Okruh
9: UTRPENÍ (charakteristika, projevy, následky)
Pojmem
„utrpení“ označujeme
širokou škálu různých negativních
emočních stavů, jako jsou strach, nuda,
vyčerpání, bolest, žal, žízeň, hlad atd.
Jednotlivé emoce se od sebe výrazně
liší (člověk, který má strach se
cítí jinak než člověk, který trpí hladem),
přesto vedou ke shodnému výsledku - utrpení.
Utrpení nemusí být chápáno jako
abstraktní nevědecký pojem, ale jako komplexní
negativní stav vědomí organizmu
a věda, zabývající se welfare zvířat, by je
měla zkoumat a zjišťovat, jak se
tohoto stavu vyvarovat.
Emoce
jsou vlastní a
podrobně známé jen organizmu, který je
prožívá. Je těžké stanovovat a hodnotit
emoce u jiných příslušníků stejného
druhu, se kterými sdílíme vyjadřovací
prostředky, natož u druhů, se kterými komunikační
prostředky nesdílíme,
nerozumíme jim a nechápeme je (např. zkuste
vyjádřit slovy, jak se cítíte,
zkuste odhadnout, jak se cítí Váš
blízký člověk, cizinec, nemluvně, kočka, pes,
ještěrka atd.). Při hodnocení je nutné zohlednit i
individualitu posuzovaného
jedince, např. pokud dva lidé pojedou na horské
dráze, z jejich autonomní
odpovědi a projevů je velmi obtížné pochopit, kdo se
bojí a kdo je příjemně
vzrušený. Jako nejlepší cesta
porozumění emoci se jeví, zda bude akce vedoucí
k vyvolání emoce opakována či nikoli (u
činitelů způsobujících pozitivní
emoce lze očekávat, že ano). Pokud
nejsme schopní rozeznat emoce u jiného druhu, neznamená to, že daný druh emoce
neprožívá, ale je možné, že mu pouze nerozumíme.
Je otázkou, zda lze
utrpení ostatních živočichů kromě člověka vědecky zkoumat a studovat. Výzkum
emocí u lidí je založen na verbálním hodnocení subjektivních pocitů. Objevením,
co zvířata nemají ráda nebo co považují za nepříjemné a chtějí se tomu
vyvarovat, utéct od toho, můžeme pochopit, kdy zvířata negativní stavy
prožívají.
V poslední
době se
zvyšuje zájem veřejnosti o dobré životní
podmínky a pohodu zvířat, lidé se
zajímají, jak je zacházeno se zvířaty ve
velkochovech i malochovech,
v zoologických zahradách, pokusných
laboratořích, u zvířat využívaných při
sportu, v kontrole nad tzv. škůdci nebo u
společenských zvířat chovaných
v domácnostech. Množství právních
předpisů, regulací, návodů, jak se má se
zvířaty zacházet stále stoupá.
V rámci výzkumů zaměřených na welfare
zvířat by se měly zkoumat situace přímo v chovech
zvířat mimo umělé a
nereálné prostředí laboratoří, jejich
výsledky by měly být přímo aplikovatelné
a vést ke zlepšení situace zvířat ve
skutečných podmínkách jejich chovu.
Vědecké poznání může napomoct
celoplošné změně myšlení, která
vyústí ve
zlepšení welfare zvířat, např. díky
vědeckým výzkumům ohledně prožívání
bolesti
u ryb, bylo zjištěno, že ryby bolest cítí a
došlo ke změnám v chování
k rybám. Samozřejmě se utrpení a bolest u
zvířat řeší snáz
v rozvinutých bohatých zemích oproti
rozvojovým zemím sužovaným válkami,
nepokoji, nedostatečnou zdravotní péči apod.
Skrze utrpení způsobené
negativními vlivy lze objektivně měřit a pochopit, na čem zvířatům záleží.
Hodnocení utrpení nelze vytrhnout z kontextu hodnocení bolesti, stresu
atd. U zvířat lze hodnotit teplotu, srdeční frekvenci, hladinu hormonů, krevní
tlak, zaznamenávat mozkovou aktivitu spojenou s prožíváním různých emocí
pomocí EEG (elektroencefalograf) nebo MRI (magnetické rezonance). V rámci
posouzení emočního stavu zvířat je vhodné hodnotit i kvalitu jejich spánku,
četnost her, explorativního a komfortního chování atd.
Utrpení může být
způsobeno přítomností negativních vlivů (přítomnost predátora, vlhká podestýlka
s vysokým obsahem močoviny působící přímo na poraněný běhák u drůbeže)
nebo nedostatkem až absencí pozitivních vlivů (nepřítomnost dalších zvířat u
stádových druhů, chov zvířete v holé kleci bez jakéhokoli obohacení).
Preferenční
testy zjišťují,
co je zvíře ochotné udělat pro
získání toho, co chce, nebo vyhnutí se
tomu, co
nechce. Je důležité zabránit
prožívání negativních emocí u
zvířat a zajistit
prožívání pozitivních emocí. I pokud
se na zvířata budeme dívat z čistě
ekonomického hlediska, jejich užitkovost a výkonnost je
zvyšována, pokud jsou
chována v dobrých podmínkách a jsou
uspokojovány nejen základní životní
potřeby, ale je zajištěno prožívání
pozitivních stavů.
Pokud
známe pouze
autonomní odpověď organizmu, je velmi složité vyhodnotit,
jakou emocí je
vyvolána. Zvýšení tepové frekvence,
nárůst hladiny adrenalinu a zvýšení teploty
mohou být odpovědi na velmi odlišné emoce,
zároveň změny v emočních
stavech mohou být výrazné a objevovat se zcela
nečekaně (např. rozeznání
strachu a vzrušení, radost následovaná
strachem).
Mimo
zásadní verbální komunikaci
mohou být všechny způsoby hodnocení emocí u
lidí používány i u zvířat. Některá
zvířata krom člověka ukazují své emoce skrze
chování, vokalizaci, výrazy tváře
a postoje těla, jiná je projevují skrze autonomní
odpověď organizmu a pro
člověka nečitelné prvky. Prasata mohou projevovat
negativní emoce kvičením,
skot protáčením očí, což je empiricky
zjištěné chování při
prožívání
nepříjemných situací u těchto zvířat. Emoce
k jednomu podnětu se vyvíjí,
např. nosnice upřednostňují obohacené prostředí
s trávou, možností hrabat,
popelit se, oproti prostředí klecí. Ovšem při
prvním kontaktu nosnice
pocházející z obohacené klece
velkochovu s obohaceným prostředím na
dvorku vypovídá její autonomní odpověď o
větším stresu než při přesunu do jiné
klece s neobohaceným prostředím. Je otázka,
zda je stres z nového
prostředí důsledkem pozitivní nebo negativní
odpovědi. Po vyrovnání se
s novou situací, je ale nosnice spokojenější
a v menším stresu.
Všechny
výsledky měření
emocí (nejen) u zvířat jsou silně závislé
na podmínkách kde a jak je test
prováděn, jaké jsou předchozí zkušenosti a
jaké další možnosti zvíře
v danou chvíli má. Pokud chceme vědět, co ovlivňuje
komerčně chovaná
zvířata, je zapotřebí vyvinout metody
preferenčního testování přímo na
farmách
v těchto podmínkách chovu, totéž se
týká i testování preferencí volně
žijících
zvířat a dalších kategorií, např.
delfíni na pobřeží Nového Zélandu se začali
vyhýbat oblastem, kam běžně plavali za potravou, pokud
v těchto oblastech
byly příliš často přítomny lodě s turisty za
účelem pozorování velryb a
dalších mořských savců. Sloni se
v přirozených podmínkách snaží vyhnout
chůzi do kopce, i když to znamená, že musí jít
delší cestou nebo minou potravu.
Pro pochopení, co zvířata ve skutečném světě
chtějí a potřebují, je nutné si uvědomit,
že celý svět je složen z obrovského množství
různých voleb a rozhodnutí.
Hodnocení
welfare a pohody zvířat podle podobnosti chovu k
přirozeným podmínkám v přírodě je
komplikované, např. útok predátora je
v umělých podmínkách chovu
nežádoucí, zatímco umožnit slepicím
popelení a
klování žádoucí je. Uspokojení toho,
co zvíře chce, ale nemusí být vhodné
z dlouhodobého hlediska, ať už pro jeho zdraví,
kvalitu a bezpečnost
živočišných produktů nebo životní prostředí
(např. prasatům chutná sůl, pokud
by k ní měla neomezený přístup, pravděpodobně
se otráví, pokud bude mít
zvíře neomezený přístup ke krmivu, může se
stát obézním, z čehož vyplývají
další zdravotní komplikace, pokud se budou
snesená vejce na dvorku povalovat
v kuřincích slepic, bude jejich biologická
bezpečnost nižší oproti vejcím
pocházejícím z klecových chovů atd.).
Mělo by dojít k vybalancování,
co zvíře chce a co je pro něj dobré, ač o tom nerozhodne
samo. Zajištění
welfare zvířat musí být komplexní a
musí zohlednit, co je dobré pro fyzické
zdraví, zabraňuje onemocnění, poranění a
zároveň napomáhá dlouhověkosti,
dobrému stavu atd. Musí být nalezen kompromis, je
nepřijatelné umístit zvíře do
neobohaceného prostředí a dodávat mu nitrožilně
veškerou výživu a řízeně
ovládat jeho pohyby, aby si neublížilo.
Další
vědecky nezodpovězenou otázkou je, zda zvířata
přemýšlí nad tím, co nemají a
hledají důvody, např. v jednom experimentu
byly deprimované slepice schopné použít
větší sílu pro otevření dvířek, aby
se
dostaly k substrátu pro popelení, oproti
slepicím v nedeprimované skupině.
Zdroje:
Dawkins,
M. S., 2008. The Science od Animal Suffering. Ethology, 114, 937-945. DOI: 10.1111/j.1439-0310.2008.01557.x. Dostupné
z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/j.1439-0310.2008.01557.x.
WITOWSKI, T. M. et I. J.
H. DUNCAN, 2000. Working for a dustbath: are hens increasing pleasure rather
than reducing suffering? Applied Animal
Behaviour Science, 68, 39-53. DOI: 10.1016/S0168-1591(00)00088-5. Dostupné
z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168159100000885.