Zavíječ voskový (Galleria melonella)

Biologie

Zavíječ voskový je motýl 8 - 16 mm dlouhý, v rozpětí křídel měří až 30 mm. Tělo má zbarveno šedě, rezavě nebo modrostříbřitě. Přední křídla obdélníkovitého tvaru mají na zadním okraji hnědé skvrny. Druhý pár křídel je světlý, zvláště u samiček je výrazně bílý, s tmavším lemováním a roztřepeným zadním okrajem. Dospělci mají zakrnělé ústní ústrojí, nepřijímají potravu a žijí krátkou dobu. Housenky mají tři páry článkovaných hrudních nožek a 5 párů panožek na zadečkových článcích. Dorůstají až 30 mm délky.

Samička se za několik hodin po vylíhnutí páří a do 24 h klade již sklovitá vajíčka o průměru 0,3 mm na chráněná místa do skulin a škvír úlu, rámků, skříní na plásty, kam dosáhne svým jemným trubičkovým kladélkem. Vajíčka jsou kladena do hromádek a samička jich naklade až 400. Z vajíček se líhnou po pěti dnech pohyblivé larvičky, které se snadno rozšíří do svého okolí a začnou se živit voskem. Po několika dnech se svlékají a mění se v housenky, které jsou velmi žravé. Housenky se ještě 9× svlékají, 10. stadium si vytvoří zámotek a zakuklí se. Celý vývoj trvá při úlové teplotě 8 - 9 týdnů.

Housenky potřebují velké množství potravy. Nejprve si prohlodají cestu do středu plástu, kde si v mezistěně vyvrtávají široké chodby zapředené vlastním vláknem. Později rozhlodají i stěny buněk, až zničí celý plást, takže z něj zbude jen hromada trusu opředená vlákny zavíječů. Dávají přednost tmavým starším plástům, kde je více zbytků zámotků a výkalů larev včel, které jsou zdrojem dusíku v potravě zavíječe. Potomstvo jedné samičky spotřebuje až 0,5 kg voští, což představuje 4 plásty míry 39 × 24 cm.

Škody

Škody způsobené zavíječem v našich podmínkách přímo ve včelstvech nejsou však tak velké jako škody způsobené ve skladech plástů, souší, voští a mezistěn, kde jsou odhadovány na 25 - 30 tun ročně.

Způsoby prevence a likvidace

Ochrana před zavíječem spočívá především v předcházení jeho rozmnožování. Dbáme o čistotu úlů, hlavně úlového dna, skladů, staré souše neskladujeme, ale hned vyřežeme a vyvážíme nebo odprodáme. V zimě za nižších teplot, jeho vývoj je brzděn. Hubení zavíječe se provádí mimo úl. Nejběžnější je zaplynování oxidem siřičitým. V uzavřených prostorách skladů, ve skříních a komorách se spalují ve speciálních nádobách. Poněvadž oxid siřičitý nehubí vajíčka zavíječe, musí se síření 2 - 3× opakovat po 10 až 14 dnech. Důležité je provést zasíření hned po uložení plástů, kdy ještě vyšší teploty vytvářejí dobré podmínky pro množení zavíječe. Méně jisté je použít ledovou kyselinu octovou, jejíž výpary ničí i vajíčka zavíječe, spory nosemy i cysty měňavky včelí. V zahraničí se používají k plynování plástů metylbromid a etylenbromid, které vyžadují odbornou manipulaci. Chemicky ošetřené plásty a souše je nutné před novým použitím důkladně vyvětrat, případně opláchnout vodou.