Okruh 11: POHODA ZVÍŘAT I

(welfare zvířat, hodnocení welfare zvířat)

.pdf verze

Úvod

Společnost se především v posledních letech soustředí na zajištění dobrých životních podmínek neboli welfare zvířat, hlavně pak ve vyspělých zemích, kde je dostatek znalostí a možností zajistit lepší podmínky pro život zvířat v zajetí. Jak zvíře prožívá život v určitém prostředí, které mu člověk v zajetí poskytuje, se liší mezi druhy i mezi jednotlivci. Je tedy náročné jednoznačně vyhodnotit jeho psychický stav.  Je potřeba zohlednit mnoho působících faktorů, jako je odlišný charakter zvířete, jiná vnímavost k onemocněním a stresovým faktorům, schopnost adaptovat se apod. Chovy zvířat by měly poskytovat zvířatům takové prostředí, které vyhovuje jejich fyzickým a behaviorálním potřebám, cílem chovatelů by pak mělo být dosažení vysokých standardů dobrých životních podmínek v chovech.  Pro zajištění welfare určitého druhu zvířete je důležité, aby byla zohledněna celá škála jeho biologických potřeb. Pro pochopení nároků zvířete na prostory v podmínkách zajetí je zásadní znát velmi dobře konkrétní druh a jeho chování v přirozených podmínkách.

Welfare zvířat

Zvířata chovaná v zajetí jsou neustále ovlivňována řadou pozitivních i negativních faktorů, které mají vliv na jejich pohodu. Je nutné si uvědomit, že roli hraje také individuální vnímavost vůči působícím stimulům, předchozí zkušenost s faktorem, věk jedince apod.

Stresové faktory mohou být děleny na abiotické environmentální (např. hluk, světelné podmínky, pachy, teplota, substrát), biotické (bakteriální, virové, mykotické či parazitární infekce), chemické a sociální. Zatímco se volně žijící zvířata mohou od nepříjemného vlivu některých faktorů vzdálit, a tak se vyhnout negativnímu působení, zvířata chovaná v zajetí nemohou od zdroje stresu uniknout a je pouze na člověku, jaké podmínky zvířeti zabezpečí. Kontrolovat ty negativně působící a podporovat ty pozitivní je z hlediska pohody zvířete zásadní. Jedním z hlavních stresorů působících na zvířata chovaná v zajetí je omezený prostor. Dalším problémem a dlouhodobým stresorem může být blízká a každodenní přítomnost člověka. Běžně se zvířata ve volné přírodě zabývají velkou částí dne sháněním potravy, v podmínkách zajetí to však není možné a omezené zdroje potravy včetně omezené doby jejího podávání může být pro řadu zvířat frustrující. Může to být dále změna skupiny nebo umělé vytváření skupin u sociálně žijících zvířat, nedostatečný enrichment, manipulace se zvířetem kvůli veterinárnímu ošetření či z důvodu přesunu do jiné ubikace, a přeprava do jiného chovu.

V podmínkách zajetí je nevyhnutelné se zvířetem manipulovat, což může znamenat mnoho různých procedur prováděných se zvířetem. Od přemístění z přepravní klece, odchyt a omezení pohybu, přes jeho přemístění či transport. Odchycení je často nutné z hlediska vyšetření a odběru vzorků, ale také právě z důvodu přemístění či transportu. Je však známo, že odchyt a přímá manipulace se zvířetem může působit jako silný stresor, přičemž délka trvání manipulace může ovlivnit míru stresovanosti zvířete. Míra stresové odpovědi a celkový dopad na pohodu závisí nejen na druhu zvířete, ale i na jeho charakteru, pohlaví, věku, předchozích zkušenostech se stresorem, na denním rytmu a typu metabolismu. Očekávané reakce na stresor se často liší nejen mezi druhy zvířat, ale i mezi jedinci v rámci jednoho druhu, dokonce se liší u jednotlivého zvířete v různém čase. Například druhy, které jsou ve volné přírodě kořistí, vykazují mnohem méně znaky slabosti, než je tomu u predátorů, a skrývají svá zranění. Výborné poznání jednotlivých druhů nám pomáhá pochopit jejich přirozené chování a reakce na stresové situace.

Foto č. 67,68: Spokojený indoor kocour usnul při hře s dřevěnou propiskou; ukázka přirozené prostředí Islandských koní, prostředí vytvořené člověkem v chovech by mělo respektovat potřeby volně žijících příbuzných

Hodnocení welfare zvířat

V moderních zoologických zahradách se zabezpečení pohody zvířat stalo jednou z prirorit. Z hlediska pohody zvířat není nutné pouze zajistit jim přístřeší, předložit potravu a vodu a dbát na jejich zdraví. Je nutné také umožnit jim projevovat svoje přirozené chování a prostředí jim obohatit. Zvířata frustrovaná a nudící se jsou v permanentním stresu, který může vyústit v prezenci abnormálního chování, v onemocnění a ve výsledku vede k neustálému utrpení. Výskyt abnormálního chování, především stereotypního chování, je považován za ukazatel nedostatečného welfare chovaných zvířat. Posuzování welfare zvířat není jednoduchou záležitostí a musí se zohlednit mnoho působících faktorů. Dá se hodnotit z několika hledisek, přičemž dřívější koncepce byly založeny na tom, aby zvíře ve svém prostředí netrpělo, tedy aby byly redukovány projevy nežádoucího chování, jako je stereotypní chování. Avšak pouhá eliminace projevů nežádoucího chování není dostačující a je potřeba dalších zásahů. V současné době je snahou zoologických zahrad eliminovat negativní vlivy a podporovat ty pozitivní (tzv. pozitivní welfare). Mimo to musí zoologické zahrady zajistit, aby bylo zachováno zdraví zvířat, jejich psychická pohoda a možnost projevovat přirozené chování i v podmínkách zajetí.

Welfare zvířat můžeme posuzovat subjektivně (na základě změny chování, postoje a výrazů ve tváři můžeme odhadovat, že je zvíře stresované) nebo objektivně (např. měřením specifických stresových markerů). Dále pak kvalitativně (např. pouhým pozorováním zvířete odhadneme četnost výskytu stereotypního chování) nebo kvantitativně (četnost výskytu stereotypií změříme zaznamenáváním prvků chování do etogramových tabulek). V zásadě lze říci, že objektivní a kvantitativní měření jsou mnohem spolehlivější. Výhodou je také přesné zaznamenání změn v chování po zavedení změn v chovu.  Pro posouzení pohody zvířete je v první řadě nutné znát dokonale jeho biologii a etologii. Bez toho není možné rozlišit, zda se například jedná o patologické chování anebo je to ještě chování fyziologické. Hodnocení pohody zvířat se zaměřuje na tři oblasti. Patří sem posouzení chování zvířete pomocí etogramů, a tedy zjištění četnosti výskytu pozorovaných prvků chování za jednotku času. Dále zhodnocení prostředí, ve kterém se zvíře nachází, pomocí speciálně upravených protokolů. Pro různé druhy a kategorie zvířat byly vytvořeny a upraveny různé metody hodnocení, například pro hodnocení kvality života koní se používají AWIN Welfare Assessment Protocol for horses, pro kozy AWIN Welfare Assessment Protocol for goats, podobně pro ovce. Dalšími jsou Welfare Quality protocols pro různé druhy hospodářských zvířat atd. Vypracováním a validací protokolů pro zhodnocení dobrých životních podmínek pro různé druhy zvířat v prostředí zoo se zabývá centrum vzdělání Zoo Animal Welfare Education Centre (ZAWEC), které uvádí, že hodnocení welfare zvířat je multidimenzionálním konceptem. Vychází z fyzického zdraví zvířete (absence nemoci a zranění, adekvátní krmení a pocit komfortu), z psychického stavu (absence negativních podnětů a podpory pozitivních) a chování zvířete. Nejčastějšími indikátory zhoršeného welfare u zvířat jsou pak projevy stereotypního chování. Konečný výsledek pak může být doplněn stanovením hladin specifických markerů stresu z různých biologických materiálů, jakými jsou krev, sliny, srst, moč a výkaly. Pohodu zvířat můžeme objektivně hodnotit pomocí určitých indikátorů. Tyto indikátory se dělí na dvě skupiny, tzv. environment-based (nebo také resourcebased) indikátory a animal-based indikátory. Třetím typem jsou tzv. management-based indikátory welfare, tedy management chovu jednotlivých druhů a zacházení ze strany člověka. Pohodu zvířat je nutné hodnotit jako kombinaci několika indikátorů, které zohledňují fyzický a psychický stav zvířete a jeho chování, prostředí, ve kterém je chováno a zacházení člověkem. Společně se zmíněným welfare assessmentem je podstatné také uvědomit si rizika, která by potenciálně mohla welfare zvířete narušit a vhodně jim předcházet. Při hodnocení welfare je také podstatné uvědomit si, zda se jedná o juvenilního jedince nebo dospělce, zda je zvíře ovlivněno některými fyziologickými změnami jako například březost a zohlednit také temperament zvířete.

·        Zhodnocení zvířete (animal-based measures)

Animal-based indikátory jsou takové, které lze měřit přímo na zvířeti. Jedná se o charakteristické znaky týkající se zdraví zvířete, jeho chování, vzhledu, a zahrnuje i indikátory fyziologické. Negativní změny v chování zvířete jsou velmi užitečným a jasným ukazatelem zhoršeného welfare. Zahrnují jak projevy abnormálního chování, tak i zvýšenou frekvenci a intenzitu chování normálního, například nadměrnou agresi, změny v příjmu potravy, mateřské chování bez přítomnosti potomka apod. Vzhled zvířete může mnohé napovědět o jeho spokojenosti a je dalším ukazatelem. Kondice, kvalita srsti, postavení nebo výraz v obličeji může pomoci zaznamenat jakoukoliv nepohodu. Fyziologické indikátory jsou takové, které můžeme jednoduše změřit. Nejčastěji stanovením specifických stresových markerů z biologických vzorků zvířete. Velmi často se pak jedná o měření aktivity hypotalamo-pituitary-adrenální osy (HPA), jejíž činností dochází při stresu k vyplavení glukokortikoidních hormonů. Dalšími možnými a pro stanovení welfare používanými fyziologickými parametry jsou hladiny oxytocinu, poměr neutrofilů a lymfocytů, proteiny akutní fáze apod. Neméně důležité jsou také změny dechové a tepové frekvence, krevní tlak nebo tělesná teplota. Nejčastěji se v podmínkách zajetí setkáváme s problémy psychického rázu, protože v omezeném prostředí nelze dokonale umožnit zvířeti projevovat svoje přirozené prvky chování, jako je lov kořisti u predátorů, pohyb po velkém území, hledání potravy apod. Taková zvířata pak trpí často nudou a jsou frustrovaná. Zvířata, která naopak nemají možnost úkrytu a odpočinku, jsou stresovaná a vystrašená.

Metody hodnocení animal-based indikátorů jsou různé. Jak bylo uvedeno, typickým markerem pohody zvířete je jeho chování. Prvním krokem je pak přesně definovat jednotlivé prvky chování pozorovaného druhu. To zahrnuje předběžné pozorování jedince se zaznamenáváním jeho chování, které se následně může kategorizovat. Častým způsobem je zaznamenávání četnosti výskytu prvků chování do etogramů. Etogramem se rozumí seznam repertoáru chování daného druhu, které sledují jak dlouhodobé stavy, tak krátkodobé akce, přičemž etogram popisuje, kvantifikuje a porovnává jednotlivé vzorce chování. K vypracování etogramu je také nutná výborná znalost pozorovaného druhu a jeho přirozených vzorců chování. Pro komplexnější zhodnocení zvířete a jeho prostředí a managementu chovu jsou pak vytvořeny welfare assessment protokoly. Protokoly jsou rozděleny dle příslušných ukazatelů, například zda má zvíře dostatek krmiva a vody a oba zdroje jsou dostupné, zda má zvíře možnost pohodlného odpočinku a dostatek prostoru pro pohyb, zda je v teplotním komfortu, přičemž by mělo mít možnost volby, dalším ukazatelem je, zda zvíře není zraněné nebo nemocné, zda není se zvířetem nevhodně manipulováno a není mu způsobována bolest a zda má možnost projevovat svoje přirozené chování a uspokojovat etologické potřeby. Dané ukazatele se mohou mírně lišit, nicméně vždy vychází ze stejných principů. V protokolech je možnost slovního hodnocení kladů a nedostatků chovu pro daný ukazatel s následným navržením vhodných opatření, pokud chov v daném ukazateli nevyhovuje. Další, výše zmiňovanou možností, jak zhodnotit pohodu zvířete, je hodnocení markerů stresu. Velmi často se hodnotí zvýšené hladiny glukokortikoidních hormonů v různých biologických materiálech, jako jsou krev, sliny, srst, mléko a fécés, které poukazují na stresovou odpověď u pozorovaného jedince. Resource-based and management-based indikátory pak doplňují hodnocení animal-based indikátorů a komplexně tak informují o welfare chovaných zvířat.

Foto č. 69, 70, 71: Odběr vzorků fécés pro účely neinvazivního monitoringu stresu u lemurů kata stanovením metabolitů glukokortikoidních hormonů

·        Zhodnocení prostředí (resource-based measures)

Environmentální ukazatele hodnotí prostředí, které zvíře obklopuje. Zaměřují se tedy na velikost a vzhled expozice, množství a kvalitu předkládané potravy, dostupnost vody, okolní teplotu, typ povrchu, možnosti enrichmentu apod. Jsou to tedy takové indikátory, které nelze měřit na zvířeti, ale v jeho prostředí, které tak charakterizují. Hodnocení prostředí je obvykle jednodušeji proveditelné, nicméně pouze indikátory hodnotící zvíře přímo ukazují na jeho pohodu a jsou tedy základem veškerého hodnocení. Pro hodnocení prostředí jsou společně s posouzením samotného zvířete používány výše zmíněné welfare assessment protokoly.

·        Zhodnocení managementu chovu (management-based measures)

Management-based indikátory hodnotí přístup chovatele a zacházení se zvířetem v jeho péči. Pro zajištění vysokého standardu welfare zvířat je dobrý management chovu jedním z významných faktorů. Těmito indikátory se rozumí způsoby chovu jednotlivých druhů, sestavování skupin z vhodných jedinců, přesuny zvířat, reprodukční výsledky, počty odchovaných mláďat, způsob a typ předkládané potravy, záznamy o zdravotním stavu, veterinární zásahy (kastrace, jiné chirurgické zákroky), záznamy o onemocnění a úhynech. Dobrý management chovu a zacházení se zvířetem je zásadní pro odchov zvířat.

Zdroje:

BENNETT, K.A., S.E.W. MOSS, P. POMEROY, J.R. SPEAKMAN a M.A. FEDAK, 2012. Effects of handling regime and sex on changes in cortisol, thyroid hormones and body mass in fasting grey seal pups. Comparative Biochemistry and Physiology, 161, 69-76.

HÄMÄLÄINEN, A., M. HEISTERMANN, Z.S.E. FENOSOA a C. RAUS, 2014. Evaluating capture stress in Wild gray mouse lemurs via repeated fecal sampling: method validation and the influence of prior experience and handling protocols on stress responses. General and Comparative Endocrinology, 195, 68-79.

HOSEY, G., V. MELFI, S.H. PANKHURST, 2009. Zoo Animals: Behaviour, Management, and Welfare. Oxford University Press, New York. ISBN 978-0-19-923306-9.

MANTECA, X., M. SALAS, 2019c. Online [online]. [vid. 2019-01-15]. Dostupné z: https://www.zawec.org/en/fact-sheets/72-assessing-welfare-in-zoo-animals-animal-based-indicators.

MAPLE, T.L., B.M. PERDUE, 2013. Zoo animal welfare. Springer – Verlag Berlin Heidelberg. ISBN 978-3-642-35954-5.

MASON G., M. MENDL,1993.Why is there no simple way of measuring animal welfare? Animal Welfare, 2, 301-319.

MORGAN, K.N., C.H.T. TROMBORG, 2007. Sources of stress in captivity. Applied Animal Behaviour Science, 102, 262-302.

PALME, R. 2005. Measuring fecal steroids: guidelines for practical application. Annals of the New York Academy of Sciences, 1046, 75-80.

PHYTHIAN, C., E. MICHALOPOULOU, P.H. JONES, A.C. WINTER, M.J. CLARKSON, L.A. STUBBINGS, D. GROVE-WHITE, P.J. CRIPPS a J.S. DUNCAN,2011. Validating indicators of sheep welfare through a consensus of expert opinion. Animal, 5, 943-952.

VOLFOVÁ, M, 2019. Neinvazivní monitoring stresu u lemurovitých primátů (Lemuridae) držených v zajetí. Brno. Dizertační práce. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie. Vedoucí dizertační práce Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D.

WOLFENSOHN, S., J. SHOTTON, H. BOWLEY, S. DAVIES, S. THOMPSON a W.S.M. JUSTICE, 2018. Assessment of welfare in zoo animals: towards optimum quality of life. Animals, 8, 1-16.

YEATES, J.W., D.C.J. MAIN, 2008. Assessment of positive welfare: a review. The Veterinary Journal, 175, 293-300.