Poruchy
chování koček
Kočky patří do řádu šelmy
Carnivora, rod Felis, v současnosti se eviduje asi 35 druhů čeledi
Felidae. Jako předek se označuje Felis
catus, Felis silvestris lybica,
africká kočka divoká a k. kaferská. Jejich
mláďata se dobře adaptují na člověka a zajetí,
jsou
geneticky identické s kočkou domácí. Felis silvestris
silvestris, evropská kočka divoká dle projevů chování pravděpodobně není
předkem, zůstává plachá a divoká.
K domestikaci
došlo
v Egyptě, asi 4000 před n. l., plně domestikovaná je asi
1600 let před n. l. Měla důležitou roli v ochraně sýpek před
hlodavci. V Egyptě byla
uctívána pro plodnost
a mateřství bohyně plodnosti Bastet. V křesťanství
se kult kočky změnil
v pronásledování, byla spojována s
čarodějnictvím, temnými silami a byla
označována za nástroj ďábla. Domácí
kočky žijí v těsné blízkosti lidí.
Ferální
(volně žijící) kočky se živí lovem a odpadky,
mohou se zdržovat v blízkosti
lidí. Mají výraznou teritorialitu.
Teritorium
koček závisí na zdrojích
obživy, samci jsou víc teritoriální než samice.
Kočka bývá vázána více na
teritorium než na člověka. Struktura teritoria je organizovaná a
stabilní.
Území je značeno pomocí faciálních
značek, škrábanci a značkováno močí.
Kočky
jsou spíše asociální (aktivní
vyhýbání se kontaktu), jejich
sociální kontakty jsou omezené
(páření). Loví
individuálně. Teritorium kocourů překrývá
teritoria několika koček.
K
překrytí teritorií samců dochází
pouze v období páření. Kočky reagují na
cizí kočky agresivně. Společně se
účastní péče o mláďata
(hnízdění, lovení kořisti), jedná se o
sociální
interakci na bázi vzájemné tolerance.
Socializační údobí je mezi 3. a 9.
týdnem. Koncem 1. měsíce je matka učí
základům lovu, zprvu jim přináší mrtvou
kořist. Sociální
hry probíhají až do 12. týdne. Kompletní
motorické dovednosti zvládají 10. –
11. týden.
Obrázek č. 1: Péče o
mláďata