POHANKA SETÁ

Předchozí	Obsah	Následující
Rýže setá		Laskavec - amarant

POHANKA SETÁ (Fagopyrum esculentum Moench.)

Pohanka patří do čeledi rdesnovitých, a podle využití se řadí mezi pseudocereálie. Je to stará kulturní plodina pocházející z oblasti Himalájí. Do Evropy se dostala pravděpodobně při expanzi Mongolů a Tatarů. U nás se pěstovala již ve 12. století, v 16. století patřila k nejoblíbenějším potravinám. V současnosti je pěstovaná jen omezeně.

Loupaná semena

Význam a složení plodu:

Pro výživu lidí se z pohanky vyrábí mouka a krupice. Je vhodná do bezlepkových diet. Je možné ji využívat i ke krmným účelům, ale u citlivých zvířat může vyvolat onemocnění fagopyrismus, protože obsahuje fotosenzibilizující látku fagopyrin. Ve farmacii se uplatňuje jako zdroj glykosidu rutinu, který ovlivňuje propustnost krevních cév. Využívá se také jako medonosná rostlina.

Plod pohanky obsahuje asi 11 % dusíkatých látek. Asi polovinu bílkovin tvoří albuminy. BNLV tvoří asi 52 %, většinu představuje škrob, ale ve větší míře jsou zastoupeny také některé organické kyseliny, kyselina citrónová, jablečná a šťavelová. Obsah hrubé vlákniny je asi 11,5 %, tuku 2,7 % a minerálních látek 2,5 %. Z vitamínů se v pohance ve větším množství nachází niacin.

Pěstitelské požadavky:

Pro pěstování pohanky jsou vhodné půdy lehčí až střední, písčité, hlinitopísčité až hlinité, dobře zásobené živinami a vláhou, neutužené s pH 5 (inhibice růstu při pH 7-9). Optimální teplota pro růst je 15°C, pohanka je citlivá na mráz. V období kvetení a tvorby nažek je náročná na vláhu. Vegetační doba je krátká, jen 80-120 dnů. V osevním postupu bývá řazená po obilovinách. Pokud je pěstovaná jako 2. plodina, bývají předplodinou ozimé směsky na zeleno, rané odrůdy ječmene nebo brambory. Nevýhodou je nerovnoměrné dozrávání nažek. Často také dochází k vysokým ztrátám výdrolem.

Předchozí	Obsah	Následující
Rýže setá		Laskavec - amarant