází (nosnice jsou v chovech využívány pouze pro první snášku):

1.     fáze – začíná pohlavní dospělostí (asi 20 týdnů věku) a trvá asi do 44. týdne věku. Roste intenzita snášky, hmotnost nosnice i hmotnost vajec.

2.     fáze – od 45. týdne věku do 64. týdne věku. Intenzita snášky se snižuje, nosnice nerostou, hmotnost vajec roste.

3.     fáze – od 64. týdne do konce snášky. Snižuje se intenzita snášky, pevnost a tloušťka skořápky. Nosnice nerostou, pouze může přibývat tuk, hmotnost vajec roste. Snáška je ukončena pelicháním (přirozeným nebo uměle vyvolaným).

 

 

Pud inkubace je většinou potlačen a slepice o svá vejce nejeví zájem. Kvokání – projevy hnízdění jsou často potlačovány izolací slepice od ostatních, odebráním vajec a jinými metodami. Silně zachovalý rodičovský pud mají některá plemena např. hedvábničky, které jsou ochotné vysedět i podstrčená vejce jiných druhů (bažantů, krůt apod.).

 

Rodičovské chování

Místo k hnízdění si kur volí na klidném suchém, bezvětrném místě, které Snesení vejce je náležitě oznámeno a opuštění hnízda doprovází vokalizace nosnice, na kterou ji odpovídají stejným způsobem i ostatní nosnice či kohout. Slepice mají pravděpodobně z každého vejce velkou radost.

 

Tvorba vejce trvá slepici zhruba 22 – 28 h. Každý den tedy do hnízda přibyde jedno vejce. Než kur zasedne na vajíčka a započne inkubace, uběhne i něco přes týden. Inkubace trvá 21 dní. Líhnutí kuřat je synchronizované a kuře, které pochází z vejce, které slepice snesla první den, se líhne zároveň s kuřetem, které pochází z vejce, které slepice snesla těsně před zahájením inkubace. Pro líhnutí je potřeba aby slepice zahřívala vejce na teplotu až 38°C a postupně je v hnízdě otáčela. Slepice, která sedí na vejcích, hnízdo opouští jen z důvodu příjmu potravy a vody a své hnízdo aktivně brání. Teplota v hnízdě tak stále kolísá mezi 33 – 38°C. Vejce je možná inkubovat uměle. V umělých líhních člověk vlastně simuluje rodičovské chování slepice. Vejce je nutné pravidelně otáčet, vlhčit a líheň větrat. Teplota v líhni by se měla do 19. dne inkubace pohybovat v rozmezí 37,6 – 37,8°C a vlhkost by měla dosahovat 60 – 75 %. Po 19. dnu by se měla vlhkost zvýšit na 75 – 80% a vejce by se již neměla obracet.

Líhnutí kuřat plemena vlaška v umělé líhni, v domácích podmínkách.

Starší kuřata plemeno vlaška (2. týdny), vyvinuté obrysové peří.

 

Kuře se musí z vejce vylíhnout samo. Slepice mu nijak nepomáhá. Na zobáku má kuře vyvinutý mléčný zub, pomocí něhož proráží zevnitř vaječné blány a skořápku. Kur domácí má prekociální nidifungní mláďata. Kuřata jsou schopná pohybu a následují matku, která je vodí a učí jakou potravu přijímat. Zobání je nepodmíněný reflex. Kur zobáním prozkoumává nové objekty v prostředí.

Plemena kura domácího podle typu

1)     Podle prošlechtění

a.     Primitivní (polodivoké)

b.     Zušlechtěná (přechodný typ)

c.      Kulturní (ušlechtilá)

2)     Podle užitkovosti

a.     Bojová – použití pro kohoutí zápasy (bojovnice novoanglická)

b.     Nosná – vyšlechtěny pro kvalitní snášku konzumních vajec (leghornky, české zlatě kropenaté, vlašky)

c.      Masná – rychlerostoucí robustní plemena s vysokou masnou výtěžností (Sasexky)

d.     Kombinovaná – spojení dobrých vlastností předchozích typů (Hemšírky, Laflešky)

e.     Okrasná – kombinace různých plemen, u nichž převládá výrazný exteriér (hedvábničky)

Hybrid – vznikl křížením různých čistokrevných plemen za účelem co největší hospodářské výtěžnosti. Nejznámější nosní hybridy jsou ISA Brown, Hisex, Dominant, Tetra, Shaver, Moravie, Bovans a Lohman Brown. Nejznámější masní hybridi (brojleři) jsou Ross a Cobb.

Intenzivní halový výkrm kuřecích masných brojlerů (stáří 18. dní = polovina délky výkrmu)↑

Převažující etologické projevy jsou závislé na druhu, plemeni, způsobu a účelu chovu a zdrojích, které chovatel zvířeti poskytuje. Při intenzivním výkrmu brojlerových kuřat je šlechtěním, výživou a podmínkami chovu docíleno extrémě rychlého růstu zvířat. Cílem je co nejvíce snížit aktivitu, aby byla konverze krmiva co nejefektivnější. Brojleři tak většinu denní aktivity tráví příjmem krmiva a odpočinkem, protože jsou velmi žraví a protože jejich tělěesná konstituce nedovoluje trávit čas aktivnějším způsobem.

Chov nosnic v obohacených klecích

Obohacené klece byly vyvinuty jako odpověď na kritiku bateriových klecí. Umožňují vysokou intenzitu a levnou produkci vajec. Používání neobohacených klecí v chovu s více jak 350 nosnicemi pro produkci konzumních vajec je v Evropské Unii zakázáno od 1. 1. 2012. Obohacené klece musí být vybaveny kromě napáječek a krmítek i hřady, substrátem pro popelení, prostředky na zkracování drápů a snášecími hnízdy. Obohacené klece musí poskytovat minimálně o 50 cm2 více využitelné plochy pro jednu nosnici (tedy 600 cm2, což je přibližně formát papíru A4). Obohacené klece jsou dimenzované na různý počet nosnic, nejčastěji však na 30, 70 nebo 120 ks. Nosnice z obohacených klecí projevují více prvků přirozeného chování, jsou v lepší tělesné kondici, upadají po kratší čas do tonické imobility a stav jejich peří je lepší ve srovnání s nosnicemi z bateriových (v EU již zakázaných klecí). Hustota osazení klece by neměla překročit stanovéný limit. Bohužel v praxi dochází často k přeplnění klecí (z důvodu navracení uniklých nosnic do krajních klecí). V klecích často chybí substrát k popelení (protože nosnice substrát okamžitě rozhrabou). Snáškové hnízdo je často omezeno pouze na jednu plastovou zástěnu, která je umístěna na stěně klece (z důvodu soubojů o hnízdo a umačkání nosnic v prostoru hnízda). A opatření na zkracování drápů neplní svoji funkci. Problémem v chovu je výskyt klecové hysterie, při níž dochází často k udušení či umačkání nosnic.

Chov nosných hybridů pro produkci konzumních vajec v obohacených klecích. ↑

Přerůstající drápy nosnic z důvodu nemožnosti obrušování pohybem po vhodném povrchu ↑.

Chov nosnic ve voliérách

Voliéry jsou alternativním chovem, který ovšem stále udržuje princip intenzivní produkce vajec. Produktivita nosnic ve voliérách může být stejná jako v obohacených klecích. Voliéry mohou být jednopodlažní nebo více podlažní, u těch je technologie rozdělena do etáží, mezi nimiž se nosnice mohou volně pohybovat a mají přístup k podestýlce umístěné na podlaze. V nejvyšší etáži jsou umístěna snášková hnízda. Nosnice jsou chovány ve skupinách o velikosti až několika tisíc kusů. Minimální podmínky jsou stanoveny vyhláškou č. 208/2004 Sb. a nosnice podle nich musí mít k dispozici mimo jiné: nejméně jedno hnízdo na 7 nosnic, k dispozici min. 250 cm2 prostoru se stelivem na jednu nosnici, přičemž stelivo musí zabírat nejméně 1/3 plochy chovu. Hustota osazení nesmí překročit 9 nosnic na 1 m2 využitelné plochy. Nosnice musí mít k dispozici také hřady, poskytující 15 cm na jednu nosnici a nesmí být umístěny nad stelivem. Míra mortality a kanibalismu může být u nosnic ve voliérách vyšší. Častým problémem je také klování peří, požírání podestýlky a hromadné úhyny z důvodu panického udušení.

Chov nosnic pro produkci konzumních vajec ve voliérách.↑

Abnormální chování

Nadměrné pití

domácí přijímá vodu standardně v množství, které 1.5 násobkem přijaté potravy. V klecích, kde chybí slepicím jakékoliv rozptýlení, však může být kapátková napáječka zábavnou hračkou. V důsledku toho může docházek přepití. Některé slepice jsou pak schopny přijmout 2 – 6 násobek vody. Nadměrný příjem tekutin je nežádoucí, protože exkrementy nosnic mají řidší konzistenci, snáze se z nich uvolňuje čpavek a slepice také méně žerou.

Klování peří

Klování peří je porucha chování, která je stále aktuálním problémem v mnoha (zejména intenzivních) systémech chovu nosnic. Klování peří má multifaktoriální příčinu vzniku, často související s nedostatečným welfare slepic. Velký vliv na rozvoj klování peří může mít způsob odchovu kuřic, při němž se doporučuje odchovávat je v technologii co možná nejpodobnější následné produkční technologii. Naskladnění do produkční technologie by mělo proběhnout do 16. týdne věku kuřic. Bylo zjištěno, že rozvoj klování významně ovlivňuje nepřítomnost vhodné podestýlky (piliny, sláma), vysoká intenzita osvětlení, nedostatek některých živin v krmné směsi (zejména absence či nedostatek hrubé vlákniny) a struktura krmné směsi (sypká směs je lepší než granule/pelety). Dále velikost hejna a vysoká hustota osazení, které vytváří sociální tlak a také časté rušení slepic chovatelem. Neměly by se opomíjet také genetické predispozice. Klování peří lze velmi výrazně omezit sníženou intenzitou osvětlení. To ovšem vede i k nižšímu příjmu krmiva. Obecně se doporučuje poskytnout zvířatům vyhovující podmínky, dostatečný prostor, manipulační materiál, hřady a klid. V případě identifikace jedince, který klování provádí, je nutné mu nasadit např. brýle proti klování nebo jej vyřadit z hejna. Klování peří má tendenci se velmi rychle šířit a jakmile se objeví, je těžké jej vymýtit.

Kanibalismus

Kanibalismus je požírání jedinců stejného duhu. K rozvoji kanibalismus může dojít na základě rozvinutého klování peří, během něhož dojde k obnažení kůže či jejímu poranění. Kanibalismus se nejčastěji vyskytuje u nosnic, ale může být i v chovech bažantů, krůt, kachen a hus. Nejčastěji dochází k poranění a klování do oblasti kloaky. Zobák je hlavním manipulačním nástrojem drůbeže. Přirozeným chováním je explorace pomocí zobáku. Při dobrém osvětlení vzbuzuje zrakový podnět zájem a pomocí zobáku se drůbež snaží objekt prozkoumat. Bohužel při nedostatku jiných podnětů, které jsou pro drůbež atraktivní např. podestýlka k hrabání či způsob předkládání potravy, dochází k zaměření pozornosti na ostatní živé jedince. Kanibalismus zahrnuje jako klování do živých jedinců tak požírání uhynulých kusů.

Opatření proti klování peří a kanibalismu:

Kauterizace zobáků

Kauterizace zobáku je bohužel stále rutinní opatření proti klování peří. Je provedena zkrácením špičky horní části zobáku. V Evropské Unii je možné provádět kauterizaci zobáku nosnic bez znecitlivění do 10 dní věku na základě směrnice Rady 1999/74/ES, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic a která byla zahrnuta do české legislativy, konkrétně do zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů Kauterizaci však smí provádět pouze osoba odborně způsobilá podle veterinárního zákona (zákon č. 166/1999 Sb.). V některých evropských zemích např. ve Švédsku, Norsku, Finsku, Dánsku a Rakousku je kauterizace úplně zakázána národní legislativou. Kauterizace se v drůbežářském průmyslu provádí většinou ihned po vylíhnutí nejčastěji bezkontaktně pomocí infračerveného paprsku. Další metody kauterizace zobáku kuřat jsou pomocí tepelného kauteru se žhavou čepelí nebo pomocí laseru. Bylo prokázáno, že kuřata během zákroku a po něm pociťují akutní i chronickou bolest. Přesto je kauterizace zobáku nejpoužívanější metodou, která „preventivně“ řeší problémy spojené s klováním peří. Porovnáním kauterizovaných a nekauterizovaných nosnic z obohacených klecí, bylo zjištěno, že mortalita nosnic byla díky kauterizaci nižší o 43 % (nekauterizované 51 % vs kauterizované 8 %). Kauterizace zobáku měla v hejnech také velký vliv na zlepšení stavu opeření. Krácení zobáku je však stále jen překrytím stále trvajícího problému, že nosnice žijí v nevyhovujících podmínkách. Kauterizace zobáku se provádí i u vodní drůbeže.

Brýle a spona proti klování

Brýle proti klování („protiklovací násadec na zobák“) se nasazují ke kořeni zobáku a fixují se pomocí závlačky do dýchacích otvorů. Princip fungování brýlí spočívá v zastření zorného pole těsně před hlavou. Spona („kroužek“) proti klování ve tvaru C se nasazuje mezi horní a spodní část zobáku a fixuje se zasunutím tupých konců do dýchacích otvorů. Princip jejího fungování spočívá v zamezení dovření zobáku a tedy nemožnosti vyškubnout peří. Bylo zjištěno, že nasazení brýlí snížuje klování peří a poškození kůže na polovinu. Na druhou stranu se ale zvýšilo poškození nozder a frekvence třepání hlavou. Snáška ani mortalita nebyly aplikací protiklovacích brýlí ovlivněny.

Spona C proti klování peří, bažant obecný.

Násada proti klování, bažant obecný.

Sprej proti klování

Použití spreje proti klování je možné, z důvodu nutnosti individuální a včasné aplikace, především u drobnochovatelů. Sprej obsahuje látky, které způsobí, že napadaná slepice přestává ostatním vonět a ty ji nechávají na pokoji. Klování tak (podle prodejců) lze okamžitě omezit a po pravidelné aplikaci o délce ¼ až ½ roku lze prý klování zcela vymýtit.