Cvičení č. 4

Téma :

Mikroskopické vyšetření dalších surovin živočišného původu

Cíle cvičení :
  1. Mikroskopická stavba vybraných částí dýchací soustavy
  2. Mikroskopická stavba vybraných částí oběhové soustavy

Mikroskopická stavba vybraných částí dýchací soustavy

      Z dýchacího systému jsou pro výrobu potravin nejdůležitější plíce, používané k výrobě některých masných výrobků, např. játrových. Stěna dýchacích cest je vystlána téměř v celém rozsahu dýchací sliznicí s cylindrickým víceřadým epitelem s řasinkami. Pouze nosní předsíň je vystlaná sliznicí s vrstevnatým dlaždicovitým epitelem, který je vlastně pokračováním zevní kůže. Ve stěně hrtanu, průdušnice a průdušek je uložena hyalinní chrupavka, která udržuje dýchací cesty otevřené.

Průdušnice a průdušky

      Ve stěně průdušnice rozlišíme čtyři vrstvy. Sliznice je poměrně tenká a je pokrytá víceřadým epitelem s řasinkami. Vlastní vazivová slizniční vrstva obsahuje kolagenní a elastické vazivo. Ve sliznici jsou četné žlázky. Vazivová chrupavčitá vrstva je nejsilnější, obsahuje silné chrupavčité prstence, které netvoří uzavřený kruh, ale na straně k obratlům jsou otevřené a jejich konce se k sobě volně přikládají nebo přibližují. Prstence chrupavek jsou navzájem spojeny vazivem. Třetí vrstvu tvoří hladká svalovina, spojující volné konce prstenců chrupavek. Poslední vrstvou je řídké vazivo, upevňující průdušnici k okolí.
      Podobné složení mají i průdušky a jejich silné větve uvnitř plicní tkáně. V jemnějších cestách postupně ubývají chrupavky, jsou zde jako měsíčkovité útvary až úplně vymizí. S tím, jak mizí chrupavky, přibývá hladké svaloviny ve stěně bronchů. Stěna průdušinek už nemá chrupavku, ale má silnou vrstvu svaloviny a vaziva. Sliznice průdušinek se skládá v řasy. Epitel se v jemnějších cestách snižuje na cylindrický až kubický a ve vlastních plicních alveolách je velmi plochý, jednovrstevný - označuje se jako respirační.

Plíce

      Vzduch prochází z průdušek primárními, sekundárními a terciárními bronchy až do terminálních bronchiolů, respiračních bronchiolů, alveolárních chodbiček a konečně do alveolárních váčků, v jejichž stěně jsou polokulovité vychlípeniny (alveoly). Stěna alveolů je složená z retikulárních a elastických vláken. Mezi nimi probíhají četné krevní vlásečnice, ve kterých dochází k okysličování krve. Vlastní respirační epitel v alveolách je velmi tenký - skládá se z buněk s plochými cytoplazmovými výběžky, které na sebe bez přerušení navazují, celá vrstva nasedá na bazální blanku. Na povrchu plic je tenká vrstva vaziva, která vbíhá do parenchymu a rozděluje jej na lalůčky.
      Na histologických preparátech má plicní parenchym houbovitou strukturu, stěny alveol vytváří tenkou blanku. Charakteristické jsou nálezy řezů bronchů a bronchiolů s typicky utvářenou růžicí sliznice. Ve stěně těchto cest mohou být chrupavky.

Mikroskopická stavba vybraných částí oběhové soustavy

      K oběhovému systému počítáme srdce a krevní cévy, mízní cévy, lymfatické okrsky (mízní uzlíky) a orgány (uzliny, mandle, slezina).
      Při mikroskopickém vyšetření masných výrobků je nález cév i částí mízní tkáně celkem běžný. Srdce a slezina patří k surovinám živočišného původu. Mandle se odstraňují po veterinární prohlídce jako běžný konfiskát.

Srdce :

      Stěna srdce je tvořena několika vrstvami a celý orgán je vložen do obalu ( perikard). Vnitřní vrstva (endokard) je velmi tenká, jejím podkladem je vazivově elastická blána, kterou směrem dovnitř pokrývá jedna vrstva plochých endoteliálních buněk. Svalovina srdce (myokard) je podstatnou částí srdeční stěny. Mikroskopická struktura byla popsána v textu prvního cvičení. Povrchová vrstva (epikard) se skládá z vazivově elastické vrstvy, která je k myokardu připojena malým množstvím řídkého vaziva, zevně je kryt jednou vrstvou plochých buněk - mesotel. Perikard je pevná vazivová blána. Jeho hlavní součástí je tlustá vazivově elastická vrstva pokrytá jednou vrstvou plochých mezoteliálních buněk. Vazivo tvoří lamely a plsťovinu, proto je osrdečník poměrně pevný.

Krevní cévy - rozdělení :

      podle směru toku krve, průsvitu a stavby stěny :       stavba stěny tepen a žil :       Cévy mají různý průměr, od nejsilnějších (aorta) až po cévy viditelné pouze mikroskopicky. Tepny mají poměrně pevnou stěnu, v příčném řezu mají téměř kruhovitý tvar. Podle charakteru střední vrstvy jsou to tepny elastického nebo svalového typu. Žíly mají tenčí stěnu, na příčném řezu pak různý tvar, protože jsou ochablé. Střední vrstva je poměrně tenká, obsahuje hladkou svalovinu, kolagenní vazivo a málo elastických vláken.
      Ve výrobcích a surovinách se najdou tepny a žíly, ne vždy však jde o ideální příčný řez, mnohdy najdeme řez podélný. Tenké cévy se na podélném řezu jeví jako tmavší pruhy buněk.

Mízní cévy

      Začínají slepě ve tkáních a orgánech jako kapiláry. Odtud se míza sbírá do větších mízních cév a ty vedou do velkých mízních kmenů, které vyúsťují do venózní části krevního řečiště. Lymfatické kapiláry tvoří v orgánech husté sítě, jsou silnější než krevní kapiláry. Na histologických preparátech jsou těžko rozeznatelné, jsou kolabované a jejich stěna je velmi tenká. Lymfatické cévy malého a středního kalibru mají pravidelnější lumen, ale v mase snadno unikají pozornosti. Lymfatické kmeny mají v podstatě stejnou stavbu jako žíly velkého kalibru, liší se jen větším zastoupením cirkulárně orientované svaloviny ve střední vrstvě cévy.

Mízní tkáň

      Jsou to nahloučeniny lymfocytů ve vazivu, podklad tvoří síťovina retikulárních vláken. Často se mízní tkáň vyskytuje ve formě uzlíků velikosti 0,2 - 0,5 mm. Stavba uzlíků je taková, že střed je světlejší (zárodečné centrum) a okraj tmavší (nahloučené lymfocyty). Mízní uzlíky nacházíme samostatně nebo ve shlucích.

Mízní uzliny

      Jsou to velké útvary mízní tkáně vložené do průběhu mízních cév. Na povrchu je tenké vazivové pouzdro, které je poněkud tlustší v místě, kde vstupují a vystupují krevní a mízní cévy. Celý prostor mízní uzliny je vyplněn sítí retikulárních vláken, mezi nimi leží lymfocyty. Lze rozlišit kůru a dřeň. Ve stavbě mízních uzlin skotu a prasat jsou rozdíly. U skotu kůra obsahuje četné uzlíky a ve dřeni jsou nepravidelné provazce a pruhy mízní tkáně. U prasete jsou mízní uzlíky uloženy ve dřeni, kdežto v kůře jsou volné shluky tkáně.

Mandle

      Jsou to shluky mízní tkáně, obsahují četné mízní uzlíky uložené v prohlubni sliznice. Sliznice je pokrytá vrstevnatým dlaždicovitým epitelem jako sliznice dutiny ústní. Mandle neleží v průběhu mízních cév, ale tyto cévy začínají slepě těsně u mandlí. Mandle neobsahuje typické shluky mízních uzlíků v řadě jako mízní uzlina.

Slezina

      Slezina obsahuje největší množství lymfatické tkáně v těle. Je vložena do krevního oběhu, kde působí jako filtr a zásobárna krve. Na povrchu sleziny je vazivové pouzdro, z něhož zasahují dovnitř orgánu tlusté vazivové přepážky. Prostory mezi nimi jsou vyplněny dření. Dřeň sleziny je dvojí . Bílá dřeň - jsou to vlastně mízní uzlíky, zde se jim říká Malpighiho tělíska. Tyto světlejší okrsky jsou viditelné i makroskopicky. Červená dřeň je složena jednak z tzv. Billrothových provazců (retikulární síť, ale hustší než u bílé dřeně - v ní červené krvinky aj. buňky) a jednak z krevních splavů (soustava kanálků a štěrbinek). Krevní cévy vstupující do sleziny se dělí na jemnější větve, které probíhají ve vazivových trámcích. Po výstupu z nich pak probíhají středem mízních uzlíků a pak vytvářejí štěteček kapilár, které pronikají do uvedených krevních splavů.