Etologie - biologická věda, která se zabývá chováním živočichů.
Etologie popisná (deskriptivní) - hodnotí druhově typické prvky chování s využitím všech dostupných technik (foto, film, počítač...).
Etologie experimentální - při analýze vlivů pracuje s pokusem, s vytvářením modelových situací.
Ekoetologie - zkoumá vztahy mezi chováním určitého druhu zvířat a jeho živým i neživým prostředím. Sociobiologie - zabývá se vztahem mezi sociální strukturou druhu a prostředím.
Neuroetologie - zabývá se funkcemi nervové soustavy.
Etogenetika - studuje variabilitu projevů organismů jako zdroj vývoje chování skupin či jedinců.
Ontogeneze chování - studuje vývoj chování jedinců i skupin.
Studium základních aktivit jedinců a skupin
Humánní etologie
Aplikovaná etologie - věda zkoumající chování živočichů využívaných člověkem, zejména hospodářských a laboratorních zvířat, zvířat chovaných v zoologických zahradách a v domácnostech.
Dědičné (instinktivní) chování - chování podmíněné dispozicemi (vlohami) zděděnými po rodičích.
Vrozené chování - chování přítomné při narození jedince, které se ale nemusí bezprostředně projevit. Není naučené, ani získané během postnatálního vývoje. Je důsledkem vzájemného působení chování dědičného a vlivu faktorů prostředí v době před narozením či vylíhnutím.
Získané chování - chování, které jedinec projevuje v průběhu postnatálního vývoje a které se rozvíjí zpravidla učením.
Agonistické chování - sociální chování, které v sobě zahrnuje všechny prvky aktivního bojového i pasivního bojového chování. Uskutečňuje se při střetnutí mezi jedinci téhož biologického druhu.
Altruistické chování - starost o ostatní příslušníky skupiny. Typ chování, kterým zvíře zvyšuje pravděpodobnost přežití a rozmnožení jiného jedince téhož druhu a zároveň snižuje šanci na vlastní přežití a rozmnožení.
Explorace - chování pátrací.
Hierarchie - hodnostní žebříček čili pořadí zvířat ve skupině. Nejčastěji je výsledkem sociální dominance (v tom případě se nazývá hierarchie dominanční). Pokud není hierarchie zjevně postavená na dominančním chování (tj. kdy jedno zvíře v něčem brání druhému), užívá se termín sociální hierarchie.
Dominance - vyjádření vztahu, kterým jedno zvíře omezuje zvíře jiné např. v přístupu k potravě, k reprodukci apod. Utváření sociální dominance je zpravidla provázeno častými útoky a napadáním zvířat mezi sebou. Jakmile se vztah vytvoří, je ze strany nadřazeného zvířete udržován hrozbami různého stupně, zvířata podřazená se naučí vyhýbat konfliktům s nadřazenými a svoji podřazenost dávají najevo submisivitou.
Submisivita - viz výše.
Habituace - vymizení odpovědi na opakovaný biologicky významný podnět. Zvíře se naučí, že podnět ztratil biologický význam.
Kognice - veškerá schopnost živočichů, zejména obratlovců, zpracovávat, uchovávat a využívat komplexní informace získané z okolí.
Imprinting - vtištění, vtiskávání, vpečeťování - rychlá forma učení, která probíhá v průběhu senzitivní periody, tj. v rané fázi ontogeneze, kdy je jedinec vnímavý vůči tomuto typu učení.
Infanticída - zabíjení mláďat svého druhu.
Ritualizace - jev, kdy určité prvky chování ztratily svou původní funkci a staly se jen symbolickými ceremoniály; přeměna běžného projevu nebo systému chování v projev nebo systém s významem signalizačním.
Teritorium - území, do kterého jeho vlastník brání vstupu jiným příslušníkům většinou stejného druhu a pohlaví.
Feromon - chemická látka nebo směs chemických látek, které jsou uvolňovány organismem do prostředí a které vyvolávají behaviorální nebo fyziologickou reakci u příjemce stejného druhu. Termín feromon se užívá hlavně u hmyzu, u obratlovců a zejména savců se často používá také termíny "chemická komunikace", nebo "sociální pachy".
Etogram - seznam elementů chování, která lze pozorovat, je to část celého repertoáru chování zvířat.
Etogram popisuje vzhled chování (ležení, stání), prostorové vztahy a jejich změny (příchod, odchod, trajektorie pohybů, přechody vymezených jednotek (čtverce).
Popisuje dva typy elementů chování:
- akce - krátkodobé (např. kousnutí, poskok), jejich frekvenci lze měřit za jednotku času, mohou se opakovat během doby pozorování, mohou vytvářet shluky nebo epizody jednotlivých akcí oddělených přestávkami (např. zobání kuřat),
- stavy - trvají déle (např. sezení, ležení), lze měřit jejich trvání a celkové trvání během doby pozorování.