Perlička obecná


Numida meleagris

Taxonomické zařazení

Třída: ptáci (Aves)

Podtřída: letci (Neognathae)

Řád: hrabaví (Galliformes)

Čeleď: perličkovití (Numidiae)

Rod: perlička (Numida)

Charakteristika

Domovinou perliček je africký kontinent. Perličky jsou rozšířeny v savanách po celé subsaharské Africe. Perličky mají tělo pokryto peřím tmavé barvy s bílým kropením. Hlava je neopeřená, modře zbarvená v okolí očí a lící, červeně zabarvená je kůže v okolí zobáku a na temeni hlavy. Perličky se pohybují převážně na zemi, ale jsou schopny krátkého letu. Ve srovnání s ostatní drůbeží však můžeme tvrdit, že jsou nadprůměrně dobří letci. Chovatel si tak musí dávat pozor zejména u nově zakoupených jedinců, aby neuletěli. Perličky jsou v našich podmínkách chovány převážně v extenzivních chovech. Jsou dost náročné na životní prostor, potřebují větší výběh. Perličky často chovají i myslivci, protože perličky jsou na základě zákona o myslivosti uznanou pernatou zvěří ( v zákoně jsou perličky uvedeny jako druh: perlička obecná). Způsoby chovu jsou divoký, polodivoký a voliérový chov.

Sociální struktura

V přírodě tvoří perličky páry. Páry se mohou sdružovat na společné nocoviště. V domácím chovu však perličky bez problému žijí v hejnech. Ideální poměr pohlaví v chovu je uváděn 1:4-6. Nedoporučuje se chovat více perláků pohromadě z důvodu jejich vzájemných soubojů. Perličky jsou známé svým typickým hlasovým projevem. Tato vokalizace je oceňovanou i zatracovanou vlastností perliček. Pomocí křiku, který perličky dávají najevo přítomnost predátorů (či návštěvy) a snaží se těmito zvuky útočníka zastrašit.



Potravní chování

Perličky jsou všežravci, z řádu hrabavých ptáků. Přirozeně však nemají tolik rozvinuté hrabání. Pokud ovšem dojde k umělému odchovu pod kvočnou kura, tak ta kuřata perliček naučí hrabat a dochází k rozvoji tohoto chování. Perličky mohou být také využívány pro hubení škůdců v sadech a záhonech, protože za jedno vegetační období je jedna perlička schopná zkonzumovat až 4,5 Kg škodlivého hmyzu a semen plevelných rostlin.

Komfrotní chování

K odpočinku a spánku perličky využívají větve stromů ve výškách. Bez problému jsou schopné na ně dolétnout a cítí se tedy v těchto místech bezpečněji. V chovu se tedy doporučuje poskytnout zvířatům hřady umístěné ve větší výšce než je tomu např. u kura domácího. Jsou i chovatelé, kteří perličky chovají na volno a ony přespávají v korunách stromů na zahradě. Perličky jsou náročnější na vyšší teplotu zejména při odchovu. Původem pocházejí z Afriky, ale vlivem domestika snáší i nižší teploty. Chovatelé ovšem musí dávat pozor při mrazech, kdy ptákům může omrznout „hřebínek“ a při odchovu mláďat, kdy při teplotách blížící se nule kuřata hynou z důvodu podchlazení. Ruku v ruce s teplotou jde vlhkost, kdy perličky obecně vyšší vlhkost hůře snáší.

Reprodukční chování

Pohlavní dimorfismus není výrazně rozvinut. I zkušeným chovatelům činí obtíže rozeznat od sebe opačná pohlaví zejména u mladých ptáků. Obecně lze však tvrdit, že dospělý samec je v porovnání se samicí o trochu menší, má větší kožní přívěsky na hlavě a větší „hřebínek“. Pokud je v hejnu více samců může docházet k soupeření o samici a k soubojům i během pokusů o páření. Samci se mohou navzájem ze samic shazovat. Pokud není k dispozici samice perličky, může se stát, že se samec začne dvořit a následně pojímat jinou drůbež např. slepice. V tobě toku samice „staví“ (spíše vyhrabává dolík) hnízdo na zemi. Do něj pak klade průměrně 8 (ale až 15) světle zbarvených vajec. Inkubace trvá 26 dní. Na vejcích sedí pouze samice. Vejce mají silnou skořápku, díky níž je možné skladovat je déle.

Rodičovské chování

Chovatelé nedoporučují odchovávat kuřata perliček přirozeně pod matkou, protože perličky mají stále silně zakořeněný rodičovský pud. Samice aktivně a brání hnízdo i kuřata s notnou dávkou agrese a veškerá manipulace je velmi obtížná. Přestože jsou perličky takto horlivými obránkyněmi svého hnízda úspěšnost líhnutí je velmi nízká. Vyšší úspěšnosti chovatelé dosahují umělou inkubací buď v líhni nebo pod náhradní matkou – kvočnou kura domácího. V přirozeném odchovu perlička svoje kuřata následně vodí až do osamostatnění, které nastává před dosažením pohlavní dospělosti. Pohlavně perličky dospívají ve věku 28 – 32 týdnů.

Kachna domácí


Anas platyrhynchos domesticus

Taxonomické zařazení

Třída: ptáci (Aves)

Podtřída: letci (Neognathae)

Řád: vrubozobí (Anseriformes)

Čeleď: kachnovití (Anatidae)

Rod: kachna (Anas)

Domestikace

Domestikace proběhla pravděpodobně na více místech a ve více časových období. Důkazy o domestikaci pocházejí jak z Egypta a Mezopotámie z období 2000 let př. n. l. tak z Číny cca 500 př. n. l. Plemena kachen (kromě kachny pižmové) pocházejí z kachny divoké (Anas platyrhynchos), která se vyskytuje na celém území Eurasie a Severní Ameriky a patří mezi jedny z ekologicky nejvíce úspěšných druhů ptáků. Důvodem k domestikaci bylo pravděpodobně využití masa zvířat. Kachna divoká má výrazný pohlavní dimorfismus, potravu si hledá na souši i ve vodě (do které potápí jen hlavu a typicky „panáčkuje“ na rozdíl od potápek, které se potápějí celé). Kachna divoká je tažným ptákem, přestože některé kachny v ČR přezimují z důvodu mírných zim). Migrace na zimoviště probíhá na podzim a kachny odlétají v typicky tvarovaných hejnech do Itálie, Francie či Španělska. Od podzimu až do průběhu hnízdění (začátek března až červenec) tvoří kachny páry, samice staví hnízdo (v blízkosti vody) a sedí na vejcích. Po zhruba 27 dnech se z inkubovaných vajec líhnou prekociální, nidifungní mláďata, které matka brzy odvádí na vodu. Po asi 50 dnech jsou káčata schopná letu.