Okruh 2: VÝŽIVA ZVÍŘAT
(potřeba živin, zdroje živin, stravitelnost živin,
krmná dávka, dopad na zvířata)
Výživa
je nauka
zabývající se produkcí krmiv, skladbou
krmné dávky a jejím působením na
zvířata, včetně ovlivňování produkce.
Obecná výživa se zabývá krmivy
v obecné
rovině (složení, úprava, metody stanovování
složek), speciální výživa se zabývá
skladbou krmné dávky pro jednotlivé druhy a
kategorie zvířat.
Výživa ovlivňuje v pozitivním nebo negativním smyslu zdravotní stav zvířat, užitkovost, reprodukci, jejich welfare. Podávání kvalitní krmné dávky je společně s dodržováním zoohygienických pravidel základem v prevenci výskytu onemocnění v chovech včetně dosažení vysoké užitkovosti. U zvířat, která jsou vystavena stresujícím podmínkám, je o to důležitější předkládat kvalitní krmnou dávku (zvířata v útulcích jsou vystavena vysokému stresu z nové situace i vyššímu infekčnímu tlaku, zvířata s celoročním pastevním odchovem jsou vystavena fyzikálnímu stresu z klimatu atd.).
Foto č.5: Klokan přijímající okus v zoologické zahradě
Potřeba
živin
Každé
zvíře potřebuje pro
své dobré prospívání, růst a
produkci živočišných produktů určité
množství
živin. Potřeba příjmu živin se mezi jednotlivými druhy a
kategoriemi liší.
Živiny
Živiny jsou biologické
chemicky definované sloučeniny, nutné pro výživu zvířat a správnou funkci jejich
organizmu. Podle nenahraditelnosti se dělí živiny na esenciální, které
organizmus musí přijímat v krmivu a není schopen je vytvořit sám, a neesenciální,
které organizmus dokáže sám vytvořit při látkové výměně. Živiny slouží jako
zdroj energie, stavební prvky organizmu a podílí se na procesech
v organizmu i jako biokatalyzátory. Mezi energetické živiny patří
sacharidy, tuky a bílkoviny, mezi neenergetické živiny patří minerální
látky, vitamíny a voda.
V krmivech jsou obsaženy i antinutriční látky, které snižují stravitelnost živin, mohou mít toxické účinky a vést ke zhoršení zdravotního stavu až úhynu.
Foto č. 6: Krmná dávka předložená v misce v zoo
Složení
krmiv
Sacharidy
Sacharidy
v rostlinách slouží jako stavební a
zásobní látky, tvoří největší
část
organické rostlinné hmoty, ve výživě
hospodářských zvířat tvoří hlavní
zdroj
energie. Dělí se na vlákninu a bezdusíkaté
látky výtažkové. Podle poměru
sacharidů k ligninu se mění stravitelnost vlákniny,
přežvýkavci dokáží
strávit 50% vlákniny ze slámy a 70%
vlákniny z mladého travního porostu
s nízkým obsahem ligninu. Vláknina
zprostředkovává mechanické nasycení
zvířat, u přežvýkavců podporuje střevní
peristaltiku a motoriku bachoru,
limituje stravitelnost krmné dávky (čím víc
vlákniny, tím horší stravitelnost
organické hmoty). Se snižujícím se obsahem
vlákniny v krmné dávce se
snižuje obsah tuku v mléce (v bachoru se netvoří
dostatek kyseliny octové
– prekurzoru mléčného tuku). Mezi
nepřežvýkavými zvířaty mají sacharidy
největší význam u býložravců.
Rozdělení
sacharidů:
- Monosacharidy: glukóza, galaktóza,
fruktóza;
- Disacharidy: laktóza, maltóza, sacharóza;
- Oligosacharidy: rafinóza, stachyóza;
- Polysacharidy: škroby, glykogen, celulóza,
pektin.
Lipidy
Lipidy
jsou látky
rozpustné v organických rozpouštědlech a
nerozpustné ve vodě. Dělí se na
jednoduché, komplexní (složené) a tuky
doprovázející látky. Jednoduché
lipidy
jsou neutrální tuky a vosky. Tuky jsou většinou
složené z glycerolu a 3
mastných kyselin. Skladba mastných kyselin
v živočišných tucích závisí na
množství
tuku v krmné dávce a složení mastných
kyselin. Esenciální mastné kyseliny
organizmus nedokáže sám vytvořit a musí je
přijímat v krmivu. Nedostatek
esenciálních mastných kyselin vede ke
kožním změnám, poruchám reprodukce,
snížení obranyschopnosti a poruchám růstu.
Tuky jsou důležitý zdroj
energie, v případě vysokého příjmu tuků se ukládají v organizmu jako
depotní tuk (uložení vitamínů rozpustných v tucích, ochrana orgánů). Tuky
podléhají degradaci a produkty těchto procesů mohou negativně ovlivňovat
zdravotní stav zvířat. Vosky jsou pro monogastry takřka nestravitelné.
Ke složeným lipidům se
řadí fosfolipidy a glykolipidy, jsou součástí buněčných membrán, nervových
vláken, jater, vaječného žloutku.
Mezi tuky doprovázející
látky patří cholesterol, prekurzor vitaminu D3 a D2,
provitaminy vitaminu A a karotenoidy.
Dusíkaté látky
Proteiny
se skládají z aminokyselin (dále jen
„AMK“),
které se dělí na esenciální,
neesenciální a semieseneciální.
Esenciální AMK
(histidin, izoleucin, leucin, lysin, methionin, fenylalanin, threonin,
tryptofan a valin) musí být zvířatům
dodávány v krmivu (přežvýkavci jsou
schopni jich řadu syntetizovat v předžaludcích).
Semiesenciální AMK
(tyrozin, cystein, cystin, u drůbeže arginin) není organizmus
schopen tvořit
v dostatečném množství nebo jsou k jejich
syntéze nutné esenciální
AMK. Neesenciální AMK se tvoří při metabolizmu
(alanin, kyselina asparagová,
asparagin, kyselina glutamová, glutamin, glycin, prolin,
hydroxyprolin, serin).
Kvalita bílkovin je dána právě obsahem
esenciálních AMK a jejich vzájemným poměrem.
Limitující
AMKje
esenciální AMK zastoupená v krmné
dávce v minimálním množství,
většinou se jedná o lyzin.
Nebílkovinné dusíkaté
látky
Další dusíkaté látky –
aminokyseliny, alkaloidy, amidy, betain, cholin, nitráty, nitrity, puriny,
močovina, amonné soli.
Vyskytují se
v kořenech a hlízách zelených krmných plodin, vyšší hodnoty jsou
v mladé píci. Jejich zastoupení v krmivech živočišného původu je
minimální.
Minerální látky
Minerální látky jsou nezbytné pro správný vývoj kostry,
podílí se na metabolických procesech, udržování acidobazické rovnováhy, jsou
součástí enzymů, hormonů a vitamínů. Podle množství je dělíme na makroprvky a mikroprvky
(stopové prvky). Jejich nedostatek/nadbytek vede k poruchám zdravotního
stavu.
Makroprvky – denní
spotřeba v krmivu se pohybuje v gramech (vápník, fosfor, hořčík,
sodík, draslík, chlór a síra)
Mikroprvky – denní
spotřeba v krmivu se pohybuje v miligramech (železo, mangan, měď,
kobalt, jód, zinek a selen).
Vitamíny a esenciální
mastné kyseliny (EMK)
Vitamíny jsou
nízkomolekulární životně důležité organické sloučeniny. Dle rozpustnosti se dělí
na rozpustné v tucích (A, D, E, K) a rozpustné ve vodě (B-komplex, vitamin
C, biotin).
Avitaminóza
– absolutní nedostatek vitamínu;
Hypovitaminóza
–
nedostatečné zásobení jedním nebo několika vitamíny;
Relativní
hypovitaminóza – vzniká v důsledku zvýšené potřeby
organizmu při jinak dostatečném příjmu vitamínů;
Hypervitaminózy
– patologické stavy z vysokého přísunu vitamínů.
Foto č. 7: Jelen u krmného žlabu v oboře
Voda
Voda
je nepostradatelnou
složkou ve výživě zvířat, tvoří většinu
organizmu, je rozpouštědlem a nosičem
významných látek. Její množství
v organizmu záleží na druhu a věku zvířete
a na množství tukové tkáně v jeho těle
(čím více tukové tkáně, tím
méně
vody). Tělo mláďat savců obsahuje po narození 70-80 %
vody, u dospělých se
jedná o 55-60 %.
Zelené krmení
z rostlin obsahuje 80-85 % vody, kukuřičná siláž 65-70 %, siláž ze zavadlé
píce 55-65 %, krmná řepa 85-90 %, seno 10-14 %, obilí a semena luskovin 10-12 %.
Potřeba příjmu vody u zvířat záleží na obsahu sušiny v krmné dávce, na fyziologickém stavu zvířete (vyšší potřeba u laktujících samic, nemocných jedinců atd.), klimatických podmínkách, produkci a výkonu. Vegetační voda obsažená v krmivu pokrývá část spotřeby vody, ale u většiny druhů není její příjem v krmivu dostačující.
Foto č. 8: Hladinová napáječka v kravíně
Foto č. 9: Skot
napájející se na pastvě
Foto č. 10: Napájecí cisterna na pastvě s napájecím
žlabem a ukazatelem hladiny napájecí vody
Foto č. 11: Kovová vana coby nádoba na napájecí vodu Foto č. 12: V zimním období musí být pravidelně doplňována nezamrznutá voda
Nutriční
hodnota krmiv
Nutriční hodnota krmiv – výživná hodnota – je maximální biologický účinek krmiva v těle zvířete. Sestává z obsahu energie a živin, stravitelnosti, dietetických vlastností a vhodnosti pro metabolické funkce.
Foto č. 13: Příkrm senem skotu na pastvě
Stravitelnost
živin
Stravitelnost
živin je ovlivněna
jak zvířetem (druh, kategorie, věk a zdravotní stav), tak
samotným krmením
(složení, množství, uskladnění,
zpracování, zacházení a obsah
antinutričních
látek). Stravitelné živiny jsou živiny přijaté
v krmivu, které se
nevyloučily výkaly. Stravitelnost živin závisí i
na stavbě trávicího aparátu.
Přežvýkavci dokáží svými předžaludky
trávit krmiva s vysokým obsahem
vlákniny, zatímco u monogastrů dochází jen
k jejímu omezenému trávení
v tlustém a slepém střevě (nejhůř
tráví vlákninu prasata a drůbež).
Největší
vliv na
stravitelnost krmiva má obsah hrubé vlákniny,
záleží i na jejím složení
(vyšší
podíl ligninu snižuje její stravitelnost). U
přežvýkavců negativně ovlivňuje
trávení hrubé vlákniny
v předžaludcích zvýšený podíl
lehce rozpustných
sacharidů a podíl hrubého tuku nad 5%
v sušině. Na stravitelnosti živin má
velký vliv i úprava krmné dávky,
její zpracování a ošetření. Prasata
vyžadují
jemné rozemletí zrn, skot hrubé. Kůň a ovce
rozžvýkají zrna sami.
Novorození
savci nemají
plně rozvinutý trávicí systém a funkce
jejich trávicích enzymů je omezená - po
narození jsou přizpůsobeni k trávení mléka,
postupně dochází k navykání na
další krmiva.
Trávicí procesy jsou
negativně ovlivněny antinutričními látkami.
Krmná
dávka
Krmná dávka je krmivo předkládané zvířatům v porci. Musí být vyvážená, obsahovat správný poměr všech živin a důležitá je i správnost předkládání (telatům podávat mléčnou náhražku z kyblíku opatřeného umělým strukem s malým průměrem průtokového otvoru).
Foto č. 14 - 16: Různé formy potravního enrichmentu v zoologické zahradě
Krmiva zajišťují přísun
denní potřeby živin, jsou nezbytná k zachování života zvířat,
k tvorbě živočišných produktů, jsou zdrojem energie.
Krmiva dle původu dělíme
na živočišná, rostlinná a minerální. Rostlinná krmiva se dělí na objemná (zelené krmivo, okopaniny, siláže), úsušky a melasu a jadrná krmiva (krmné směsi, bílkovinné koncentráty, zrniny a semena
obilnin, olejnin a luštěnin).
Objemnákrmiva
obsahují ve svém objemu méně živin,
vyšší obsah vody, vyšší obsah
vlákniny, mají vysoký obsah alkalických
prvků (vápník, draslík, sodík,
hořčík),
dle obsahu sušiny se dále dělí na suchá objemná
krmiva (seno, krmná sláma) – obsah sušiny nad 85,9%, a šťavnatá objemná krmiva (zelená píce, siláže, okopaniny, pastevní
porost) – obsah vody do 90%. Vodnatá krmiva (brukvovité pícniny, lihovarské
výpalky) mají nízký obsah sušiny, tedy i nižší koncentraci živin. Jadrná
krmiva mají nižší obsah vlákniny a
z minerálních látek převažují
kyselinotvorné prvky (fosfor, síra, chlór),
jedná
se o zrniny, luštěniny, sušená krmiva
rostlinná i živočišná, zrniny, luštěniny.
Podle původu dělíme krmiva
na statková, vyráběná sama zemědělským podnikem (zelené krmení, siláž,
senáž, krmná řepa, brambory, obiloviny a luštěniny), a průmyslová,
která
vznikají jako krmný odpad
v potravinářském průmyslu nebo
vedlejší produkt
při zpracování rostlinných a
živočišných surovin (pivovarnický a
mlékárenský
průmysl), při biologických a chemických
syntézách (kvasnice, vitamíny), při
zpracování v potravinářském průmyslu.
Krmiva se samozřejmě vyrábí i
v míchárnách krmiv dle
speciálních receptur.
Sacharidová krmiva
- Krmiva bohatá na sacharidy buněčných stěn (zelená
krmiva, siláž, seno, sláma, suché řízky, pivovarské výpalky);
- Krmiva bohatá na škroby (zrno obilovin,
vedlejší produkty při zpracování obilí, brambor, manioku);
- Krmiva bohatá na cukry (řepa, řepné řízky,
melasa).
Krmiva bohatá na tuky
- Olejnatá semena (sójové boby, semena
řepky, slunečnicová zrna) a zbytky po jejich zpracování;
- Rostlinné tuky (řepkový, slunečnicový,
lněný olej);
- Živočišné tuky (rybí tuk).
Krmiva bohatá na
bílkoviny
- Zrna luštěnin (bob, hrách, lupina);
- Vedlejší produkty při výrobě oleje
z olejnatých semen a plodů (extrahované šroty ze sóje, řepky, slunečnice);
- Kvasnice;
- Živočišná bílkovinná krmiva (rybí moučka).
Příjem
potravy a tekutin zvířaty
Skot obtočí
kolem sousta jazyk, vtáhne do dutiny ústní a
škubnutím utrhne. U nižších
porostů využívá spodní řezáky, u
siláže, řezanky a zrn uplatňuje jazyk a pysky.
Ovce přijímají krmivo podobně jako skot, ale díky rozštěpenému hornímu
pysku mohou přijímat malé kousky potravy a nízký porost. Kůň má velmi
pohyblivé pysky, uplatňuje řezáky a trhnutí hlavou. Prase uplatňuje
pysky, řezáky a jazyk, pomocným orgánem je rypák. Ptáci uchopí potravu
zobákem, kur, krůta a holub klovají, husa a kachna je nabírají jako lžičkou.
Skot, ovce, kůň, koza ponoří tlamu do tekutiny a pomocí pysků, jazyka a poklesem spodní čelisti nasávají tekutinu do dutiny ústní a polykají ji, zatímco prase ponoří hluboko spodní čelist a saje. Mláďata uchopí struk pysky, vytvoří žlábek v jazyku, sníží spodní čelist, vytvoří podtlak a sají. Ptáci naberou tekutinu zobákem a polykají při záklonu hlavy (holubi jsou schopni sát).
Foto č. 19:
Krávy napájející se z tekoucí vody
Foto č. 20: Kůň napájející se ze džberu
Škodlivé
látky v krmivech
Škodlivé látky snižují
chutnost krmiva (hořké alkaloidy, trpké třísloviny), vedou ke vzniku otrav
(subklinický průběh s poklesem užitkovosti, zhoršením reprodukce) až úhynu.
Mohou se v organizmu kumulovat a přecházet do živočišných produktů, čímž
ohrožují jejich bezpečnost.
Fotosenzibilizátoryjsou
fotodynamické látky, které zvyšují
citlivost nepigmentované kůže k UV
záření. Primární fotosenzitizace je
způsobena fototoxickými látkami, které
nepochází
z těla zvířete, ale rostlin, např. třezalka
tečkovaná, pohanka, celerová
nať, bolševník velkolepý. Hepatogenní
fotosenzitizace vzniká při poškození
jaterních
buněk, které nejsou schopné vylučovat derivát
chlorofylu fylloerythrin.
Lektiny
jsou
významnou antinutriční složkou hlavně pro mláďata.
Jsou to bílkoviny nebo
glykoproteiny. Nejzávažnější je působení
lektinu fazolu obecného, který se váže
na buňky střevních klků a uvolňuje se do krevního oběhu.
Lektiny fazolí
zpomalují až zastavují růst, vyvolávají
hypertrofii tenkého střeva a poškozují jeho
epitel, zvýšují sekreci střevního hlenu,
snižují aktivitu některých trávicích
enzymů, vyvolávají hypertrofii slinivky, jater a atrofii
brzlíku, omezují
resorpci jódu při enterohepatální cirkulaci
tyroxinu a v jejich
přítomnosti dochází ke
zvýšení počtu bakterií (hl. E. coli).
Inhibitory proteáznarušují
trávení bílkovin a zvyšují
zátěž prostředí skrze vyloučené
nestrávené
dusíkaté látky. Nejvíce jsou zastoupeny
v plodinách čeledí bobovité,
lipnicovité, lilkovité a v semenech luštěnin.
Potlačují růst, vedou
k hypertrofii a hyperplazii slinivky a
zvýšenému vylučování jejích
enzymů,
omezují štěpení bílkovin a jejich
stravitelnost u drůbeže.
Saponinyse
objevují v sóje a dalších
luštěninách, vojtěšce, jeteli lučním a
plazivém, obecně v pícninách. V píci
z první seči je výskyt saponinů
nižší než ve druhé a třetí. Saponiny
způsobují hemolýzu červených krvinek,
zvyšují
propustnost a narušují celistvost buněk mukózy
tenkého střeva, což vede
k umožnění absorpce nežádoucích látek.
Také vedou ke zpomalení růstu.
Zákon
č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném zněníuvádí
některé požadavky týkající se výživy
a napájení zvířat (dále jen
„zákon
č. 246/1992 Sb.“).
Dle
§ 4 zákona č.
246/1992 Sb., se za týrání považuje
v souvislosti s výživou a
napájením z jiných než zdravotních
důvodů omezovat výživu a napájení
zvířat (nestanoví-li zvláštní
předpis jinak), podávání potravy
obsahující
příměsi nebo předměty, které zvířeti
způsobují bolest, utrpení nebo ho jinak
poškozují, překrmování nebo krmení
zvířat násilným způsobem, pokud se nejedná
o
zákrok nezbytný k záchraně života nebo
zachování zdraví zvířete,
používání
živých zvířat ke krmení druhů zvířat, u
kterých není takový způsob výživy
nutný. Tyto požadavky se nevztahují na zákroky
spojené s naléhavou
potřebou záchrany života nebo lidí
v naléhavých situacích nebo při
provádění schválených projektů pokusů.
V rámci obecných
podmínek pro přepravu zvířat stanovuje § 8c zákona č. 246/1992 Sb. povinnost
chovatele napojit a nakrmit zvířata v kvalitě a množství odpovídajících
druhu zvířat a jejich vzrůstu.
V
§ 12 zákona č. 246/1992
Sb., je uvedeno, že hospodářským zvířatům
nesmí být podáváno krmivo nebo nápoj
způsobem vyvolávajícím zbytečné
utrpení, krmiva musí splňovat podmínky
stanovené zákonem o krmivech č. 91/1996 Sb. a jeho
prováděcí vyhláškou. Dle
odst. 3 § 12a musí být kontrolována alespoň
1x denně všechna automatická a
mechanická zařízení, která mají
podstatný význam pro zdraví a pohodu
zvířat,
zde se jedná o krmné a napájecí
systémy. § 12b říká, že
hospodářská zvířata
musí dostávat potravu, která je vhodná pro
jejich stáří a druh,
v dostatečném množství a ve vhodných
intervalech odpovídajícím jejich
fyziologickým potřebám. Hospodářská
zvířata musí mít přístup k vodě,
která
neohrožuje jejich zdravotní stav a dle druhu a věkové
kategorie musí být
zvířatům umožněno uspokojovat potřeby tekutin.
Zařízení pro krmení a napájení
musí být zvířatům přístupny tak, aby bylo
minimalizováno znečištění krmiva a
vody a nepříznivé účinky zápolení
o krmivo a napájecí vodu.
Co
se týče ochrany zvířat
v zájmových chovech, nejsou stanoveny přesně
požadavky týkající se krmiva
a napájení, ale v § 13 je řečeno, že každý je
povinen zabezpečit zvířeti
v zájmovém chovu přiměřené podmínky
pro zachování jeho fyziologických
funkcí a biologických potřeb. Každý, kdo
chová zvíře v zájmovém chovu nebo
se ujal toulavého nebo opuštěného zvířete,
odpovídá za jeho zdraví a dobrý
stav. Podobně je to řečeno v ochraně handicapovaných
zvířat, kdy každý,
kdo se ujal handicapovaného zvířete, mu musí
vytvořit podmínky pro zachování
jejich fyziologických funkcí a biologických
potřeb.
Zákon
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů
(veterinární zákon), v platném znění stanovuje v § 5
povinnost chovatelů hospodářských zvířat používat k jejich napájení vodu,
která neohrožuje jejich zdravotní stav a zdravotní nezávadnost jejich produktů,
ke krmení zvířat se smí používat jen zdravotně nezávadná krmiva.
Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009
Cílem
Nařízení č. 767/2009 je zajistit vysokou úroveň
ochrany lidského zdraví a zdraví zvířat,
včetně informovanosti uživatelů a
spotřebitelů. Bezpečnost potravin musí být
zajištěna v celém procesu od
zemědělské produkce až po spotřebu, tudíž musí
být kladeny přísné požadavky i
na krmiva, která mohou být ve formě krmných
surovin, krmných směsí, doplňkových
látek, premixů nebo medikovaných krmiv. Kvůli riziku
kontaminace krmivového a
potravního řetězce se nařízení uplatňuje na krmivo
pro zvířata určená
k produkci potravin, neurčená k produkci potravin i
volně žijící
zvířata. Krmiva smí být uváděna na trh, jen
pokud jsou bezpečná a nemají přímý
nepříznivý vliv na životní prostředí nebo
životní podmínky zvířat. Zároveň
musí
být krmivo nezávadné, pravé,
nefalšované, vhodné pro daný účel,
běžné obchodní
jakosti, musí být označeno, zabaleno a obchodně upraveno
v souladu
s tímto nařízením. Na nápadném
místě na obalu, nádobě, etiketě nebo
průvodním dokladu musí být jasně čitelně a
nesmazatelně uvedeny údaje povinného
označení alespoň v 1 úředním jazyku
členského státu. Musí být uvedeno
jméno nebo obchodní firma a adresa provozovatele
krmivářského podniku,
schvalovací číslo provozu, referenční číslo
šarže, čistá hmotnost nebo čistý objem,
seznam doplňkových látek a obsah vlhkosti. Dále se
uvádí název krmné suroviny a
povinná deklarace. Pokud jsou v krmivu obsaženy
doplňkové látky, uvádí se
druhy nebo kategorie zvířat, pro které je krmivo určeno,
návod ke správnému
použití a doba minimální trvanlivosti. U
krmných směsí musí být dále uvedeno
pro jaké druhy a kategorie zvířat je směs určena,
návod ke správnému použití
s uvedením účelu, jméno nebo obchodní
firma výrobce a jeho schvalovací
číslo, dobu minimální trvanlivosti. Seznam
krmných surovin je uveden ve
„složení“, uvádí se název
každé krmné suroviny, přičemž suroviny jsou řazeny
sestupně dle hmotnosti v krmné směsi, seznam může
uvádět i procentuální
zastoupení jednotlivých složek.
U
krmiv pro zvířata
v zájmovém chovu se uvádí
bezplatné telefonní číslo nebo jiný
kontakt, kde
kupující může získat informace o obsažených
doplňkových látkách a o krmných
surovinách.
V přílohách
nařízení se pak uvádí technická
ustanovení
o nečistotách, mléčných krmných
směsích, krmných surovinách použitých jako
denaturační látky nebo pojiva, obsahu popela a obsahu
vlhkosti, seznam
materiálů, jejichž uvádění na trh nebo
použití pro účely výživy je omezeno nebo
zakázáno, povolené tolerance pro
označování složení krmných surovin nebo
krmných směsí, údaje v označení
krmných surovin a krmných směsí pro
zvířata určená k produkci potravin a neurčená
k produkci potravin.
Zákon
č. 91/1996 Sb., o krmivech
Zákon
č. 91/1996 Sb.
zapracovává předpisy EU a stanovuje některé
požadavky na výrobu, dovoz,
používání, balení,
označování, dopravu a uvádění na trh krmiv,
doplňkových
látek a premixů. Dále stanovuje působnost
kontrolních orgánů.
V části
o základních
ustanoveních je stanoveno, že krmiva musí být
zdravotně nezávadná, pokud je
stanovena ochranná lhůta, musí být dodržena.
Krmivo nesmí obsahovat nežádoucí
látky a cizí předměty atd. Zákon dále
řeší schvalovací a registrační
řízení,
odbornou způsobilost, požadavky na provoz a provozovatele,
zveřejnění seznamu
schválených a registrovaných provozů,
skladování, požadavky na úřední kontroly
a jiné úřední činnosti, systém
rychlého varování, kontrolu nad dovozem krmiv ze
třetích zemí, vzorkování a
laboratorní zkoušení,
zvláštní opatření a přestupky.
Zabývá se také výrobou a dovozem krmiv pro
výzkumné účely.
Zdroje:
JEROCH, H. et al., 2006. Základy výživy a krmení hospodářských zvířat.
České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská
fakulta. ISBN 80-7040-873-1.
Kalač,
Pavel a Václav MÍKA, 1997. Přirozeně
škodlivé látky v rostlinných krmivech. Praha: Ústav zemědělských a
potravinářských informací. ISBN 80-85120-96-8.
Kodeš, A. et al., 2003. Základy
moderní výživy drůbeže. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze.
ISBN 80-213-1077-4.
Nařízení Rady (ES) č.
767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv, o změně
nařízení (ES) č. 1831/2003 a o zrušení směrnice Rady 79/373/EHS, směrnice
Komise 80/511/EHS, směrnic Rady 82/471/EHS, 93/74/EHS, 93/113/ES a 96/25/ES a
rozhodnutí Komise 2004/217/ES, ve znění pozdějších předpisů. In: EUR-lex
[právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [vid. 16. 10.
2019]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
STRAKOVÁ, E.
et al. 2008. Výživa a dietetika, I. Díl –
obecná výživa. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno. ISBN
978-80-7305-031-3.
Zákon č.
246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. In:
ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [vid. 16. 10. 2019].
Zákon č. 91/1996
Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní
informační systém]. Wolters Kluwer ČR [vid. 16. 10. 2019].
ZEMAN, L. et al. 2006. Výživa a krmení hospodářských zvířat.
Praha: Profi Press. ISBN 80-86726-17-7.