PORUCHY CHOVÁNÍ KOČEK

Kočka je šelma, predátor a lovec, na druhou stranu může být ale i kořistí, která je lovena většími šelmami. Proto je přizpůsobena k tomu, aby rychle utekla do výšek a schovala se tak před nebezpečím. Pokud jí toto člověk neumožní, dochází k různým projevům problémového chování, především pak v domácím prostředí u koček striktně chovaných indoor. Navíc je kočka velmi teritoriální a svoje prostředí si hájí a značí před cizími a nechtěnými návštěvníky. Zanechává vizuální a pachové značky a je tedy důležité dát k tomu kočce prostor. Pokud se problémové chování u koček vyvine, je nejprve nutné zjistit, zda kočka může vůbec uspokojovat svoje přirozené chování v domácnosti, zda má pocit bezpečí a zda to není pouze důsledek nevhodného chování majitele ke kočce. Stres u koček pak může zapříčinit vznik různých zdravotních problémů, jako je zácpa, průjem, zvracení, alergie, rekurentní infekce, zánětům močových cest aj. Poruchy chování jsou hlavně problémem koček chovaných indoor, protože záleží pouze na majiteli, co takovéto kočce poskytne.

AGRESE U KOČEK

Agresivita u koček je druhým nejčastějším problémem v chování koček. Ačkoliv je agrese u koček někdy brána méně závažně než agresivita u psů (zřejmě kvůli velikosti), může agresivní kočka způsobit mnoho potíží. Při boji používá nejenom zuby a může dost ošklivě pokousat, ale i drápy, které dokáží člověka nepříjemně poranit.

Agrese je tendence k útočnému či nepřátelskému chování vůči člověku, jiné kočce nebo jinému zvířeti. Agresivita je u volně žijících vcelku běžnou součástí života, hlavně při obraně teritoria, potomstva, zdrojů krmiva, v některých situacích je však naprosto nežádoucí.

Pro majitele koček chovaných v domácnosti je důležité porozumět řeči těla a předcházet tak nepříjemným situacím. Všímáme si především postoje, mimiky ve tváři a polohy uší, ocasu.

Agrese může být buď útočná, nebo defenzivní (obranná). Při útočné agresi se kočka snaží vypadat větší a zastrašit tak nepřítele, při té obranné zaujímá naopak postoj opačný. Pravidlem při takovýchto projevech je se kočky nedotýkat, neuklidňovat ji a ani ji netrestat. Při útočné agresi kočka zaujímá vzpřímený, přímočarý postoj, stojí pevně na zadních nohách, těžiště přenáší na přední končetiny, ocas směřuje vzad, je pevně nesený, kočka jím nervózně švihá, piloerekce na šíji, hřbetu a ocase, zornice jsou zúžené, pohybuje se směrem k oponentovi a zastrašuje ho výrazným mňoukáním, vrčením. Při obranné agresi je naopak kočka přikrčená, ocas je stočený kolem těla, zornice jsou úplně nebo částečně roztaženy, uši jsou přitaženy k hlavě, směřují buď do boku anebo dozadu, typická je také piloerekce, u hodně vyděšené kočky mohou být vibrissae staženy dozadu, normálně jsou ale namířeny směrem k nebezpečí. Je natočena bokem, syčí a vrčí. Pokud dojde ke střetu, dojde k útokům packami, škrábání, kousání při hlasitém mňoukání až ječení. Typická je poloha na zádech, kdy kočka ukáže všechny zbraně, odhalí drápy všech čtyř končetin a zuby.

Pokud je indoor kočka agresivní, zaútočí na majitele anebo jinou kočku, je nutné si položit řadu otázek. Kdy a v jaké situaci k útoku došlo, kdo tento útok vyprovokoval, zda se něco v domácnosti nezměnilo, a hlavně pamatovat na to, že řada zdravotních problémů může způsobit anebo přispět k agresi kočky (toxoplazmóza, hypertyreóza, epilepsie, abscesy, artritidy, zubního onemocnění, vzteklina, úraz, kognitivní dysfunkce u starších koček apod.). Prvním krokem při řešení problému agrese vaší kočky je kompletní veterinární vyšetření s cílem zhodnotit jeho fyzické zdraví.

Agrese mezi kočkami

Agrese mezi kočkami v jedné domácnosti může vznikat z několika důvodů. Jedním z nich může být nedostatečná socializace kočky a raný odstav, nebo nepříjemné zážitky s jinými kočkami v útlém věku. Pokud kočka vyrůstala sama, bez žádného kontaktu s jinými kočkami, je velmi pravděpodobné, že si na jinou kočku v domácnosti nezvykne a bude se chovat agresivně. Kočky vnímají změny velmi těžko, dávají přednost zavedené rutině, než nadměrným změnám. Velkou roli také hraje charakter kočky. Lidé uměle tvoří skupinu koček, vybírají si podle jejich preferencí, ale kočce, která žije v domácnosti, nemusí nová kočka sednout povahou. Vcelku přirozená agrese vzniká u kocourů, kteří dosáhli pohlavní dospělosti. Chrání si svoje teritorium a zápasí s dalšími o možnost pářit se. Kocouři naproti sobě stojí, upřeně na sebe zírají, jejich uši se otáčejí dozadu a často hlasitě vyhrožují. Buď jeden kocour nakonec odejde, nebo dojde k útoku. Agrese mezi kočkami v domácnosti je mnohem složitější než konflikty mezi dvěma venkovními kočkami. Může být tak nenápadná, že si toho majitelé koček ani nevšimnou. Typické agresivní postoje nemusí být tak projeveny, agrese může nastat mezi samicemi i samci, anebo mezi samcem a samicí. Agrese může souviset i s fyzickou velikostí a aktivitou (velké kočky často zastrašují menší nebo méně aktivní kočky).

Doporučení: Pokud k agresivním střetům dojde, měly by být člověkem přerušeny již v začátku. Nikdy nepoužívat násilí, ale přerušit boj hlukem, sprchou vody apod.

V případě přivezení nové kočky domů, novou kočku oddělit a zpočátku ji nechat v jiné místnosti, aby se pouze cítily a slyšely. Oddělit místa na spaní, misky, hrát si s každou odděleně. Poté můžeme začít s krátkým pouštěním kočky mimo svůj pokoj, aby došlo k vizuálnímu kontaktu. Odměňovat žádoucí chování. Postupně zvyšovat frekvenci a dobu puštění na volno, pokud nebude projevováno agresivní chování. Někdy je vhodné uprostřed místnosti začít hru (například peříčko navázané na tyčce), a nechat obě kočky přijít a hrát si. Díky jejich zvídavosti a hravosti je pak často tento pokus úspěšný. Několik dní poté je pak stále doporučeno oddělovat místa na krmení, nechat volný přístup do původního pokoje nové kočky s vlastním záchodem.

Pokud je agrese mezi dvěma kočkami větší, doba po jakou kočky separujete a postupně seznamujete, musí být delší, v týdnech až měsících. Je dobré kočky rozptylovat hrou a krmením.

Některé kočky si na sebe však nikdy nezvyknou, v takovém případě se jedná o velký stres nejenom pro obě kočky, ale i pro majitele a je zvolena možnost najití nového domova pro nově přivezenou kočku.

Defenzivní agrese a agrese ze strachu

Obranná agrese často graduje u koček, které jsou vystavené nepříjemné situaci, ze které nemohou uniknout. V takovém případě je doporučeno vyhnout se situaci, která agresi spouští. Velmi vystrašená kočka zaujímá tzv. polohu Halloween cat.

Agrese vyvolaná nadměrnou péčí o kočku

Typickým příkladem je dlouhé mazlení některých koček. Po určité chvíli kočka začne pošvihávat ocasem, je nervózní a může výstražně kousnout anebo plácnout packou přes ruku. Pokud majitel nadále kočku hladí, nebo ji ještě hůř chytne do náruče a mazlí ji násilím, může dojít k prohloubení agrese, zasyčení, až pokousání a poškrábání majitele. Neví se úplně přesně, proč k této agresi vzniká, ale zřejmě je to pro kočku pouze nepříjemné a omezující.

Teritoriální agrese

Teritoriální agrese je častější u kocourů. Většinou směřuje k jiné kočce, anebo k jinému zvířeti či člověku. Toto chování je většinou doprovázeno dalšími projevy teritoriálního chování, jako je sprejování močí, eliminace na nežádoucích místech, otírání se o svého majitele, předměty v domácnosti a drápání na nápadných místech. Typické je také zastrašování, šikana druhé kočky v domácnosti. Například nová kočka navštíví kočičí toaletu, dominantní kočka sedí opodál a pouhým přímým pohledem submisivní kočku šikanuje, nechce ji pustit z místa.

Změny v domácnosti, jako jsou například rozvod, nové dítě, stěhování, můžou být také dalšími faktory, které spustí agresi u kočky. V neposlední řadě pak nuda a frustrace.

Hravá agrese

Častou formou agrese je hravá agrese vůči majiteli. V kotěcím věku je běžné a přirozené, že kočka trénuje lov v rámci hry. Při neuvážlivé hře, která v kočce podporuje lovecké chování, ale zároveň vyvolává pocit strachu, je majitelem často nevědomky agresivní chování posilováno už u koťat, často to dělají děti a kočky pak na ně začnou útočit. K tomu, aby se člověk takových situací vyvaroval, je třeba dobře znát kočičí řeč těla, protože už jemné naklopení uší, schované packy pod tělo a ocas přiložený k tělu znamená, že se kočka bojí. Pokud si majitel s kočkou neuvážlivě hraje, jako cíl kočce poskytuje svoji ruku, nohu apod. velmi často v pozdějším věku bude kočka projevovat agresivní chování i nadále, protože to bude považovat za hru. Pro majitele je pak takovéto chování, které sám neúmyslně podpořil, otravné a nepříjemné a kočku potrestá. Vyvine se pak negativní vazba mezi majitelem a kočkou a agresivní chování bude tímto podpořeno. Útočná agrese v rámci hry se pak velmi těžko odnaučuje.

Přesměrovaná agrese

Dalším typem agrese, je agrese přesměrovaná. Ta vzniká tehdy, pokud je kočka rozrušená jinou kočkou anebo jiným zvířetem, a majitel chce kočku uklidnit. Pak většinou dojde k útoku právě na majitele.

Agrese z bolesti a frustrace

Frustrované kočky a kočky trpící bolestí mohou být agresivní. V takovémto případě je nutné v první řadě vyloučit nějaký zdravotní problém a popřípadě obohatit prostředí, ve kterém se kočka nachází.

Mateřská agrese

Všechny matky se snaží instinktivně chránit svoje potomky, pokud se cítí být matka ohrožena, může být agresivní. Často je tato agrese cílená vůči jiným kočkám v domácnosti.

DESTRUKTIVNÍ ŠKRÁBÁNÍ

Kočky jsou silně teritoriální zvířata a jedním ze způsobů, jak si hájí svoje území, je jeho označování. Kočky mají v meziprstí a na nohách mazové žlázy, kterými při škrábání značí svoje teritorium. Škrábání je fyziologické, je součástí komfortního chování, kočka při protahování vysouvá drápky a škrábe, přitom dochází k jejich obrušování. Hlavním účelem škrabání je ale vizuální a olfaktorní značení svého teritoria. Často dochází k projevům tohoto chování na viditelných místech, významných pro kočky. Tedy tak, aby to ta druhá ve skupině zřetelně viděla. Často ke škrábání dochází také při příchodu majitele domů nebo procházení další kočky v domácnosti či jiného zvířete, kočky tak dávají najevo, že je to jejich místo. Pokud kočce neposkytneme dostatek materiálů ke škrábání umístěných na vhodných místech, kočka bude na těchto místech škrábat stejně, ale bude tím ničit vybavení domácnosti. Zvolení vhodného místa je tedy zásadní. Někdy stačí pozorovat kočku, o jaká místa má hlavní zájem a tam instalovat různé materiály ke škrábání. Někdy stačí pouze změnit místo umístěného stromu pro kočky, o které předtím nebyl zájem, a kočky jej začnou využívat. Je doporučováno také používat nejenom vertikální, ale i horizontální povrchy pro škrábání. Na rohy můžeme aplikovat závěsné škrabadlo, do místnosti umístit kočičí strom (vyvýšená místa jsou nejen dobré pozorovatelny a místa bezpečí, ale slouží i ke škrábání) a přidat kartonové horizontální škrabadlo. Také je důležité vypozorovat, jaký materiál je pro kočky atraktivní, zda přírodní dřevo bez kůry, s kůrou, sisalové povrchy anebo kartón.

Každý majitel musí kočku v jejím prostředí pozorovat a vytipovat tak nejideálnější místa ke značení, aby předešel nežádoucímu škrábání.

NEŽÁDOUCÍ ELIMINACE

Minimálně 10% indoor koček má problémy s eliminací na kočičí toalety. Některé přestanou kočičí wc používat úplně, některé je použijí buď pouze na močení, anebo jen k defekaci. K těmto problémům může dojít v domácnostech s více kočkami, nedostatkem míst k eliminaci, nevhodně použitý substrát anebo typ boxu (uzavřený, otevřený), nevhodné umístění, negativní zkušenost spojená se zhoršením zdravotního stavu (bolest při urinaci při zánětu močových cest, vyvolá negativní vazbu bolest = použití kočičího wc). Pokud se toto nepříjemné chování u kočky vyvine a začne močit či detekovat na nevhodných místech, musí se zasáhnout co nejdřív, aby si kočka k tomu příliš nepřivykla.

Pokud dojde k nežádoucí eliminaci, je nutné si položit několik otázek. Byl substrát dostatečně vyčištěn? Vyhovuje kočce používaný substrát? Nedošlo k náhlé změně původního oblíbeného substrátu? Je umístěn dostatečný počet toalet? Může se tam kočka bez problémů dostat?

U některých koček může dojít k nežádoucí eliminaci z důvodu nadměrné odorizaci použitého substrátu, je lepší zvolit substrát bez zápachu anebo pouze s jemným nádechem, za to ale velmi kvalitní, aby došlo k dostatečnému pohlcení pachů. Také různé substráty vyhovují různým kočkám, jde o to vyzkoušet, jaký bude vyhovovat. Kočka si také volí místo eliminace. Pro nás vhodné umístění kočičí toalety nemusí být pro kočku příjemné, a proto začne eliminovat na jiném místě. Dále kočky starší s problémy s pohybem, anebo velmi malá koťata, mohou mít problém se dostat na toaletu s vysokými boky. Potom je doporučeno vyměnit takovéto boxy za nižší. I negativní zkušenost s místem eliminace může zapříčinit močení a defekaci na nežádoucích místech, například vyrušení či vystrašení kočky při použití toalety, anebo bolest při močení či defekaci vyvolá nepříjemnou vazbu. Stres, kterým trpí kočka v domácnosti, je dalším z mnoha faktorů. Změny v domácnosti, nebo příchod nového mazlíčka je jedním z těchto stresových faktorů. Je nutné přijít na příčinu stresu u kočky. U větších skupin koček v domácnosti může hrát svoji roli teritorialita, eliminace na různých místech znamená značení si území vedoucí kočkou, vhodné je zvýšit počet toalet, zmírnit stres použitím difuzérů s feromony (FELIWAY).

Doporučení pro předcházení nežádoucí eliminace:

Zásadní je umístění boxu a volba substrátu. Kočky preferují otevřené povrchy, dostatečně velký box a místo, ze kterého mohou kontrolovat situaci, tedy pozorovat ostatní zvířata a člověka, a v případě ohrožení být tedy schopny rychle místo opustit. Toaleta by ale přesto měla být umístěna na klidnějším místě. Substrát by měl být čištěn každý den, vyměňován celý s vyčištěním toalety každý druhý týden. Některé kočky upřednostňují takový substrát, na který si navykly jako malá koťata. Pokud je používána samočistící kočičí toaleta a kočka začne eliminovat mimo, je vhodné ji vyměnit za původní typ. Pro každou kočku v domácnosti by měla být přítomna jedna toaleta a nejméně jedna navíc. Pokud jsou to uzavřené toalety a kočka eliminuje mimo ně, je vhodné zkusit sejmout kryty. Pro výběr vhodného substrátu je doporučeno nabídnout na zkoušku kočce více materiálů a nechat si ji vybrat. Pokud kočka preferuje nějaké místo, zkuste tam přemístit toaletu. Některá místa nevhodně využívaná pro eliminaci mohou být znepříjemněna, společně s výše zmíněnými doporučeními. Potažení alobalovou fólii apod. jako dočasné opatření. Dříve označená místa, která jsou nevhodná, je nutné důkladně umýt a vydezinfikovat. Často pomůže pro čištění textilních povrchů, jako je sedačka směs octa, sody a horké vody, anebo jsou k sehnání komerční přípravky. Koberce, textilie aj. je nutné také důkladně vyprat a vyčistit.

ZNAČKOVÁNÍ MOČÍ

Specifickým problémem u koček je sprejování močí. Toto pro člověka nepříjemné chování však nesouvisí s nežádoucí eliminací, má čistě teritoriální podtext a jde o problém komunikační. Značkování močí je totiž významným prvkem při nepřímé komunikaci koček.

Kočky jsou teritoriální zvířata a svoje prostředí si aktivně brání a neustále označují. Nejenom sprejováním moči na vertikální povrchy (někdy i horizontální), ale i defekací na okraje teritoria bez zahrabání fécés a dalšími, pachovými značkami. Kočky se neumí vypořádat s nepříjemnou situací tak dobře, jak je tomu třeba u psů a velmi často tak dochází k nebezpečným sporům, nepřímá komunikace značením teritoria tak předchází těmto konfliktům.

Kočky chované indol sice nemusí každý den shánět potravu a úkryt, ale jinak svoje okolí vnímají velmi podobně jako kočky divoké, anebo ferální. Pokud jsou v domácnosti chované kočky v zaběhlém režimu, mají stálou skupinu, nedojde k nějakým zásadním změnám v domácnosti a jsou kastrované, nemají většinou důvod svoje teritorium značit. V případě, že je do harmonické skupiny přiveden nový jedinec (kočka, jiné zvíře, dítě), pak si může svoje území kočka začít hájit. Nezáleží na pohlaví, značkují jak kocouři, tak kočky.

Že jde o značkování močí a nikoliv o problémy s eliminačním chováním se pozná tak, že množství moči při značkování je menší a kočka i nadále využívá kočičí toaletu jak pro defekaci, tak pro močení. K značkování využívají jak svislé, tak vodorovné povrchy, dochází k rozstřikování moči.

Pokud se jedná o nekastrovaného kocoura, je velká pravděpodobnost, že dojde k značkování močí. Ale i kastráti mohou značkovat. Dalším faktorem, který podmiňuje vznik nežádoucího značkování močí, je více koček v jedné domácnosti. Pokud je v domácnosti nad 10 koček, s velkou pravděpodobností tento problém nastane. Další situací, která ovlivní chování kočky, jsou bezesporu jakékoliv změny v domácnosti a s tím spojený stres, kočky nemají změny rády. Stres eliminují právě v podobě značek, uklidňují se v přítomnosti jím známého pachu. Často dochází ke značením močí pokud nastane mezi kočkami ke konfliktu, kočce vadí přítomnost té druhé a dává jí najevo nadřazenost.

Existuje několik doporučení pro zabránění značkování močí. Pokud se jedná o nekastrovanou kočku, je doporučeno ji nechat vykastrovat. Pokud se jedná o značkování v domácnosti s více kočkami, pak je v první řadě nutné identifikovat kočku, která značkuje. Mělo by být navýšeno množství kočičích toalet a ty by měly být vhodně umístěny. Některé mohou být umístěny na časté místo značkování. Dále je nutné poskytnout každé kočce dostatek místa k odpočinku o samotě. Kočky jsou samotářské, i když se naučily poměrně dobře žít ve skupinách. Prostor by měl být rozčleněn jak vertikálně, tak horizontálně, kočky obě roviny aktivně využívají. Jedním z dalších bodů je navýšit počet krmných míst a tato místa oddělit tak, aby se každá kočka mohla najíst dál od ostatních. Navýšit také množství hraček, míst na škrábání, misek s vodou. Zabavit kočky hrou, uklidnit je použitím feromonů pro zmírnění stresu. Místo značení musí být důkladně vyčištěno (pozor na toxické přípravky na bázi chlóru apod.).

INSTRUMENTÁLNÍ CHOVÁNÍ

Instrumentální chování znamená jinými slovy žebrání, vynucování si pozornosti majitele, dožadování se. Kočka se naučí používat určitý způsob chování k ovládnutí majitele pro získání zamýšleného cíle. Kočky pak v určitých situacích nadměrně mňoukají, projevují hravé chování až instrumentální agresi, škrábou, budí chovatele v noci. Jedním z nástrojů je u koček nadměrné mňoukání až kvílení, jak bylo uvedeno. Kočky takto vokalizují z několika důvodů, vítají majitele, nikoliv jinou kočku, při hře a mazlení vyjadřují spokojenost, prosí o krmení nebo jinou věc, prosí o puštění z domu anebo do domu, nekastrované kočky hlasitě mňoukají v reprodukčním období apod. Některé zdravotní problémy však také mohou způsobit velmi hlasité mňoukání, například hluchota. Nejčastěji kočky v dospělosti mňoukají, až kvílí z toho důvodu, že chtějí dostat člověka tam, kam potřebují.

Při vzniku takového chování je nutné, aby majitel na kočku nijak nereagoval, ignoroval ji, neodměňoval ji a při ukončení tohoto chování si jí teprve začal všímat. Přechodně dochází většinou ke zvýšení intenzity a frekvence tohoto chování, může dojít až k projevům agrese. Postupně však přestane kočka toto chování projevovat. Může se stát, že po vymizení, především pokud není majitel důsledný, dojde k návratu a kočka začne opět zkoušet žebrat.

AUTOMUTILACE U KOČEK

Jednou z příčin kožních problémů u koček může být i nadměrný stres. Mezi mozkem, emocemi a kůží existuje úzká vazba (mají společný základ, embryonální ektoderm). U mnoha druhů bylo prokázáno, že jemná stimulace kůže (hlazení) během raného postnatálního vývoje pozitivně ovlivňuje rozvoj CNS a imunitního systému a snižuje výskyt behaviorálních problémů jako je například agrese a strach. Emoční stres (sociální izolace, ztráta člena rodiny, neodpovídající zacházení, nové prostředí, teritoriální konflikty apod.), mohou spustit pocity svědění kůže. Pokud změny v psychice kočky vedou ke kožním příznakům, pak se jedná o primární poruchy chování. Jedná se o psychogenní alopecii, snahu upoutat pozornost a psychogenní pruritus.

U psychogenní alopecie (známá pod zkratkou FSIA: feline self-induced alopecia, jde o nadměrné olizování srsti hlavně na hrudních končetinách, na břiše, v oblasti třísel, na vnitřních plochách stehen, na ocasu nebo na bedrech. Predisponované se zdají být orientální kočky. Majitel si často nadměrného lízání dlouho nevšimne. Na olizovaných místech pak může dojít k druhotné bakteriální infekci, ke ztluštění a tmavší pigmentaci kůže nebo k zánětu kůže v podobě jasně červených protáhlých oválných míst.
Jedná se o následek stresu nebo frustrace. Olizování pak slouží k uklidnění a uvolnění nebo k odvrácení agrese jiných koček. U indoor chovaných koček je poměrně častá. Bývá spojována s nedostatkem prostoru a sociálních podnětů, se změnami prostředí a sociálním stresem. Typická je ulámaná dorůstající srst a velké množství chlupů v trusu, popřípadě vývrzích.

Kočky se mohou také nadměrně olizovat a čistit z důvodu upoutání pozornosti majitele. Reakce majitele na toto chování kočku většinou ještě podpoří.

Pruritus je nepříjemný pocit, který vyvolá škrábání. Diagnózu lze stanovit až po vyloučení všech ostatních možných příčin pruritu. Pak se berou v potaz veškeré kontexty prostředí, sociální interakce nebo dočasné jevy spojené s výskytem svědění. Například škrábání, které se vyskytuje jen v přítomnosti určitých jedinců, bude s největší pravděpodobností snaha o upoutání pozornosti. Škrábání v určitém specifickém kontextu nebo v přítomnosti konkrétního stimulu může sloužit k odreagování po konfliktu nebo frustraci. Hovoří se tedy o psychogenním pruritu.