Zoologický vědní obor studující chování zvířat (řecké ethos = zvyk, obyčej) se nazývá etologie. Zabývá se studiem chování živočichů, jeho vrozených a naučených složek ontogenetického (vývoj jedince) i fylogenetického (vývoj druhu) vývoje jednotlivých vzorců chování. Tyto vzorce chování mají význam pro přežívání druhu jako takového. Chování můžeme rozdělit na vrozené a získané. Vrozené chování se projevuje ihned po narození a je řízeno instinktem (např. stěhování ptáků, reflexy). Získané chování se objevuje až během života jedince a je řízeno učením a zkušenostmi (např. zlepšení techniky lovu). Chování můžeme dělit i z jiných hledisek, například na chování obranné (útěk, obrana), chování rozmnožovací (námluvy, zásnubní lety) a chování komfortní (hygiena, koupání).

První zmínky o zaznamenání etologie v historii můžeme nalézt už v Herodotových spisech i u Aristotela (záznam včelího tance). Studiem chování zvířat žijících v zajetí se zabýval anglický fyziolog a lékař William Harvey, který popsal chování zvířat žijících v zajetí. Dalšími průkopníky etologie byli Johan Pernauer z Rosenau a Condillac (oba se zabývali ptactvem), Erasmus Darwin, Jean-Baptiste Lamarck, George Cuvier a Saint-Hilaire. Velkou pozornost etologii věnovali oba tvůrci evoluční teorie, Charles Darwin a Alfred Russel Wallace.

Studium etologie má své uplatnění v psychosomatické medicíně (psyché = duše + soma = tělo). Bylo zjištěno, že některé psychologické faktory mohou být příčinou somatických onemocnění. Existuje vztah mezi tělesným stavem a psychickými a emocionálními složkami jedince. Hovoříme o multifaktorialitě a multikauzalitě. Zhruba posledních 25 let se toto téma studuje jak v humánní, tak veterinární medicíně.

Jako poruchu chování nazýváme stav, kdy se zvíře chová odlišně než je běžné pro jedince daného věku, pohlaví nebo druhu. Může jít o chování přirozené, ale za daných okolností netypické nebo nežádoucí. Poruchy chování jsou velmi často spojeny s genetickou predispozicí.

Příkladem takového přirozeného chování je například situace, kdy dospělý nebo dospívající nekastrovaný kocour značkuje své teritorium (byt) močí nebo zanechává hluboké vrypy na nábytku, kočka kompletně vyloví akvárium nebo uloví andulku či křečka z klece. Za nepřirozené chování ale považujeme, pokud například pes požírá nestravitelné předměty, kůň chodí v boxu na stále stejném místě nebo tele roluje svůj vlastní jazyk.