Fazol obecný

Předchozí	Obsah	Následující
Hrách setý		Čočka jedlá

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris L.)

Fazol má více než 200 druhů, z nichž většina pochází z Ameriky, část z Asie. Do střední Evropy se fazole dostaly v 16. století. Dnes se pěstují po celém světě. U nás má hlavní význam fazol obecný.

Porost

Detail květu a lusků

Semena - různé odrůdy

Význam a složení zrna:

Fazol se využívá pro výživu lidí. Používají se buď suchá semena nebo zelené lusky. Pro sklizeň zelených lusků se pěstují odrůdy, které nemají v oplodí vnitřní pergamenovou vrstvu a sklerenchymatická vlákna ve švech lusků.

Semena fazolu obsahují asi 19-25 % dusíkatých látek. BNLV tvoří asi 60 %, většinu představuje škrob. Hrubá vláknina tvoří asi 5 %, tuk asi 1,5 % a minerální látky 2-3 %. Semena obsahují také některé antinutriční látky. Nejvýznamnější je zastoupení lektinu s vysokou akutní orální toxicitou pro člověka. Jsou popsány případy hromadných otrav po konzumaci syrových fazolí. Pro potlačení jeho škodlivých účinků je nejúčinnější 15-20 minutové vaření nabobtnaných semen.

Pěstitelské požadavky:

Fazol obecný má dvě variety lišící se vlastnostmi lodyhy, fazol keříčkový a fazol popínavý. Kořenová soustava fazolu je v porovnání s dalšími luskovinami malá, z čehož pramení jeho vyšší nároky na půdu a agrotechniku. Fazol je plodina teplomilná, značně citlivá na teploty pod bodem mrazu. Na zařazení v osevním sledu sice není náročný, ale nejlepšími předplodinami jsou hnojené okopaniny. Seje se později než jiné jarní plodiny, přibližně v polovině května (důležitá je teplota půdy).

Předchozí	Obsah	Následující
Hrách setý		Čočka jedlá