Začlenění nového jedince do skupiny

Králíci rozeznávají členy své sociální skupiny a příbuzné. Pokud je to možné, je dobré dávat dohromady mladá zvířata. Nový králík bude pronásledován a napadán. Začlenění je potřeba provádět postupně a pod dozorem. Nejprve držíme nového králíka v plné izolaci od ostatních – karanténa. Potom ho umístíme do klece a jiné bariéry tak, aby ostatní ho slyšeli, viděli a cítili. Zpočátku mohou na sebe útočit, dupat a močit a kálet nejblíže k bariéře, aby si tak označili teritorium. Když projevy nepřátelství ustoupí, je dobré odstranit bariéry až na jednu. Například jednoho nechat v kleci a druhého mít na volno, nebo je oddělit jen dětskou zábranou. Pokud se neprojevují agresivně, je možné je pustit k sobě. Nejlépe je při seznamování mít v postroji a na vodítku. Jsou přímo postroje na králíky nebo je možné použít postroj pro kočky. Králíci zprvu stejně jako kočky se v postroji nehýbají, ale postupně si přivyknou a normálně se v něm pohybují. Dobré je při nácviku na postroj je umístit tak, aby v dosahu byla potrava, za kterou se musí vydat. Pokud seznamujeme více králíků, je dobré je seznamovat po dvou. K seznamování je třeba zvolit neutrální půdu. Vhodná je mírně kluzká podlaha, protože při nejistém pohybu je králík odrazován od útoku na druhého. Králíkům je potřeba dovolit se očichat. Pokud dojde k projevům dominance, je to v pořádku, ale jakmile by se strhl boj, je třeba králíky rychle na vodítku oddělit. Někteří králíci i přes vynaložené úsilí není možné dát dohromady. Někdy může na seznamování pomoci prázdná vana – povrch brání útočení. Pokud jsou králíci spolu bez postroje, je třeba je mít pod dozorem a připravit například ručník, aby bylo možné v případě boje je pomocí hozeného ručníku je oddělit. Králíci se mohou vážně poranit nebo dokonce zabít.

Agrese proti člověku

Agrese většinou vychází ze strachu z člověka nebo z bolestivých zkušeností, případně v důsledku diskomfortu způsobeného nemocí nebo poraněním. Strach z člověka se dá překonat kontaktem jak v mládí, tak v dospělosti, nejlépe spojeným z podáváním oblíbeného krmiva. Králíci nejsou nebezpečná zvířata, ale díky dlouhým drápům mohou způsobit nepříjemné poškrábání nebo i pokousání. Pokud se náhle objeví agrese, je třeba zvíře klinicky vyšetřit. Králíci tak mohou reagovat v případě onemocnění, např. ušním svrabu nebo při zlomené končetině nebo jiných poraněních, která nemusí být zjevná. K agresi pak dochází v případě, že se člověk dotkne takového místa nebo se snaží s králíkem manipulovat. Není rozdíl v prevalenci agresivního chování v závislosti na tom, zda je samec nebo samice kastrována. Pokud ale vykastrujeme agresivního jedince, většinou se agrese zmírní. Neplatí to ale u agrese způsobené strachem nebo bolestí, je to spojené s pohlavními hormony. Prevence agresivního chování spočívá v pravidelném kontaktu s člověkem od mládí. Králík si zvykne na pach, zvuky a mazlení. Důležité je s králíkem dobře zacházet, správně ho chytat, držet a přenášet, tak aby nebyl vyděšený a aby to nebylo bolestivé. To může být problém hlavně u dětí. Pokud je zacházení nepříjemné nebo ho dítě upustí, může to vyvolat strach a agresivitu, kdy se králík takovému zacházení brání. Pokud agresivní chování vede k tomu, že je zvíře ponecháno na pokoji, upevňuje se toto agresivní chování. V takovém případě je potřeba, aby zkušená osoba kontaktovala zvíře, nejprve přes zábranu (klec, dětská ohrádka), nabízela mu pamlsky a svým chováním a zacházením s králíkem navozovala příjemné pocity spojené s člověkem. Pokud je králík držen v kleci, neměli bychom ho násilím vytahovat, pokud to není nezbytné. Je potřeba používat ochranné rukavice. Vhodné jsou i džínové kalhoty a dobré boty. Nejlépe je nechat králíka aby sám vylezl z klece. Sedět klidně a nabízet pamlsky. Pokud je agresivní je možné ho jemně odstrčit, nazvednout nebo mu bránit. V případě silného traumatického zážitku může tento proces trvat týdny i měsíce. Králíci, kteří byli úspěšně léčeni, jsou náchylní k relapsu. Proto je nutné se ujistit, že každý, kdo s nimi bude zacházet, to bude dělat správně.