ETOLOGIE SKOTU
výukový materiál určený pro studenty VFU Brno vzniklý při řešení projektu IVA VFU 2014FVHE/2390/029
řešitelský tým: Mgr. Vendula Vomočilová, Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D.
Skot patří mezi sudokopytníky žijící ve stádech. Volně žijící jedinci si vytvářeli stáda o různé velikosti zahrnující většinou 20 jedinců, ale také stáda o velikosti až 100 kusů. Vznikaly i menší skupiny, kde se vyskytovali pouze samci, kteří se v období říje přidružovali ke stádům samic. Ve stádech existovala hierarchie, která se však mohla měnit.
Stádo bylo tvořeno kravami, jalovicemi, telaty a několika býky. Býci narozeni v jednom stádu v něm zůstávali po celý život, nedocházelo u nich k migraci do jiného stáda. Nejbližší svazky byly mezi matkami a jejich potomky.
Domestikace do značné míry ovlivnila genetický základ populace skotu a s největší pravděpodobností i jeho chování.
Chování zvířat je odpovědí na vnitřní prostředí, které ovlivňují endogenní rytmy a vnější prostředí, které je vnímáno zrakem, sluchem, chutí, čichem a hmatem. Smysly slouží ke komunikaci, tj. získávání a vysílání informací.
Skot poznává jednotlivé členy stáda opticky podle hlavy a krku. K tomu využívá také olfaktorické a hlasové projevy. Nejdůležitější informace poskytuje pach vulvy a konečníku, méně pach pokožky.
SMYSLOVÉ VLASTNOSTI SKOTU
Skot má oči umístěné po stranách hlavy, což umožňuje panoramatický pohled 330 ° a binokulárního vidění 25 ° - 50 °. Přesto existuje „slepá oblast“ za tělem zvířete. Skot rozlišuje dlouhé vlnové délky barev (žlutá, oranžová a červená) mnohem lépe, než kratší vlnové délky (modrá, šedá a zelená). Vnímání barev může hrát roli i v sociálních interakcích skotu. Má štěrbinovitou pupilu a slabé oční svaly, které brání rychlejšímu zaostření objektů. Především zaostření na blízké předměty je u skotu velmi problematické. Lépe detekuje předměty v pohybu než nehybné. Vizuální systém je citlivý také na kontrast světla a tmy. Skot se pohybuje ochotněji z temnějších míst do světlejších než naopak. Při výběru krmiv má zrak pravděpodobně pouze funkci orientační. Vnímán je především tvar a vzdálenost krmného místa. Zrakové podněty hrají důležitou roli při sexuálním chování býků a při vzájemném dorozumívání skotu.
Velký význam mají pohybové výrazy, například postavení hlavy. Anatomická stavba hlavy skotu neumožňuje používat mimiku. Velmi důležité jsou také pohyby těla. Jde především o zaujímání různých postojů a poloh. Jedná se o významnou optickou identifikaci jedinců ve stádě. Dále je skot schopen vnímat délku světelného dne, nejvyšší produkce mléka dojnic je při 16 hodinách světla za den.
Uši skotu jsou velmi citlivé. Hlasitý zvuk nebo křik může způsobit stres, zatímco například hudba uklidnění. Mléčná plemena mají citlivější sluch než plemena masná. Hlasové projevy jsou významné ve vnitrodruhové komunikaci. Sonograficky bylo identifikováno šest typů vokalizace s různou amplitudou, frekvencí, intonací i délkou. Akustické vztahy skot vyjadřuje hlasovými projevy určité výšky, intenzity, délky a zabarvení. Skot tak reaguje na přiblížení se příslušníka jiného stáda, na nebezpečí nebo osamocenost. Bučením hledá kráva tele. Je to ale i typický projev při říji nebo při hře, hlasité bučení stáda může upozorňovat na hlad nebo může být příznakem frustrace a stresu. Jako fyziologické indikátory stresu bývá sledována frekvence srdeční, dále počet defekací a vokalizace. Člověk je schopen rozlišit skot podle hlasu a je možné, že ve skupině se zvířata vzájemně také poznají.
V porovnání s ostatními druhy zvířat je čich u skotu vyvinut jen v omezené míře. Přesto má při výběru krmiva první, i když ne rozhodující funkci. Čichové vztahy se projevují nejčastěji vzájemným očicháváním, méně pak očicháváním výkalů a moči jiného zvířete. Čichem si skot vybírá místo pro ležení, pokud je z něj vyhnán, vrací se při první vhodné možnosti zpět. Skot je schopen rozpoznat některé vůně. Například, ucítí- li pach krve, couvne. Speciální čichový systém dokáže detekovat feromony, těkavé chemikálie, které jsou důležité pro reprodukci a pro výběr krmiv. Čichová identifikace pomáhá vzniku a udržení svazku matka – mládě a může hrát roli také v sociální hierarchii.
Hmat je důležitý pro výběr rostlin. Skot se při pasení dostává do přímého kontaktu s rostlinami pomocí tlamy a jazyka. Vzniklé dotykové podráždění vede k rozlišení pouze výrazných morfologických rozdílů, jako je například ostnatost. Doteková komunikace se uplatňuje při vytváření hierarchie ve stádě, při vzájemném čištění a při kontaktu s člověkem.
Skot provádí v dutině ústní jemnou chuťovou analýzu přijatého krmiva. Teprve poté se rozhodne, co bude žrát. Skot rozeznává chuť sladkou, kyselou, slanou a hořkou. Upřednostňuje sladkou chuť, výrazně odmítavá reakce je na chuť hořkou.
Zvířata žijící ve stádech mají mezi sebou vytvořené hierarchické uspořádání, které určuje úlohu jedince v daném stádě a zabezpečuje tak pořádek, harmonii a soužití ve skupině. Divoce žijící zvířata se do skupin sdružují dobrovolně, ale skupiny domácích zvířat vznikají nuceně z vůle člověka. Přirozenou strukturu stáda dnešních domestikovaných zvířat narušuje skutečnost, že se jednotlivé kategorie chovají odděleně. Sociální vztahy ve skupině zvířat jsou v podstatné míře ovlivňovány i velikostí skupiny. Koncentrace jednotlivých kategorií skotu by se měla pohybovat v rozmezí od 30 do 50 kusů. Skot je schopný se individuálně poznat ve stádě do velikosti 70 kusů. Tvorba sociálního pořadí ve stádě je učební proces, který založen na paměti zvířat. Každé zvíře zná svoji sociální pozici a své postavení vůči ostatním zvířatům a podle toho se i chová při vzájemném setkávání.
Projevy chování typické pro nejvýše postavená zvířata jsou přednostní volba a příjem krmiva, možnost výběru místa pro odpočinek, vyšší pohybová aktivita a početnější projevy nebo náznaky agresivity. Chování zvířat s nejnižším sociálním postavením lze označit jako nejisté a vázané na projevy těch nadřízených. Například níže postavené krávy leží kratší dobu.
Struktura v rámci skupiny je určována jak agonistickým, tak sociabilním (přátelským) chováním. Agonistické chování zahrnuje hrozby jako snižování hlavy, které může vyústit ve fyzický kontakt hlavou, případně kontakt hlavou do těla. Nejobvyklejší přátelské chování je olizování, a to nejčastěji v oblasti krku. K projevům tohoto chování dochází mezi určitými vybranými jedinci. Vztahy dominance a podřízenosti jsou ovlivněny pozitivními i agresivními sociálními interakcemi.
Video: Sociální chování skotu, přátelské a bojové projevy
Foto: Projevy přátelského chování
Foto: Projevy agonistického chování
Sexuální chování je spojené s říjí. U skotu, který se řadí mezi polyestrická zvířata, se cyklicky opakuje v intervalu 18 – 23 dní a to celoročně. Říje se rozděluje do tří fází (začátek, vrchol, doznívání), kdy krávy jsou ochotny k páření jen ve fázi vrcholu říje.
Říje vyvolává neklid v celé skupině, krávy se oddělují od stáda a snaží se přiblížit k některé z ostatních krav, pokouší se olizováním navázat s nimi kontakt, začínají naskakovat na jiné a ostatní nechávají naskakovat na sebe. V období vrcholu říje se tyto příznaky zintenzivňují. Mezi další projevy říje patří neklid, přerušování krmení, krátké intervaly ležení, častější defekaci a močení. Také stoupá agresivita vůči submisivním jedincům. V případech, kdy má kráva tichou říjí, většinou skáčou ostatní krávy na ni.
Video: Prvky sexuálního chování (naskakování) ve hře telat
Foto: Projev sexuálního chování u dojnic - naskakování
Porod v přirozených podmínkách je fyziologický děj, při kterém dochází k vypuzení plodu a placenty z organismu matky. Zahrnuje přípravné období, vlastní porod a období poporodní. V chovech mléčného skotu je nutno tomuto období věnovat náležitou pozornost.
Tele se rodí jako anatomicky, morfologicky a fyziologicky vyspělý jedinec. U divokých předků skotu i jeho primitivních plemen se tele v krátkém čase po narození samostatně pohybuje, přijímá potravu sáním mleziva od matky a je schopno čichem nalézt matku ve stádě. Tyto schopnosti narozeného mláděte byly v procesu fylogeneze důležitým biologickým činitelem pro zachování druhu. Vlivem domestikace, zvláště záměrným vlivem člověka, uplatňovaným v plemenném výběru a ve výživě zvířat, se vlastnosti skotu kvantitativně i kvalitativně měnily. Ztrácela se závislost na přírodě, ale základní druhové vlastnosti se zachovaly až do dnešní doby. První známky života telete se projevují tím, že zvedá hlavu. Dochází k tomu rychle, většinou do 3 – 4 minut. Do 60 minut se postaví a udělá první kroky, ve druhé hodině života už hledá vemeno matky. Telata se v čase prvního sání velmi liší, některá sají už půl hodiny po narození, méně vitální se nenapijí sama ani do 12 hodin. Na opožděném sání má mimo opožděného postavení podíl i dlouhé hledání vemene.
Matka po porodu usilovně olizuje svého potomka a touto stimulací jej povzbuzuje k postavení. Tele má při prvních pokusech o postavení zprvu přikrčený postoj se zadními končetinami lehce rozkročenými, plece mírně spuštěné a hlava a krk jsou natažené. Následně tele začne prozkoumávat tělo matky. Pokud tele začalo prozkoumávat oblast hrudních končetin, může trávit nějaký čas průzkumem oblasti kolem lokte a naopak, pokud začne průzkum u pánevních končetin, největší pozornost věnuje oblasti třísel. Telata cucají a olizují jakýkoliv výčnělek, na který v průběhu této aktivity narazí.
Video: Porod komplikovaný koncem pánevním
Video: Chování krávy s vlastním teletem k cizímu teleti po komplikovaném porodu
Video: Chování telete a matky po porodu, první pokusy o sání
Video: První sání telete od matky
Doba, za kterou se teleti podaří najít struk je odlišná. Některá telata najdou struk při prvním pokusu, ale některým se to nepodaří ani po několika pokusech. Bylo popsáno, že polovina telat, která se narodila kravám po jejich třetí graviditě, nedokázala struk najít do 6 hodin po porodu. Je to způsobeno povislým vemenem u těchto matek a silnými struky, které jsou umístěny níže.
Největší problémy se sáním telat jsou u vysokoprodukčních mléčných plemen, kdy tyto krávy mají velké vemeno s nízko visícími struky a telata je obtížně hledají. Tele získává mléko od matky střídáním sání a tlaku. Frekvence sacích pohybů za 1 minutu je 12 – 150. Po olízání struku ho bere tele do tlamy, fixuje mezi horní, konkávní plochu jazyka a podnebí dutiny ústní, zároveň struk průběžně stláčí. Saje tím způsobem, že oběma pysky obejme struk a k jeho hrotu uloží jazyk, který vytvoří podélný žlábek od struku k hltanu. Vtáhnutím tvářového svalstva, snížením dolní čelisti a pohybem jazyka aborálně vytváří v dutině ústní podtlak. Tyto úkony jsou fyziologickým podnětem, který vyvolá reflex spuštění mléka od matky.
Novorozená telata sají 5 – 10 krát za den, přičemž délka jednotlivých sání je do 10 minut. Počet sání se většinou s přibývajícím věkem snižuje, ale může to být odlišné v závislosti na vzrůstu telete a produkci mléka od matky. Telata ve věku 6 měsíců sají 3 – 6 krát za den. Pravidelnou dobou sání je úsvit. Další krmení je koncentrováno kolem rána, pozdního odpoledne a kolem půlnoci.
Foto: Mateřské chování
Příjem krmiva
Hlavní motivací pro příjem krmiva je pocit hladu. Rychlost příjmu krmiva záleží na chutnosti a kvalitě krmiva, stupni nasycenosti zvířat a krmné technice. Příjem krmiva je u skotu obecně povrchní, může tedy pozřít i ostré předměty.
Převážná část doby, po kterou skot přijímá krmivo, připadá na denní hodiny. Ustájený skot žere během dne 5-6 hodin, nejintenzivněji první hodinu krmení.
U skotu je důležitá mobilita jazyka a to hlavně při spásání trávy, kdy dochází k omotání trsu trávy jazykem a následně pohybem hlavy k jeho utržení. Skot není schopen spásat velmi nízký porost. Po několika ukousnutích přežvýkne sousto 2x – 3x a následně spolkne. Potravu důkladně mělní až při přežvykování.
Video: Potravní chování
Foto: Příjem krmiva
Pití
Skot upřednostňuje odstátou vodu, ale teplou vodu odmítá. Spotřeba vody za 24 hodin se u skotu při zeleném krmení pohybuje v rozmezí 25 – 40 litrů a při suchém 50 – 80 litrů. Při běžných teplotách skot pije 1x – 4x/den. Nozdry drží nad vodou a k pití nepoužívá jazyk. Převážně pije přes den, zřídka v noci. Dojnice pijí nejintenzivněji v první hodině krmení a po dojení. Množství vypité vody, závisí na frekvenci pití. Dále má vliv věk, velikost těla, gravidita, laktace, prostředí, druh krmiva, pastva, množství soli v krmné dávce atd.
Foto: Pití
Přežvykování
Přežvykování začíná 15 – 70 minut od ukončení příjmu krmiva. Jako první se vybavuje reflex vyvrhnutí obsahu předžaludků do ústní dutiny (rejekce), která má 2 fáze. První spolknutí slin, které navlhčí sliznici v hltanu. Následuje hluboký nádech, který způsobí snížení tlaku v hrudní části hltanu. Protože tlak v bachoru je vyšší než v hltanu, vniká do něho polotekutý obsah předžaludku. V druhé části se v důsledku kontrakce hltanu polovina jeho obsahu ejekuje do ústní dutiny a polovina se vrací do předžaludků. Po příchodu žvance do ústní dutiny je stlačením zbaven tekutiny a za současného promíchání se slinami je důkladně žvýkán – probíhá reflex žvýkání. Na přežvýkání jednoho žvance o hmotnosti 100 – 120g vykoná skot 20 – 90 žvýkacích pohybů. Za minutu vykoná asi 55 žvýkacích pohybů. Po důkladném přežvýkání je žvanec spolknut a za 3 – 5 sekund se ejekuje další. Po přežvýkání asi 50 žvanců (za 40 – 50minut) nastupuje období klidu, které je vystřídáno další periodou přežvykování.
Doba přežvykování se pohybuje u dospělých zvířat od 4 do 9 hodin. Děje se v klidu, kdy skot preferuje ležení, ostatní pohyby jsou omezeny na minimum. Během 24 hodin skot přežvykuje 15x – 20x, avšak každá fáze přežvykování má jinou délku trvání od minut po hodinu.
Video: Přežvykování
Foto: Přežvykování
Péče o povrch těla, jehož výskyt signalizuje určitou pohodu zvířat. Důležité pro welfare zvířat. Rozděluje se na self-grooming, lízání, drbání rohem nebo končetinami, drbání jedné části těla o jinou, případně využití jiných předmětů nebo spolupracujícího jiného zvířete. Dále allo-grooming, nejčastěji v oblasti hlavy a krku, kdy dochází k olizování navzájem částí těla, na které si zvířata sami nedosáhnou. Zde hraje roli sociální postavení jedince, kdy nejčastěji k tomuto projevu dochází u jedinců s blízkým sociálním postavením. Komfortnímu chování skot věnuje až 1 hodinu/den.
Video: Komfortní chování
Video: Komfortní chování - využití kartáče
Video: Komfortní chování - drbání o hrazení
Video: Grooming
Video: Allo-grooming
Video: Self-grooming
Foto: Komfortní chování
Defekaci a močení ovlivňuje technologie ustájení. U telat, která byla ustájena společně s kravami, se první defekace objevila po 10 hodinách a močení po 12 hodinách s frekvencí v průběhu 48 hodin 8,7 krát a 4 krát. Telata ustájená individuálně defekovala po 15 hodinách a močila po 21 hodinách s frekvencí 4 krát a 2,3 krát. Vylučování výkalů za pohybu může být projevem strachu. Po delším odpočinku vyloučí skot výkaly ihned, jak vstane. Výkaly jsou vylučovány rovnoměrně ve dne i v noci. Pokud jedno znepokojené zvíře kálí či močí, mohou se ostatní přidat. Při kálení skot zaujímá typické držení těla. Zdvihne ocas a mírně stáhne zadní končetiny pod sebe. Hřbet je při tom mírně vyklenutý. Při močení samice vyklene hřbet, zdvihne ocas, mírně rozkročí zadní končetiny. U samců se charakteristická póza nevyskytuje, někdy močí i za pohybu. U samic je moč vypuzována větší silou než u samců. Počet vyměšování a množství výkalů se liší podle množství tekutin a typu přijatého krmiva, okolní teploty, ale má také individuální variabilitu.
Video: Eliminační chování
Foto: Eliminační chování
Odpočinkem se rozumí ležení nebo stání, při kterém zvíře nevyvíjí žádnou aktivitu. U přežvýkavců je doba odpočinku spojena s přežvykováním. Skot leží nejčastěji na boku, s hlavou nataženou dopředu nebo do strany. Často má krk a hlavu zvrácenou v úhlu téměř 180° a hlavu položenou na hrudník. Zadní končetiny jsou mírně pokrčené, přední natažené dopředu nebo ohnuté v karpálním kloubu. Při volném ustájení někdy leží úplně na boku s nataženými končetinami. Zvířata z velké části mění polohu z jednoho boku na druhý. Skot preferuje ležení na levém boku, což je optimální poloha pro bachorové trávení.
Skot s velkou hustotou ustájení preferuje určité prostory pro odpočinek. Vyhledává místa u okrajových částí a v rozích. Středové prostory jsou méně obsazené. Dominantní jedinci upřednostňují určitá místa, zatímco níže postavení se těmto obsazeným místům vyhýbají a zpravidla se drží na periferii skupiny. Při větší hustotě se může prostorové uspořádání měnit. Na ležení si skot vybírá otevřené místo, chráněné před větrem a průvanem. Při teplém počasí dává přednost zastíněným místům. Dříve, než si lehne, stojí obvykle na vyhlédnutém místě, které prozkoumá čichem.
Z technologie ustájení délku ležení nejvýrazněji ovlivňuje znečištění lože a kvalita podestýlky. Mezi významné faktory se řadí i počet zvířat ve skupině a počet krmných míst u žlabu. Během 24 hodin si skot lehne průměrně 8-10 krát. Asi po dvouhodinovém ležení vstane a zanedlouho si opět lehne. Větší část ležení připadá na noční dobu. Ležení je hlavní životní projev u telat v nejranějším věku, jeho délka je v rozmezí 15 – 22 hodin v závislosti na pohlaví, způsobu ustájení, odchovu a kondici telat. Dobu ležení zkracuje ustájení telat společně s matkami a naopak ji prodlužuje individuální ustájení. S přibývajícím věkem a v souvislosti se změnou krmné dávky u telat se snižuje podíl odpočinku, který se přesouvá do doby příjmu krmiva.
Video: Vyhledání místa pro odpočinek a ulehnutí
Foto: Vyhledání místa pro odpočinek a ulehnutí
Pohyb je aktivita, při které dochází k přesunu zvířete. Intenzita pohybu souvisí se způsobem chovu.
Motivace pro pohyb je jedním z nejméně pochopených aspektů chování. Provedené studie ukázaly, že když telata, která jsou držena v malých prostorech, jsou umístěna do většího prostoru, který jim nabízí více příležitostí se pohybovat, se často rozeběhnou a skáčou mnohem více než telata, která jsou ve větších ohradách. Tento jev se vysvětluje jako výsledek silnější motivace, v důsledku odepření pohybu.
Hravé chování se vyznačuje volnou kombinací prvků chování, opakováním, neukončeností a vnitřní rezonancí „radostí ze hry“. Hravé chování má velký význam pro rozvoj ostatních forem chování.
Zatím není přesně známo, jakou funkci má hra mezi zvířaty, ale je jisté, že může zvířatům pomoct zlepšit jak pohybové, tak i sociální dovednosti. Například časně odstavená telata chovaná ve skupinách (ve srovnání s obvyklejším individuálním ustájením) tráví část dne hrami a stávají se spíše dominantními ve chvíli, kdy jsou smíšená se zvířaty, která byla odchovávána jednotlivě. Málo je známo o motivaci, která je základem chování ke hře, ačkoliv u některých mladých zvířat má zamezení hry za následek, že čas, který věnují hře, se zvyšuje ve chvíli, kdy k tomu mají příležitost. To svědčí o jejich určité vnitřní motivaci. Hra u skotu nebyla zevrubně prozkoumána a není zcela jasné, které chování by mělo být popsáno jako hravé. Mladá telata vykazují především pohybovou hru jako např. skákání, přetlačování, trkání, společný běh, vzájemné vzeskoky. Toto chování se snižuje s věkem a je omezeno, když jsou telata držena ve větších koncentracích na menším prostoru.
Video: Hravé chování
Chov skotu v podmínkách intenzivních produkčních systémů nevyhnutelně vede ke změnám v jejich chování. V případech, kdy zvířeti není umožněno projevit přirozené chování, se u něho často začne rozvíjet náhradní chování, označované jako abnormální chování nebo poruchy chování (etiopatie). Mezi nejčastější případy abnormálních projevů u skotu patří stereotypní chování, zejména orální stereotypie, vzájemné sání mezi telaty, vysávání mléka u dojnic nebo naskakování býků na jedince stejného pohlaví. Tyto projevy mají často negativní dopad na zdraví a produkci postižených zvířat.
STEREOTYPNÍ CHOVÁNÍ
V mnoha případech skot vykazuje stereotypně opakované sekvence aktivit. Ty mohou být součástí normálního chování, např. spásání nebo přežvykování. V nevhodných podmínkách se však mohou vyvinout specifické opakované pohybové sekvence, které v daném kontextu neplní žádný zjevný účel. Mezi projevy takového chování patří např. chůze do kruhu, přešlapování na místě, kývavé pohyby tělem a hlavou, kopání, velmi časté jsou u skotu především orální stereotypie, jako je okusování, olizování ohrad, přehnané olizování se, hra s jazykem, žvýkání naprázdno, polykání vzduchu, vzájemné sání telat.
Hra s jazykem
Mezi nejběžnější stereotypní chování u skotu patří stereotypní orální projevy charakterizované různými pohybovými aktivitami jazyka. Za hru s jazykem je považováno kývání jazykem ze strany na stranu vně tlamy a rolování jazyka uvnitř tlamy. Typické je omotávání jazyka kolem imaginárního trsu trávy, kdy hlava je ve vzpřímené pozici a jazyk je rolován zpět do oblasti jícnu uvnitř otevřené tlamy. Toto chování se projevuje také ve spojení s kousáním a olizováním částí ohrady nebo vybavení stáje, jako jsou kovové tyče nebo řetězy. Rolování jazykem je mnohem častější u vazně ustájeného skotu než u skotu na pastvě či ve volném ustájení, kde se hra s jazykem téměř nevyskytuje. Spíše než samotné fyzické omezení je však příčinou tohoto chování omezení možnosti manipulovat krmením. Jako další faktory jsou zmiňovány omezený příjem vlákniny, zkušenost z období sání na umělé výživě, nedostatek stimulů z prostředí v individuálních kotcích. Poskytnutím předmětů, kterými zvířata mohou manipulovat v tlamě, jako je např. gumová pneumatika nebo řetěz, lze hru s jazykem omezit. Také přidáním dlouhých stébel do krmiva se zřetelně snížil výskyt tohoto chování, i když energetické složení krmné dávky nebylo změněno.
Video: Abnormální chování - hra s jazykem
Foto: Abnormální chování - hra s jazykem
NENUTRIČNÍ SÁNÍ
Při odchovu telat pod matkou nebo jinou krávou se vyskytuje zřídka, avšak u časně odstavených telat odchovávaných individuálně nebo ve skupinách je časté sání jiných telat, sání sebe samých nebo ocucávání částí stájového zařízení. Vzájemné sání je nejčastěji směřováno na oblast pupku, mezinoží, šourku, ušních boltců, krčního obojku, ocasu, mulce a jazyka. Může vést k poraněním a zánětům kůže, abscesům, přenosu infekcí, k tvorbě bezoárů v předžaludcích. Nejvýraznější je okamžitě po nakrmení telat mlékem a intenzita je u mladších zvířat vyšší než u starších. U telat v období mléčné výživy je to s největší pravděpodobností znak toho, že tele je sice nasycené, ale apetence příjmu mléka ještě není ukončena a tele ocucává náhradní objekt. Čím déle trvá pití, tím kratší je nenutritivní sání, avšak ani nejdelší periody sání mléka tuto nežádoucí aktivitu neodstraní, jen ji omezí. Vzájemné sání je ovlivněno způsobem krmení, může být sníženo poskytováním většího množství mléka telatům, odstraněním nedusíkatých složek mléčného séra, naopak zintenzivňuje se zahušťováním mléčné směsi a zvyšováním koncentrace laktózy. Doporučuje se pití mléčného nápoje z gumových struků a ne z vědra. Pro zabránění vzájemného sání nesmějí mít telata ve skupinovém ustájení k sobě volný přístup, dokud neodezní aktivní potřeba sání – např. fixací krmnou zábranou. Uspokojení potřeby sání může být zajištěné i zmenšením otvoru v umělém struku. Délka příjmu mléčné náhražky by měla být 10 minut, což je doba fyziologického sání od matky. Další příčinou je porušování rytmu krmení telat, nedostatek vody, boj o sociální pořadí a další jevy způsobující podráždění nervové soustavy. Je potřeba dopřát telatům dostatek času k rozvinutí plnohodnotného přežvykovacího reflexu, který má postupně nahrazovat reflex sání.
Video: Abnormální chování - nenutriční sání
Foto: Abnormální chování - nenutriční sání
VZÁJEMNÉ VYSÁVÁNÍ MLÉKA
Vysávání mezi dospělými zvířaty může být pokračováním sání z raného věku, protože proces postupného odstavu nebyl ukončen. Ve volném ustájení dojnic v období laktace vede ke ztrátám v produkci mléka, zraňování mléčné žlázy, k její infekci a následnému zánětu. U značné části vysávaných zvířat jsou patrné charakteristické změny na vemeni - protáhlé, různě tvarované nebo zdeformované struky, jejichž kůže má často pergamenový vzhled, viditelná asymetrie vemena, poranění struků. Opakovaným vysáváním dochází ke změně sekretu jalovic a k silnějšímu osídlení vemen jalovic původci pozdějších mastitid. Vysávání mohou podporovat dědičné předpoklady ve vztahu s určitými podmínkami, např. příliš velká hustota krav ve skupině, nevhodný krmný a pastevní režim, nedostatek vody. V chovech je třeba sledovat chování a vést přesnou evidenci jalovic a krav se zlozvykem sání, zvláště po přesunu do volného ustájení. Tyto zvířata co nejdříve izolovat, protože použití prostředků na zabránění vysávání není vždy a zvláště ne na dlouho účinné. Je třeba vymezit určitý počet míst pro cucalky ve vazném ustájení. Aplikace nosních kroužků a jiných podobných opatření vyvolávajících utrpení nebo poranění zvířat nelze z pohledu welfare schvalovat.
Foto: Aplikace nosních kroužků pro zabránění vzájemného vysávání mléka
NASKAKOVÁNÍ BÝKŮ NA JEDINCE STEJNÉHO POHLAVÍ („POKLÁDÁNÍ“)
Naskakování býků na jedince stejného pohlaví zpravidla nepředstavuje závažný problém u pastevně chovaného skotu, kde je možnost úniku. Riziko poranění a ekonomických ztrát (pomalejší růst, vyčerpání, vyšší chorobnost, zranění, úhyn) v důsledku nadměrného pokládání se však zvyšuje u býků držených v uzavřeném prostoru. Faktory zvyšující výskyt tohoto chování zahrnují submisivní chování, specifický pach (feromony) pokládaných býků, velikost skupiny (u skupiny přesahující 200 jedinců byl popsán dvojnásobný výskyt ve srovnání s menšími skupinami), vyšší hustota a další stresující vlivy (míchání skupin, manipulace se stádem, teplé počasí). Rizikové faktory by měly být zohledněny při řízení stáda a zvířata, která jsou opakovaně pokládána, by měla být izolována.
POUŽITÁ LITERATURA
ALBRIGHT, J. L., ARAWE, C. W. (1997). The Behaviour of Cattle, Wallingford, CabInternational, p. 32-37, 152-153.
BARANYIOVÁ, E.: Chování skotu. In HOFÍREK, B. et al. (2009). Nemoci skotu, Česká buiatrická společnost, Noviko a. s., s. 65 – 73, ISBN 978-80-86542-19-5
BARANYIOVÁ, E., ŠTARHA, P. (2008). Projevy chování masného skotu, Brno: VFU, Multimediální výukový materiál. (FRVŠ 542/2008)
BLACKSHAW, J. K., BLACKSHAW, A. W., MCGLONE, J. J. (1997). Buller steer syndrome review. Appl Anim Behav Sci;54:97-108.
BOUŠKA, J. et al., (2006). Chov dojeného skotu, 1. vyd. Praha, Profi press, s. r. o., s. 40-41, 78-80, 134-138.
BROOM, D. M. (1983). Stereotypies as animal welfare indicators. In Smidt, D. (ed.) Indicators relevant to farm animal welfare. Martinus Nijhoff;81-87.
BROOM, D. M., LEAVER, J. D. (1978). Effects of group-rearing or partial isolation on later social behaviour of calves. Animal Behaviour, 26, 1255-1263.
BROUČEK, J. a KIŠAC, P. (2002). Vysávání u skotu, Veterinářství, 52, s. 499 – 503.
COULTER, D. B. and SCHMIDT, G. M. (1993). Special senses 1: Vision. In: M. J. Swenson and W. O. Reece (Ed.) Duke’s Physiology of Domestic Animals (11th Ed.). p. 803−815. Comstock Publishing Associates, Ithaca, NY. ISBN-13: 978-0801442384
CURRIE, W. (1995). Structure and Function of domestic animals. CRC PressInc, United States, 443 p. ISBN-13: 978-0849387661
DELLMEIER, G. R., FRIEND, T. H., and GBUR, E. E. (1985). Comparison of four methods of calf confinement. II. Behavior. Journal of Animal Science, 60, 1102-1109.
EDWARDS, S. A., BROOM, D. M. (1979). The period between birth and the first suckling in dairy calves. Research in Veterinary Science, 26, 255-256.
EDWARSD, S. A., BROOM, D. M. (1982). Behavioural interactions of dairy cows with thein newborn calves and the effects of parity. Animal Behaviour, 30, 525-535.
FRASER, A. F., BROOM, D. M. (2005). Farm animal behaviour and welfare, p. 109, 131, 231-233.
FRASER, A. F., BROOM, D. M. (1997). Farm Animal Behaviour and Welfare. CAB International;437.
HOLLOWAY, K. S., SUTER, R. B. (2004). Play deprivation without social isolation: Housing controls. Developmental Psychobiology, 44, 58-67.
HROUZ et al. (2000). Etologie hospodářských zvířat, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. 126 - 159, ISBN 80-7157-463-5
JENSEN, M. B., WESTERGAARD, K. S., and KROHN, C. C. (1998). Play behaviour in dairy calves kept in pens: The effect of social contact and space allowance. Applied Animal Behaviour Science, 56, 97-108.
JUNG, J., LIDFORS, L. (2001). Effects of amount of milk, milk flow and access to a rubber teat on cross-sucking and non-nutritive sucking in dairy calves. Appl Anim Behav Sci;72:201-213.
KILGOUR, R. J. (2012). In pursuit of "normal": A review of the behaviour of cattle at pasture. Appl Anim Behav Sci;138:1-11.
LANIER, J. L. et al. (2000). The relationship between reaction to sudden intermittent movements and sounds and temperament. Journal of Animal Science, 78:1467–1474.
PHILLIPS, C. J. C (1993). Cattle Behaviour. Farming Press Books, Wharfdale Rd, Ipswich, U. K., 212 pp. ISBN 085236251X, 9780852362518
PHILLIPS, C. (2002). Cattle Behaviour and Welfare. Blackwell Science;208-216.
REDBO, I. (1990). Changes in duration and frequency of sterotypies and their adjoining behaviours in heifers, before, during and after the grazing period. Appl Anim Behav Sci;26:57-67.
REDBO, I. (1992). The influence of restraint on the occurrence of oral stereotypies in dairy cows. Appl Anim Behav Sci; 35:115-123.
REDBO, I., NORDBLAD, A. (1997). Stereotypies in heifers are affected by feeding regime. Appl Anim Behav Sci;53:193-202.
RUSHEN, J., DE PASSILLÉ, A. M., VON KEYSERLINGK, M. A. G., WEARY, D. M. (2008). The welfare of cattle. Springer;70-111.
RUSHEN, J. et al. (2008). The Welfare of Cattle, 5. vyd. Netherlands, Springer, p. 70-111.
ROSECKÁ, D., ŠTOLC, L. Etologie skotu [online] 2003 [cit. 15.2.2009] Dostupné z: http://www.zemedelskytydenik.cz/webmagazine/articles.asp?ida=842&idk=491
SAMBRAUS, H. H. (1978). Das Deckverm ögen von Stieren nach Aufzucht in optischer Isolierung von Artgenossen. Zuchthygiene, 13, 133— 138.
SATO, S., NAGAMINE, R., KUBO, T. (1994). Tongue-playing in tethered Japanese black cattle: Diurnal patterns, analysis of variance and behaviour sequences. Appl Anim Behav Sci;39:39-47.
SEO, T., SATO, S., KOSAKA, K., SAKAMOTO, N., TOKUMOTO, K., KATOH, K. (1998). Development of tongue-playing in artificially reared calves: effects of offering a dummy-teat, feeding of short cut hay and housing system. Appl Anim Behav Sci;56:1-12.
SLÁDEK, Z., RYŠÁNEK, D. (2001). Vzájemné vysávání a výskyt aberantního mléka u jalovic. Náš chov;61:26.
SMITH, B (1998). Moving 'em: A Guide to Low Stress Animal Handling. University of Hawaii, Graziers Hui, Kamuela, HI. 352 p. ISBN 0966270436, 9780966270433
TUCKER, C. B. (2009). The Ethology of Domestic Animals, charter 11 Behaviour of Cattle, CAB International, 2nd Edition: An Introductory Text (ed. P. Jensen) p. 151 – 160. H ISBN 9780851996028
UDE, G., GEORG, H., SCHWALM, A. (2011). Reducing milk induced cross-sucking of group housed calves by an environmentally enriched post feeding area. Livest Sci;138: 293-298.
VEISSIER, I., CHAZAL, P., PRADEL, P., LENEINDRE, P. (1997). Providing social contacts and objects for nibbling moderates reactivity and oral behaviors in veal calves. J Anim Sci;75:356-365.
VOŘÍŠKOVÁ, J. et al. (2001). Etologie hospodářských zvířat, České Budějovice, Jihočeská univerzita, s. 2, 36-37, 44-60.
WIEPKEMA, P. R. (1983). On the significance of ethological criteria for the assessment of animal welfare. Curr Top Vet Med;23:71-79.
[The New South Wales feedlot manual the Inter-Departmental Committee on Intensive Animal Industries (Feedlot Section); [edited by Anne Munroe; produced by NSW Agriculture, Orange]. NSW Agriculture, 1997. 2nd ed., rev. ISBN 0731056477]