1. Čokoláda
2. Káva
3. Ovoce
4. Pecky ovocných stromů
5. Ořechy a suché plody
6. Zelenina
7. Med
8. Sůl
9. Tea tree oil
10. Mentol a eukalyptus
11. Teflon

 

 Čokoláda

Ćokoláda je toxická pro psy i kočky, obecně může být nebezpečná pro všechna zvířata - popsáno u koní, prasat, skotu, drůbeže aj. Byly popsány i zdravotní komplikace po požití většího množství čokolády u starších lidí se srdečními vadami.

Čokoláda obsahuje kofein a také teobromin, což je kofeinu podobná látka. Teobromin je pro zvířata nebezpečný, protože se u zvířat z organismu vylučuje velmi pomalu a má čas ho dlouho ovlivňovat. Teobromin v těle ovlivňuje látku, která se jmenuje adenosin a je zodpovědná za regulaci srdečního rytmu. Jakmile teobromin obsadí místa, která by měl normálně obsazovat adenosin, dojde k poruchám srdečního rytmu, které mohou být i smrtelné. Teobromin také zvyšuje množství vápníku v srdečních buňkách, což vede k výraznému zesílení stahů srdce. Pacienti s nemocným srdcem nebo oběhovým systémem jsou pak ohroženi otravou i při malém množství čokolády, zdravá zvířata při vyšším příjmu.

Kromě toho je čokoláda nebezpečná i z toho důvodu, že obsahuje obrovské množství tuků a u některých zvířat může vést k poškození slinivky. Akutní zánět slinivky může být až život ohrožující zdravotní komplikací.

Smrtelná dávka teobrominu pro zdravého psa je asi 300 mg/kg váhy, pro zdravou kočku asi 200 mg/kg váhy,  pro potkana asi 800-1000 mg/kg. U potkanů se při pravidelné konzumaci malých množství teobrominu objevuje poškození varlat u samců.
V hořké čokoládě je asi 500 mg teobrominu na 100 gramovou tabulku, u mléčné je to asi 200 mg na 100 gramovou tabulku.

Největší nebezpečí otravy hrozí u nemocných zvířat, mláďat, a pak při nehodách, kdy pes sežere např. celou bonbonieru. Pokud někdo podává svému zvířeti čokoládu jako odměnu několikrát denně, pak hrozí riziko také, teobromin se díky špatnému vylučování nakumuluje, a k otravě může dojít za několik dní.

Káva:

Káva je pro zvířata také nebezpečná. Stejně jako čokoláda obsahuje kofein, zde je ale v mnohem vyšší koncentraci. Naopak teobrominu se v ní vyskytují jen stopy, takže ten u kávy není příčinou otravy. Kofein je látka, která stejně jako teobromin obsazuje a blokuje adenosinové receptory, a tím vede k poruchám srdečního rytmu. Také zvyšuje množství vápníku v srdečním svalu a zesiluje srdeční stahy. Navíc ještě působí stimulaci nervové tkáně a může způsobovat křeče. Kofein se metabolizuje u psa rychleji než teobromin, proto tolik nehrozí kumulace.
Pro psy je letální dávka kofeinu asi 100-200 mg/kg, pro kočku 80-150 mg/kg. Otrava nastává při požití kofeinových nápojů, nebo pak kombinovaná otrava z některých léků na bolesti hlavy, které obsahují kofein k urychlení účinku (často je u nich přídomek Extra).
Příznaky otravy nastupují rychleji než u čokolády a zahrnují zvracení, průjem, neklid, vyšší krevní tlak, poruchy srdečního rytmu až křeče. Ke smrti může dojít při křečích vyčerpáním nebo selháním oběhové soustavy.

Ovoce:

Z ovoce je prokazatelně nebezpečné avokádo (potvrzeno u ptáků, ale možnost otravy není vyloučena ani u jiných druhů zvířat) a hrozny s rozinkami (potvrzeno u psů, pravděpodobné u koček a fretek, možné i u dalších druhů zvířat). U ostatních zvířat je nutno respektovat složení přirozené potravy a pokud se v ní ovoce nevyskytuje, nepodávat jej. Také respektovat oblast původu zvířat a nepodávat ovoce exotické, dále chemicky ošetřené, jakkoliv napadené, nezralé.

Problém může být u nezralého ovoce v množství obsažených kyselin - dráždí žaludek a mnoho zvířat to špatně snáší. U některých druhů zralého ovoce (meruňky, broskve, třešně, hrušky aj.) je pak důležitý veliký obsah jednoduchých cukrů, které v trávicím traktu kvasí, vedou k nadýmání a průjmu. S konzumací tedy může být spojena nerovnováha ve střevní mikrofloře, dehydratace, špatná výživa organismu.

Ovoce dále obsahuje hodně vitamínu C, ale ten si většina zvířat vytváří sama (výjimkou jsou morčata, primáti), nepotřebují ho v potravě. Při nadměrném požívání vitamínu C dochází k zátěži ledvin, přeměně na šťavelany a u citlivých jedinců se mohou vyvinout i močové kameny.

Nahnilé ovoce obsahuje často patulin - plísňový jed. Ten při déledobé konzumaci ovlivňuje množství a funkci enzymů v těle a nejtypičtějším poškozením je pak pokles imunity.
 

Pecky ovocných stromů:

Mnoho stromů z čeledi růžovitých, mezi jejichž plody patří typicky peckoviny, ale také jablka, obsahuje tzv. kyanogenní glykosidy. Tyto látky po přeměně v trávicím systému uvolní kyanidové ionty, což jsou prudké jedy. V organismu znemožňují využití kyslíku, pacient zrychleně dýchá, je unavený, později se dusí, má poruchy srdečního rytmu, někdy křeče a může dojít až k úmrtí.

Po požití ovoce - meruňky, broskve, švestky, trnky, třešně a višně (někdy se uvádí i jadérka jablek) - včetně pecek může dojít ke dvěma typům poškození zdraví zvířete:
První z nich nesouvisí s otravou, ale u zvířete se mohou objevit trávicí problémy: průjem z obsahu cukrů, které ve střevě kvasí; nebo zácpa až úhyn zvířete, pokud dojde k blokádě střev nestravitelnými peckami.
Druhý způsob poškození zdraví souvisí s otravou kyanidy. Ty se kromě kůry a listů nacházejí hlavně v semeni, které je ukryto uvnitř pecky. Za normálních okolností tedy z nepoškozené pecky k otravě nedojde. Problém nastává, pokud je pecka v ovoci poškozená, což bývá při napadení ovoce škůdci nebo u přezrálých plodů. Pak dochází k tomu, že se vlivem enzymů kyanidy uvolní už v samotném ovoci, a požití dostupného volného semene či celého kontaminovaného plodu může vést k otravě.

Smrtelných otrav u domácích zvířat není popisováno mnoho, u hospodářských zvířat, kterým se zkrmují ovocné zbytky, je otrava častější. Přesto doporučujeme (v případě, že se jedná o zvíře, do jehož přirozené potravy ovoce patří) mu pecky a jádřince odstraňovat, a žádná zvířata nikdy nenechat samovolně konzumovat ovoce v zahradách a sadech ze země či ze stromů (kdy nekontrolujete stav pecky) ve větším množství.

Ořechy a suché plody:

Z ořechů jsou prokazatelně nebezpečné makadamové ořechy, otravy byly zatím popsány u psů. Vyvolávací látka ani přesný mechanismus působení se zatím neví. Otrava se projevuje zvracením, slabostí, poruchami koordinace, třesy a vysokou teplotou. Někdy se objevují i bolesti svalů a oteklé klouby. Otrava u zdravých psů nebývá smrtelná, případy úhynu psa jsou popsány jen pokud už zvíře mělo před otravou nějaké onemocnění či poruchu funkce jater a ledvin, nebo pokud snědlo ořechy v potravinách obsahujících zároveň i čokoládu.

U mandlí je problémem obsah glykosidů, které mají ve své molekule zabudovány kyanidy. Mandle se dělí na hořké a sladké odrůdy. Hořké mandle už by podle údajů ze zákona neměly být dostupné v běžné distribuci, normy jsou stanoveny pouze na sladké odrůdy. U hořkých mandlí je smrtelných 5 plodů pro dítě a 15 plodů pro dospělého, proto se od jejich používání ustoupilo. U sladkých odrůd je koncentrace kyanidů asi 10 x nižší, proto nezpůsobují toxicitu u dospělých lidí (k otravě by jich museli sníst asi 150 a více). Dětem se nedoporučuje podávat větší množství. Kyanidy blokují v buňce možnost využití kyslíku, a k otravě dochází vnitřním udušením, přestože krev kyslík obsahuje.

Vlašské ořechy jsou toxické pro koně, i když ve zdokumentovaných případech se často popisuje zkonzumování celého plodu včetně slupky, takže není jisté, jestli je toxicita způsobena přímo semenem. Přesto není doporučováno podávání ani jiným druhům zvířat, která suché plody ve své přirozené stravě nemají zastoupeny.

U ostatních suchých plodů nebyly prováděny žádné studie a o jejich bezpečnosti pro zvířata se odborná literatura nezmiňuje.

Obecná rizika spojená s konzumací suchých plodů jsou:
1) možnost výskytu alergických reakcí, a to i závažných
2) velký obsah tuků a z toho plynoucí velké nebezpečí pro slinivku - možný zánět slinivky, a velmi často trávící problémy a průjem
3) špatně skladované suché plody jsou snadno napadány plísněmi, hrozí nebezpečí otravy toxiny těchto plísní
4) solené suché plody jsou nebezpečné vysokým obsahem soli, která rozvrací minerální rovnováhu organismu a vede k otravě solí.

Podle vyjádření odborníků na výživu psů a koček je sice podávání suchých plodů těmto zvířatům spojeno s poměrně nízkým rizikem poškození zdraví (až na uvedené výjimky), ale je neodůvodněné. Masožravci je nemají ve své přirozené skladbě potravin a nepotřebují je. Majitelé zvířat by si měli vždy prostudovat fyziologii chovaného druhu zvířete, respektovat jeho fyziologické potřeby a s krmením zbytečně neexperimentovat.
 

Zelenina:

Rostlina bramboru je celá jedovatá. obsahuje alkaloidy, z nichž nejdůležitější je solanin (nejvíce je ho v bobulích po odkvětu a klíčcích). Platí to i o hlízách, zde je ale obsah jedovatých látek asi 10x nižší, než ve zbytku rostliny. Nejvíce jedu v hlízách je navíc ve vrstvě asi do 2 mm pod slupkou. Člověk se tedy naučil brambory oloupat a povařit, aby se většiny toxických látek zbavil. Vařením se zbylé množství toxinu sice neničí, ale vylouhuje se do vody, která se pak slije. Stejným způsobem se např. při domácím výkrmu vaří brambory či slupky brambor pro prasata, voda se slije a většina toxinů se tím ostraní. Pozor se musí dát jen na brambory poškozené, nahnilé, nazelenalé. Všechny tyto stavy znamenají pro hlízu stres a ta se brání dalším produkováním jedů, i když už je vytažená ze země. Hlízy poškozené mechanicky při sklizni se musí zpracovat co nejdříve, než hlíza vytvoří další zásobu toxinů, jinak poškozené hlízy se musí vyhodit, odkrojení poškozené části nestačí.
Povařené zdravé brambory obsahují minimum solaninu, nejsou tedy považovány za toxické. Ovšem u mnoha druhů zvířat se jejich zkrmování nedoporučuje z důvodu jejich špatné stravitelnosti pro tato zvířata. U psů se vařené brambory někdy podávají a jsou i součástí některých kmiv, ale jsou tam jen jako balastní doplňková látka k zasycení a nesmí jich tam být velký obsah. Psi bramborový škrob špatně tráví, způsobil by jim střevní obtíže. Takže obecně to není vhodná potravina pro psy, ale v malém množství jim neublíží.

V rajčatech se nenachází alkaloid solanin, i když se to často píše, ale alkaloid tomatin, který je solaninu velmi příbuzný. Je také podobně jedovatý. Podle měření, která byla dělána v rostlinách rajčat, se ale vyskytuje jen v zelených částech a v květech. Ve stonku a listech je ho dost na otravu, nejvíce je ho ale v květech, ještě 3x více! V bobulích rajčete se objevuje jen pokud jsou zelené, a stejně jako u brambor je v této části, která se konzumuje, 10x nižší obsah toxinu, než ve zbytku rostliny. Po dozrání rajčete je množství tomatinu v bobulích tak malé, že je v podstatě neměřitelné, takže zralá rajčata jsou bezpečná. Stejně jako v případě dalších potravin ale platí, že nejsou přirozenou součástí stravy psa, takže není důvod jim je podávat. Pokud ale pes náhodou sní zralý plod rajčete, nemělo by se mu nic stát, pokud na něj nebude alergický.

Česnek a cibule jsou pro zvířata považovány za nebezpečné až toxické. Otravy jsou u nás popisovány u psa a kočky, na americkém kontinentu je i hodně otrav česnekem u koní.
Jedovaté látky, které se v nich vyskytují, jsou sirné sloučeniny, které ovlivňují červené krvinky a poškozují v nich barvivo hemoglobin, které je nutné pro přenos kyslíku. Pro člověka je jejich toxicita o dost nižší, takže je považujeme za běžné potraviny. Je to dáno rozdíly ve struktuře, a tím i citlivosti barviva hemoglobinu zvířat k různým jedům, a také rozdílem v účinnosti enzymů, které umí poškozený hemoglobin "opravit". Na poškození hemoglobinu různými jedy je nejvíce citlivá kočka.
Otrava se může projevit do 24 hodin při masivní otravě, ale častěji nastupují příznaky až po několika dnech, kdy se poškozené krvinky začnou rozpadat. Příznaky jsou bolesti břicha a průjem, pak zrychlené dýchání, dušnost a zrychlený tep. Zvíře je unavené a apatické. Smrtelné otravy nejsou tak časté, ale k smrti může dojít v důsledku velkého nedostatku kyslíku pro tkáně. Špatný je také chronický příjem těchto potravin, kdy je tělo dlouhodobě vystaveno nedostaku krvinek a kyslíku, což zatěžuje všechny orgány.

Brokolice je popisována jako zelenina poměrně bezpečná pro psy. V malém množství přiměřeném hmotnosti zvířete bude mít brokolice spíše příznivé účinky. Krmené množství ale nesmí jednorázově přesáhnout v přepočtu 5 % denní krmné dávky.Nadměrná a jednostranná konzumace určitě může uškodit zvířatům i lidem. Všechny brukvovité rostliny obsahují tzv. glukosinoláty, což jsou látky, které ve velkém jednorázovém příjmu vedou k poruchám trávicího traktu - zvracení, průjmy apod. Také ovlivňují štítnou žlázu a při jejich nadměrné dlouhodobé konzumaci vzniká struma = zvětšení štítné žlázy. Tyto látky se částečně zničí vařením. A dále košťálová zelenina velmi ráda kumuluje dusičnany (hnojiva) z půdy, což jsou látky, které mohou porušit minerální rovnováhu v těle a po své přeměně mohou také negativně ovlivnit hemoglobin, krevní barvivo, které přenáší kyslík. Zvířata pak trpí nevolností, únavou, dušností, protože mají v tkáních málo kyslíku.

Med:

Med není pro zvířata toxický. I zvířata ovšem mohou mít alergickou reakci na všechny včelí produkty včetně medu, takže je potřeba být opatrný. Je nevhodné podávat med mláďatům. Je nevhodné jej také podávat ve větším množství, může vést k průjmům a nežádoucím způsobem ovlivňovat hladinu krevního cukru.
O pozitivním vlivu medu na imunitu se ve vědeckých publikacích nikde nepíše.

Co bylo prokázáno je, že pokud pes není alergický, je možno med používat zevně k ošetření drobných kožních ranek, kde působí antisepticky a urychluje hojení. Z dalších možných použití jsou jmenovány stavy rekonvalescence, kdy je med zdrojem jednoduchých cukrů, mnoha vitamínů a enzymů - musí jít ovšem o nepasterizovaný med (zahřátím se enzymy a bílkoviny ničí). Nikdy se však nedoporučuje více než jedna čajová lžička denně pro zvíře cca 10-15 kg.

Informace o použití v rekonvalescenci jsou založeny na pozorování mnoha majitelů, nejsou ale vědecky ověřeny. Všechny ostatní důvody použití jsou jmenovány jen ojediněle, a nelze je tedy brát za doporučení pro takováto použití, ani nelze zaručit bezpečnost takového podávání. Názory na podávání medu u zvířat se mohou mezi chovateli i veterinárními lékaři značně lišit. Pokud byste chtěli začít podávat med, poraďte se nejprve se svým veterinárním lékařem, který zná zdravotní stav vašeho zvířete.

Sůl:

Sůl je pro zvířata toxická ve vyšším množství. V malém množství je pro každého živočicha nezbytná, sodík v organismu potřebujeme (v granulích pro psy je cca 0,5 % soli).

Pro psa je smrtelná dávka kolem 4 g soli na kg tělesné hmotnosti, u kočky se ví, že je to méně, ale přesná hodnota nikde není uvedená. Příznaky otravy se samozřejmě objevují už při nižších dávkách.

Otrava je zrádná, protože většina příznaků selhání ledvin nebo poškození mozku se objeví až 1-2 dny po požití soli, a stav už může být vážný a neléčitelný.

Otravy solí se z domácích zvířat popisují hlavně u psů, nejčastěji po požití domácích nebo vyráběných modelovacích hmot nebo těst (play dough atd.), kde sůl tvoří asi ¼ váhy těsta, po požití posypových solí, nálevů ke konzervaci masa atd.

Z lidských potravin otrava také může nastat, většinou z uzenin, které obsahují tzv. solící a konzervační směsi, kde je minerálních látek více. Důležitou podmínkou rozvoje otravy v případě potravin (ne těsta, posypů, nálevů, tam je toho opravdu moc) je současný nedostatek vody – voda je zavřená v jiném pokoji, je zamrzlá, majitel si nevšimne, že zvíře všechnu vypilo atd. Další lidská jídla také často obsahují hodně soli. Zvířata se vetšinou neotráví tak, že by během pár dní uhynula, ale nadbytek soli dlouhodobě zatěžuje ledviny, dráždí žaludek a střeva, a vede k poruše minerální rovnováhy v těle. Právě proto se zkrmování lidských potravin nedoporučuje.

 

Tea tree oil (čajovníkový olej):

K tea tree oil se z hlediska toxikologie ví, že je nezbezpečný a toxický pro kočky a také bylo popsáno několik otrav u malých dětí. Často se na přípravky objevují alergické kožní i celkové reakce.

Obecně u zvířat i lidí je nutno dbát na to, aby látka nebyla požita vnitřně (aplikace na sliznice dutiny ústní u člověka by měla být v nejmenším možném množství a používání krátkodobé). Při vnitřním užití je nástup rychlejší a otrava může mít špatný průběh. Objevují se (popsáno z různých zdrojů, nemusí se objevit všechny příznaky) – porucha koordinace, svalová slabost, deprese, pokles teploty, poškození jater a eventuálně kolaps se smrtí. Smrt byla zatím ale v odborné literatuře popsána jen u koček.

U zevního podání dochází díky dobré rozpustnosti účinných látek v tucích k přestupu přes kůži i do hlubších tkání, a někdy to při vyšších dávkách nebo potírání velké plochy kůže může vést k celkovým příznakům otravy.
Ještě další nebezpečí u čajovníkového oleje tkví v tom, že na slunci (UV záření), dochází k rozkladu účinných látek na různé metabolity, které mohou být také škodlivé a ví se o nich, že alergizují kůži. Takže je nutno přípravky skladovat správně, a to v temnu.

Čajovníkový olej se nedoporučuje aplikovat na kočky, březím zvířatům, mláďatům, či oslabeným jedincům. Také nikdy ne na velké otevřené rány – zde by mohlo dojít k vstřebání do oběhu přes ránu a k otravě. Pokud byste zaznamenali jakékoliv netypické projevy při aplikaci, ihned látku z kůže omyjte mýdlovou vodou, obraťte se okamžitě na svého veterinárního lékaře a přípravky na bázi tea tree oil už nepoužívejte.

Mentol, eukalyptus:

Eukalyptus a mentol jsou u zvířat považovány za škodlivé. Smrtelných případů je u zvířat po požití tzv. esenciálních či aromatických olejů a silic (eukalyptový olej, mátová silice a mentol, limonen a linalol, citronelová silice, skořicová silice a další) sice popsáno málo, ale mírnější případy otrav jsou celkem časté.

Jako příznaky otravy se objevují zvracení, průjem, ospalost, při větším požitém množství mohou nastoupit křeče. Při chronickém příjmu hrozí poškození jater. Kočky jsou hodně citlivé, protože mají málo určitého jaterního enzymu, který je zodpovědný za odbourávání těchto vonných esencí v těle.

Teflon:

Teflon je toxický především pro ptáky. Vyskytuje se kromě nádobí také např. na povrchu samočistící trouby, některých fénů, žehlících plochách žehliček. Upozornění o obsahu teflonu by mělo být uvedeno na výrobku. U některých výrobků je už i upozornění na toxicitu výparů pro ptáky.

Kouř se při vypalování a uvolňování toxických látek z teflonu za běžných pracovních teplot neuvolňuje, pokud tedy nenecháte dlouhodobě prázdnou pánev na rozpáleném sporáku, tak tento viditelný znak nejde běžně pozorovat a není vodítkem při rozpoznání uvolňování teflonu.

Drobné částice (okem neviditelné) a toxické látky se nicméně uvolňují už při teplotě kolem 240 °C, což je na horní hranici toho, jak obvykle pánev rozpalujeme. Pro lidi tyto látky samozřejmě také představují určité riziko, ale spíše z hlediska dlouhodobých účinků. Ptáci jsou ale velmi citliví a při otravě vykazují poruchy dýchání, poruchy koordinace pohybů a smrt nastává v průběhu několika minut, takže se bohužel obvykle nedá nic udělat pro jejich záchranu. V případě, že je otrava mírnější, lze ptáka vynést na čerstvý vzduch - mimo budovu, vedlejší místnost nestačí, a dovézt co nejrychleji k veterináři, který - pokud to má, dá inhalaci kyslíku, a antibiotika proti zánětu plic a průdušek. 

Obecně není vhodné, aby bylo jakékoliv zvíře, které je trvale v kleci (ale týká se to hlavně ptáků), chováno v kuchyni. V případě uvolnění toxických látek nebo když se něco spálí nemají možnost úniku ze zamořeného prostředí. Zvířata bez volného pohybu musí být chována v místnostech, kde nemají možnost být vystavena jedovatým látkám, a v místnostech dobře větraných a větratelných.