Okruh 5: PROSTŘEDÍ

(zacházení se zvířaty, předcházení onemocnění – DDD, kadávery, protinákazová opatření, poruchy zvířat z nevhodného zacházení)

.pdf verze

Zacházení se zvířaty

Vlastník zvířat by měl zajistit, aby se zvířaty zacházely jen osoby školené, zodpovědné a s dobrým vztahem ke zvířatům, neboť jen takoví ošetřovatelé správně pečují o zachování zdraví zvířat a jejich welfare. Zvířata pak mohou splnit chovatelské cíle, ať už se jedná o vysokou užitkovost u hospodářských zvířat, nebo o návrat jedinců ze záchranných stanic do volné přírody. Zvířata se nesmí svých ošetřovatelů bát, ale musí mít přirozený respekt. Při vstupu člověka do stáje by měla být zvědavá nebo si jej nevšímat, rozhodně není známkou dobrého vztahu ošetřovatel-zvíře, pokud zvířata před ošetřovateli utíkají, krčí se a projevují strach. Zákon č. 246/1992 Sb. upravuje i oblast zacházení se zvířaty.

Způsobilost pro zacházení se zvířaty

Chovatel hospodářských zvířat je povinen jim poskytnout okamžitě první pomoc, pomoc při porodu nebo náhlém onemocnění, musí disponovat vyprošťovacím nářadím, zařízením k nakládce a vykládce a nástroji k okamžitému omráčení a vykrvení (§ 11 odst. 2 zák. č. 246/1992 Sb.).

Chovatel kuřat chovaných na maso musí poskytnout poučení osobám, které o kuřata pečují, nebo je chytají a nakládají. Poučení se týká požadavků na ochranu zvířat i způsoby porážení používané na hospodářstvích. Splnění této povinnosti musí chovatel dokládat při kontrolách, většinou se jedná o podpisové archy s názvem a sepsaným obsahem školení. V každém chovu kuřat chovaných na maso musí být stanovena odborně způsobilá osoba pro péči o kuřata chovaná na maso, která je držitelem osvědčení o způsobilosti k péči o kuřata chovaná na maso vydaného Ministerstvem zemědělství ČR po úspěšném absolvování kurzu odborné přípravy. Tyto požadavky se nevztahují na hospodářství s méně než 500 kuřaty, hejn kuřat pro rozmnožovací chov, líhně, kuřata z ekologického chovu a extenzivního chovu ve vnitřních prostorách a z chovu ve volném výběhu podle přímo použitelných přepisů Evropské unie (§ 12d odst. 6, 7 zák. č. 246/1992 Sb.).

Péči o prasata pro odchov a výkrm smí vykonávat jen osoba, která obdržela pokyny a poučení o péči o prasata nebo se zúčastnila kurzu k péči o prasata a získala osvědčení o způsobilosti (§ 12f zák. č. 246/1992 Sb.).

V záchranných stanicích musí být přítomna nejméně 1 osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata, která absolvovala odborný kurz a získala osvědčení o odborné způsobilosti, další osoby pečující o handicapovaná zvířata jsou touto osobou poučeny a provádí péči kvalifikovaným způsobem (§ 14 odst. 3 zák. č. 246/1992 Sb.).

Obec může nechat provést odchyt toulavých a opuštěných zvířat osobou odborně způsobilou. Odchyt zvířat bez pána, toulavých a opuštěných zvířat je řazen mezi veterinární asanační činnosti, které lze vykonávat jen na základě povolení Státní veterinární správy (§ 39 odst. 1 a 2 zák. č. 166/1999 Sb.), zároveň fyzická osoba vykonávající tuto činnost musí být držitelem osvědčení o způsobilosti pro tuto činnost, které získá po úspěšném absolvování specializované odborné průpravy organizované vysokou školou s akreditovaným studijním programem v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny (VFU Brno). Vykonávat péči  o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích smí pouze osoby s tímto osvědčením (§ 42 zák. č. 166/1999 Sb.).

Při prodeji/předání zvířete určeného k zájmovému chovu je osoba, obchodující s těmito zvířaty (zverimex), povinna při prodeji každého zvířete poskytnout kupujícímu bezplatně správné a podrobné informace o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupovaného zvířete v písemné podobě.

Navrhování pokusůa projektů pokusů, péči o pokusná zvířata, provádění pokusů a usmrcování pokusných zvířat smí vykonávat jen osoby odborně způsobilé. Pro navrhování pokusů a projektů pokusů je nutné vysokoškolské vzdělání biologického směru (lékaři, veterinární lékaři a další odborníci), absolvování kurzu odborné přípravy a získání osvědčení o odborné způsobilosti. Kurz pro získání odborné způsobilosti pro provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o ně a jejich usmrcování není vázán na vzdělání. Platnost obou osvědčení vydaných Ministerstvem zemědělství ČR je 7 let (§ 15d zák. č. 246/1992 Sb.).

Omráčení a vykrvení zvířat na jatkách smí provádět pouze vyučený řezník, absolvent střední školy s maturitou v oboru technologie potravin nebo veterinářství, absolvent vyššího odborného vzdělání v oboru veterinářství nebo absolvent vysoké školy se zaměřením na veterinární lékařství nebo hygienu nebo se zaměřením na oblast zemědělství se zaměřením na veterinární oblast. Osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat musí být držiteli osvědčení o způsobilosti vydaného Ministerstvem zemědělství ČR (§5a zák. č. 246/1992 Sb.).

Pracovníci dopravce nebo sběrného střediska (místo, kde jsou shromažďována zvířata původně od více chovatelů, odkud je započata přeprava), kteří manipulují se zvířaty, musí absolvovat školení a získat potvrzení o absolvování tohoto školení. Školení poskytují organizace schválené příslušnými státními orgány (§ 8b zák. č. 246/1992 Sb.).

Pořadatel veřejného vystoupení musí zajistit přítomnost fyzické osoby, která zabezpečí dobré životní podmínky zvířat během akce, a to rozeznáním příznaků zhoršeného zdravotního stavu, zjištěním změn v chování zvířat, zhodnocením vhodnosti prostředí, tato osoba musí být schopna se zvířaty bezpečně manipulovat a organizačně zabezpečit jejich ochranu. Jméno této osoby je uvedeno v oznámení o konání veřejného vystoupení, které pořadatel zasílá nejméně 14 dní předem příslušné obci a místně příslušné veterinární správě. Pořadatel zároveň musí poučit všechny osoby podílející se na veřejném vystoupení zvířat, jak mají se zvířaty manipulovat, připravovat pomůcky a vybavení a seznámit je se zásadami zabezpečení pohody a ochrany zvířat, což pořadatel během veřejného vystoupení kontroluje (§ 8 odst. 2 a 3 písm. c) zák. č. 246/1992 Sb.).

Co se týče odborné způsobilosti, jsou kladeny i požadavky na zaměstnance, zařazené v orgánu ochrany zvířat, kteří jsou pověřeni výkonem dozoru nad dodržováním povinností vyplývajících ze zákona č. 246/1992 Sb. Výkonem dozoru smí být pověřen pouze pracovník s vysokoškolským vzděláním v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, který získal osvědčení o způsobilosti po úspěšném složení zkoušek (§ 26 zák. č. 246/1992 Sb.).

Zákroky prováděné bez znecitlivění

V zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění, jsou stanoveny úkony, které provádí osoba odborně způsobilá a není při nich požadováno znecitlivění:

Všechna zvířata: označování vrubováním uší, tetováním, elektronickým čipem, tetováním;

Prasata: kastrace samců a krácení ocasu selat mladších 7 dní, obrušování a odštípnutí zubů savých selat bez časového omezení;

Ovce: krácení ocasu do 8 dní věku;

Psi: krácení ocasu do 8 dní věku;

Skot, kozy: odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat a kůzlat do 4 týdnů věku chemickou kauterizací nebo tepelnou kauterizací, kdy je potřebné teplo vyvíjeno nejméně 10 vteřin;

Koně: označování výžehem;

Ryby: označování vymrazováním;

Drůbež: odstraňování ostruh, hřebenů, posledních článků křídel, krácení zobáků, drápů, nastřihování meziprstních blan v 1. dni života;

Pižmové kachny: odstraňování drápů a zkrácení horní části zobáku do 21 dní věku;

Kur domácí: kauterizace zobáků u kuřat mladších 10 dní určených pro produkci konzumních vajec (budoucí nosnice).

Kauterizace zobáků u nosnic je zakázána v některých evropských státech (Švédsku, Norsku, Finsku, Švýcarsku a Německu), jedná se o zákrok, který sice je prevencí vzájemného poškozování nosnic, ale neřeší vyvolávající příčiny, kterými může být nevyhovující prostředí, velikost hejna, nevyhovující skladba krmné dávky. Slepicím je způsobována jak akutní, tak chronická bolest.

Ocasy u selat nesmí být zkracovány rutinně. Zkracování opět neřeší příčinu, ale jen zamezuje důsledku, selata si stále mohou okusovat např. uši. Pouze pokud má chovatel důkazy, že není možné ocasy nezkracovat pro zachování zdraví a welfare zvířat, může tento úkon provést. Všechna prasata musí mít neomezený přístup k vhodnému materiálu, který jim umožňuje vykonávat etologické aktivity, ideálně se bude jednat o slámu coby podestýlku, nebo venkovní výběhy, kde mohou zvířata rýt, v intenzivních chovech s vysokou biologickou bezpečností se však nejčastěji jedná o zavěšené řetězy. V některých zemích EU je i krácení ocasu zakázáno (Finsko, Švédsko, Litva).

Předcházení onemocnění – DDD

Každý chovatel je povinen chovat zvířata tak, aby bylo zachováno jejich dobré zdraví a pohoda zvířat. Pokud jsou zvířata vystavována biologickému stresu, který mohou představovat i škodliví hlodavci, hmyz a nevyhovující prostředí, může se jednat o týrání dle zákona č. 246/1992 Sb. Chovateli hospodářských zvířat je přímo uložena povinnost zabezpečit čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí a jiných prostor a zařízení, kde jsou chována zvířata. Stejně tak musí zajistit chovatel čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pomůcek a dalších předmětů, které přicházejí do styku se zvířaty. Chovatel smí používat jen schválené přípravky, dodržovat návod k jejich použití a s vedlejšími živočišnými produkty smí zacházet způsobem daným veterinárním zákonem a předpisy EU (§ 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 166/1999 Sb.).

Předcházení vzniku a šíření onemocnění je vždy lepší než léčba těchto onemocnění a jejich likvidace. Prevence spočívá jak v dobré zoohygieně a dobrých chovatelských postupech, tak ve správné výživě i očkování. Dezinfekce, dezinsekce a deratizace jsou jedny ze základních praktik používaných ke snížení infekčního tlaku prostředí na zvířata.

Dezinfekceje likvidace mikroorganizmů ve vnějším prostředí. Mikroorganizmy se v prostředí vyskytují přirozeně. V některých chovech nebo rizikových případech se využívají dezinfekční vany u vjezdu do areálu, kterými musí projet všechny automobily. U vchodu do budov se zvířaty a do jednotlivých sekcí jsou pak dezinfekční rohože. Zásadní je průběžný i hloubkový úklid, kdy jsou pečlivě mechanicky odstraněny všechny nečistoty z prostředí, včetně nánosů prachu. Teprve po mechanické očistě se provádí dezinfekce, kdy již čisté plochy jsou ošetřeny prostředky, které zlikvidují mikroorganizmy. Používají se jak fyzikální prostředky (UV lampy), tak chemické (roztoky různých dezinfekčních přípravků). U dezinfekce, stejně jako dezinsekčních prostředků je důležitá jejich obměna kvůli zabránění vzniku rezistence cílových organizmů.

Dezinsekce je soubor opatření, kdy dochází k likvidaci hmyzu. Primárně se zabrání vniknutí hmyzu do budov s chovem zvířat, což je jednodušší v uzavřených chovech, jako je u prasat a drůbeže, nereálné je to v chovech skotu. Dále se používají schválené dezinsekční přípravky.

Deratizaceje zneškodňování škodlivých hlodavců (zejména myši, potkani atd.). V hospodářských budovách pravidelně probíhají deratizační programy, vždy musí být místo aplikace označeno a musí být zamezeno všem rizikům, kdy by prostředek pozřelo jiné než cílové zvíře. Na hospodářství musí být přítomen plán s rozmístěním jedových stanic, vedou se záznamy o jejich kontrole a výsledcích. V některých chovech je kvůli velkému množství pohybujících se zvířat velmi nebezpečné používat např. otrávené návnady. V kravínech jsou obecně tolerovány kočky, musí však být zajištěno jejich antiparazitární ošetření.

Metodika kontroly zdraví a nařízené vakcinace

Nedílnou součástí předcházení onemocnění zvířat je i plošné vyšetřování a nařízená vakcinace státem, tyto úkony jsou stanoveny v Metodice kontroly zdraví a nařízené vakcinace, která je každoročně vydávána Ministerstvem zemědělství ČR. Povinné preventivní a diagnostické úkony jsou prováděny za účelem předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Provádí se vždy od 1. 1. do 31. 12. daného kalendářního roku, metodika se každoročně mění dle nákazové situace, může se měnit i v rámci samotného roku. Každý chovatel je povinen splnit nařízené úkony. Např. Metodika kontroly zdraví a nařízené vakcinace pro rok 2019 stanovila povinnost pro chovatele prasat: „Z okresů s výskytem protilátek proti africkému moru prasat u divokých prasat: Sérologické vyšetření ELISA se provádí u 25 % poražených prasnic a kanců z jednotlivých dodávek každého chovatele na jatky po dobu 6 měsíců od posledního výskytu protilátek u divokých prasat.“, jedná se o kód EpB300.

Kadávery

Kadáver je tělo uhynulého zvířete. V chovech s vysokou koncentrací zvířat (nosnice, prasata – tisícihlavé chovy) může docházet k dennímu výskytu úhynů. Chovatel je povinen zajistit nejméně 1x denně kontrolu všech zvířat a technologie, takže k odklizu kadáveru musí dojít co nejdříve. Chovatelé a osoby, u nichž se obvykle vyskytují vedlejší živočišné produkty (což jsou i kadávery), jsou povinny zřizovat nepropustné, dobře čistitelné, dezinfikovatelné a uzavíratelné kafilerní boxy. Kafilerní boxy slouží pro krátkodobé ukládání vedlejších živočišných produktů (dále jen „VŽP“), po jejich vyprázdnění musí být vždy vyčištěny a vydezinfikovány. Kafilerní boxy musí být vhodně umístěny, odděleny od ostatních provozních prostorů, aby bylo zajištěno i bezpečné nakládání ze strany asanačního podniku. Chovatelé jsou povinni zajistit neškodné odstranění VŽP, které vzniknou v souvislosti s jejich činností nebo v jejich zařízení. Chovatel je povinen hlásit neprodleně výskyt VŽP osobě, která zajišťuje sběr a svoz VŽP, chovatel musí třídit, označovat, bezpečně ukládat a dle potřeby ošetřovat VŽP, musí zabránit jejich zcizení a ohrožení zdraví lidí, zvířat, nebo poškození životního prostředí. Doklady týkající se VŽP musí uchovávat nejméně 2 roky. Pokud jsou zvířata označovaná individuálně (skot, kozy, ovce), musí být kadávery těchto zvířat předávány  k přepravě včetně identifikačních prostředků (ušní známky). Pokud není znám chovatel zvířete, hradí náklady neškodného odstranění VŽP obec, do jejíhož katastrálního území místo nálezu patří (zvířata sražená u cesty).

Chovatel zvířete v zájmovém chovu může sám na vlastním pozemku neškodně odstranit jeho kadáver, pokud se nejedná o přežvýkavce nebo prase, nebo pokud zvíře nebylo nemocné nebezpečnou nákazou nebo podezřelé z nebezpečné nákazy. Neškodné odstranění je zahrabání na vhodném místě z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, hloubka zahrabání musí být nejméně 80 cm a musí být použity dezinfekční prostředky (§ 40 zák. č. 166/1999 Sb.). Kadáver koně smí být zahrabán na vlastním pozemku pouze se souhlasem místně příslušní veterinární správy za splnění podmínek vyhlášky č. 82/2014 Sb., kdy místo musí být vzdáleno nejméně 50 m od sousedního pozemku, 100 m od obydlí a pozemní komunikace a 200 m od vodního zdroje. Místo zahrabání koně musí být označeno po dobu nejméně 10 let. Velikost výkopu musí odpovídat velikosti kadáveru, pokud je kadáver uložen do obalu, musí se jednat o obal rozložitelný. Kadáver musí být ošetřen nehašeným vápnem nebo jiným desinfekčním prostředkem. Pokud je kadáver těžší než 100 kg, musí být zasypán vrstvou zeminy nejméně 100 cm do úrovně terénu, u kadáveru pod 100 kg hmotnosti je dostačující vrstva 50 cm zkypřené zeminy (což neodpovídá 80 cm v zákoně).

Asanační podnik je povinen nepřetržitě přijímat hlášení o výskytu VŽP a svážet je do 24 hodin po oznámení jejich výskytu, pokud se jedná o veřejný zájem, musí být svezeny neprodleně. Asanační podnik má určenou svozovou oblast. Výše ceny za službu musí odpovídat ceně sjednané dle zvláštního právního předpisu (zákon č. 565/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů). Při zdolávání nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířete na člověka, musí asanační podnik postupovat v souladu s nařízenými ochrannými a zdolávacími opatřeními. Asanační podnik musí vypracovat provozní řád a předložit jej místně příslušné veterinární správě ke schválení před zahájením činnosti. U kadáverů individuálně označených zvířat nesmí snímat nebo odstraňovat identifikační prostředky před vlastním neškodným odstraněním nebo zpracováním těchto kadáverů. VŽP převzaté asanačním podnikem nesmí opustit prostory tohoto podniku bez souhlasu krajské veterinární správy, pokud nejde o jejich přemístění do jiného asanačního podniku. Zahraboviště a spalovny kadáverů se zřizují po vyjádření krajského úřadu, obecního nebo újezdního úřadu a krajské veterinární správy, toto místo musí být dostatečně vzdáleno od míst chovu hospodářských zvířat a činností zařízení nesmí být narušováno životní prostředí (§ 41 zák. č. 166/1999 Sb.).

Kadávery uhynulých zvířat jsou dle Nařízení č. 1069/2009 (ES) řazeny mezi VŽP. VŽP obecně vznikají při neškodném odstraňování mrtvých zvířat a během opatření pro tlumení nákaz, ale hlavně při porážení zvířat k lidské spotřebě a výrobě produktů živočišného původu, jako jsou mléčné výrobky. VŽP představují potenciální riziko pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí, což se potvrdilo při šíření transmisivních spongiformních encefalopatií (dále jen „TSE“) (např. BSE v letech 2001-2009), nebo vzplanutí slintavky a kulhavky (rok 2001).

VŽP jsou tříděny do 3 kategorií:

Materiál kategorie 1:

-         celá těla a všechny jejich části zvířat:

o   podezřelých z infekce nebo s potvrzenou infekcí TSE;

o   usmrcených v souvislosti s eradikací TSE;

o   v zájmovém chovu;

o   chovaných v  zoologických zahradách a cirkusech;

o   využívaných při pokusech;

o   volně žijících, kde existuje podezření na infekci onemocněním přenosným na člověka nebo zvířata;

-         specifikovaný rizikový materiál (SRM, části nervové tkáně a mízního systému vybraných druhů kvůli prevenci TSE);

-         celá těla mrtvých zvířat nebo jejich části obsahující SRM;

-         a další (článek 8 Nařízení č. 1069/2009);

-         černá barva kontejnerů, určeno pouze k neškodnému odstranění.

Materiál kategorie 2:

-         hnůj, nemineralizované guáno a obsah trávicího traktu;

-         produkty živočišného původu, které byly z důvodu výskytu cizích těles prohlášeny za nevhodné k lidské spotřebě;

-         plody;

-         oocyty, embrya, sperma, které nejsou určeny k chovným účelům;

-         zvířata, která uhynula jinak než porážkou nebo usmrcením k lidské spotřebě, včetně zvířat usmrcených za účelem tlumení nákazy;

-         a další (článek 9 Nařízení č. 1069/2009);

-         žlutá barva kontejnerů, není určeno ke krmení zvířat.

Materiál kategorie 3:

-         těla poražených zvířat a jejich části, která jsou vhodná k lidské spotřebě, ale z obchodních důvodů nejsou k lidské spotřebě určena;

-         jatečně upravená těla zvířat, která byla prohlášena nevhodnými k lidské spotřebě, ale nevykazovala žádné příznaky onemocnění přenosného na člověka nebo zvířata;

-         hlavy drůbeže;

-         prasečí štětiny, vlna, peří;

-         a další (článek 10 Nařízení č. 1069/2009);

-         zelená barva s vysokým podílem modré barvy na kontejneru, není určeno k lidské spotřebě.

Protinákazová opatření

Protinákazová opatření jsou důležitá pro zachování biologické bezpečnosti, jak chovu, tak živočišných produktů. Jedná se o soubor opatření, jejichž dodržováním se v nejvyšší možné míře zamezí průniku, vzniku a šíření onemocnění.

Základem je důkladné oplocení objektu pro zabránění úniku chovaných zvířat a zabránění vniku nepovolaných osob, toulavých a opuštěných zvířat, volně žijících zvířat. Areály zemědělských družstev jsou velmi rozlehlé, proto je nutná pravidelná pečlivá obhlídka oplocení. Vjezd do hospodářství by měl být nepřetržitě hlídán a měly by být vedeny záznamy o všech osobách a automobilech, které do hospodářství vstoupily i je opustily s uvedením důvodu návštěvy. V chovech prasat návštěvník obvykle uvádí, kdy naposledy byl v kontaktu s prasaty, rozestup by měl být mezi jednotlivými návštěvami vepřínů alespoň 72 hodin. U vjezdu do hospodářství mohou být umístěny dezinfekční vany, kterými každý dopravní prostředek musí projet. Je nutné pravidelné doplňování a měnění dezinfekčního prostředku, jeho udržování ve vhodném skupenství (nevhodné použití tekutých dezinfekčních prostředků v teplotách pod bodem mrazu).

Úroveň a vymáhání dodržování protinákazových opatření se liší mezi jednotlivými druhy chovaných hospodářských zvířat. U skotu je obecně více tolerován pohyb lidí i materiálu oproti chovům prasat, kde většinou návštěvník musí projít hygienickou smyčkou, vlastní oděv ponechá v tzv. „špinavé části“, osprchuje se a umyje si vlasy, oblékne si přichystaný oděv, který po návštěvě odevzdá. Oděv hospodářství neopouští, je zde vyprán, vyžehlen a opět umístěn k dispozici do čisté části. U vchodu do každé haly a následně do každé sekce nachází dezinfekční rohož, kterou musí každý projít.

Kadávery zvířat musí být neprodleně odstraňovány do kafilerních boxů, odkud jsou sváženy do asanačních podniků (viz výše).

Velký důraz na dodržování protinákazových opatření je kladen i v útulcích pro zvířata, do kterých jsou přijímána zvířata s neznámým zdravotním stavem. V ideálním útulku by měla být zcela oddělena izolace, karanténa i ošetřovna od zbytku provozu, personál by se měl před vstupem a výstupem z izolace a karantény vždy převléct, neměly by být vynášeny žádné pomůcky. Kvůli nedostatku pracovníků a prostoru ale musí docházet ke kompromisům. V útulcích pro zvířata jsou kumulována velká množství zvířat, jejichž imunitní systém je oslaben už jen ze stresu vyvolaného novým prostředím. Právě zde je důležité dbát na prevenci, poskytovat zvířatům kvalitní krmivo a zabránit vzniku a šíření nakažlivých onemocnění, protože rozšíření infekčních onemocnění typu parvovirózy může mít likvidační účinky.

Chovatel, který chová hospodářská zvířata jako podnikatel, je povinen zpracovat tzv. pohotovostní plán pro případ vzniku nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířete na člověka i pro případ vzniku mimořádné situace. Pohotovostní plán musí být přístupný všem osobám na hospodářství a při každé změně musí být aktualizován, nejméně však 1x ročně. Pohotovostní plán se skládá ze dvou částí, správně by měl být přítomen v každé stáji. Jsou v něm uvedeny kontakty na jednotlivé osoby, se kterými se mimořádné situace řeší.

Poruchy zvířat z nevhodného zacházení

Při nevhodném zacházení s hospodářskými zvířaty je narušena jejich pohoda a nedochází k naplnění jejich produkčního potenciálu, klesá užitkovost, konverze krmiva je snížená. Pokud situace není řešena, rozvíjí se dlouhodobá stresová reakce s následným oslabením imunitního systému a rozvojem onemocnění.

Při porážení zvířat na jatkách mohou být objeveny krevní sraženiny, poranění a zlomeniny vzniklé v důsledku nevhodné manipulace, stejně tak je jasně patrné podle čistoty a výživného stavu zvířat, jakou péči měla během svého života. Proto jsou jatka dobrým místem pro posouzení welfare v životě poražených zvířat.

Zdroje:

De Briyne, N. et al., 2018. Phasing out pig tail docking in the EU – present state, challenges and possibilities. Porcine Health anagement, 4 (27). DOI:10.1186/s40813-018-0103-8.

LAY, D. C., Jr., et al., 2011. Hen welfare in different housing systems. Poultry Science, 90, 278-294. DOI: 10.3382/ps.2010-00962.

Ministerstvo zemědělství České republiky, 2019. Metodika kontroly zdraví a nařízené vakcinace na rok 2019 [online]. [vid 2019-10-09]. Dostupné z: http://www.svscr.cz/wp-content/files/dokumenty-a-publikace/Dokument-67435-2018-MZE-17212.pdf.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, ze dne 21. října  2009, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k  lidské spotřebě, a  o  zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o  vedlejších produktech živočišného původu), ve znění pozdějších předpisů. In: eur-lex.europa.eu [Access to European Union Law]. 9. 10. 2019.

Riber, A. B. et Hinrichsen, L. K., 2017. Welfare Consequences of Omitting Beak Trimming in Barn Layers. Frontiers in Veterinary Science, 4, 222. DOI:10.3389/fvets.2017.00222.

Státní veterinární správa České republiky, 2019. BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) – neboli nemoc šílených krav [online]. [vid 2019-10-09]. Dostupné z: https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/tse-bse-klusavka-scrapie-cwd/.

Státní veterinární správa České republiky, 2019. Kontrola biologické bezpečnosti [online]. [vid 2019-10-09]. Dostupné z: https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/dozorova-cinnost-informace-pro-chovatele/kontrola-biologicke-bezpecnosti/.

Vyhláška č. 94/2010 Sb., o některých veterinárních a hygienických požadavcích na přepravu a zpracování vedlejších živočišných produktů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [vid. 9. 10. 2019].

Vyhláška č. 82/2014 Sb., o kadáverech zvířat v zájmovém chovu, v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [vid. 9. 10. 2019].

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [vid. 9. 10. 2019].

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [vid. 9. 10. 2019].