ŽITO SETÉ (Secale cereale L.)

Semena

Význam a složení zrna:

Žito obsahuje jen asi 9 % dusíkatých látek, z toho většinu tvoří zásobní bílkoviny gliadin (prolamin) a gluteniny. Hlavní živinou žitného zrna je škrob, ale obsahuje také další polysacharidy – xylany a arabinoxylany v podobě žitných slizů. Hrubá vláknina představuje asi 2 %, tuk asi 1,4 % a minerální látky asi 1,8 %.

Žito je využívané pro potravinářské, krmivářské, případně technické a farmaceutické účely. V potravinářství se žito využívá při výrobě některých druhů chleba, lihu a kávové náhražky. V Kanadě a USA se vyrábí žitná whisky.

Ke krmným účelům je využíváno jen omezeně, má nižší výživnou hodnotu, hořkou chuť, nevhodné dietetické vlastnosti a obsahuje antinutriční látky. Z antinutričních látek se v žitu vyskytují inhibitory proteáz a alkylresorcinol, které pravděpodobně nemají vliv na výživnou hodnotu žita, a antinutriční polysacharidy arabinoxylany. Ty zvyšují viskozitu střevního obsahu a tím omezují pohyblivost substrátů, trávicích enzymů i emulgujících žlučových kyselin. Zhoršují i kontakt živin se střevní mukózou. Využitelnost klesá u všech živin, nejvýrazněji u tuků a liposolubilních vitamínů. Z tohoto důvodu může zkrmování žitných zrn vést k poklesu užitkovosti zvířat. Žito se více uplatňuje jako časné jarní zelené krmení. Pro tento účel se využívají především odrůdy s vysokým výnosem zelené píce a pomalým stárnutím (pomalejší lignifikace).

Ve farmakologii se žito využívá k získávání námelových alkaloidů z porostů, které se námelem (houba paličkovice nachová) uměle infikují.

 Pěstitelské požadavky:

Žito se ve světě vyskytuje v ozimé i jarní formě, u nás se pěstuje pouze forma ozimá. Žito snáší i lehké písčitější půdy s kyselou reakcí. Může využívat i chudší půdy, protože má dobře vyvinutou kořenovou soustavu. Na teplo je nenáročné, z ozimů je proti nízkým teplotám nejodolnější.

Pro svou tolerantnost k horším podmínkám se žito často zařazuje po obilninách. Ve srovnání s ostatními obilovinami má lepší zdravotní stav a větší konkurenční schopnost vůči plevelům. Často se zařazuje i po bramborách.