Kmen: HOUBOVCI, HOUBY (PORIFERA)

Název je odvozen z lat. porus = otvor, řec. forein = nosit. Řada slov týkajících se houbovců má základ v latin. spongia = houba (viz též angl. sponge, slovensky špongia). Jde o vodní, převážně mořské živočichy. Žijí přisedle, často tvoří kolonie, které jsou prakticky nepohyblivé a připomínají více rostliny než živočichy. Houbovci nemají vytvořeny tkáně ani orgány a jejich buňky se vyznačují značným stupněm autonomie. Z toho vyplývá enormní schopnost regenerace. Jsou obvykle bez symetrie, méně často mají radiální symetrii. Vakovité tělo je tvořeno dvěma vrstvami buněk, které jsou obdobou ektodermu a entodermu, mezi nimiž se nachází rosolovitá hmota mezoglea. Povrch hub je poset póry (ostium, plurál ostia, ostie), jimiž živočich nasává vodu, která pak odchází větším otvorem v horní části zvaným osculum. Z hlediska získávání potravy jsou houby mikrofágové neboli filtrátoři s intracelulárním trávením.

Obr. Schéma a „schránka“ houbovců. Povrch houbovců je poset drobnými póry (tzv. ostie), jimiž živočich nasává vodu, která pak odchází větším otvorem v horní části zvaným osculum. Na fotografii jsou dobře patrná právě oscula, zatímco ostie jsou při tomto zvětšení nepostřehnutelná (Foto OS).

Jednotlivé buňky se specializují na různé funkce. Např. vnitřní vrstvu odpovídající entodermu tvoří límečkovité buňky s bičíkem – choanocyty. Choanocyty fagocytují potravu a kmitání jejich bičíků umožňuje průtok vody houbou. V mezoglei jsou přítomny archeocyty se schopností fagocytózy a améboidního pohybu (proto zvané též amébocyty), které se mohou diferencovat v řadu dalších typů buněk s různými funkcemi. Vnitřní kostra je tvořena fibrilárním proteinem sponginem (derivát kolagenu) nebo prostorovou sítí jehlic z  uhličitanu vápenatého nebo oxidu křemičitého, nejčastěji je však kombinací obojího. Běžná je symbióza s fotosyntetizujícími organismy - sinicemi, řasami nebo obrněnkami, ale i s řadou bezobratlých živočichů.

Obr. Schéma choanocytu. V horní části buňky jsou plazmatické výběžky vytvářející charakteristický límeček. Uprostřed límečku je ukotvený dlouhý bičík, který svým kmitáním umožňuje průtok vody houbou (OS podle Sedláka, 2000).

Většina hub jsou hermafrodité. Jejich rozmnožování je nepohlavní i pohlavní. U sladkovodních druhů dochází ke vnitřnímu pučení – gemulaci, kdy archeocyty ve speciálním obalu o velikosti špendlíkové hlavičky (gemule) po zániku mateřského organismu přečkávají ve stavu anabiózy a extrémní odolnosti nepříznivé podmínky (zimní mrazy, vyschnutí) a později z nich vzniká nová kolonie.

Tyto výukové materiály byly spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.