1. pilíř: Poskytnutí bezpečného místa

Obrázek č. 3: Možnosti bezpečného místa

V ideálním případě by kočka měla mít možnost najít bezpečné místo venku, což je její přirozené prostředí. Takové místo by mělo být zabezpečené tak, aby se kočka nezranila a současně aby byla chráněna před predátory nebo cizími kočkami. Balkony a okna přístupná kočkám by měly být chráněny sítěmi (Ellis et al., 2013).

Obrázek č. 4: Zabezpečení okna

2. pilíř: Zabezpečení základních biologických potřeb

Mezi základní biologické potřeby patří krmení, pití, toaleta, škrábání a odpočinek. Prostory pro uspokojení těchto potřeb by měly být na různých místech tak, aby kočky mohly mít oddělený přístup. Doporučováno je klidné místo, kde kočka nebude rušena jinými zvířaty nebo se nelekne např. náhlého pohybu. Současně musí mít každé místo i únikovou cestu. Je vhodné dodržovat pravidlo 1+1, tedy jeden zdroj (krmivo, voda, záchodky) pro jednu kočku a k tomu jeden navíc.

Obrázek č. 5: Místo pro škrábání a odpočinek

U koček, které nejsou ještě pohybově plně vyvinuté (koťata) nebo koček s pohybovými problémy (typicky staré kočky), je nutné zajistit pohodlný přístup ke všem zdrojům v prostředí (Ellis et al., 2013).

Zdroje krmiva a vody

Při přijímání krmiva hraje velkou roli soukromí, tím se omezí stres vznikající při soutěžení o potravu. Pro kočky není příjem krmiva sociální událost a i v přirozených podmínkách preferují krmení o samotě. Doporučuje se nabízet různé druhy krmiva, příchutě nebo struktury (suché vs. mokré krmivo). Upřednostňování nějakého typu krmiva není vrozené, koťata se jej učí do matky a následně pak získáváním zkušeností. Změny v dietě by měly být postupné, nová strava by se měla nabízet na samostatné misce tak, aby si kočka mohla vybrat. Doporučuje se používat mělké misky, které by měly být denně čištěny, doporučuje se používání neagresivních a neparfémovaných čistících látek a následné vypláchnutí čistou vodou. Některé kočky netolerují, pokud se jejich hmatové vousy dotýkají stěn nádoby. Samozřejmostí je nabízení čerstvého a nezávadného krmiva a čisté vody (Ellis et al., 2013).  

Záchodky

Kočky jsou přirozeně čistotné a rychle se naučí používat záchodky. Záchodky by se neměly umisťovat blízko misek na vodu nebo krmení. Je vhodné je rozmístit po celé domácnosti, v patrových bytech nebo domech pak ve více než na jednom podlaží. Místo by mělo být z hlediska kočky bezpečné, aby se při vykonávání potřeby necítila zranitelně. Doporučuje se, aby záchodky byly 1,5x větší, než je délka kočky.  Podestýlka by měla tvořit vrstvu minimálně 3 cm, aby kočka mohla pohodlně vykonávat prvky eliminačního chování (škrábání a zahrabávání výkalů). Velký důraz je kladen na čistotu záchodků. Čištění by mělo probíhat minimálně jednou denně, ideálně po každém použití (Ellis et al., 2013).

Obrázek č. 6: Kočičí záchodek

Prostor pro kočky

Prostor pro kočky by měl být rozšířen i o vertikální rozměr, neboť přirozené chování koček zahrnuje šplhání a skákání. Kočky se ve vyšších polohách cítí pohodlně a bezpečně. Doporučuje se tak doplnění prostoru o lana, šplhadla, rampy nebo poličky. S ohledem na fyziologické potřeby koček je nutné doplnit i škrabadla (horizontální i vertikální). V domácnosti s více kočkami může být jedinec součástí skupiny nebo solitérem. V jedné domácnosti může žít několik sociálních skupin. Mezi kočkami může docházet ke konfliktům, které mohou být zjevné nebo skryté. Zjevné konflikty jsou charakterizovány vzájemným pronásledováním, syčením nebo ježením srsti. Skryté konflikty však mohou být snadno přehlédnuty. Postižené kočky se mohou stranit od ostatních nebo snižují svou aktivitu. Takové kočky tráví většinu času mimo společnost, na místech, která ostatní kočky nevyužívají. Členy domácnosti kontaktují pouze tehdy, pokud není přítomná asertivní kočka. U ohrožených koček se častěji rozvíjí eliminační problémy. Běžnou příčinou konfliktu u indoor koček je soupeření o základní zdroje (prostor, krmivo, voda, záchodky, odpočívadla apod.).  Každá sociální skupina tak musí mít svůj prostor, který se nebude překrývat s prostorem jiné skupiny. Zdroje pro uspokojení základních potřeb musí být dostačující pro všechny kočky (Ellis et al., 2013).

Obrázek č. 7: Prostor pro kočky

3. pilíř: Umožnění hry a podpora predátorského chování

Kočka je lovec a tak je třetím pilířem umožnění hry a podpoření predátorského chování. Jednou z možností je podávání krmiva tak, aby se kočka musela chovat jako lovec. Je možné schovávat krmivo na různých místech v prostoru. Dají se používat i speciální nádobky s krmivem, kdy kočka musí přijít na způsob, jak potravu získat. Hra slouží ke zvýšení pohybové aktivity a jako náhrada loveckého chování. V domácnostech s více kočkami je vhodné hračky oddělovat, aby nedocházelo mezi kočkami k soutěžení nebo konfliktům (Ellis et al., 2013).

Obrázek č. 8: Hra

4. pilíř: Interakce s majitelem

Kočky jsou společenská zvířata a pravidelná pozitivní interakce s lidmi je pro ně přínosem. Potřeba kontaktu je individuální. Mnoho koček preferuje vysokou frekvenci a nízkou intenzitu. Majitel by nikdy neměl kočku do kontaktu s ním nutit. Kočka si sama určí míru interakce a člověk se musí přizpůsobit. V domácnostech s více kočkami je nutné věnovat se každé kočce individuálně (Ellis et al., 2013).

Obrázek č. 9: Interakce s člověkem

Základem dobrého vztahu s člověkem je socializace, která by měla být zahájena mezi 2. a 7. týdnem věku kotěte. Socializace koťat je ukončena až v 3. měsíci věku a do této doby by koťata měla být ponechána u matky. Negativní zkušenost může vést k dlouhodobému strachu. Koťata obvykle vyžadují větší míru interakce, po dosažení sociální zralosti (věk 2 – 3 roky) se frekvence kontaktu většinou snižuje (Rochlitz 2007).

Obrázek č. 10: Socializace koťata

5. pilíř: Respektování vnímání pachů

Kočky využívají čichové a chemické informace. Je vhodné vyhnout se používání výrazně aromatických látek (např. čistidla, detergenty, parfemovaná podestýlka), které by kočce mohly vadit (Ellis et al., 2013).