ÚVODNÍ STRÁNKA

Poruchy chování

Etologie

Behaviorální medicína

Obecné příčiny poruch 
chování

Náprava poruch chování

Ke stažení

Poruchy chování

6.  Vliv stresových faktorů z vnějšího prostředí

1)     Somatické příčiny

Patří sem klasická onemocnění a poruchy zdravotního stavu, která ovlivňují chování jedince. Jedná se o úrazy, nervová onemocnění, poruchy trávení atd. Mezi klasické poruchy chování nepatří.

2)     Nedostatečná předchozí zkušenost jedince

Příkladem může být situace, kdy je zvíře žijící na vesnici náhle konfrontováno s dopravním ruchem ve městě a s velkým množstvím lidí. V případě nedostatečného včasného návyku pak může dojít k projevům strachu a útočení (obranná agrese).

3)     Předchozí kontakt se silným negativním stimulem

Porucha chování se projevuje obvykle jako silný až panický strach podmíněný konkrétní situací. Příkladem může být situace, kdy došlo k napadení zvířete, při nevhodné zacházení se zvířetem, zejména od dětí. Silným negativním stimulem bývá bouřka, oslavy Silvestra, střelba atd.

4)     Nedostatečný běžný výcvik

Tyto poruchy často majitelé psů ani nepovažují za poruchy, dokonce je mohou v určitých situacích shledávat zábavnými. Jedná se o krádeže jídla ze stolu nebo kuchyňské linky, okusování vybavení bytu, instrumentální chování, štěkání atd.

5)     Poruchy neúmyslně podpořené nebo zesílené majitelem

Nejčastěji se jedná o stav, kdy majitel svým chováním podporuje dominantní postavení zvířete vůči jiným členům domácnosti nebo jinému zvířeti. Často takové chování vede k projevům dominantní agrese.

6)     Vliv stresových faktorů z vnějšího prostředí

Řadíme sem:

-        Technologický stres (nadměrný hluk, nedostatečná možnost pohybu)

-        Manipulační stres (nevhodný přístup člověka ke zvířeti)

-        Nutriční stres (překrmování, hladovění, nekvalitní krmivo, nedostatek tekutin)

-        Klimatický stres (nevhodná teplota, proudění a vlhkost vzduchu, škodlivé plyny, prach)

-        Etologický stres (zvířeti není umožněno projevovat přirozené chování, např. předčasný odstav)

Stres

Stresem nazýváme souhrn zpětných reakcí organismu na působení silných dráždivých podnětů. Dochází k aktivaci hypothalamu a zvýšení produkce ACTH (HHA).

Stres můžeme definovat jako souhrn fyzických a psychických reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Podle této definice je stres odpověď, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.

Následující dělení psychologického stresu zavedl roku 1975 Hans Selye:

Eustres– pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům.

Distres – nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění či dokonce smrt. K ukončení stresu může dojít třemi způsoby:

-        stresor přestane působit,

-        organismus se adaptuje,

-        v případě příliš silného stresoru může přejít v chronický stres (až úhyn).

Je potřeba si uvědomit, že jednotlivé kategorie poruch chování se mohou do určité míry překrývat a kombinovat. Ve většině případů nelze zcela přesně určit příčiny daného chování, ani ho zcela jasně zařadit do některé z kategorií.