Bělozubka šedá (Crocidura suaveolens)

Biologie

Rejsci včetně bělozubek nejsou hlodavci, ale patří do řádu hmyzožravců. Do těchto skupin patří mnoho druhů, ale nejběžnějším druhem nalézaný v obydlích je bělozubka šedá. Má zbarvení hřbetu od hnědého do šedohnědého, břicho má světlejší. Hlavu má protaženou, čenich má špičatý. Ocas má ochlupený, přičemž polovina jeho délky se rovná dvěma třetinám délky těla. Dospělci jsou velcí okolo 7 cm. Samice mají 2 vrhy do roka, přičemž má 2-6 mláďatech v jednom vrhu. Po opuštění hnízda, od stáří 12-13 dní, je vodí tak, že první mládě se zuby zachytí nad kořenem jejího ocasu, ostatní se chytí stejný způsobem v řadě za sebou a vytvoří tzv. karavanu. Délka života dospělců je 1,5 roku, v zajetí žijí až 2 roky.

Jsou to rychle se pohybující zvířata, dobře plavou, při vyhledávání potravy užívají výhradně čich a hmatové vousy. Vydávají jemné kničivé a pískavé zvuky. V přírodě si dělá vlastní nory pod kořeny stromů, užívá ale i myší a krtčí nory, a to zejména v místech krytých bujnou vegetací. Preferuje otevřené biotopy a budovy. Jejich potravou je hmyz a jeho larvy, pavouci, červi a menší plži, může však konzumovat i pečivo, sýry atd. Trus nepříjemně zapáchá, je hnědý až černý, často slepený dohromady, 4-10 mm dlouhý a 3-4 mm široký. Často ulpívá na soklech i sloupech a obyčejně obsahuje mnoho písku se snadno rozpoznatelný lesklými zbytky hmyzu.

Škody

Škodí znečišťováním surovin a budov močí a výkaly, ruší hlukem nad stropy a způsobuje zápach. Ojediněle, v době nedostatku potravy, škodí ve skladech. Jsou žraví a dávají přednost pestré stravě. Denně sežerou potravu o váze poloviny své hmotnosti a nevydrží dlouhé hladovění (několik hodin). Jestliže neseženou dostatek potravy, do dvou dnů hynou.

Způsoby prevence a likvidace

Zaslepit všechny (myší) otvory ve vnějších zdech, i když jsou užší než 0,5 cm. Hubení ve skladech a v domácnostech se provádí nejčastěji pomocí pastí, ale je jen ojedinělé.