POTRAVNÍ CHOVÁNÍ A VÝŽIVA KOČEK

VÝŽIVA KOČEK

Kočky označujeme jako obligátní (striktní, pravé) masožravce. Je pro ně naprosto nezbytný příjem potravy živočišného původu, přičemž rostlinnou složku přijímají jen omezeně. Dieta tak obsahuje typicky velké množství bílkovin a tuků a malé množství sacharidů. Takové potravě se přizpůsobil trávicí aparát koček, nejen po anatomické stránce, ale i vznikem specifických metabolických adaptací.

Kočky mají krátký a jednoduchý trávicí trakt, který začíná sekodontním chrupem určeným pro „stříhání“ kořisti. Na jazyku je pouze cca 500 chuťových pohárků (člověk jich má asi 9000), chuť je nejméně vyvinutým smyslem koček. Kočky neumí rozeznat sladkou chuť. Tenké střevo koček je krátké, měří 1,72 m, tlusté střevo pak pouhých 35 cm. Byla popsána řada metabolických odlišností.

Kočky jsou sice adaptovány na živočišnou stravu, nicméně byla by chyba je krmit pouze masem. V přírodě kočka sežere kořist celou, i s kostmi a obsahem střeva. Strava ferálních koček obsahuje 69,5 % vody, v sušině je pak 62,7 % bílkovin, 22,8 % tuků a 2,8 % nestrukturálních sacharidů.

Metabolismus proteinů

Protein je hlavním zdrojem energie u koček a kočky mají vysoké požadavky na jeho obsah ve stravě. Využívá se i pro syntézu glukózy v krvi. Mezi esenciální aminokyseliny řadíme arginin, taurin, methionin a cystein. Kočky si je nedokáží syntetizovat a jejich potřeba je u koček vyšší než u jiných druhů.

TAURIN je derivát cysteinu, který je nezbytný pro správnou funkci oka, srdeční svaloviny, nervového, reprodukčního, imunitního a gastrointestinálního aparátu. Jeho nedostatek vede k degeneraci sítnice, vzniku dilatační kardiomyopatie, u březích koček pak k porodům mrtvých koťat, nízké porodní hmotnosti nebo vývojovým defektům u koťat. Taurin je nezbytný pro konjugaci žlučových kyselin.

Zdrojem taurinu jsou krmiva živočišného původu (ve svalovině: čím více sval pracuje, tím víc taurinu obsahuje). Taurin je rozpustný ve vodě, proto se nedoporučuje slívat vodu z rozmrazeného masa. Je také citlivý na vysoké teploty, při tepelném zpracování klesá jeho biologická dostupnost.

ARGININ je významný meziprodukt ureosyntetického cyklu, přičemž kočky jsou závislé na jeho příjmu z krmiva. Při deficitu argininu dochází k hyperamonemii (otravě amoniakem), může se jednat o život ohrožující stav. Při krmení stravou živočišného původu se deficit objevuje vzácně.

METHIONIN a CYSTEIN jsou významné glukogenní aminokyseliny, jejich potřeba je u koček zvýšená, využívají se jako zdroj energie.

TYROSIN je sice neesenciální kyselina, ale jeho potřeba je u koček taktéž zvýšená. Běžně se tvoří z fenylalaninu a má významnou funkci při syntéze melaninu, který se nachází v černé srsti a v pigmentované kůži. Jeho deficit může být pozorován zejména u černých koček a projevuje se jako porucha pigmentace.

Příjem proteinů by měl být minimálně 5 g/kg tělesné hmotnosti. Bylo zjištěno, že pro udržení bilance dusíku stačí příjem 1,5 g proteinu/kg, ale pro zachování svalové hmoty je zapotřebí příjem 5,2 g proteinu/kg. Protein se využívá jako zdroj energie i tehdy, je-li jeho množství v dietě omezené. U anorektických, nemocných nebo zraněných koček se rozvine proteinová malnutrice rychleji, než u jiných zvířat.

Metabolismus sacharidů

Kočky jsou nezávislé na příjmu rostlinných sacharidů, glukóza je syntetizována z aminokyselin. Kočky tak mohou přijímat potravu s velmi nízkým až nulovým obsahem sacharidů. Kočkám chybí slinná amyláza, aktivita enzymů štěpících sacharidy ve střevě je nízká (pankreatická amyláza, maltáza, sacharáza). Aktivita laktázy je u dospělých koček na rozdíl od koťat velmi nízká, proto podávání běžného mléka dospělým kočkám obvykle vede ke vzniku průjmu.

Kočky mají menší schopnost utilizovat glukózu, v játrech je popisována velmi nízká aktivita enzymu glukokinázy, jeho funkci částečně nahrazuje hexokináza. Současně byla zjištěna minimální aktivita jaterní glykogensyntázy. Kočky tak mají omezenou schopnost regulovat hyperglykemii při nadměrném příjmu glukózy ze střeva a sníženou schopnost ukládat glykogen. Nadbytek glukózy se ukládá ve formě zásobního tuku.

Metabolismus tuků

Tuky jsou nejbohatší a nejlépe stravitelný zdroj energie. Zvyšují chutnost krmiva a slouží jako nosič pro vitamíny rozpustné v tucích. Současně jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin nutných pro výstavbu buněčných membrán a nervové tkáně. Kočky musí z krmiva získávat kyselinu linolovou, alfa-linolenovou a arachidonovou, musí být také zastoupeny kyselina eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA). Zdrojem těchto kyselin jsou zejména rybí oleje. U koček byla zjištěna nízká aktivita jaterních desaturáz, které jsou nutné pro syntézu kyseliny arachidonové z kyseliny linolové a DHA a EPA z kyseliny alfa-linolenové.

Vitamíny

Vitamíny skupiny B

Kočky by měly přijímat větší množství vitamínů skupiny B (tiamin - B1, niacin - B3, pyridoxin - B6, kobalamin - B12). Tyto vitamíny se neukládají v organismu do zásoby, takže je kočka musí neustále přijímat z krmiva. Deficit se objevuje vzácně, pokud je kočka krmena stravou s vysokým obsahem živočišných produktů nebo při krmení komerční stravou. Při krmení vařenou stravou je nutné mít na paměti, že některé vitamíny (tiamin, pyridoxin, kobalamin) jsou termolabilní a tak se musí do stravy doplnit.

Tiamin se uplatňuje jako koenzym při vytváření pyrofosfátu, který se účastní metabolismu sacharidů. K deficitu tiaminu může docházet při zkrmování zvýšeného množství syrových ryb, které obsahují enzym tiaminázu. Následkem je narušení metabolismu cukrů a projevuje se anorexií a nervovými poruchami.

Niacin se normálně tvoří z aminokyseliny tryptofanu, kočka však této přeměny není schopná. V organismu se přetváří na nikotinamid. Při jeho nedostatku je pozorována svalová slabost, prohlubuje se nechutenství a dochází k zánětům sliznice dutiny ústní a nosní.

Pyridoxin je důležitým kofaktorem při transaminačních reakcích katalyzovaných aminotransferázami.

Vitamín A

Vitamín A se vyskytuje výhradně v živočišných tkáních, nejbohatším zdrojem jsou játra. Na rozdíl od jiných druhů nejsou kočky schopné přeměňovat rostlinný beta-karoten na retinol, aktivní formu vitamínu A. Nemají totiž ve střevní sliznici enzym karotenázu. Deficit se u koček objevuje zřídka, navíc i při podávání nevhodného krmiva se rozvíjí postupně (skladuje se v játrech). Může se objevit u koček s těžkým selháním jater a/nebo onemocněním gastrointestinálního traktu. Deficit vitamínu A se projevuje poruchami růstu a zraku, vede k zánětům sliznic a kůže, vypadávání srsti nebo nechutenství.

Vitamín D

Kočky nejsou schopné pomocí UV záření přeměnit 7-dehydrocholesterol v kůži na aktivní formu vitamínu D. Vitamín D je ve velkém množství obsažen v játrech a živočišné tukové tkáni. Nejbohatším zdrojem je tuk mořských ryb. Kočky krmené přirozenou stravou trpí deficitem výjimečně.

Potřeba energie

Kočka by měla přijímat 50-70 kcal metabolizovatelné energie/kg tělesné hmotnosti (209-293 kJ). Koťata v období růstu potřebují asi 3x více energie, březí kočky 1,25 x více a kojící kočky 3-4x více. Podle doporučení Waltham by mělo 50 % energie pocházet z bílkovin, 40 % z tuků a 10 % ze sacharidů.

Výživa koťat

Koťata mají oproti dospělým kočkám vyšší energetické nároky. Ideální výživou je mateřské mléko, během prvních 12 hodin je nezbytný příjem kolostra.

S odstavem je možné začít ve věku 3-4 týdnů, kdy by se mělo nabízet kvalitní kotěcí krmivo, ideálně vlhké. Odstav je dokončený v cca 8 týdnech.

Problém může nastat u nalezených nebo osiřelých koťat, kde je nutné podávat umělou výživu. Během prvních čtyř týdnů se výživa podává lahví, od 5. týdne už je možné dávat krmivo na talířek. Ideální je komerčně připravené kotěcí mléko, které splňuje nutriční požadavky rostoucích koťat. Tato mléka jsou běžně dostupná u veterinářů nebo v prodejnách krmiv pro zvířata. Rozhodně by se neměla kotěcí mléka nahrazovat mlékem kravským nebo kozím. Pro krmení by se mělo připravovat pouze potřebné množství a to by se mělo ohřát. Mléko by se mělo podávat velmi opatrně, hrozí totiž riziko aspirační pneumonie.

Během prvních 24-48 hodin potřebuje kotě přibližně 1 ml /hodinu. Každý den se zvyšuje množství o 0,5 ml. První týden se krmí 9-12x denně. Druhý týden se podává 5-7 ml mléka na jedno krmení. Od třetího týdne je možné nabízet kaši, stále se pokračuje s podáváním kotěcího mléka. Na pevnou stravu je možné převádět kolem 7. týdne.

Výživa seniorů

Ve vyšším věku dochází u koček ke zhoršování čichu nebo změně preference chutí. Mění se také činnost gastrointestinálního traktu: snižuje se schopnost trávit tuky, což postihuje 10-15 % koček ve věku 7-12 let a třetinu koček starších 12 let. Pětina koček starších 14 let také hůř tráví bílkoviny a je schopná využít maximálně 77 % bílkovin přijatých potravou. Díky tomu se také mění energetické nároky. Do 10-12 let se potřeba energie snižuje, po třináctém roce života se zase zvyšuje. Je tak nutné hlídat složení krmiva a také i dostatečný příjem. Starší kočky mohou být hůře pohyblivé, je tak nezbytné myslet i na dobrou dostupnost misek s krmením.

POTRAVNÍ CHOVÁNÍ

Kočky jsou predátoři, k uspokojení svých energetických potřeb uloví může ulovit až 20 myší za den, na které musí docela dlouho číhat. Při krmení ad libitum přijímají 12-20 malých porcí během 24 hodin (tedy ve dne i v noci), není tedy normální, že by kočka jedla jednou nebo dvakrát za den. Kočky loví i tehdy, nemají-li hlad, takový lov pro ně představuje trénink predátorského chování.

Příjem krmiva není pro kočky sociální událost, raději jí samostatně a na klidném místě. Ideální je krmivo o teplotě přibližně 38 °C, což je teplota čerstvě ulovené kořisti. Preferují větší výběr a variabilitu nabízeného krmení. Odtud pravděpodobně pochází spojení „mlsná jako kočka“. Byly formulovány dvě teorie, které se pokouší tuto skutečnost vysvětlit. Podle první kočka střídáním kořisti zajišťuje vyváženost ekosystému a podle té druhé si kočka vybírá potravu podle obsahu živin a podle aktuálních fyziologických potřeb organismu.

Krmení se doporučuje kočkám podávat na mělké misky tak, aby se jejich hmatové vousky nedotýkaly stěn misky.

Příjem tekutin

Kočky obecně málo pijí, což se vysvětluje jejich na poušti žijícím předkem. Jsou schopny s přijatou vodou velmi efektivně hospodařit a tvoří tak velmi koncentrovanou moč. Za normálních okolností tak kočky divoké a ferální přijímají velké množství vody v těle kořisti. Povědomí o nízkém příjmu tekutin může vést k mylnému dojmu, že kočky vlastně pít nepotřebují. U koček chovaných doma krmených suchou stravou tak může vést k závažným zdravotním problémům. Je tedy nutné poskytnout každé kočce denně dostatek čerstvé vody.

Video 1 (Příjem granulí, kočka je při krmení stále ve střehu, preferuje krmení o samotě, nejedná se o sociální událost)

Video 2 (Kočky často preferují pouze určitou část předložené potravy, časté je vylizování šťávy z konzervy)

Video 3 (Hltání masa z konzervy)

Video 4 (Kočka rybářská: defenzivní agrese a konzumace masa)

Video 5 (Karakal: ostražitost při konzumu masa, uchopení a rychlé odnesení do větví kvůli pocitu bezpečí)

Video 6 (Kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus): obrana kořisti a defenzivní agrese)

Video 7 (Kočky často pijí vodu z neobvyklých zdrojů, často tekoucí vodu z kohoutku anebo ze sprchy, někdy si packu namáčí do misek anebo konve s vodou a následně packu olizují, časté je i pití vody z podmisek květináčů)