VČELY
Hospodářské
využití včel je podmíněno
tím jaké zdroje potravy si včely
vybírají a do jaké formy je
následně
zapracovávají.
Včely
ke své existenci potřebují vodu, bílkoviny, cukry, tuky,
minerály,
vitamíny a další látky.
VODA
je základní stavebním prvkem
každého organismu.
Tvoří 70 – 80 hmotnosti těla včely. Je
prostředím pro chemické reakce,
Představuje zdroj iontů. Z hlediska mikroklimatu umožňuje
včelám nakládání
s vodou upravovat v hnízdě vlhkost,
teplotu. Vodu přinášejí do
hnízda
létavky z vodních ploch nebo kapek
z rostlin ve formě gutační vody.
Pokud si mohou vybrat, sbírají raději vodu
znečištěnou, která je pro ně
významnějším
zdrojem minerálních látek.
Vodu
získávají také
z nektaru a medovice, které
musí odpařit na optimální procento
vlhkosti, aby mohl vzniknout med.
V době hojné snůšky takto
získaná voda většinou pokryje potřeby
včelstva.
Metabolická
voda je produktem metabolismu včel a
sráží se na stěnách a stropech
hnízda. Její využití je u včel zdrojem
diskuzí,
protože neobsahuje minerální látky.
Dá se předpokládat, že ji
využívají pouze
nouzově.
Spotřeba
vody ve včelstvu je kolem 20 – 40 litrů
vody ročně. Její potřeba kolísá
v závislosti na podnebí,
počasí a dalších
faktorech. Včely vodu neskladují a musí ji
sbírat dle aktuální potřeby.
Zásobárnu vody tvoří
samotné sběračky, které včelám
v úlu vodu nabízejí,
tak aby žádná včela ve společenství
nežíznila.
SACHARIDY
získávají včely z nektaru a
medovice. Tvoří
tvz. sladinu, ve které jsou obsaženy pro včely
nejvýznamnější cukry:
glukóza a
fruktóza v různém poměru. Sladinu
včely přímo spotřebovávají, ale
většinu přeměňují na
sekundární zdroj cukrů –
med. V medu jsou zapracovány i
další látky-
především
z výměšků žláz.
Sacharidy
jsou pro včely zdrojem energie, kterou
potřebují pro svou intenzivní práci,
pro pohyb, regulaci teploty v úle,
ale také pro metabolické pochody v těle.
Některé sacharidy jsou pro včely
toxické nebo nestravitelné.
Toxickým
cukrem je pro včely manóza, což je epimer
glukózy. Vyšší hladiny
manózy se
objevují při suchu nebo na začátku a konci
kvetení. Včely to dobře vědí, a tak
sbírají nektar až v plném
květu. Čmeláci bývají postiženi
více, protože sbírají
nektar na začátku i na konci kvetení.
Manózu ve větší míře
obsahují i některé
druhy líp. Toxické jsou i
další cukry jako je galaktóza nebo
laktóza.
Z vyšších
cukrů je významná sacharóza
(řepný
cukr), což je disacharid vzniklý spojením
glukózy a fruktózy glykosidovou
vazbou. V různém
poměru se nachází
v nektaru, v malém množství i
v medovici a v medu. Štěpením
vzniká invert, což je směs glukózy a
fruktózy. Proto je sacharóza vhodným
krmivem
při odebrání medných zásob
včelám. Významným disacharidem je i
trehalóza, která
vzniká spojením 2 molekul glukóz a je
transportní formou glukózy
v hemolymfě včel. Problematickým sacharidem je
melecitóza, která vzniká
připojením glukózy
k sacharóze. Jedná se o trisacharid.
Proces připojení
probíhá u producentů medovice, kteří
tímto způsobem získávají
vodu, protože
připojením glukózy a vytvořením
glykosidové vazby se jedna molekula vody
uvolní. Melocitóza je pro včely
obtížně stravitelná a rychle
v plástech
krystalizuje, což způsobuje tvorbu cementového medu.
Zásobním polysacharidem
v těle je glykogen. Celulóza a škrob z
rostlin jsou pro včely
nestravitelné.
Spotřeba medu včelstvem je ročně kolem 50 – 90 kg.
Obr. 1: Rámkové a stropní krmítko pro krmení včel cukerným roztokem
BÍLKOVINY
Jejich
funkce je regulační, metabolická,
enzymatická
a strukturální. Velký
význam má především pro
včelí plod, ale také pro dělnice-
kojičky, které tvoří mateří
kašičku a také pro matku- kladení
vajíček.
Bílkoviny se skládají
z aminokyselin, které dělíme na
esenciální a
neesenciální. Esenciální
musí včela přijímat v potravě.
Z aminokyselin,
které získá včela
štěpením v žaludku si pak včela
tvoří své vlastní
bílkoviny. Výjimkou je matka, která
přijímá bílkoviny již
hotové, a to od
dělnic- tzv. vitellogeniny, které už dále
neštěpí a nemusí je znovu
syntetizovat.
Hlavním
zdrojem bílkovin pro včely je pyl, který
nosí včely do hnízda
v rouskách na zadním páru
končetin. Rouskový pyl
částečně využívají přímo.
Většinu ale přemění na
sekundární zdroj- plástový
pyl
neboli pergu. Perga vzniká fermentací
pylových zrn, jejichž obsah je pak lépe
přístupný a samotný pyl
lépe stravitelný. Odpadním produktem
včel je kyselina
močová stejně jako u ptáků nebo plazů.
Výhodou je, že na rozdíl od močoviny, je
ve formě krystalů, což umožňuje vylučování za
značné úspory vody.
Konzumace
pylu ovlivňuje i délku života včel, a to
v závislosti na množství pylu
přijatého včelou v larválním
stádiu.
Pyl má také různou kvalitu,
v závislosti na složení aminokyselin a
také
v závislosti na jeho původu.
Spotřeba
pylu včelstvem je ročně
kolem 30 – 40 kg.
TUKY
Jako
tuky označujeme estery vyšších
mastných kyselin
a nižších alkoholů- glyceroly. Estery
s vyššími alkoholy
nazýváme vosky.
Další skupinu tvoří steroidy.
Význam lipidů je pro včely jako stavební
látky a
zásobní forma energie v těle.
Zdrojem lipidů je hlavně pyl. Tuky si mohou včely vytvořit taky samy přeměnou z cukru.
Včelí
tance
Přenos
informací o zdrojích potravy
zajišťují dělnice – pátračky
sběratelkám
prostřednictvím tanců. Jedná se o
zvláštní způsob komunikace, a to
taktilní,
čichové a chuťové. Kruhový tanec
označuje zdroj, který je v blízkosti
hnízda. Informace o
vzdálenějších zdrojích
podává kývavý tanec, nebo
– li
osmičkový. Existují i tance, kterými
je informováno o potřebě zvýšit počet
přejímatelek. Jedná se o tanec
natřásavý. Dalším tancem,
který může být pro
včelaře významným indikátorem, je
tanec vibrační, který je spojen
s rojením.
Termoregulace v úlu
Ideální teplotou pro vývoj plodu je 35 stupňů.
Včelstvo se
snaží tuto teplotu v místě
plodiště udržovat. Tato teplota je také
optimální pro zpracování
vosku včelami. Včelstvo se tedy snaží tuto teplot
držet v celém hnízdu.
V období
mimo plodování, tedy v zimě
teplota včelstva klesá a včelstvo se vztahuje do
zimního chumáče. Chumáč se
začíná formovat při 14 stupních a
teplota tohoto chumáče se pohybuje kolem 15 –
29 stupňů.
Termoregulace
je v létě udržována
v celém
hnízdě na rozdíl od zimy, kdy včely
udržují teplotu pouze v chumáči. Vhodná teplota
je udržována v hnízdu
pomocí větrání a
zahřívání samotnými
včelami. Vlhkost včely regulují
na cca 75 % v plodišti a 50 % u
medných
zásob. Vlhkost se zvyšuje
dýcháním a snižuje
větráním.
Pro
stavební pud je potřeba dostatek potravy.
Stavební pud klesá i v období
rojové nálady.
Čistící pud u včel
umožňuje udržovat ve včelstvu
pořádek a zabraňovat průniku a projevu infekcí.
Jedná se o činnosti zahrnující:
úklid hnízda –
odstraňování měli, uhynulých včel,
úklid buněk, likvidace
nemocného nebo poškozeného plodu-
někdy se pojem čistící pud vztahuje pouze na
tuto činnost, používání propolisu jako
dezinfekčního a konzervačního činidla –
pokryjí jim vše, co nejsou schopny
z hnízda odstranit, opouštění
hnízda
nemocnými včelami, kálení mimo
hnízdo- nevyrovnaný průběh zimy nebo infekce je
důvodem kálení uvnitř hnízda, migrace
– rojení za účelem
opuštění starého
hnízda, které může být zdrojem
infekce.
Představuje
nejdůležitější prvek v reprodukci
včelstva. Pro rojení jsou nutné
příznivé
podmínky, které se nemusí opakovat
každý rok.
Z tohoto důvodu se některá včelstva
rojí více, jiná jsou na počet
rojů chudší. V našich
podmínkách probíhá
zpravidla v průběhu
května a června,
v době kdy je
vysoká nabídka kvalitního pylu,
silná snůška a nedostatek volného
místa, kdy
hnízdo je zaplněno množství sladiny a plodu.
Matka nemá, kde klást a zvyšuje se
počet krmiček, které nemají koho krmit-
všechen stávající plod je
již
zavíčkován, a tak se
začínají krmit navzájem. Tyto
nezaměstnané včely tvoří pak
základ roje.
Průběh
rojení
Před
samotným rojením se projevuje rojová
nálada. Matka
zaklade mateří misky, ve kterých
začíná vývoj mladých matek.
Tvoří se tzv. rojové
matečníky. V této
fázi se začíná
stávající matka připravovat na
opuštění hnízda. Omezuje se
krmení matky. Díky
tomu se omezí její činnost vaječníků,
matka zeštíhlí a je schopna letu. Po
vylíhnutí první matky
z matečníků,
ostatní matky prvně vylíhlá matka
zabije a stará matka zmobilizuje část dělnic,
které naberou do svých volátek
zásoby a opustí s nimi
hnízdo. Zásoby mají
cca na 3 dny.
Mladá
matka se připraví na snubní prolet a
poté se
stává plnohodnotnou matkou připravenou
klást. Výsledkem jsou tak dvě nová
včelstva.
První
vylétá z hnízda, tzv. prvoroj – roj
s původní
oplozenou matkou. Hnízdo obvykle
opouští v období
víčkování již prvních
rojových matečníků. Váží
obvykle 2 – 3 kg a nedoletí
příliš daleko, protože
matka není schopna dalekého letu. Po prvoroji
můžou vylétat tzv. poroje-
druhoroj, třetiroj až
v hnízdu nezbydou žádné
včely. Zde už se jedná vždy o roje
s neoplozenou matkou, která
pochází
z vylíhlých matečníků. Poroje
bývají menší a
mají nižší schopnost
přežití do další sezóny.
Roj se formuje kolem matky. Hlavním cílem roje je najít nové hnízdo. Hledání se věnují pátračky. Pokud se jim nepodaří najít vhodné útočiště, mohou začít stavět plásty i pod širým nebem.
Ve vyrojeném včelstvu zůstává část včelstva bez kladoucí matky s jednou nebo více neoplozenými matkami. Aby včely zabránily jejich vzájemnému usmrcení, probíhá zde zvláštní komunikace. Na matečnících a vylíhlých panuškách tančí včely vibrační tance. Matky vydávají také zvuky- jde o tzv. týtání- vylíhlá matka a kvákání – matka před vyběhnutím. Komunikace zabraňuje vzájemnému kontaktu matek a slouží k rozhodování, o tom zda bude probíhat další rojení. Po té, co dojde k oplození jedné z panušek, ostatní matky jsou usmrceny.
Obr. č. 2,3: Usídlení roje do úlku
CHOV
VČEL
Nejstarší dochované nálezy včelích úlů i se zbytky včel byly nalezeny v oblasti dnešního Izraele.
Kromě
medu byla ve středověku
důležitá i produkce vosku.
Obr. 4 : Vosk a med jako hlavní včelí produkty
Patronem včelařů je svatý Ambrož. Podle legendy spal Ambrož jako dítě s otevřenými ústy a včely mu snesly do úst med- symbolizuje výmluvnost.