Okopaniny
 

Okopaniny jsou plodiny poskytující produkty s nízkým obsahem sušiny, což společně s jejich morfologickými a biologickými vlastnostmi ovlivňuje postupy pěstování, sklizně, posklizňové úpravy a skladování. Mají pomalý počáteční růst a velkou listovou plochu, z toho vyplývají speciální požadavky na pěstování. Vyžadují stejnoměrné rozmístění rostlin v porostu, a intenzivní ošetřování (zpracovávání půdy mezi řádky i mezi rostlinami v řádku) od vysazení nebo vzejití až do úplného zapojení do porostu. Dřív se to provádělo ručně, proto okopaniny. V důsledku nízkého obsahu sušiny jsou při sklizni a posklizňové manipulaci (naskladňování, případně třídění) snadno mechanicky poškozovány. Poraněnými místy vniká infekce. Chemické složení těchto vodnatých produktů navíc vytváří příznivé prostředí pro rozvoj chorob, takže snadno podléhají hnilobám. Skladovány obvykle bývají v objektech k tomu účelu vybudovaných (bramborárny, sazečkárny, příp. sklepy), nebo se krechtují, protože jsou citlivé k mrazovým teplotám, ale při vyšších teplotách raší a klíčí. Okopaniny lze též konzervovat sušením, případně některé silážovat.

Obsah živin

Okopaniny mají nízký obsah sušiny, jen 10 – 30 %. Většinou jsou producenty sacharidů (cukr, škrob, insulin), které se jako zásobní látky ukládají ve zdužnatělých rostlinných orgánech (stoncích, oddencích, kořenech). Obsah dusíkatých látek je nízký, značnou část z nich mohou tvořit dusičnany. Nízký je také obsah vlákniny, tuku a minerálních látek, z nichž se v nadbytku vyskytuje pouze draslík.

Význam:

Okopaniny se využívají pro přímou výživu (brambory) nebo se z nich průmyslově vyrábějí různé produkty (cukr, zušlechtěné výrobky z brambor, škrob, dextriny, kávovinové náhražky - čekanka, inulín aj.). V současné době jsou propracovávány postupy pro využití některých okopanin pro výrobu alternativních zdrojů energie (cukrovka - lihobenzinové směsi atd.). Dále se okopaniny používají ke krmení hospodářských zvířat; zkrmují se buď přímo, nebo se silážují, paří, popřípadě suší. V živočišné výrobě se zužitkovávají zbytky po jejich průmyslovém zpracování (zdrtky, řízky, melasa apod.). Okopaniny mají velký význam i v soustavě hospodaření na půdě.

Rozdělení okopanin

Okopaniny nejsou botanicky jednotnou skupinou, náležejí do různých čeledí:

Okopaniny dále můžeme dělit do skupin podle různých hledisek, například:

Podle způsobu rozmnožování na:

semenné - generativně množené

 - řepa, mrkev, krmná kapusta, krmný kedluben, tykvovité atd.

 - v prvním roce tvoří zásobní orgány, teprve v druhém roce po přezimování nebo výsadbě tvoří generativní orgány

vegetativně množené

 - brambor, topinambur

 - reprodukční cyklus trvá jeden rok, ale generativní rozmnožování se využívá hlavně při šlechtění

Podle užitkových částí pěstovaných druhů na:

o        bulevnaté (řepa, čekanka, mrkev, vodnice, krmná kapusta, krmný kedluben)

o        hlíznaté (brambor, topinambur)

o        tykvovité (tykev, meloun)

Podle účelu spotřeby

o stolní – brambory

o průmyslové – cukrovka, čekanka, brambory

o krmné – ostatní