OCHRANA PSŮ PROTI TÝRÁNÍ

Úvod

Pes je v České republice jedním z nejčastěji chovaných zájmových zvířat. I vzhledem k výsadnímu postavení psa („nejlepšího přítele člověka“) ve srovnání s ostatními zvířaty jsou případy nevhodného zacházení se psy veřejností velmi negativně vnímány a ozývají se hlasy volající po přísnější právní úpravě ochrany psů. Základní požadavky na ochranu zájmových zvířat v Evropě byly stanoveny Radou Evropy již v roce 1987 v Evropské dohodě o ochraně zvířat v zájmovém chovu, kterou v roce 1998 ratifikovala také Česká republika a tyto požadavky zahrnula do národní legislativy, kterou v oblasti přímé ochrany zvířat představuje především zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska ochrany psů zákon zakazuje týrání psů a vykonávání zásahů způsobujících psům bolest (mimo uvedené výjimky), propagaci týrání psů, opuštění psů s úmyslem se jich zbavit nebo vyhnat a bezdůvodné usmrcování psů. Dále stanoví podmínky chovu psů nejen v zájmových chovech.

Ochrana psů proti týrání

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů zakazuje týrání zvířat a definuje, co je za týrání považováno. Týrání psů lze rozdělit do několika kategorií. Z hlediska ustájení psů je za týrání považováno chovat psy v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sami nebo vzájemně způsobovali utrpení, z jiných než zdravotních důvodů omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro psa určitého plemene, pokud by omezování způsobilo jeho utrpení, a dále používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu psa prostředky, které psu způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví. Z hlediska výživy psů je za týrání považováno z jiných než zdravotních důvodů omezovat výživu psa včetně jeho napájení, podávat psu potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují, a také překrmovat nebo krmit psa násilným způsobem, nejde-li o zákrok nezbytný k záchraně jeho života nebo zachování jeho zdraví, či používat ke krmení psů živá zvířata (u psa není takový způsob výživy nutný a je tedy zakázaný). Při zacházení se psy je za týrání považováno zacházet s nimi, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jejich neúměrnému fyzickému vyčerpání; používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů psa; cvičit nebo zkoušet psa na jiném živém zvířeti, používat jiných psů jako lákadel nebo nástrah, štvát psy proti jiným zvířatům, aniž by to vyžadoval lov, výcvik nebo použití ovčáckého nebo pasteveckého psa; vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Za týrání je považováno podávat psu bez souhlasu veterinárního lékaře veterinární léčiva a přípravky s výjimkou těch, které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou; zasahovat do průběhu porodu způsobem, který neodpovídá obtížnosti porodu, zvyšuje bolest anebo poškozuje zdraví matky i mláděte, vydat slabého, nevyléčitelně nemocného, vyčerpaného nebo starého psa, pro kterého je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení; a také usmrtit psa způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení. Zákon považuje za týrání a zakazuje provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností psa, a to i v případě, že by uvedené zákroky byly provedeny za použití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod, nejde-li o zákonem stanovené výjimky (mezi povolené výjimky patří krácení ocasu u štěňat mladších 8 dnů, jestliže je zákrok prováděn osobou odborně způsobilou podle veterinárního zákona), zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů psů anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby. Z hlediska požadavků na výkon psa se za týrání považuje nutit psa k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly; podávat psu dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled; podrobit psa výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro psa spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat psa k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům. Toto ustanovení se nevztahuje na výchovu, výcvik a použití psa k plnění úkolů, stanovených ozbrojeným silám, bezpečnostním sborům nebo obecní policii zvláštními právními předpisy, jakož i na výchovu a výcvik psů prováděný chovatelskými sdruženími nebo organizacemi v rámci zájmové činnosti. Za týrání se považuje i jiné tímto zákonem zakázané jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení psa, s výjimkou zákroků nebo činností spojených s naléhavou potřebou záchrany života zvířat nebo lidí v naléhavých situacích záchranných prací podle zvláštních právních předpisů, nebo prováděných podle schváleného projektu pokusů.

Propagace týrání psů

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů zakazuje všechny formy propagace týrání zvířete. Za propagaci týrání psů se považuje zejména vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění psa, na kterém byl proveden zákrok považovaný za týrání (např. kupírování uší) na veřejném vystoupení, a zveřejnění popisu, vyobrazení nebo audiovizuálního záznamu, které navádí k postupům, praktikám chovu nebo výcviku, odchytu nebo usmrcování, úpravám vzhledu psa a zásahům do jeho zdravotního stavu spojeným s týráním psa tak, jak je vymezeno tímto zákonem, pokud v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že se jedná o činnosti zakázané tímto zákonem.

Ochrana psů proti opuštění

Opustit psa s úmyslem se ho zbavit nebo ho vyhnat je dle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů považováno za týrání (§ 4 odst. 1 písm. s) a je zakázano i samostatným zákazem (§ 6): Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění zvířete se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí, což na psa domácího nelze aplikovat. Každý chovatel psa je povinen učinit opatření proti jeho úniku. Každý, kdo se ujal toulavého, případně opuštěného psa, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého, případně opuštěného zvířete do útulku. Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných psů provést informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavého nebo opuštěného psa, odchyt toulavých a opuštěných psů osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti, podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů podporováním jejich sterilizace. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů. Obec může nechat trvale označit osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti toulavé a opuštěné psy v obci, kteří dosud označeni nejsou, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Označení těchto psů hradí obec. Přihlásí-li se chovatel psa nebo zjistí-li jej obec, je povinen obci jí vynaložené náklady na označení toulavého psa nahradit.

Ochrana psů při usmrcování

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů zakazuje usmrtit psa bez důvodu. Důvodem k usmrcení psa je slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří psa, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením; bezprostřední ohrožení člověka psem; výkon práva myslivosti podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (Myslivecká stráž a myslivecký hospodář jsou oprávněni usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Myslivecká stráž, která usmrtila psa, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit. K tomu je třeba doplnit, že dle výše uvedeného zákona je vlastníkům domácích zvířat zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího); ukončení pokusu na pokusném psu, není-li v projektu pokusů stanoveno jinak; regulování populace psů v lidské péči; regulováním populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů. Utracení smí provádět pouze veterinární lékař nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře. Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování psů: utopení a jiné metody udušení včetně použití farmak typu myorelaxantů, použití takových látek a přípravků, jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt, ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení, použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí, použití lepů a jiných podobných prostředků, které dlouhodobě omezují pohyb zvířete tak, že k usmrcení zvířete dochází v důsledku nedostatku potravy nebo tekutin anebo v důsledku jiných metabolických poruch.

Ochrana psů při chovu

Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem psů, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, nebo podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem psů, musí chovat psy v souladu s podmínkami stanovenými vyhláškou č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Reprodukce chovných zvířat je přípustná u malých plemen do 50 cm kohoutkové výšky ode dne ukončeného čtrnáctého měsíce věku až do dne ukončeného osmého roku věku u fen, ode dne ukončeného čtrnáctého měsíce až neomezeně u psů, a u velkých plemen nad 50 cm kohoutkové výšky ode dne ukončeného sedmnáctého měsíce věku až do dne ukončeného osmého roku u fen, ode dne ukončeného sedmnáctého měsíce až neomezeně u psů. U fen, které ukončily osmý rok věku, je možné zabřeznutí pouze na základě potvrzení veterinárního lékaře o vyšetření zvířete na začátku říje s dobrozdáním, že zdravotní stav březost umožňuje bez nadměrných rizik. Umělou inseminaci může provést pouze osoba odborně způsobilá. Fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá její zdravotní kondici podle posouzení veterinárním lékařem, ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu. Maximální počet vrhů u chovné feny je 3 za období 24 měsíců. Minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.

Každý je povinen zabezpečit psu v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví psa, a učinit opatření proti jeho úniku. Je zakázáno chovat psa v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích na základě dědičnosti budou psům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené. Usnesení o chovu zvířat v zájmovém chovu ze dne 10. 3. 1995 vydaného na základě mnohostranných konzultací smluvních stran Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu upozorňuje na problémy spojené s chovem psů, kde u několika plemen nebo typů psů nejsou dostatečně zohledněny anatomické, fyziologické a etologické charakteristiky, které mohou ohrozit zdraví a pohodu psů. Smluvní strany důrazně doporučují svazům chovatelů psů, aby přezkoumaly svou politiku chovu, zejména aby znovu zvážily chovatelské standardy a v případě potřeby upravily ty standardy, které mohou způsobit potenciální problémy související s pohodou psů, především ve světle doporučení uvedených v příloze tohoto usnesení; znovu zvážily standardy berouce v úvahu nejen estetická kritéria, ale i etologické charakteristiky (např. s ohledem na problémy agresivity) a schopnosti; zajistily, pomocí kvalitních informací a vzdělávání chovatelů a posuzovatelů, aby chovatelské standardy byly vykládány takovým způsobem, aby nedocházelo k vývoji extrémních nežádoucích „hypertypů“, které mohou vyvolat problémy související s pohodou psů; zvyšovaly povědomí veřejnosti o problémech spojených s některými tělesnými a etologickými charakteristikami psů. Pokud tato opatření nebudou dostatečná, zvážit možnost zákazu chovu a postupné ukončení vystavování a prodeje určitých typů nebo plemen psů, jestliže charakteristiky těchto psů odpovídají nežádoucím vadám jako např. těm, které jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení (např. přetrvávající fontanely, abnormální postoj končetin, abnormální pozice zubů, abnormální velikost a tvar očí nebo očních víček, výrazně vrásčitá kůže atd.).

Závěr

Právními předpisy jsou stanoveny podmínky chovu psů tak, aby byla zajištěna jejich ochrana před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Na základě zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají dozor nad dodržováním povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám na úseku ochrany zvířat krajské veterinární správy a na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa. Na základě kontrolního zjištění podávají podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednávání přestupků a správních deliktů vyplývajících z porušení uložených povinností. Zákon stanoví postihy na úrovni pokuty, zákazu činnosti, propadnutí zvířete a zákazu chovu a dále stanoví zvláštní opatření. Nejzávažnější případy týrání a nevhodného zacházení se zvířaty jsou řešeny dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje trestné činy Týrání zvířat a Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti. Ty jsou postihovány na úrovni odnětí svobody, zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. O výši trestu rozhoduje soud.

Literatura

Rada Evropy. Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu. Řada evropských smluv 1987;125.

Usnesení z mnohostranných konzultací smluvních stran Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu, týkající se chovu zvířat v zájmovém chovu. Rada Evropy. 1995.

Vyhláška č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Sbírka zákonů, 2013, č. 10, s. 98-99.

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290.

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 2001, č. 168, s. 9747-9770.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2009, č. 11, s. 354-462.