Okruh 12: POHODA ZVÍŘAT Ii

(poruchy chování zvířat, environmentální enrichment)

.pdf verze

Úvod

Je všeobecně známo, že reakce na stres se obvykle projevuje komplexem fyziologických a behaviorálních změn (např. strach z nového prostředí může potlačit exploratorní chování nebo naopak stimulovat útěkovou reakci či ukrytí zvířete). Zvířata chovaná v zajetí, ať se jedná o hospodářská zvířata z velkochovu nebo zvířata chovaná v zoologických zahradách, mohou v neodpovídajícím prostředí chudém na podněty strádat a projevovat tak nežádoucí (patologické) formy chování včetně chování stereotypního. Pro zabránění nudy a projevům frustrace je v chovech důležité soustředit se nejenom na potlačování nežádoucího chování, ale pozitivně podněcovat chování žádoucí, tedy zabezpečit takové podmínky prostředí, ve kterých budou moci zvířata projevit svoje přirozené chování. Velkou roli hraje i obohacení prostředí vhodným způsobem.

Poruchy chování zvířat

V prostředí chudém na podněty, kde je zvíře vystavováno chronickému působení stresu může dojít k projevům abnormálních vzorců chování, ke změnám v mimice, postavení uší, postojích těla, nebo například zrychlenému dýchání a zrychlení tepové frekvence. Také může dojít ke zvýšení tělesné teploty a ke snížení imunity jedince. Abnormální vzorce chování, jako je stereotypní chování, jsou u zvířat držených v zajetí často pozorovány, přičemž na tento fakt je nahlíženo jako na ukazatel špatného welfare. Frustrace je jedním z projevů nespokojenosti zvířete, kterému není umožněno projevovat svoje specifické přirozené chování a nudí se.

Poruchou chování se rozumí výrazná odchylka od běžného chování, mnohdy je těžké samotnou odchylku odhalit. Projevem abnormálního chování je, že je normální chování nahrazeno změněným chováním, změněné chování škodí zvířeti či okolí, neslouží k zabezpečení potřeb zvířete či druhu, opakuje se bez zjevného smyslu a vyplňuje podstatnou část dne. Typickou formou abnormálního chování mohou být nadměrná agrese, koprofágie u určitých druhů či kategorií zvířat, nadměrná vokalizace, kanibalismus či stereotypní chování.

Pro různé druhy a kategorie zvířat jsou typické různé projevy patologických forem chování. U skotu je typickým problémem hra s jazykem, jehož příčinou může být omezená možnost manipulovat krmením, omezený příjem vlákniny, zkušenost z období sání na umělé výživě či nedostatek stimulů z prostředí v individuálních kotcích. U nosnic chovaných v klecích je často pozorována agrese přesměrována na jedince v hejně, následkem toho nacházíme jedince bez peří s možnými ránami od klování, může dokonce docházet ke kanibalismu. U koní chovaných především v boxovém stání je pozorována patologie s názvem tkalcování, tedy pohupování se ze strany na stranu v boxu bez zjevného smyslu, dále pak stereotypní popocházení, klkání či okusování dřevěných součástí stáje. Pro prasata ve výkrmu je velmi stresujícím obdobím odstav a začleňování do nových uměle vytvořených skupin běhounů. Dochází přechodně k soubojům o postavení ve skupině, přičemž napadené prase může být šikanováno ze strany více jedinců ve skupině, dochází k okusování ocásků, uší či neustálému vyrušování slabšího jedince. U koček je ve stresujícím prostředí popisována nežádoucí eliminace či destruktivní škrábání, u psů pak může nedostatečné zaměstnání vyústit v neustálé ničení výbavy bytu. U zvířat v zoologických zahradách jsou projevy stereotypního chování pozorována poměrně často, typické je popocházení do osmiček, či v kruzích, nebo ze strany na stranu u šelem, kývání se u šimpanzů, u lidoopů obecně je popisována cyklická regurgitace potravy, aby se v chudém prostředí zvíře zabavilo a mohlo znovu projevovat potravní chování, hra s jazykem a okusování mříží je typická pro primáty a žirafy, nepřirozené otáčení krku, kývavé pohyby hlavou a tělem u medvědů a slonů, koprofágie je popisována často u dospělých primátů apod.  

Veškeré tyto projevy však v první řadě pramení z prostředí chudého na podněty, z prostředí, ve kterém je zvíře ve stresu a hledá způsob, jak vybít přebytečnou energii. Nutno podotknout, že stereotypní chování se zvíře lehce naučí i odkoukáním od zvířete jiného a jeho odnaučení je velmi náročné, někdy i nemožné. Popisuje se, že při projevech stereotypního chování dochází k vylučování endorfinů a zvíře si tak sice špatnou formou, ale přece, navozuje pocit uspokojení. Tímto se dostáváme k faktu, že i zvíře, které bylo v nevyhovujícím prostředí, projevovalo stereotypní chování, a bylo poté umístěno do prostředí diametrálně odlišného od původního s dostatkem stimulů, nemusí přestat stereotypie provádět, protože se jedná o stav podobný závislosti na drogách.

Environmentální enrichment

Z hlediska zajištění co nejlepších podmínek pro život zvířat držených v zajetí je bez pochyby důležitý i tzv. enrichment, tedy obohacení prostředí. Co se týče například moderních zoologických zahrad, tak i když je expozice budována dle nejlepší praxe, doplněna prvky navozujícími přirozený vzhled a chov je zabezpečován zkušenými pracovníky, prostor pro zvíře je omezený a zvíře se může snadno začít nudit. Je potřeba jej zaměstnat tak, aby nedošlo k projevům frustrace a vzniku patologických forem chování, jak bylo uvedeno výše. Cílem enrichmentu je podpořit přirozené, normální způsoby chování u zvířat žijících v zajetí, čehož je někdy těžké dosáhnout.

Je několik způsobů, jak obohatit prostředí. Základními typy jsou food-based enrichment (zaměstnání potravou, změna předkládání, prodloužení doby příjmu krmiva), physical enrichment (možnost manipulovat s určitým materiálem, hračkami), sensory enrichment (stimulace smyslů zvířat), social enrichment (interakce s jinými zvířaty anebo člověkem) a cognitive enrichment (mentální stimulace řešením určitých uměle vytvořených situací).

Food-based enrichment

                            Volně žijící zvířata podstatnou část dne tráví vyhledáváním a příjmem potravy. V podmínkách zajetí závisí na ošetřovateli, v jaké frekvenci a jakým způsobem bud potrava zvířeti nabízena. Obecně zvířata chovaná člověkem tráví mnohem méně času potravním chováním, než je tomu ve volné přírodě. Z toho vyplývá, že enrichment založený na možnosti vyhledávat potravu samotným zvířetem a prodloužení doby příjmu potravy, je velmi přirozeným způsobem obohacení. Například rozhozením kousků ovoce a zeleniny ve výběhu paviánů anubi (Papio anubis) podpoříme jejich přirozené chování v přírodě, tedy vyhledávání potravy na zemi a efektivně je zaměstnáme. Potrava může být také schována ve výběhu, například ukrytím kusů masa pod hromadu větví ve výběhu šelem. Další možností, jak zaměstnat například koňovité, je použití tzv. Equiballu, do něhož je nasypáno jadrné krmivo. Kůň pohybováním Equiballu docílí postupného vysypávání krmiva a může jej pomalu konzumovat. U kosmanů zakrslých (Cebuella pygmaea) je s oblibou využíváno plnění dírek vyvrtaných do větve stromu arabskou gumou.

 Foto č. 72, 73: Potravní enrichment v již zastaralém výběhu šimpanzů

 Foto č. 74, 75: Jednou z možností jak obohatit prostředí paviánů anubi je prosté rozházení kousků ovoce a zeleniny po výběhu 

Physical enrichment

                            Základem je dobře rozvržený a konstruovaný výběh, který podporuje pohybové aktivity zvířete. Například umístěním komponent vhodných ke šplhání do výběhu medvědů brýlatých (Tremarctos ornatus) bylo docíleno využití větší části prostoru a zvýšení frekvence pohybu u daných zvířat. U koček bengálských (Felis bengalensis) byly naměřeny zvýšené hladiny kortizolu v moči v jejich původním neobohaceném výběhu v Zoo ve Washingtonu, přičemž byly velkou část dne ukryty. Po instalaci ploch k ležení do vyšších míst nad úroveň návštěvníků a jiných prvků k úkrytu došlo k vymizení stereotypního chování u těchto jedinců a k poklesu stresových markerů.

 Foto č. 76, 77: Důležitou potřebou v chovech indoor koček je možnost ukrýt se na vyvýšená místa 

Sensory enrichment

                            Často se zapomíná, že zvířata ve svém životě aktivně využívají všechny smysly. Zrak, čich i sluch jsou velmi důležité nejen při komunikaci mezi samotnými zvířaty, ale i při orientaci v prostoru. Je možné ovlivnit teplotu, vlhkost i elektromagnetické gradienty. Příkladem senzorického enrichmentu může být použití několika vůní (muškátového oříšku, šanty kočičí a vůně kořisti jako je například křepelka) ve výběhu koček černonohých (Felis nigripes) (například aplikací na předměty ve výběhu). Po aplikaci došlo ke zvýšení aktivity těchto koček, přičemž efekt muškátového oříšku nebyl tak velký jako u zbylých dvou použitých vůní.

Social enrichment

                            Sociální enrichment může být zabezpečen přítomností člověka nebo jiného zvířete. Někdy může být přítomnost zvířete jiného druhu také obohacující. Toho se v dnešní době využívá například v zoologických zahradách, kde se vytváří tzv. mixed-species exhibits. Je nutné pamatovat na to, že zvířata sociálně žijící by měla být chována v co nejpřirozeněji sestavených skupinách a k jejich izolaci by mělo docházet jen ve výjimečných případech, například z důvodu nemoci, zranění, či porodu u samic. V několika studiích se ukázalo, že sociální enrichment může snížit výskyt stereotypního chování i v těch případech, kdy jiné metody obohacení selhaly. Jednou z důležitých metod enrichmentu je trénink se zvířaty, ať už domácími, nebo žijících v zoo.

Cognitive enrichment

                            Kognitivní enrichment spočívá v předložení situace zvířeti, kterou musí samo vyřešit, například aby se dostalo k potravě. Zde záleží na druhu zvířete, jak komplikované úlohy předložíme. Jednoduchým příkladem řešení takového úkolu může být využití tzv. „puzzle feeders“. Náročnějším je využití určitých pomůcek zvířetem pro dosažení potravy. Například někteří primáti a ptáci byli pozorováni, jak používají nástroje k dosažení oříšků ze špatně dostupného místa.

Foto č. 81: Způsob obohacení prostředí nemusí být nijak fyzicky ani finančně náročné, zde je například použito několik ruliček z toaletního papíru nalepených na kartonovém podkladu, do ruliček je vhozeno několik granulí 

Na závěr je nutné zmínit, že enrichment by měl být pro zvíře prospěšný, obohacující a měl by pomoci zvířata zaměstnat, snížit frekvenci výskytu abnormálních projevů chování a zabránit nudě či frustraci. Musíme pamatovat na to, že ať už používáme k obohacení prostředí cokoliv, nesmí dojít ke zranění či jinému poškození zdraví zvířete. Vhodné je také průběžně hodnotit, zda je použitá metoda efektivní.

Zdroje:

BAKER, M.L., R.T. GEMMELL, 1999. Physiological changes in the brushtail possum (Trichosurus vulpecula) following relocation from Armidale to Brisbane, Australia. Journal of Experimental Zoology, 284, 42-49.

BROOM, D.M. 1986. Indicators of poor welfare. British Veterinary Journal, 142, 524-526.

BRUNDIGE, L., T. OLEAS, M. DOUMIT a A.J. ZANELLA, 1998. Loading techniques and their effect on behavioral and physiological responses of market weight pigs. Journal of Animal Science, 76, 99.

CRONIN, G.M., WIEPKEMA, P.R., van REE, J.M, 1986. Endorphins implicated in stereotypies of tethered sows. Experientia, 42, 198-199.

DEMBIEC, D.P., R.J. SNIDER a A.J. ZANELLA, 2004. The effects of transport stress on Tiger physiology and behavior. Zoo Biology, 23, 335-346.

GARNER, J.P, 2005. Stereotypies and Other Abnormal Repetitive Behaviors: Potential Impact on Validity, Reliability, and Replicability of Scientific Outcomes. ILAR Journal, 46, 106–117.

HOSEY, G., V. MELFI, S.H. PANKHURST, 2009. Zoo Animals: Behaviour, Management, and Welfare. Oxford University Press, New York. ISBN 978-0-19-923306-9.

JENSEN, P, 1986. Normal and abnormal behaviour of animals. Acta Physiologica – The Scandinavian Physiological Society, 554, 11-23.

COLGONI, A, 2005. Stereotypic animal behaviour: Abnormal Repetitive Behaviour in captive animals. [online]. [vid. 2019-11-04]. Dostupné z: http://animalbiosciences.uoguelph.ca/~gmason/StereotypicAnimalBehaviour/library.shtml

TAROU, L.R., M.A. BLOOMSMITH, T.L. MAPLE, 2005. Survey of stereotypic behavior in prosimians. American Journal of Primatology,65, 181-196.

VOLFOVÁ, M., VOSLÁŘOVÁ, E., VEČEREK, V, 2018. Welfare zoozvířat. (Welfare of zoo animals). In Ochrana zvířat a welfare, Brno: VFU Brno, 2018, p. 142-148.

VOLFOVÁ, M, 2019. Neinvazivní monitoring stresu u lemurovitých primátů (Lemuridae) držených v zajetí. Brno. Dizertační práce. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie. Vedoucí dizertační práce Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D.