Brambory (Solanum tuberosum)

Hlízy
 

Brambory mohou být rozmnožovány vegetativně i generativně. U nás a téměř ve všech zemích se brambory rozmnožují pouze vegetativně hlízami, i když to vyžaduje velké množství sadbových hlíz a větší náklady na skladování sadby. Generativní rozmnožování se užívá ve šlechtění.

Význam a složení:

Brambory se rozdělují podle komerčního využití na jednotlivé užitkové směry.

U sadbových brambor je cílem získat zdravou sadbu, proto je technologie pěstování zaměřena na zdravotní stav hlíz.

Konzumní brambory se dále rozdělují na stolní rané, stolní pozdní a brambory na potravinářské výrobky. Stolní rané brambory představují velmi rané odrůdy sklízené před dosažením úplné zralosti, u nichž lze snadno odstranit slupku. Na trh jsou dodávány bezprostředně po sklizni (červen, červenec) jako tzv. nové brambory. Stolní pozdní brambory jsou určené ke konzumu v průběhu celého roku, sklízejí se s dobře vyvinutou pevnou slupkou. Na brambory pro výrobu potravinářských výrobků jsou kladeny různé požadavky v závislosti na druhu výrobku.

Průmyslové brambory představují odrůdy s vysokým obsahem škrobu (nad 17 %), velkými škrobovými zrny a vysokým výnosem. Jsou důležitou surovinou hlavně pro výrobu škrobu. Výroba lihu z brambor poklesla v ČR na minimum, neboť ji vytlačuje snadnější, levnější a ekologičtější (u brambor problémy s odpadními vodami) výroba z obilí, kukuřice a melasy.

Brambory pro krmení hospodářských zvířat se u nás v současné době nepěstují. Pro tento účel jsou využívány pouze odpady z konzumních, sadbových a průmyslových brambor, případně přebytky.

Bramborová hlíza obsahuje značné množství vody. Další látky obsažené v hlíze podléhají významné variabilitě, která závisí na odrůdě a prostředí růstu. Brambory průměrně obsahují 23 – 24% sušiny s minimální hodnotou kolem 13% a maximální kolem 38%. Obsah škrobu se pohybuje od 8 do 29,5% (obvykle však 13 – 24%), přičemž nejnižší obsah mají velmi rané a rané odrůdy. Kromě škrobu bramborové hlízy obsahují další polysacharidy – vlákninu, hemicelulózy, pektiny, hexózany a pentózany. Ve zdravých a vyzrálých hlízách je obsah mono a oligosacharidů malý: sacharóza 0,10 – 0,40%, glukóza 0,05 – 0,20% a fruktóza 0,10 – 0,40% v původní hmotě. Dusíkaté látky tvoří bílkoviny, aminokyseliny, amidy a anorganické sloučeniny. Bílkoviny tvoří 1/3 – 1/2. Významnou složku dusíkatého komplexu tvoří dusičnany. Podle Zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách, je nejvyšší přípustné množství dusičnanů u raných brambor (do 15. 7.) 500 mg.kg^-1 původní hmoty a po tomto datu pouze 300mg.kg^-1.

V hlízách brambor se vyskytuje směs steroidních glykoalkaloidů, označovaných jako solanin. Vyskytuje se v celé rostlině, ale nejvyšší obsahy jsou v pletivech s vysokou metabolickou aktivitou – květech, nezralých plodech, mladých listech, klíčcích, okolí oček a ve slupce. Zvýšení tvorby alkaloidů v hlízách vyvolává jakýkoli stresový faktor – napadení hmyzem či mikroorganizmy, osvětlení nebo mechanické poškození. Za zdravotně přijatelnou hladinu se považuje 200 mg/kg neloupaných hlíz. Účinky solaninu jsou vyvolány dvěma odlišnými mechanizmy, první je inhibice enzymu acetylcholinesterázy, která je nezbytná pro inaktivaci acetylcholinu. Druhý je schopnost narušovat membrány obsahující steroly, tím dochází k poškození buněk střevní mukózy a dalších tkání a orgánů do kterých jsou vstřebané glykoalkaloidy transportovány. U lidí se intoxikace projevují různorodými zažívacími a nervovými obtížemi – trávicími poruchami s průjmy, často krvavými, a silnými bolestmi břicha, slabostí, depresí, halucinacemi a křečemi. U hospodářských zvířat se projevuje ztráta chuti ke žrádlu, zvýšené slinění, zažívací poruchy, neklid, rozšíření zorniček, někdy selhání krevního oběhu. Drůbež je zřejmě odolnější, výjimku tvoří husy, zejména housata, která jsou značně citlivá.

Pěstitelské požadavky:

Brambory lze pěstovat ve všech výrobních oblastech ČR; typickou oblastí pro jejich pěstování je bramborářská výrobní oblast s ročními srážkami 650 – 800mm, kde je dosahováno nejstabilnějších výnosů. Brambory jsou řazeny v osevním postupu ke zlepšujícím a odplevelujícím plodinám, nenáročným na předplodinu. Brambory, jako okopanina hnojená chlévským hnojem, se nejčastěji zařazuje mezi dvě obiloviny. Opakované pěstování brambor po sobě vede často ke zvýšenému výskytu chorob a škůdců. Doporučují se proto minimálně tříleté přestávky u konzumních a průmyslových brambor. Typicky bramborářské jsou lehčí až středně těžké půdy s dobře propustnou spodinou, slabě kyselou půdní reakcí pH 5,5 až 6,5, s dobrou úrovní staré půdní síly (pozemky pravidelně hnojené organickými hnojivy). Pro pěstování brambor se nehodí půdy zamokřené ani extrémně lehké půdy. Pro mechanizovanou sklizeň nejsou vhodné silně kamenité pozemky, kde dochází k poranění hlíz při sklizni a k poruchám strojů. Z hlediska nároků na vláhu jsou brambory vlhkomilnou plodinou. Odolnost brambor k nízkým teplotám je velmi malá, při déletrvajících teplotách -1,5 až -2° C mrznou.