DOMESTIKACE KOČEK

Domestikace koček je již tradičně připisována starověkému Egyptu, nicméně novější informace ji posouvají na dřívější dobu. V roce 2004 byl odkryt neolitický hrob na Kypru starý 9500 let, kde byly společně uloženy kostry lidí a koček. V tomto případě se však nejedná o důkaz domestikace, ale spíše o koexistenci koček s lidmi. Přímý důkaz domestikace pochází z Číny a je starý 5300 let.

Podle současných genetických studií se zdá, že kočky byly domestikovány na Středním Východě (v oblasti „úrodného půlměsíce“) v období rozvoje zemědělství a pak se s pomocí člověka rozšířily na Kypr a do Egypta.

Za předky kočky domácí se považují kočka plavá (F. silvestris lybica, africká forma kočky divoké), kočka stepní (F.silvestris ornata, asijská forma) a evropská kočka divoká (F. silvestris silvestris).

Nejvíc informací o chovu koček máme právě z Egypta. Kolem roku 4000 př. n. l. docházelo k usazování lidí a vytváření prvních stálých sídlišť s domy ze sušených cihel. S rozvojem zemědělství a skladováním zásob se k lidským obydlím začali stahovat i hlodavci. Přirozeně se tak kočka stala užitečným společníkem. Důkazy o soužití koček pocházejí již z období před rokem 3000 př. n. l., kdy byly nalezeny kosterní pozůstatky, ale není zcela jasné, jestli se jednalo o kočky divoké, ochočené nebo domestikované. Bližší vztah mezi kočkami a lidmi se v umění začíná objevovat po roce 2000 př. n. l., opět ale nelze podle vyobrazení s jistotou říci, nakolik je zvíře domestikované. Přibližně od roku 1450 př. n. l. jsou kočky zobrazovány jako běžné součásti egyptských domů. Od roku 1000 př. n. l. jsou kočky považovány za projevy některých božstev, zejména bohyně Bastet spojovanou s ochrannou a mateřskou funkcí. Kočka byla uctívána a po její smrti drželi smutek i obyvatelé domu, kde kočka přebývala.

V prvním tisíciletí př. n. l. se také začala objevovat kočičí pohřebiště, kočky byly také mumifikovány. Výsledky vyšetření dochovaných kočičích mumií však ukazují, že většina koček zemřela ve velmi mladém věku (do 12 měsíců). Často bylo příčinou smrti vychýlení krčních obratlů (zlomení vazu), jiné kočky byly uškrceny. Podle některých teorií představovala tato násilná úmrtí určitou probírku stavu zvířat v chrámových kočičincích, pokud došlo k přemnožení. Druhou teorií je poskytnutí takových zvířat poutníkům, kteří chtěli na důkaz své zbožnosti zaplatit za pohřeb kočky. Bylo tak nutné zajistit materiál i pro tyto účely a přirozených úmrtí zřejmě nebyl dostatek. Koťata byla pravděpodobně vybírána pro svou malou velikost, pravděpodobně se tak i reguloval počet dospívajících kocourů.

Kočka se postupně rozšířila z Egypta i do dalších zemí v okolí Středozemního moře, z 5. století n. l. máme důkazy o chovu koček v jižní Itálii. Došlo k dalšímu rozšiřování a největší slávy kočka dosáhla v 9. -11. století v Anglii a později v Německu (12. -15. století). V té době byla kočka váženým darem, takže pronikla i do historických záznamů. S postupem času ale její výjimečnost klesá a tak mizí i z historických pramenů. V období středověku se začala kočka spojovat s čarodějnicemi, zejména pro svoje schopnosti, které si středověký člověk nedokázal vysvětlit (noční zvíře, svícení očí ve tmě, schopnost úniku a přežití) a připisoval je ďáblu. V té době také platilo, že pokud byla „usvědčena“ čarodějnice, musela být její kočka usmrcena s ní.

Současný chov koček trvá přibližně 150 let. V roce 1871 se uskutečnila první novodobá výstava koček v Londýně (Crystal Palace). Výstavy v Crystal Palace se zúčastnilo 160 koček, většina z nich byla krátkosrstých. Setkání majitelů a koček se ale uskutečnilo již na konci 16. století na tržišti v Anglii. Nehodnotila se krása, vítěz byl vyhlášen nejlepším lovcem myší. V roce 1887 byl v Londýně založen Národní klub chovatelů koček.

V současnosti je chováno velké množství plemen, která jsou podle FIFe (Fédération Internationale de Feline, jedna z organizací zabývající se chovem koček, předpisy, výstavami apod.) rozdělena do 4 skupin (kočky perské a exotické, kočky polodlouhosrsté, kočky krátkosrsté a somálské a kočky siamské a orientální). Existuje také skupina plemen FIFe neuznaných.