Značkováním
rozumíme sprejování
malého množství moči na vertikální objekty
ve stoje nebo, méně často, na
horizontální povrchy v podřepu. Jedná se o
instinktivní chování, volně
žijící kočky značkují jako přirozený způsob
označování teritoria. U domácích
koček a kocourů slouží pro vzájemnou komunikaci,
předávání informací podobně
jako otírání tváře a
škrábání.
Z evolučního hlediska má značkování
význam pro koordinaci prostorových pohybů koček, aby se zabránilo nežádoucímu
přímému kontaktu s jinými kočkami. Má význam pro reprodukční chování a
přilákání společníků.
Značkování
v domácnosti je
velmi závažný problém, dochází ke
zničení vybavení bytu, zničení oděvů (boty,
oblečení) a nepřijatelný je i
přetrvávající odér. Kočka po
značkování normálně
močí do kočičího WC.
Při vertikálním značkování si kočka
nejprve vybere svislý povrch (nábytek, stěna), očichá místo, pak následuje
„zapření se“ do podlahy, freezing, otočení ke stěně, zaujme rovný postoj, ocas
zdvižený, pozorujeme chvění špičky ocasu a vypustí horizontálně proud moči. Při
značkování horizontálních předmětů je v podřepu, stejně jako u normálního
močení.
U značkování na horizontální povrchy je potřeba odlišit, zda se nejedná o
onemocnění močových cest nebo tak kočka reaguje na znečištěné, plné kočičí WC.
Může být problém odlišit postoj při značkování horizontálních ploch a při
normální urinaci. Je třeba specifikovat objekt, na který je značkování/urinace
prováděna. Množství moči při značkování není indikátorem. Kastrované kočky
obvykle značkují méně, značkuje jen asi 10 % kastrovaných kocourů a 5 %
kastrovaných koček. Kočky značkují především v období estru.
Příčiny
značkování:
Při řešení tohoto problému je třeba
nejprve zjistit:
-
dobu trvání tohoto problému
-
zda má kočky přístup ven
-
zda kočka žije ve společnosti jiných
koček, a jaké je její postavení
-
očekávání, flexibilitu a spolupráci
majitele
-
finanční možnosti
Nejprve je třeba zjistit, zda je u
dané kočky splněno 5 pilířů.
Mezi příčiny tohoto chování patří
hormonální vliv, proto je častější u kocourů. Existují zde vrozené
predispozice, genetické rozdíly. Někteří neznačkují vůbec, jiní značkují i po
kastraci.
Vliv mají zejména sociální stimuly,
jiné kočky v domácnosti nebo nová kočka anebo nový pes v domácnosti.
Stimulačně může působit i pozorování koček venku. V „multi-cat“ domácnostech
značkující kočky představují asi 71 %, neznačkující kočky (21 %). Je třeba, aby
došlo k ustanovení systému „sdílení času a prostoru“.
Dalším
stimulem je stres, který
může vyvolat návštěva nebo neznámý předmět
v domě, změna životního stylu
domácnosti/rodiny, přestěhování,
noví/odešlí členové rodiny,
zvýšení úzkosti
nebo nervozity jako následek po potrestání po
značkování (úzkost). Samo
značkování vede ke snížení stresu či
úzkosti a zvyšuje sebejistotu kočky nebo
kocoura.
Jak postupovat pokud kočka značkuje
Terapie
značkování
V případě, že je značkování
způsobeno faktory prostředí a sociálními.
Identifikovat stresor, příčinu. Vyloučit zdravotní příčiny. Zrekonstruovat 5 pilířů. Optimalizovat stav kočičích WC. Vyčistit správně místa, kde kočka značkovala, zamezit na tato místa přístup. Případně provést další terapii za pomoci feromonů.
Optimalizace
kočičího WC
Platí, že počet záchodků rovná se počet koček + 1. Pokud má domácnost více pater, zajistit nejméně 1 záchodek na každé patro. Umístit je dále od misky na vodu a krmení. Neumísťovat WC do míst se zvýšeným pohybem – např. chodby, vchody, okna, klapky, aby kočky měly klid při eliminaci. Záchodek musí být dostatečně velký (1,5x délka kočky od čumáku po kořen ocasu), krytý nebo otevřený (kočky častěji preferují otevřený). Vrstva podestýlky musí být dostatečná – nejméně 3-4 cm. Čistit záchodek 2x denně, kompletně vyprázdnit 1x týdně. Nepoužívat steliva s deodoranty.
Terapie
značkování
Eliminovat sexuálně motivované
značkování. Identifikovat stresor. Použít na místech kde značkuje feromony
(Feliway). Ustanovit 5 pilířů. Zvážit výživové doplňky určené proti stresu.
Zvážit psychofarmaka.
Použití feromonů.
Feliway Clasic diffuser umístit
vždy 1 na 50-70 m2. Použít vodu, dezinfekční prostředek na bázi
alkoholu. Feliway spray použít na objekty a místa, kde značkovala (1x denně po
dobu
30 dní).
Majitel
by si měl uvědomit, že
značkování je normální,
teritoriální chování koček, není to
abnormální chování,
ani způsob protestu. Je nutné ukončit neefektivní metody,
pokud je používal –
např. strkání čumáku k loužičce, fyzické
trestání, přenášení na kočičí
WC a
držení zde silou. Všechna tato opatření vedou jen
ke vzniku strachu
z majitele a po provedení značkování
nemají smysl. Někdy je třeba
přistoupit ke změně způsobu chovu, popřípadě najít
nový domov pro jinou kočku
v domácnosti. Zakázat kočce vstup do určitých
místností, provést
„zaslepení“ oken, aby nereagovala na podněty
zvenčí. Dopřát jí častější pobyt
venku, nebo zajistit náhradní aktivity.
Doporučuje
se umístit na značkovací
místa misku se žrádlem, popřípadě pokud značkuje
na více místech, více misek na
žrádlo. Je možné vyzkoušet balení
značkovacího místa, např. do plastové
fólie,
alobalu, oboustrannou lepicí pásku, čímž dojde ke
snížení atraktivity pro
kočku.
Nejběžnějším chirurgickým zákrokem
je kastrace. U samců může být efektivita až 90 %,
u samic pokud značkujících během estru. K identifikaci viníka v „multi-cat“
domácnosti existují chemické markery, jako sodium fluorescein (inj., orálně).
Doporučuje se aplikovat je pozdě odpoledne a zjišťují se značky ve tmě pod UV
světlem.
Pokud kočka značkuje na max. 3 - 4 místech, je možná změna značkovacích míst.
Nežádoucí
eliminace
grafNa
grafu je uvedena četnost a
příčiny nežádoucích eliminací u koček. Mezi
prokázané zdravotní příčiny patří
porucha/infekce GIT nebo UGT. Jako pravděpodobné
zdravotní příčiny mohou být
abnormálně suchá stolice, meléna, kožní
infekce na bázi ocasu. Příčinami
související s událostí rozumíme
opuštění, dovolenou majitelů, změnu
prostředí, pobyt v nemocnici. Strach z jiné kočky
vede ke schování se před
ní a eliminace v úkrytu.
Koťata začínají používat WC box ve
věku 3 – 5 týdnů. Pokud ne, pak je příčinou většinou nedostatečná socializace
nebo rané odebrání od matky (před fixací návyku). Výhodou u koťat je, že
dochází k vyprázdnění několik minut po krmení.
Pokud tedy kotě přeneseme na wc
ihned po nakrmení, většinou potřebu vykoná bez problému.
WC box pro koťata by měl mít nízké
stěny a měl by být umístěn v blízkosti krmení.
Příčinou nežádoucí eliminace mohou
být patofyziologické změny v organizmu. Patří sem felinní urologický
syndrom, cystitis, uretritis, močové kameny, prostatitis, vaginitis, enteritis,
colitis, zácpa, tuhá stolice, průjem.
Tyto stavy vedou obvykle k neustálému
vyhledávání nových míst pro eliminaci a tak dochází k eliminace po celém
bytě. Obvykle toto chování zmizí po
vyléčení zdravotního problému.
Další příčinou je naučená averze
k toaletě. Ta může vzniknout, pokud je stále nečisté kočičí WC, averze k
používanému stelivu, při nevhodně umístěném nebo malém boxu. Negativně se může
projevit, pokud došlo k vystrašení kočky při pobytu v boxu nebo při
používání boxu více kočkami. Averzi k boxu může způsobit sám majitel, pokud
nutil kočku k dlouhému pobytu v něm jako „potrestání“ po značkování nebo eliminaci mimo WC.
Tyto
příčiny se projeví tím, že
kočka váhá se vstupem na WC, po eliminaci rychle
opustí box, mňouká,
nezahrabává výkaly, je nervózní.
Potřepává packami po kontaktu se stelivem, sedí
na kraji WC tak, aby při eliminaci nedošlo ke kontaktu
s WC. Nevykazuje
preeliminační škrábání a
posteliminační zahrabání moči.
Dalšími příčinami poruch
eliminačního chování mohou být impulsy z okolí. Někdy se stává, že přijde
nová kočka a výkaly nové kočky v kočičím WC „nevoní“ původní kočce. Další příčinou může být zanechání kočky o
samotě příliš dlouho a „nespokojenost“ kočky s majitelem, kdy provede něco
na protest.
Poruchy eliminace se mohou také přidružit k jiným behaviorálním problémům, např. strach z jiné kočky v domě, schovávání se před ní a eliminace v úkrytu.
Terapie
nežádoucí eliminace
Na
prvním místě je léčba
souvisejících zdravotních problémů, po
léčbě se chování obvykle vrátí do
normálu. Dále je to léčba
souvisejících behaviorálních
problémů. Bývá nutná
změna přístupu a zvýšení pochopení
majitele, že se jedná o problém, ne o vzdor
nebo protest. Ukončit neefektivní metody. Opoždění
potrestání o 1 – 2 sekundy
ztrácí smysl, jde o trestání za
chování v okamžiku potrestání. Nemá
smysl
uzavírat kočku v toaletě po eliminaci mimo WC. Jemné
potrestání v okamžiku
podřepnutí - zatleskání, hození novin,
zasyčení, dlouhé „přičichnutí“ může
vést
k tomu, že kočka přesune eliminaci na dobu, kdy není nikdo
v okolí.
Použití komerčně dostupných
repelentů je neefektivní.
Ve specifických případech může
pomoci medikace pomocí anxiolytik, např. diazepam, buspiron. Jejich použití má
smysl v případech, kdy se kočka WC vyhýbá z důvodu strachu
a současně se u ní dosud nevyvinula silná preference eliminace na jiných
místech.
Pomoci mohou specifické změny
prostředí. Tím rozumíme zvýšení atraktivity kočičího WC.
Čistit kočičí WC častěji změnit
stelivo, zvýšit počet WC s různými stelivy, preferovaná jsou komerční steliva
na bázi jílu (velikost částic 5-6 mm) s deodoranty, absorbenty, aditivy,
s podílem prachových částic. Doporučuje se
vyčištění problémových míst, protože
reziduální pachy eliminace mohou stimulovat kočku k
eliminaci na stejném místě.
Nepoužívat prostředky obsahující amoniak.
Pokud lze, udržovat kočku mimo
místa eliminace (dát vodu do vany). Umístit WC na eliminační místa a po
navyknutí na nové místo postupně vracet WC box do původní pozice.
Změnit charakter preferovaných
povrchů. U koček eliminujících na různých místech na stejné povrchy použít
k zakrytí lepenku, plast, staré koberce, noviny a ponechat je na místě
několik týdnů, až kočka začne používat WC. Postupně pak krycí materiál odstraňovat.
Můžeme uvěznit kočku do uzavřené
místnosti nebo klece s WC boxem na několik týdnů, kdy kromě klece se stelivem a
WC box není žádná jiná možnost eliminace.
Upravit můžeme pach kočičího WC.
Kočky mají silně vyvinutý čich a mohou dávat přednost
krytému
záchodu s filtrem. Je
potřeba čistit WC každý den. Můžeme se pokusit upravit kočce
jídelníček a
nekrmit ji silně zapáchající stravou.
Používat vysoce kvalitní průmyslově
vyráběné krmivo. Jako nejlepší se
jeví zemitá podestýlka tvořící
hrudky (lze
lehce odstranit).
Nedoporučují se podestýlky s bílými
krystalky, protože neabsorbují moč.
Agrese a strach
Agrese
Kočky
vykazují
různorodou škálu chování
vyplývajících z agresivity a strachu.
Následující graf
ukazuje, jak velký podíl zaujímá agrese
vůči lidem a kočkám.graf
Existuje mnoho způsobů dělení agrese u
koček. Hovoříme o agresi dominantní, defenzivní, strachové, zapříčiněné
bolestí, přesměrované apod.
Pokud
kočka svým agresivním chováním
způsobí poranění majitele, které vyžaduje
lékařské ošetření, nelze to řešit
jen
radou majiteli, ale zde je již místo pro behavioristu.
Agrese motivovaná strachem/anxieta
Potřeba je zjistit, jaké situace
vedou k tomuto chování. Je dobré natočit tyto situace na video. Lze pak
vyhodnotit z řeči těla kočky, vokalizace a přístupu majitele, kde je
problém. Někdy k vyprovokování stačí i oční kontakt. Ofenzivní agrese –
kočka se učí, že agresivním chováním odrazuje člověka od kontaktu s ní.
Pokud vykazuje kočka toto chování dlouhodobě už od kotěte, je pravděpodobné, že
nedošlo ke správné socializaci. U některých koček jsou genetické predispozice
k agresivnímu chování, což brání k vytvoření si vztahu
s člověkem.
Pokud kočka dříve nevykazovala
agresivní chování, je zjevné, že je to reakce na nějaký podnět
z prostředí. Například když pokouše a poškrábe majitele, když se jí snaží
silou dát do přenosky, Kočka tak reaguje v situacích, kdy nemůže uniknout
do bezpečí. Řešením je vyhýbat se takovým situacím, dopřát kočce možnost
úkrytu. Doporučuje se kočce dávat odměny, když sama přijde k majiteli.
Zvyšování kontaktu musí být pozvolné, vyžaduje to trpělivost a čas.
Agrese motivovaná frustrací
Pokud tak kočka reaguje na mazlení, je
nutné počkat, až kočka sama přijde a o kontakt si řekne. Třeba otíráním tváře.
Majitel musí kontakt omezit jen na několik sekund, dobře číst řeč těla
a podle toho přerušit kontakt.
Nevhodná
hra/predace
V mírných případech stačí vyhnout
se situacím, kde kočka provádí tuto agresi. Zejména pokud se jedná o přepadání
ze zálohy nebo chňapání po nohou. Stačí přemístit nábytek nebo dát kočce na krk
zvoneček. Pokud je nezbytné nosit oděv na ochranu. Neposilovat chování, které
vede ke vzrušení. Pokud majitel na kočce vypozoruje dle řeči těla, na co se
chystá, je dobré odvést pozornost třeba hozenou hračkou. Je dobré hrát si
s kočkou pomocí hraček umístěných na rybářském prutu, je to daleko od paží
a nohou. Je třeba si s kočkou hrát často, případně ji umožnit přístup ven
nebo nějak jinak obohatit její prostředí.
Řešení
konfliktu mezi kočkami
Ke konfliktům dochází mezi kočkami
v multi-cat domácnosti, při začlenění nové kočky, při narušení teritoria,
na veterinární klinice, v případech agrese, v důsledku onemocnění.
V multi-cat domácnostech je
třeba dodržovat zásadu n+1. Týká se to misek na krmení a vodu, škrabadel,
pelíšků, míst na odpočinek a schovávání.
Jak začlenit
novou kočku
Novou
kočku je dobré umístit do samostatné
místnosti, kde je dostatek potravy, vody, místo
k odpočinku a WC. Je možné
navonět věci v místnosti feromony samotné kočky
pomocí stěrů z jejího
pelíšku. Jakmile si zde zvykne, je třeba jí
dovolit prozkoumávat další části
bytu. Také stávající kočka musí
mít možnost seznámit se s místností
nové
kočky. Dále se kočkám umožní
vizuální kontakt na dálku. Pro
předcházení
případné agrese je možné kočky od sebe oddělit
nějakou drátěnou nebo dřevěnou
mřížkou. Je třeba jim dát čas na vzájemné
seznámenía kontakt přerušit na základě řeči těla. Při přinesení nového kotěte je možné
kotě nechat v přenosce v rohu místnosti, překryté dekou a dovolit
rezidenční kočce se sním seznámit. Vhodné je podávat pamlsky.
Návštěva
veterináře
Po propuštění z hospitalizace je
třeba nejprve kočku v přenosce překrýt dekou, aby došlo k přiblížení
pachů. Dobré je nechat kočku na 12 hod nebo přes noc samotnou v místnosti,
aby došlo k obnovení pachu. Při kontaktu koček v případě syčení nebo
agrese kočky oddělit, zkusit kontakt později nebo postupovat jako při
začleňování nové kočky do domácnosti.
Nová kočka
v teritoriu
Pokud není kastrována a nemá majitele –
odchytit, vykastrovat a přemístit. Pokud má majitele – snažit se domluvit na
kastraci, pokud je kastrována, domluvit, že bude pouštěna ven v jinou dobu
než naše. Zabezpečit klapku proti vniknutí cizí kočky. Doma kočku nasytit
zdroji žrádla a odpočinku. Zkusit zabránit přístupu cizí kočky na pozemek.
Ofenzivní
agrese
Patří sem například hravá agrese ke
člověku, teritoriální agrese, agrese mezi samci.
Jedná se o aktivní nevyprovokovaný
agresivní útok. Jako ofenzivní/útočnou/dominantní agresi označujeme
nevyprovokované ataky k netolerovanému jedinci. S hravou agresí se setkáváme u
mladých koťat a u některých dospělých koček.
Ofenzivní/útočná/dominantní agrese
se vyznačuje nevyprovokovanými ataky. Patří sem agrese rezidentní kočky vůči
nově příchozí, agrese vůči bojácným kočkám, kočkám po operaci a boje mezi
kocoury (teritoriální agrese). Teritorialita se objevuje u koček ve stáří 1 – 3
roky, v době kdy kočky dospívají povahově.
K
ofenzivní teritoriální agresi
dochází při setkání neznámých
kocourů. Zaujímají strnulý postoj s
nataženými
končetinami, popisuje se zírání, postavení
uší, naklánění hlavy ze strany na
stranu, vrčení, pomalé otvírání a
zavírání tlamy. Pokud jeden z kocourů
odchází, boj nenastane.
Problém vy řeší většinou kastrace,
kdy se popisuje snížení agrese až o 90 %. K terapii se teoreticky
doporučuje progestin. Agrese se vrátí po vysazení terapie. Dalším řešením je
najít nový domov (i kastrovanému) kocourovi. Nově příchozí kočka nebo kotě může
také spustit teritoriální agresi. V přírodě se tak udržuje hierarchie.
Většinou dojde k postupné desenzitizaci při vzájemném seznamování.
Pokud přineseme novou kočku, je
dobré ji nechat samotnou v místnosti s miskou se žrádlem a vodou, vhodným pelíškem a záchodkem pro kočky. Neklidnou kočku necháme
nějakou dobu o samotě, aby se aklimatizovala. Až je kočka připravená, postupně
se seznamuje se členy domácnosti. Nechají se otevřené dveře pro prozkoumání bytu.
Kočky v domácnosti by měly mít
oddělené pelíšky na spaní, oddělené misky se žrádlem daleko od sebe. Pokud je
jedna z koček nepřizpůsobivá, nezbývá chovat jen jednu kočku v bytě.
Při
ofenzivní hravé agresi u
mladých koťat a u některých dospělých koček
dochází ke kousání a
drápání, které
je většinou nebolestivé. Kočky mají
zatažené drápy, kousnutí jen naznačují.
Příčiny hravé agrese jsou dané
vrozenou predispozicí, neadekvátní péčí, nedostatkem příležitosti ke
hrám/aktivitám. Dále to může být důsledek trávení dlouhé dobu o samotě, kdy se
může projevit efekt sociální deprivace. Toto chování může být negativně
posilováno člověkem, pokud dovolí ostřejší hry s kočkou a tato agresivní
hra není potrestána důsledně nebo dostatečně.
Terapie:
Spočívá ve zvýšení pochopení
chovatele. Agrese je normální forma hraní u koček s vyšší motivací ke hře nebo
aktivitě a je u extrémně hravých koček normální.
Někdy je vhodné vyhnout se
problémovým situacím nebo místům. Pomoci může ostříhání drápků.
Důležitý je tréning problémových situací, který spočívá v okamžitém a účinném (ne agresivním) potrestání ataků, např. zakřičením, zvýšením hlasu, postříkáním vodou. Lze uplatnit přesměrování ataku z člověka např. na hračku, balon. Pomoci může také změna životního stylu, zaměstnání kočky, zabavení, hraní.
Instrumentální
agrese
Některé kočky se naučí používat agresi
jako nástroj/behaviorální strategii k dosažení odměny od majitele - např.
buzení majitele = hračka, krmení, tj. naučené chování, které se bude opakovat,
dokud majitel nezmění přístup.
Terapie:
Nejúčinnější je ignorace. Je potřeba vydržet, ze začátku bude kočka žadonit intenzivněji, s vyšší agresí.
Defenzivní
agrese
Jedná se o okamžitou sebeobranu,
bezprostřední reakci na podněty.
Může to být odpověď na hrozbu nebo
agresivní chování při ataku jiné kočky, člověka, která způsobí kočce bolest.
Nebo je to asociální reakce ve snaze ukončit/předejít nechtěné sociální
interakci s jinou kočkou/člověkem. Také tak může zareagovat starší kočka na
hravé kotě nebo na nežádoucí mazlení majitele. Agresivní reakce při soutěžení,
například při snaze jiné kočky sebrat jí kořist.
Za
přirozenou reakci bez patologie
považujeme stavy, kdy dojde např. seknutí drápky či
kousnutí při obtěžování,
při způsobení bolesti při hře s dětmi jako
tahání za ocas, uši,
přišlápnutí tlapky, ocasu. Je to
normální reakce na poranění a léčbu
poranění,
která je bolestivá.
Strachová agrese nese příznaky
strachu. Dilatace pupil, uši položené za hlavou, piloerekce nahrbené tělo s
hlavou těsně u těla, končetiny zasunuty pod tělo, syčení a plivání, zaujímání
polohy bokem k hrozícímu stimulu.
Jako tzv. Halloween cat je označení
pro vysoce bázlivou kočku připravenou k útoku.
Příčinami strachové agrese je
pravděpodobně genetický nebo raně vývojový faktor. Strach může být vyvolaný
nějakou událostí (např. spadnutí knihy, zapnutí luxu) nebo vyvolaný sociálními
interakcemi.
Terapiestrachové
agrese spočívá ve vyhýbání se
problémovým situacím a v
behaviorální
terapii desenzitizací.
V takových případech se
doporučuje držet kočky v sousedních místnostech oddělených sítí nebo držet
jednu z koček v kleci, druhou na volno v místnosti. Kočky mezi sebou
udržují oční a senzorický kontakt, ale ne fyzický. Jakmile se budou k sobě
chovat klidně, zkusit odstranit překážku. Krmivo je nejlépe nejdříve umístit do
vzdálených rohů místností a postupně přibližovat ke dveřím, případně měnit
místnosti.
Pokud je nutná medikace, používají se anxiolytika.
Patofyziologická
agrese
Jedná se o defenzivní agresi k majiteli při vyvolání bolesti (např. při držení, přenášení). Příčinou takové bolesti nohou být nejrůznější traumata, neurologické poruchy (zvýšená citlivost), infekce, artritické změny, tumory atd.
Idiopatická
agrese
Jedná se o agresi bez zjevného důvodu. Nepatří do defenzivní/ofenzivní/patofyziologické agrese, i když někteří autoři ji řadí k defenzivní agresi. Projevuje se jako náhlá explozivní reakce na vážnou, dlouhodobou deprivaci, stress nebo strach. Tato agrese má často velmi bolestivé následky ve formě poškrábání, kousnutí.
Strach
Příčiny strachu jsou velmi různorodé. Mohou to být cizí lidé, členové rodiny, děti, zvířata, jiná kočka v domácnosti, různé specifické situace v prostředí, zvuky, hluky, stelivo, WC, pozice WC, pobyt venku atd.
Strach ze členů
rodiny
Kočka
se vyhýbá kontaktu nebo
vykazuje strach v přítomnosti dané osoby. Většinou
je to následek nějaké
nežádoucí či nepříjemné zkušenosti
jako je trestání kočky majitelem (např. při
nežádoucí eliminaci, při destruktivním
škrábání). Důvodem může být
také příliš
hrubé hraní si s kočkou, zamezení
jejímu pohybu (např. na kočičím WC po
nežádoucí eliminaci).
Ale také přehnaná péče majitele,
kdy si vynucuje kontakt, držení nebo mazlení s bojácnou kočkou jako nástroj na
snížení jejího strachu. To vždy vede ke zhoršení situace. Popisují se i vrozené dispozice, kdy se uplatňuje vliv genetiky na povahu a osobnost kočky.
Kočky z jednoho vrhu v různých
prostředích vykazují podobné osobnosti. Chování matky a otce předurčuje chování potomstva.
Terapiespočívá
v nápravě chyb majitele. Trestání je
nepřípustné. Násilný kontakt s
bojácnou kočkou není nástrojem ke
snížení její bojácnosti. Je nejlépe
se
vyhýbat problémovým situacím, určit čas,
místo a trvání sociálních
interakcí.
Osoba, které se kočka obává, musí krmit
kočku, dávat jí pamlsky. Nesmí např.
používat vysavač a nic, co by kočku děsilo.
Ostatní členové rodiny by měli
dočasně kočku ignorovat při výzvě ke hře, mazlení a jiných sociálních
kontaktech.
Nelze si vynucovat pozornost nebo
kontakt od kočky. Naopak je třeba nechat ji, aby přišla, až sama bude chtít a
odměnit pamlsky při samovolném příchodu. V blízkosti kočky dělat jen pomalé a
klidné pohyby, vyhýbat se místu odpočinku kočky. Mazlení ukončit při náznaku
negativní signalizace ze strany zvířete. V závažných případech jako
dodatek k behaviorální terapii lze použít medikaci, zvláště při blízkém
kontaktu kočky s obávanou osobou.
Strach ze
stimulů/situací
Těmi mohou být např. zvuky, pobyt
venku, jízda v autě. Je nutné se těmto stimulům/situacím vyhýbat. Doporučuje
se odstranit nejdříve „malé strachy“, pak ty „velké“.
Při vystavování se „malému“
strachu, dojde k habituaci na „malý“ problém a po habituaci na „malý“ strach
následuje terapie „velkého“ strachu. Je třeba postupovat pomalu a důsledně.
Někdy se neobejdeme bez anxiolytické medikace.
Pokud je potřeba zvládnout např.
strach ze steliva, WC, pozice WC nebo problémy s nežádoucí urinací/defekací je
třeba povzbuzovat kočku v přístupu na WC a eliminaci, snižovat atraktivitu
povrchů v domácnosti pro eliminaci a celkově usnadňovat habituaci kočky na
eliminaci ve WC boxu. Pomoci může změna místa nebo změna steliva. Po návyku
postupně navracíme box na původní místo.
Predatorní
chování
Velké rozdíly mezi jednotlivými
kočkami. Je třeba si uvědomit, že kočka je masožravec.
Stavba jejího těla je přizpůsobena
pro predaci. Je to fyziologické chování. Loví hlavně malé hlodavce, ptáky a
hmyz. Motivací k lovu není pocit hladu. Kočka je solitární lovec, predatorní
chování vykazuje již ve věku 3 týdnů. Technika nahánění a uchycení kořisti je
vrozená.
Prevencí je držet kočku doma,
trestat ji v okamžiku donesení kořisti. Pořídit kočce zvoneček na krk. To sice
nesníží „chuť“ lovit, ale sníží motivaci k lovu.
Při chytání domácích ptáků je možné
využít nataženou past na myši u klece, pokusit se potrestat/vystrašit kočku v
okamžiku lovu. Výsledkem může být, že se kočka vyhýbá kleci v přítomnosti člověka.
Obrázek č. 11:
Predatorní chování koťata
Destruktivní
škrábání
Setkáváme
se s ním především u
dominantních jedinců. Fyziologické
škrábání je nutné pro obnovu růstu
drápů,
vizuální a olfaktorické značení teritoria.
Zvýšenou incidenci škrábání
pozorujeme při stresu, napětí a nejistotě.
Venku i doma si kočka vybírá specifické objekty pro škrábání. Stromy, plot, dřevěný nábytek, koberce, dveře atd.
Strategie
instrumentálního škrábání
Např.
u koček, které byly zvyklé
chodit ven nebo do ložnice a nyní musí zůstat
v domácnosti nebo mimo
ložnici, mohou začít škrábat koberce před
vstupními dveřmi nebo dveřmi do
ložnice. Vysvětlení pro toto chování je
vysoká motivace kočky jít ven,
škrábání
vyvolá pozornost majitele, což vede k vynucení hry nebo
pamlsku.
Dobré
je pořídit atraktivní
škrabadlo. Některé kočky preferují
horizontální, některé vertikální
umístění
škrabadla. Většinou ale používají oba dva
typy. Při umístění škrabadla je nutné
myslet na to, že kočka škrábe natažená a tak je
nutný dostatečný prostor, dle
velikosti kočky. Pro umístění škrabadla je
dobré zohlednit preference kočky.
Důležité je, aby škrabadlo bylo zajištěno proti
posunutí. Co se týká velikosti
a tvaru – je dobré vyhovět preferencím dané
kočky. Důležitý je i materiál,
kočka chce zanechat stopy a obrousit si opotřebované
části drápů. Nejvhodnější
se jeví sisalový provaz, tvrdý papír nebo
koberec. Kočky mohou škrábat na více
místech v domácnosti a tak je dobré
pořídit i více škrabadel.
V případě vícepodlažního domu je nutné
mít škrabadla ve všech patrech.
Platí zásada 1+1.
Nedoporučuje
se kočku nějak trestat
nebo plašit při škrábání.
Narušuje to vztah mezi člověkem a kočkou a může to
být i kontraproduktivní – kočka
používá škrábání i při stresu
a tak může dojít
ke zvýšené intenzitě
škrábání.
Příprava místa
pro škrábání
Způsobit pomocí nástroje škrábance.
Přenést pomocí látky pach z předních tlapek nebo místa, kde kočka škrábala na
škrabadlo. Použít šantu kočičí pro zatraktivnění. Je možné aplikovat preparát
Feliscratch. Zpočátku pipetu aplikovat 1x denně, pak 1x týdně.
Pokud nechceme, aby kočka škrábala
na určitém místě, je možné změnit kvalitu povrchu.
Někdy stačí např. přes křeslo,
které škrábe přehodit ručník nebo jinou pokrývku. Lze obalit fólií nebo
alobalem určité místo. Také je možné použít oboustrannou lepicí pásku.
Odstranění drápků z předních končetin je ještě možné v některých státech (severní Amerika), jinak platí zákaz poškozovat zvířata z důvodu jednodušší péče.
Poruchy sexuálního chování
Hypersexuální chování
Můžeme se s ním setkat u
dominantního samce se samicemi a samci na jeho teritoriu. U samců bez
příležitosti normálního sexuálního chování. Projevit se může tak, že se kocour
pokouší o sex s dalšími samci, koťaty, neživými objekty (např. chlupaté hračky).
Uplatnit se může i hormonální vliv.
Nedostatečné sexuální chování u
samců
Projevuje se tím, že zde není snaha
o kopulaci s receptivními samicemi.
Příčinou mohou být nepříznivé
environmentální podmínky, nedostatek zkušeností, mechanické obstrukce na
penisu, velmi nízká dávka testosteronu, obezita, sezónní výkyvy, snížení
sexuální apetence u chovných samců.
V takovém případě může pomoci
aklimatizace na prostředí, „spřátelení“ s receptivní kočkou.
Nabízet vysoce receptivní samice.
Odmítnutí samce samicí
Příčinou může být stres, malnutrice, antipatie k samci. Doporučuje se nechat je spolu několik hodin nebo zkusit jiného samce.
Poruchy mateřského chování
Odmítnutí mláďat:
Kočka nevhodně nebo nedostatečně
poskytuje mateřskou péči. Z tohoto důvodu hyne 8 – 19 % koťat. Důvodem může být, že kočka neodstraní placentu, koťata jsou
mimo hnízdo, což vede k hypotermii. Může dojít k zalehnutí a zadušení
koťat nebo opuštění vrhu.
Odmítnutá mláďata mají prázdný
žaludek, plný močový měchýř.
Příčinou může být stres, excesivní
vazba na člověka, ale také nedostatečná aktivita nebo vokalizace u koťat.
Kočka by měla mít aspoň 3 dny před
porodem individuální box a mít možnost aklimatizace.
Preventivně je dobré mít porod pod
kontrolou, poskytnout v případě potřeby kočce pomoc, přikládat koťata.
Kanibalizmus
Může se projevit v případech
neobvykle početného vrhu, při druhé graviditě v sezóně, porodu mrtvých
nebo nemocných koťat. Může jít o adaptační chování, kdy hypotermická nebo
inaktivní a nemocná koťata jsou ve volné přírodě zabita.
Důvodem může být prevence infekce
sourozenců ve vrhu, prevence přilákání predátora a je to zdroj nutrice pro
matku.
Na vyvolání se může podílet
environmentální stres, nevhodné místo pro porod
Hormonální
kanibalizmus
Nedostatečná hormonální inhibice
predatorního instinktu (hormony odpovědné za mateřské chování jsou
pravděpodobně odpovědné i za inhibici predatorního chování)
Jako prevence hormonálního
kanibalizmu se popisují progestiny.
Kanibalizmus může mít podobu
infanticidy cizími samci, např. u lvů dochází k zabití mláďat jiných samců, aby
došlo k vyvolání nové říje u lvice.
Jako falešný kanibalizmus se
označuje, pokud dojde například k evisceraci při excesivním čištění koťat
(vytržení pupečníku) u neurotických koček.
Kradení koťat není neobvyklé, kočky
bez vlastních koťat mohou krást a vychovávat cizí koťata. Může se objevit během
pseudogravidity, kdy vlivem hormonálních změn nebo v důsledku pokusů koťat
o sání dojde k vyvolání laktace u kočky.
Poruchy příjmu potravy
Anorexie
Může
se objevit u nervózních koček.
Příčinou bývá nemoc, zejména nemoci
poškozující čich. Může se jednat o následek
emočního nebo psychického stresu. Tím může
být hospitalizace, nový člen domácnosti
nebo ztráta majitele nebo společníka.
Averze k žrádlu by mohla být i
následek poruch činnosti GIT vlivem konzumace nevhodného krmiva, averze ke
krmnému místu (např. krmná miska v blízkosti WC).
Problémem je, že při anorexii se
během několika dnů začne rozvíjet hepatická lipidóza.
Řešením může být násilné krmení,
medikace na podporu chuti nebo zavedení sondy a krmení sondou. Je dobré
vyzkoušet jiné krmivo, případně jiné krmné místo (tmavé, skryté).
Pica
Tímto termínem se označuje
konzumace nepoživatelných materiálů (např. vlasy, srst, vlněné/bavlněné
oblečení, provázky). Primárně je popisováno u siamských koček. Není rozdíl mezi
kočkami a kocoury.
Většinou se objevuje mezi 2 – 8
měsíci stáří. Často vede k obstrukce GIT.
Příčinou bývají genetické faktory,
nebo se jedná o přesměrované sání nebo třeba predatorní chování, nebo jako
součást stresová stereotypie.
Terapeuticky
lze uplatnit použití
vodní sprchy (z dálky), aplikaci mentolového nebo
eukalyptového oleje a
deodorantů na předměty. Pokud to lze tak i odepřít
přístup ke konzumovaným
materiálům. Dále se doporučuje změnit krmivo,
častější krmení a zvýšení
příjmu
vlákniny. V případě přichycení při činu
fyzické potrestání.
Fytofagie
Je
to přirozené chování, jde
zejména o požírání trávy pro
čištění GIT. Problém může být toxicita
rostlin!!
Nestačí postavit květináče nahoru,
kočky využívají 3D prostor. Lze použít sprejování odpudivými látkami (pepř,
ocet, citronová šťáva), sprejování vodou, použít pasti na myši, folie,
deodoranty.
Obrázek č. 12: Fytofagie
Hrabání květináčů
Kočky je mohou používat jako WC. Je
možné tomu zabránit pomocí sítí, pletiva, štěrku.
Jako repelenty lze použít
formalínové kuličky proti molům do půdy.
Konzumace substrátu pro rostliny
může být známkou onemocnění, anémie, nedostatku minerálů. Pomoci může záměna
zeminy za méně atraktivní nebo použití štěrku, oblázků, fólie nebo pletiva.
Také je možné odstranit rostliny.
Stereotypie
Jedná se o repetitivní chování bez
významu. Nejčastěji se projevuje jako grooming, excesivní olizování a pica.
Můžeme se setkat s projevy
halucinační stereotypie ve formě zírání, chytání stínů, odlesků světla.
Alimentární stereotypie se
projevuje jako polydipsie, polyfagie, pica.
Lokomoční
stereotypie se zase
projevuje náhlými pohyby (běh,
skákání), potřásání m hlavou,
packami, švihání
ocasem nebo jako freezing, vokalizace, kvílení.
Neurostereotypie
Může vést k agresivnímu kousání
ocasu/pacek, škrábání tváře drápy.
Stereotypie jsou často spojeny s
nedostatečnou péčí, nedostatkem motorických/psychických stimulů,
environmentálním stresem, somatickou poruchou nebo nemocí.
V případech, kdy dochází
k automutilaci je nutno navštívit veterináře, aby se vyloučením onemocnění
potvrdila nebo vyvrátila porucha chování (např. z 800 koček s dermatitis pouze
4.3 % s prokázanou psychogenní dermatitis).
Terapie
je stejná jako u psů.
Základem je vyřešit vyvolávající
příčinu. Umožnit
motorické/mentální/sociální
aktivity a denní rutinu.
K zabránění sebepoškozování je
možné nasadit např. alžbětinský límec.
V závažných případech je nutná
medikace (diazepam, fluoxetin)