PROSO SETÉ

Předchozí	Obsah	Následující
Čirok		Rýže setá

PROSO SETÉ (Panicum miliaceum L.)

Proso patří mezi nejstarší kulturní plodiny. V Africe bylo základním zdrojem výživy obyvatelstva, ale i v západní a střední Evropě patřilo k základním potravinám. V novověku začalo být postupně vytlačováno výnosnějšími obilovinami.

Semena

Význam a složení zrna:

V potravinářství se využívají loupaná zrna zvaná jáhly. Jako krmivo jsou využívaná neloupaná celá zrna v krmných směsích pro exotické ptáky, ale proso je možné zařadit i do směsí pro krmení hospodářských zvířat a ryb. Může se uplatnit i jako jednoletá pícnina.

Zrno prosa obsahuje asi 10-12 % dusíkatých látek, 60-70 % BNLV, jejichž hlavní složkou je škrob, 4 % tuku a 3 % minerálních látek. Neloupaná zrna mají vyšší obsah vlákniny, asi 9,5 %. V zelené hmotě prosa se nacházejí některé hepatotoxické a fotosenzibilizující látky. Na jejich účinky jsou nejcitlivější ovce bez kožní pigmentace.

Pěstitelské požadavky:

Proso je teplomilná rostlina (pro klíčení potřebuje 9–10°C), citlivá na mráz. Na vláhu není příliš náročné. Má nižší schopnost získávat živiny z půdy, proto potřebuje půdy s dobrou zásobou živin. Jeho vegetační doba je velmi krátká (60-80 dní), proto je možné ho využít jako meziplodinu na zelené krmení nebo krycí plodinu pro jeteloviny. Vhodnými předplodinami jsou okopaniny, luskoviny nebo jeteloviny. Méně vhodné jsou obilniny, které umožňují větší zaplevelení, kukuřice a čirok mají navíc s prosem společné škůdce. Nevýhodou prosa je nestejnoměrné dozrávání zrna, je nutné jeho dosušování.

Předchozí	Obsah	Následující
Čirok		Rýže setá