Ochrana zvířat při poskytování veterinární péče

 

Veterinární a související legislativa

 

 

Ochrana zvířat ve veterinárním zákoně

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů

§ 1: Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství (dále jen „předpisy Evropských společenství“) stanoví požadavky veterinární péče (dále jen "veterinární požadavky") na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty, upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, soustavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v oblasti veterinární péče, jakož i některé odborné veterinární činnosti a jejich výkon.

§ 2: Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje

a) péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření onemocnění přenosných přímo nebo nepřímo mezi zvířaty vnímavých druhů (dále jen „nákaza“) a jiných onemocnění zvířat a jejich zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,

b) péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,

c) ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí,

d) ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováváním živočišných produktů, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí,

e) veterinární asanaci,

f) dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů tímto zákonem, zvláštními právními předpisy a předpisy Evropských společenství (státní veterinární dozor).

 

§ 3 odst. 1: Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu,

b) hospodářstvím jakákoli stavba, zařízení nebo místo, kde je hospodářské zvíře nebo kde jsou hospodářská zvířata chována nebo držena, včetně chovu pod širým nebem. Je-li v hospodářství chováno nebo drženo více než jedno stádo nebo více než jedna skupina hospodářských zvířat, která mohou onemocnět stejnou nákazou nebo nemocí přenosnou ze zvířat na člověka (dále jen "vnímavá zvířata"), je každé z těchto stád nebo každá z těchto skupin oddělenou epizootologickou jednotkou, která má stejný zdravotní status,

c) hospodářskými zvířaty zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, běžci, králíci, kožešinová zvířata, zvěř ve farmovém chovu, ryby a jiní vodní živočichové a včely,

d) jatečnými zvířaty hospodářská zvířata, jež jsou určena k porážce a jatečnému zpracování a jejichž maso je určeno k výživě lidí,

e) svodem zvířat soustředění zvířat různých chovatelů na určeném místě a k určenému účelu, zejména trh se zvířaty, výstava nebo přehlídka zvířat, výkonnostní zkoušky a chovatelské soutěže,

f) shromažďovacím střediskem hospodářství, tržiště nebo jiné místo, na němž jsou shromažďována zvířata z různých hospodářství, zejména skot, prasata, ovce a kozy, aby z nich byly vytvářeny skupiny zvířat určených k odeslání,

g) zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat,

h) zvířaty podezřelými z nakažení zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze na základě získaných epizootologických nebo jiných informací mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem,

i) karanténou dočasné, provozně a místně oddělené umístění zvířat podezřelých z nákazy zvířat nebo zvířat podezřelých z nakažení (dále jen "podezřelá zvířata"), v jehož průběhu se provádějí preventivní, diagnostické, popřípadě i léčebné úkony k ochraně před zavlečením nebo šířením nákaz zvířat,

j) izolací dočasné oddělené umístění zvířat před jejich zařazením do stáda nebo před jejich přemístěním z hospodářství, v jehož průběhu se provádějí preventivní a diagnostické úkony a sleduje zdravotní stav zvířat,

v) porážkou usmrcení jatečného zvířete za účelem využití jeho produktů, a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,

x) utracením usmrcení zvířete bez vykrvení, a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,

gg) úředním veterinárním lékařem veterinární lékař orgánu veterinární správy, za úředního veterinárního lékaře se považuje také veterinární lékař Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra, který byl pověřen úkoly náležejícími podle tohoto zákona úředním veterinárním lékařům,

hh) soukromým veterinárním lékařem veterinární lékař vykonávající veterinární léčebnou a preventivní činnost podnikatelským způsobem,

ii) schváleným veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař schválený krajskou veterinární správou pro síť epizootologického sledování a pro výkon některých, tímto zákonem stanovených činností.

§ 3 odst. 2: Kde se v tomto zákoně mluví o zvířatech, rozumí se tím podle povahy věci a okolností též sperma, vaječné buňky, embrya, násadová vejce, oplodněné jikry a plemenivo včel.

  

§ 4 - 5   Povinnosti chovatelů

§ 4

(1) Chovatel je povinen

a)      chovat  zvířata  způsobem,  v  prostředí  a  podmínkách,  které vyžadují   jejich  biologické   potřeby,  fyziologické   funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví,

b)      sledovat  zdravotní stav  zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout  první pomoc a  požádat o odbornou  veterinární pomoc,

c)     bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti  stanovené  tímto  zákonem   nebo  na  jeho  základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat,

d)      poskytnout nezbytnou  součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně  provedeno  nařízené  vyšetření  zvířete,  odběr  vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu,

e)      podávat zvířatům  léčivé přípravky, jejichž  výdej je vázán  na  předpis veterinárního lékaře,  jen podle jeho pokynů,

f)      zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci drženi v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor,

g)  zajistit, aby byli psi, kočky a fretky v zájmovém chovu, pokud jsou přemísťováni mezi členskými státy k neobchodním účelům, označeni stanoveným způsobem a provázeni dokladem, který obsahuje údaje umožňující zjištění totožnosti zvířete a kontrolu jeho stavu (dále jen "pas"), vydaným veterinárním lékařem schváleným pro tuto činnost; evidenci těchto pasů vede Komora veterinárních lékařů České republiky (dále jen "Komora"). Schválení soukromého veterinárního lékaře může být pozastaveno nebo odejmuto, jestliže tento lékař vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo předpisy Evropských společenství. Prováděcí právní předpis upraví podrobněji označování psů, koček a fretek v zájmovém chovu, přidělování identifikačních prostředků a stanoví náležitosti, způsob vydávání a číslování pasů, vedení jejich evidence, údaje, které musí pas obsahovat, a jeho vzor,

h)  zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou,

i) dodržovat povinnosti plynoucí z předpisů Evropských společenství.

(2) K  inseminaci,  přenosu  embryí a přirozené plemenitbě lze používat  jen  zvířata,  která  podle  výsledků  vyšetření splňují podmínky stanovené   tímto zákonem a plemenářským zákonem.

(3) Chovatel, který hodlá použít zvířata k pokusům (§ 15 zákona č. 246/1992 Sb.), je povinen požádat  krajskou  veterinární  správu  nebo  Městskou veterinární správu v Praze (dále jen "krajská  veterinární správa) o stanovení podmínek  veterinární  péče (dále  jen  "veterinární  podmínky") k jejich provádění.

§ 5

(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen

a)      zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných   preventivních  a  diagnostických   úkonů  v  rámci  veterinární   kontroly  zdraví a  dědičnosti zdraví, a to v rozsahu a  lhůtách stanovených Ministerstvem zemědělství (dále jen "ministerstvo") podle § 44 odst. 1 písm. d), uchovávat jejich výsledky po dobu  nejméně 1  roku a  na požádání je předkládat  orgánům  vykonávajícím  státní  veterinární  dozor. Je-li třeba  provést  též  laboratorní  vyšetření vzorků,  musí  být  toto  vyšetření provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3,

b)   zabezpečit v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu jejich  chovu a  ustájení čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí,  jiných  prostorů  a  zařízení,  v  nichž  jsou  chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení,  dopravních  prostředků,  strojů,  nástrojů,  nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty,  používat  k  tomu  přípravky  schválené  podle tohoto zákona  nebo zvláštních  právních předpisů (zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č.  258/2000 Sb., o  ochraně veřejného zdraví  a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon  č.  157/1998  Sb.,  o  chemických  látkách a chemických přípravcích  a  o  změně  některých  dalších  zákonů, ve znění  pozdějších předpisů),  dodržovat návod   k jejich  použití a  zacházet s  vedlejšími živočišnými produkty  způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy Evropských společenství,

c)      v případě  nebezpečí zavlečení  nákazy nebo  nemoci přenosné ze  zvířat na člověka zřídit, popřípadě umístit prostředky sloužící  k ochraně  proti  nákazám  a  nemocem  přenosným  ze  zvířat na  člověka a dbát o jejich řádnou funkci,

d)      k napájení  zvířat  používat  vodu,  která neohrožuje zdravotní  stav  zvířat  a  zdravotní  nezávadnost  jejich  produktů, a ke  krmení zvířat používat jen zdravotně nezávadná krmiva,

e)      podávat zvířatům  pouze léčivé přípravky  v souladu s  pravidly   pro  jejich  používání   při  poskytování  veterinární  péče (zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů),  veterinární přípravky schválené  podle tohoto zákona, doplňkové   látky v  souladu se zvláštními právními  předpisy (zákon č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a dodržovat  podmínky  pro podávání  některých látek  a přípravků  zvířatům,   jejichž  produkty jsou  určeny k  výživě lidí  (§ 19), poskytovat   nezbytnou  součinnost  orgánům,  které  provádějí  odběr vzorků   a šetření v  souvislosti s plněním  plánu sledování přítomnosti   některých  látek  a  jejich  reziduí  u  zvířat,  v živočišných  produktech, krmivech a napájecí  vodě (dále jen "plán sledování  některých  látek  a  jejich  reziduí"),  a  dodržovat  opatření   přijatá na základě tohoto šetření,

f)   nepodávat zvířatům látky a přípravky, jejichž používání u hospodářských zvířat nebo u zvířat, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, není povoleno (§ 19 odst. 1 a 3) (vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech, ve znění vyhlášky č. 232/2005 Sb.),

g)  předkládat na požádání orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor záznamy stanovené zvláštním právním předpisem (§ 22 a násl. zákona č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a umožnit přístup k těmto záznamům také soukromému veterinárnímu lékaři, který vydává potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v místě původu (dále jen "zdravotní potvrzení"),

h)  v případě, že chová zvěř ve farmovém chovu, oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení své chovatelské činnosti ve vztahu k farmovému chovu zvěře.

(2)  Chovatel,  který  jako  podnikatel  chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je dále povinen

a)  oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení podnikatelské činnosti, jakož i informovat krajskou veterinární správu bez zbytečného odkladu o změnách, k nimž má dojít ve způsobu ustájení nebo v druzích chovaných zvířat,

b)  uvádět na trh pouze zvířata, kterým nebyly podávány nepovolené nebo zakázané (zákon č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) látky nebo přípravky (§ 19), vést záznamy o tom, kdy a které léčivé přípravky a látky, jimiž mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, byly podány zvířatům, neprodleně předkládat tyto záznamy veterinárnímu lékaři, aby v nich zaznamenal podání léčivých přípravků zvířatům nebo očkování zvířat, uchovávat tyto záznamy nejméně po dobu 5 let a dodržovat ochranné lhůty,

c) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat), které mají základní znalosti o péči o zvířata a o hygienických požadavcích na získávání živočišných produktů,

d) zpracovat a aktualizovat podle schválených zásad [§ 44 odst. 1 písm. c)] pohotovostní plán pro případ výskytu nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i pro případ vzniku mimořádné situace (dále jen „pohotovostní plán“), a v souladu s celostátním programem tlumení jedné nebo více nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a původců těchto nákaz a nemocí (dále jen „program ozdravování zvířat“) vlastní ozdravovací program, předložit jej ke schválení krajské veterinární správě a postupovat podle tohoto programu.

(3)  Prováděcí právní  předpis stanoví

a)  veterinární požadavky na prostředí, v němž jsou zvířata chována, na jejich ošetřování a ochranu před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka a na jejich uvádění na trh,

b) které látky a přípravky nelze uvádět do oběhu a podávat zvířatům, které látky a přípravky nelze podávat zvířatům určitých druhů a které látky a přípravky lze podávat zvířatům určitých druhů jen za určitých podmínek a tyto podmínky,

c) postup při zpracovávání pohotovostních plánů a ozdravovacích programů chovatelů, hlediska, podle nichž se tyto plány a programy zpracovávají, a co mají obsahovat,

d) ve kterých případech a za jakých podmínek mohou orgány veterinární správy povolit v mezích stanovených právními akty Evropských společenství zmírnění veterinárních požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu.

 

§ 6 - 8  Přemístění a vnitrostátní přeprava zvířat

§ 6

(1) Není-li stanoveno jinak, je chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, povinen vyžádat si veterinární osvědčení k přemístění

a) zvířete do shromažďovacího střediska (§ 9a),

b) hospodářského zvířete mimo území kraje do jiného hospodářství nebo k osobě, která nakupuje a prodává skot, prasata, ovce a kozy (§ 9b); to však neplatí pro koně, osly a jejich křížence, kteří jsou registrováni podle plemenářského zákona, nebo

c) pokusného zvířete, pokud nejde o zvíře z chovného nebo dodavatelského zařízení.

(2) Veterinární osvědčení musí být vyžádáno také k přemístění zvířete v rámci ochranného pásma nebo pásma dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením, anebo i mimo tato pásma, pokud k přemístění zvířete dochází na základě mimořádných veterinárních opatření v případech, ve kterých tento zákon nebo předpisy Evropských společenství umožňují povolení výjimky ze zákazu přemísťování zvířat.

(3) Veterinární osvědčení se nevyžaduje k přemístění

a) koně, osla nebo jejich křížence, je-li veterinární osvědčení nahrazeno průkazem koně (§ 28 vyhlášky č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem),

b) psa, je-li veterinární osvědčení nahrazeno pasem nebo očkovacím průkazem obsahujícím záznam, že pes má v době přemístění platné očkování proti vzteklině,

c) selat, jehňat a kůzlat mladších 3 měsíců, jakož i drůbeže, králíků a ryb, pokud tato zvířata nejsou přemísťována k chovateli, který je jako podnikatel hodlá chovat pro účely podnikání nebo je využívat jako pokusná zvířata, nebo

d) prasat, ovcí a koz, určených k domácí porážce.

(4) Veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete se vydá jen tehdy, jestliže byly u tohoto zvířete provedeny požadované zdravotní zkoušky a splněny podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) a jestliže je toto zvíře označeno a evidováno podle plemenářského zákona. Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, je povinen předat opis výsledků těchto zkoušek chovateli, do jehož hospodářství je zvíře přemísťováno.

(5) O přemístění zvířete podle odstavce 1 písm. b) uvědomí krajská veterinární správa místa původu zvířete krajskou veterinární správu, do jejíhož obvodu má být zvíře přemístěno. Jde-li o přemístění zvířete do stáda nebo skupiny zvířat (dále jen „stádo“), kde je lepší nákazová situace než v původním stádě, umístí chovatel podle pokynů krajské veterinární správy, do jejíhož obvodu bylo zvíře přemístěno, přemístěné zvíře před jeho zařazením do stáda do izolace; to neplatí pro přemístění včel. Dobu izolace stanoví krajská veterinární správa, která může chovateli také uložit, aby před opětovným zařazením do stáda umístil do izolace zvíře, které se zúčastnilo svodu zvířat.

(6) Veterinární osvědčení k přemístění zvířete musí provázet zvíře až do místa určení a musí být chovatelem uchováváno nejméně po dobu 1 roku ode dne jeho vydání.

(7) Lhůta pro podání žádosti o vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete činí nejméně

a) 2 pracovní dny přede dnem předpokládaného přemístění zvířete, jde-li o zvíře, u kterého byly provedeny zdravotní zkoušky uvedené v odstavci 4, nebo

b) 14 dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete v ostatních případech.

(8) Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního osvědčení 72 hodin od jeho vystavení. Krajská veterinární správa však může v odůvodněných případech stanovit jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení a vyznačit ji v něm.

(9) Jde-li o přemístění zvířete podle odstavce 1, musí si chovatel vyžádat ještě před podáním žádosti o vydání veterinárního osvědčení také zdravotní potvrzení, které vydává schválený veterinární lékař pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. ii)]; to neplatí pro přemísťování včel. Schválený veterinární lékař, který vydal zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho opis po dobu 3 let.

(10) Krajská veterinární správa může rozhodnout, že pozastaví nebo odejme veterinárnímu lékaři schválení pro vydávání zdravotních potvrzení, jestliže tento veterinární lékař porušil svou povinnost [§ 61 odst. 1 písm. e)] tím, že ve zdravotním potvrzení potvrdil nepravdivé údaje, anebo že vydal zdravotní potvrzení v rozporu s požadavky tohoto zákona nebo předpisů Evropských společenství.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví

a) podmínky vydávání veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení k přemístění zvířete a jejich obsahové náležitosti,

b) veterinární požadavky na umístění a držení zvířat v izolaci, včetně stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v souvislosti s umístěním a držením zvířat v izolaci,

c) ve kterých případech a za jakých podmínek mohou orgány veterinární správy povolit v souladu s právními akty Evropských společenství zmírňující výjimky z veterinárních požadavků na přemísťování zvířat mezi členskými státy, jde-li o dočasné přemístění k pastvě nebo k využití ke sportovním, kulturním, popřípadě jiným podobným účelům.

§ 7

(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání, překládání a vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána, překládána a vykládána, musí odpovídat požadavkům na ochranu zdraví a pohody zvířat a být pravidelně čištěna a dezinfikována.

(2) Zvířata mohou být přepravována jen za podmínek stanovených tímto zákonem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání a předpisy Evropských společenství upravujícími ochranu zvířat během přepravy (Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97); orgány veterinární správy dozírají na dodržování těchto podmínek.

(3) K přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení, které

a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním vlivům,

b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalů a jiných odpadů,

c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány,

d) odpovídají dalším požadavkům stanoveným zákonem na ochranu zvířat proti týrání a předpisy Evropských společenství upravujícími ochranu zvířat během přepravy.

§ 8

(1) Dopravce, který je držitelem povolení k přepravě skotu, prasat, ovcí nebo koz vydaného krajskou veterinární správou podle tohoto zákona a předpisů Evropských společenství upravujících ochranu zvířat během přepravy, je povinen

a) mít k dispozici vhodné prostory pro čištění a dezinfekci dopravních prostředků, schválené krajskou veterinární správou, včetně míst (zařízení) pro skladování steliva a hnoje, anebo předložit krajské veterinární správě doklad o tom, že tuto činnost pro něj provádí jiná osoba schválená příslušným orgánem,

b) používat k přepravě zvířat dopravní prostředky, které byly ihned po každé přepravě zvířat nebo výrobků, jež by mohly ovlivnit zdraví zvířat, v případě potřeby i před každou novou nakládkou zvířat, vyčištěny a dezinfikovány registrovanými dezinfekčními prostředky a postupy, anebo přípravky, jejichž uvedení do oběhu bylo povoleno (např. zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

c) zajistit, aby přepravovaná zvířata byla provázena požadovanými průvodními doklady,

d) zajistit, aby přepravovaná zvířata nepřišla během přepravy v době mezi opuštěním hospodářství nebo shromažďovacího střediska původu a příjezdem na místo určení do styku se zvířaty s nižším nákazovým statusem,

e) vést pro každé vozidlo používané pro přepravu zvířat záznamy o provedených přepravách a o čištění a dezinfekci vozidla a uvádět v nich

1. místo, datum a dobu převzetí zvířat k přepravě,

2. jméno a příjmení nebo obchodní firmu a adresu hospodářství nebo shromažďovacího střediska, ve kterém byla zvířata převzata,

3. očekávanou dobu přepravy,

4. místo, datum a dobu dodání přepravovaných zvířat,

5. jméno a příjmení nebo obchodní firmu a adresu příjemce nebo příjemců přepravovaných zvířat,

6. druh a počet přepravovaných zvířat,

7. údaje o průvodních dokladech, včetně jejich čísel,

8. datum a místo čištění a dezinfekce vozidla,

 f) uchovávat záznamy uvedené pod písmenem e) po dobu nejméně 3 let a na požádání je předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na dopravce přepravující skot nebo prasata do vzdálenosti nejvýše 65 km, počítáno od místa odeslání do místa určení.

(3) Osoba, která provozuje jatky, místo určené k pravidelnému konání svodů zvířat nebo jiné místo, na které jsou pravidelně přepravována zvířata, je povinna vytvořit podmínky k tomu, aby po skončení přepravy zvířat mohl dopravce provést čištění a dezinfekci použitého vozidla v jejím zařízení.

(4) Jde-li o přepravu živočichů pocházejících z akvakultury, je dopravce povinen vést záznamy o úhynech těchto živočichů v průběhu přepravy, pokud je to možné vzhledem k přepravovanému druhu těchto živočichů, o hospodářstvích, chovných oblastech měkkýšů a zpracovatelských zařízeních navštívených dopravním prostředkem a o výměnách vody během přepravy, zejména o zdrojích vody a místech jejího vypouštění.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a postupy čištění a dezinfekce dopravních prostředků použitých k přepravě zvířat, požadavky na prostory určené k čištění a dezinfekci těchto dopravních prostředků, jakož i další požadavky na předcházení nákazám a jejich šíření při přepravě zvířat.

 

§ 9  Svod zvířat

§ 9 odst. 1:  Svod  zvířat  lze  pořádat  jen  pod  státním  veterinárním dozorem.

§ 9 odst. 2: Pořadatel  svodu zvířat je  povinen požádat obec  o povolení konání svodu zvířat.

§ 9 odst. 3: Pořadatel svodu je dále povinen vyžádat si před podáním žádosti podle odstavce 2 od krajské veterinární správy veterinární podmínky pro konání svodu zvířat a zajistit jejich dodržování.

§ 9 odst. 4: Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky zvířat v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání představení cirkusu a plní další úkoly vyplývající pro orgány veterinární správy z předpisů Evropských společenství upravujících veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy (Nařízení Komise (ES) č. 1739/2005 ze dne 21. října 2005, kterým se stanoví veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy). Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropských společenství upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy pro přemísťování cirkusových zvířat mezi členskými státy se vztahují i na vnitrostátní přemísťování těchto zvířat.

§ 9 odst. 5: Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. ii)] a potvrzují úřední veterinární lékaři příslušných krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů vede Komora. Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může být pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři, který vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropských společenství upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy Nařízení Komise (ES) č. 1739/2005 ze dne 21. října 2005, kterým se stanoví veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy).

 

§ 9a Shromažďovací středisko

(1) Shromažďovací středisko musí

a) být

1. uspořádáno a vybaveno způsobem odpovídajícím účelu shromažďovacího střediska včetně vybavení pro výkon státního veterinárního dozoru,

2. vyčištěno a dezinfikováno před jeho použitím podle pokynů úředního veterinárního lékaře,

3. umístěno v době, kdy jsou v něm shromážděna zvířata, v oblasti nepodléhající mimořádným veterinárním opatřením vztahujícím se na zvířata daného druhu,

b) přijímat pouze zvířata, která jsou označena a evidována podle plemenářského zákona a provázena veterinárním osvědčením a která byla při příchodu do shromažďovacího střediska kontrolována úředním veterinárním lékařem nebo schváleným veterinárním lékařem,

c) zabezpečovat zvířatům náležitou péči a pohodu,

d) mít dostatečný počet veterinárních lékařů schválených pro shromažďovací středisko,

e) dodržovat povinnosti a požadavky stanovené pro shromažďovací středisko tímto zákonem a předpisy Evropských společenství upravujícími ochranu zvířat během přepravy,

f) podléhat státnímu veterinárnímu dozoru.

(2) Provozovatel shromažďovacího střediska je povinen vést, po dobu nejméně 3 let uchovávat a na požádání poskytnout orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor záznamy o údajích, které se týkají přijímaných zvířat a jejich chovatelů, míst jejich původu a předpokládaných míst, do nichž jsou odesílána, dopravců a dopravních prostředků, které přivážejí zvířata do střediska a odvážejí je ze střediska.

(3) Shromažďovací středisko musí být schváleno a registrováno krajskou veterinární správou; toto schválení může být omezeno jen na určitý druh zvířat, na plemenná a užitková zvířata, anebo na jatečná zvířata. Krajská veterinární správa schválí a registruje shromažďovací středisko, které svým uspořádáním, materiálním a personálním vybavením odpovídá účelu střediska a veterinárním požadavkům na ně, a přidělí mu veterinární schvalovací číslo. Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že nejsou dodržovány povinnosti provozovatele shromažďovacího střediska, anebo pravidla pro provoz střediska stanovená tímto zákonem, je oprávněna schválení pozastavit nebo odejmout.

(4) Krajská veterinární správa prověřuje při schvalování veterinárního lékaře shromažďovacího střediska, zda tento veterinární lékař nemá finanční zájem na příslušném shromažďovacím středisku a zda nejsou s provozovatelem shromažďovacího střediska osobami navzájem blízkými. Může rozhodnout o pozastavení schválení pro činnost ve shromažďovacím středisku soukromému veterinárnímu lékaři, pokud tento veterinární lékař neplní povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního lékaře shromažďovacího střediska a na jeho činnost, stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropských společenství, nebo může rozhodnout o odejmutí schválení pro činnost ve shromažďovacím středisku soukromému veterinárnímu lékaři, pokud tento veterinární lékař opakovaně neplní povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního lékaře shromažďovacího střediska a na jeho činnost, stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropských společenství

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

a) uspořádání, materiální a personální vybavení shromažďovacího střediska,

b) veterinární požadavky na zvířata přijímaná do shromažďovacího střediska,

c) náležitosti žádosti o schválení shromažďovacího střediska,

d) údaje zaznamenávané provozovatelem shromažďovacího střediska.

 

§ 25  Prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích

§ 25 odst. 1: V tržnicích a na tržištích [§ 46 písm. a)], kde byl příslušnými orgány povolen prodej zvířat a živočišných produktů, lze prodávat jen zdravá zvířata a zdravotně nezávadné  živočišné produkty.

§ 25 odst. 3:  Osoba,  která  provozuje  sezonní  prodej  živých ryb, musí dodržovat požadavky stanovené tímto  zákonem a zákonem na ochranu zvířat proti týrání a nejméně 7 dnů před zahájením prodeje oznámit krajské veterinární správě, kdy a na kterém místě bude prodej zahájen a kdy bude ukončen.

 

§ 28 - 38d   Veterinární podmínky obchodování se zvířaty a živočišnými produkty s členskými státy, jejich dovozu a tranzitu z třetích zemí a jejich vývozu do těchto zemí

 

§ 39 - 42   Veterinární asanace

§ 39 odst. 1: Veterinárními asanačními činnostmi jsou

a) shromažďování (sběr), přeprava (svoz),  neškodné odstraňování  a   další  zpracovávání vedlejších živočišných produktů,

b) dezinfekce, deratizace, dezinsekce, popřípadě i dezodorizace,

c) odchyt toulavých a opuštěných zvířat a jejich umísťování do karantény nebo izolace.

§ 39 odst. 2: Veterinární asanační činnosti uvedené v odstavci 1 lze vykonávat jen na základě povolení příslušného orgánu veterinární správy.

§ 40 odst. 4: Nerozhodl-li příslušný orgán veterinární správy z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených.

 § 40 odst. 4 zákona

§ 41 odst. 1: Osoba, jíž byl povolen  výkon veterinární asanační činnosti, je  povinna vykonávat  ji tak,  aby nedocházelo  k ohrožení zdraví lidí  a  zvířat,  k  týrání  zvířat  nebo  k  poškození životního prostředí. 

§ 41 odst. 3: Místo určené pro neškodné odstraňování konfiskátů živočišného původu zahrabáním  (dále jen "zahraboviště"), zařízení určené pro  neškodné odstraňování a  další zpracovávání konfiskátů živočišného původu  nebo místo určené pro  ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu se zřizují po vyjádření krajského úřadu, obecního  úřadu nebo újezdního úřadu a krajské veterinární správy na místě,

a)      které  je dostatečně  vzdáleno od  míst, na  nichž jsou chována hospodářská zvířata,

b)      kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.

§ 42 odst. 1: Osoba, jíž  byl povolen výkon činnosti uvedené  v § 39 odst. 1 písm. c), provádí

a)      v rámci ochranných a zdolávacích  opatření odchyt toulavých a opuštěných psů a koček,  popřípadě i  jiných, na  nebezpečnou nákazu vnímavých zvířat v místě a době nařízení zákazu volného pohybu zvířat,

b)    na žádost obce, v případě hlavního města Prahy na žádost městské části hlavního města Prahy, Policie České republiky nebo obecní policie a v součinnosti s nimi odchyt toulavých a opuštěných psů a koček, popřípadě i jiných zvířat, a jejich umístění v karanténě nebo izolaci, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu.

§ 42 odst. 2:  Odchyt toulavých a opuštěných psů a koček, popřípadě i jiných zvířat podle odstavce 1, jakož i sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, může provádět fyzická osoba, která absolvovala specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na tuto činnost organizovanou vysokou školou s veterinárním studijním programem, složila závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Pečovat o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích pro zvířata mohou pouze osoby, které mají uvedené osvědčení.

§ 42 odst. 3: Osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře

a)      vydá chovateli, který je povinen držet toto  zvíře podle pokynů krajské  veterinární správy po nezbytně nutnou dobu v karanténě,

b)      utratí, rozhodne-li tak krajská veterinární správa z nákazových nebo  diagnostických důvodů,  vyžaduje-li to  povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu; náklady na utracení (zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) zvířete hradí stát.

(4) Náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně je chovatel odchyceného zvířete povinen nahradit osobě, která tyto náklady vynaložila.

(5) Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno podle odstavce 3 písm. a), anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného důvodu, osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře

a) nabídne občanskému sdružení, jež se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat, anebo

b) umístí v útulku pro zvířata.

Chovatel je povinen uhradit náklady vynaložené na péči o odchycené zvíře v útulku pro zvířata.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví organizaci, obsah a podmínky odborného kurzu pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, jakož i organizaci a obsah závěrečné zkoušky.

 

§ 43   Orgány státní správy ve věcech veterinární péče

 

§ 59   Odborná způsobilost

§ 59 odst. 1: Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti jsou veterinární lékaři, za něž se považují absolventi vysoké školy, kteří dosáhli požadovaného vzdělání během nejméně pětiletého denního teoretického a praktického studia v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, zahrnujícím studijní předměty vymezené prováděcím právním předpisem, a získali tak přiměřené znalosti a dovednosti ze studijních oborů, uvedených v prováděcím právním předpisu, na nichž je založena odborná činnost veterinárních lékařů.

§ 59 odst. 2: Za veterinární lékaře se považují také

a) osoby, které jsou držiteli diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o dosažení požadovaného vzdělání, uvedeného v prováděcím právním předpisu a vydaného příslušným orgánem jiného členského státu,

b) osoby, které jsou držiteli osvědčení, jímž příslušný orgán vydávajícího členského státu osvědčuje, že diplom, vysvědčení nebo jiný doklad o požadovaném vzdělání

1. je v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 1,

2. byl získán tak, že osoba, která je jeho držitelem, vykonávala v souladu se zákonem příslušné činnosti po dobu a za podmínek stanovených pro státní příslušníky jednotlivých členských států v příloze č. 6, nebo

3. byl vydán po ukončení vzdělání, které je v souladu s odstavcem 1, a je považován vydávajícím členským státem za rovnocenný dokladům uvedeným v písmenu a).

 

§ 59a odst. 1: Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti v rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti jsou dále osoby, které získaly

a) vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, anebo studiem, které se podle zvláštního právního předpisu (§ 98 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.) považuje za rovnocenné,

b) vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu v oblasti veterinární hygieny a ekologie, anebo studiem, které se podle zvláštního právního předpisu (§ 98 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.) považuje za rovnocenné,

c) úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání ve veterinárním oboru,

d) vysokoškolské vzdělání studiem ve studijním programu v oblasti, která není uvedena v písmenu a) nebo b) a která odpovídá druhu a rozsahu činnosti, zejména v oblasti lékařství, chemie nebo biologie,

e) úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v oboru, který není uveden v písmenu c) a který odpovídá druhu a rozsahu činnosti,

f) odbornou způsobilost k výkonu některých odborných veterinárních činností specializovanou odbornou průpravou

1. organizovanou Státní veterinární správou, anebo

2. podle zvláštních právních předpisů (např. § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 10/1999 Sb., kterým se zrušuje nařízení vlády č. 192/1998 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, § 41 odst. 4 zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, § 44b a 58 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

§ 59a odst. 2: Osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu v oblasti veterinární hygieny a ekologie, mohou vykonávat funkce úředních veterinárních asistentů. Nestanoví-li tento zákon nebo předpisy Evropských společenství jinak, úřední veterinární asistenti pomáhají úředním veterinárním lékařům pod jejich vedením a odpovědností zejména při kontrole dodržování veterinárních a hygienických podmínek chovu zvířat a požadavků na pohodu zvířat, při kontrole označování a evidence zvířat a plnění opatření stanovených ve schválených ozdravovacích programech, při kontrole dodržování veterinárních a hygienických podmínek a požadavků na zacházení se živočišnými produkty, při prohlídce jatečných zvířat a masa a při provádění pohraniční veterinární kontroly.

§ 59a odst. 3: Studenti čtvrtého a vyššího ročníku magisterského studijního programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny nebo v oblasti veterinární hygieny a ekologie jsou odborně způsobilí k výkonu odborné veterinární činnosti, která je vykonávána v rámci výuky pod dohledem a odpovědností veterinárního lékaře.

 

§ 60 - 63  Soukromí veterinární lékaři

§ 64   Soukromí veterinární technici