KUKUŘICE (Zea mays)

Význam a složení zrna:

Kukuřice je u nás nejvýznamnější jednoletou pícninou. Asi 90 % kukuřice se pěstuje na siláž, která v současnosti představuje hlavní energetickou složku objemných krmiv pro skot. Využívá se i pro tzv. dělenou sklizeň (CCM a LKS siláže a konzervaci vlhkého zrna).

Zbylých 10 % tvoří kukuřice na zrno. Kukuřičné zrno se využívá v potravinářství, pro krmení hospodářských zvířat a pro průmyslové zpracování. Pro výživu lidí se vyrábí kukuřičná mouka a krupice, která se využívá např. pro výrobu corn-flakes. Oblíbená je i kukuřice cukrová. Sklízí se mezi mléčnou a voskovou zralostí a jí se syrová, vařená nebo konzervovaná a to buď samotné obilky nebo celé mladé palice. Žádanou pochoutkou jsou také tzv. pukance (pop corn), vyráběné z kukuřice pukancové. Z kukuřičného zrna se vyrábí alkohol, škrob, invertní cukr a z klíčků se získává kukuřičný olej. Jako krmivo je kukuřičné zrno vhodné pro všechny druhy hospodářských zvířat, hlavně pro výkrmové kategorie.

Kukuřičné zrno má ze všech obilovin nejvyšší energetickou hodnotu. Má vysoký obsah BNLV (asi 70 %) s vysokým podílem škrobu. Obsahuje také až 5 % tuku. Tuk se skládá převážně z nenasycených mastných kyselin, kyseliny linolové a olejové. V malém množství se v něm nacházejí také kyselina palmitová a stearová. Vysoký obsah nenasycených mastných kyselin způsobuje, že tuk snadno podléhá oxidaci.. Proto by se šrotovaná kukuřice, ve které je tuk snadno přístupný vnějším vlivům, neměla déle skladovat. Složení mastných kyselin ovlivňuje i konzistenci tělního tuku, který je měkčí. To není na závadu u hovězího a skopového loje a u drůbežího tuku, vadí ale u vepřového sádla. Proto se doporučuje kukuřici na konci výkrmu prasat z krmné dávky vysadit.

Kukuřice má nízký obsah dusíkatých látek, jen asi 9-9,5 %. Převažují zásobní bílkoviny zein (prolamin) a gluteniny, které mají nízkou biologickou hodnotu, mají málo lyzinu a tryptofanu. Obsah hrubé vlákniny je nízký (asi 2%). Obsah minerálních látek je, v porovnání s jinými obilovinami, také nízký (asi 1,4 %). Velmi nízký je obsah vápníku. Odrůdy se žlutými zrny mají vyšší obsah b-karotenu (provitamín A) a obsahují také další žluté pigmenty - xantofyl a zeaxantin. Tyto pigmenty působí žluté zbarvení tuku (nežádoucí u vepřového sádla) a žloutků.

 Pěstitelské požadavky:

Kukuřice je teplomilná rostlina, optimální teplota pro růst a vývoj generativních orgánů je 20-24 ˚C, růst zastavuje při 5-6 ˚C. V období intenzivního růstu (metání až mléčná zralost) má vysoké požadavky na vláhu. Na půdu má mnohem menší nároky než na teplo. Vyžaduje půdy strukturní s neutrální reakcí, nevhodné jsou půdy těžké a chladné. V osevním postupu bývá obvykle řazena po obilovinách, které jsou pro ni poměrně dobrou předplodinou. K pěstování sama po sobě je velmi snášenlivá. Nedoporučuje se ale pěstování po sobě víc než 5 let, protože to může vést k zaplevelení. Pro hnojení kukuřice se běžně využívají organická hnojiva, je jednou z nejvhodnějších plodin pro využití kejdy.