Celosvětově bylo popsáno již minimálně 20
včelích virů, význam ale má pouze několik z nich a projevují se zpravidla
v kombinaci s jinými chorobami, které se ve včelstvu objeví.
Do 80. let jim nebyl přikládán takový
význam. Výskyt virových onemocnění je
v současnosti potvrzen po celém světě mimo
Austrálii. Pro viry je charakteristické, že se množí v plodu,
v těle dospělých včel, ale i v přenašečích, jako je Varroa destructor, který je přenáší do
hemolymfy včel.
V České republice se vyskytují především tyto viry:
-
virus chronické paralýzy
-
virus akutní paralýzy
-
virus černání matečníků
-
virus deformovaných křídel
-
virus pytlíčkového plodu
Původce:
CPBV, Cripaviridae,
Výskyt:
celosvětově
Klinické
příznaky
Nákaza
probíhá zpravidla bez příznaků –
asymptomaticky. Klinické příznaky se projevují
hromadnou paralýzou, kdy se
včely třesou, nemohou létat a lezou mimo česno.
Dalším projevem je ztráta
chloupků, kdy vizuálně zůstávají včely
tmavší a menší. Takové včely
nechtějí
strážkyně česna vpouštět do úlů. Za několik dnů se
i u nich objevuje třes,
bezletnost a nakonec hynou.
Výskyt se dává do souvislosti i
s přítomností varroózy.
Původce: ABPV, Dicistroviridae a další viry
Výskyt:
celosvětově, běžný v Evropě a Jižní Americe
Vyskytuje se i ve včelstvech, které nemají žádné příznaky
onemocnění.
Klinické příznaky
Bez typických příznaků. Úhyny bývají na konci zimy a začátku
jara.
Vnímavost
je zvýšená u včelstev napadených roztočem Varroa destructor, který se uplatňuje v šíření choroby. Důležitou úlohu může hrát i roztočík včelí Acarapis woodi.
Původce: BQCV, Dicistroviridae
Výskyt: běžný
v Evropě, v Austrálii, v Africe a v Asii
Klinické příznaky
projevuje se černáním matečníků a úhynem mateřských larev, u
dospělých včel probíhá bez příznaků.
Původce: DWV, Iflaviridae
Výskyt: celosvětově
Klinické příznaky
Napadá plod a u dospělých včel se projevuje deformací křídel.
Líhnoucí se poškozené včely nemohou zastávat své funkce a včelstvo rychle
slábne. Projevuje se především ve včelstvech silně zamořených varroázou, která
způsobuje výrazné oslabení imunity.
-
virová
nákaza včelího plodu
Původce: SBV, Sackbrood virus, dříve Morator
aetatulae
Výskyt:
celosvětově i v ČR někdy společně s hnilobou plodu nebo se zvápenatěním
plodu
Šíření nákazy
Přenašečem může být roztoč Varroa destructor, infikované
včely nebo kontaminované zásoby. Přenos je možný i z matky na vajíčka –
tedy transovariálně. Larvy se mohou nakazit do věku 4 dnů.
Klinické příznaky
U dospělých včel nejsou patrné zjevné příznaky.
V důsledku pozměněného metabolismu bílkovin, ale mají kratší život.
U larev se projevuje po
zavíčkování, kdy larva hyne před
zakuklením. Poslední larvální pokožka se
oddělí od nové pokožky, ale nesvlékne
se. Mezi starou a novou pokožkou se hromadí tekutina a larva
vypadá jako váček
naplněný tekutinou. Nakonec larva vysychá
v černohnědý příškvar, který se
dá snadno vyjmout. Vysychající mrtvé tělo
má tvar gondoly – hlavová a zadečková
část je zvednutá.
Diagnostika
Stanoví se na základě
posouzení epizootologické situace,
klinických příznaků a zejména typických
patologických změn (váček naplněný tekutinou,
příškvary tvaru gondoly nebo čínského
střevíce). Možná je i sérologická
diagnostika. Ta však vyžaduje speciální
antisérum a většinou se neprovádí.
Možná je i identifikace viru pomocí PCR.
Diferenciální diagnóza
Bakteriální choroby včelího plodu, zejména mor včelího plodu.
I u této choroby hynou larvy většinou po zavíčkování. V případě
sebemenšího podezření je třeba postupovat jako při diagnostice moru včelího
plodu (viz kapitola 4.1.2.2.).
Terapie
Léčba se neprovádí. Onemocnění obvykle mizí spontánně samo.
Při výraznějších projevech je nutná výměna matky.
Prevence
Dodržování zásad chovu, chov silných včelstev,
zajištění kvalitní pastvy.
Opatření
Odstranění napadených
plástů, mechanická očista, spálení
uhynulých včel. Při silnějším napadení
můžeme včelstvo přeložit do čistého úlu
a posílit zavíčkovaným plodem z jiného
včelstva. Provede se výměna
matky. Původní úl a rámky dezinfikujeme
horkým 5% roztokem hydroxidu sodného
nebo draselného. Plásty rozvaříme a vosk můžeme
použít pro domácí výrobu mezistěn.
Vytočený med zředíme vodou a převaříme po dobu 15
minut. Pak jej můžeme použít
ke krmení včel. Utracení včelstva by připadalo
v úvahu jen při silném
napadení a oslabení.
Přesné stanovení diagnózy je obtížné. Při diagnostice viróz
včel se vychází z anamnestických údajů, klinických příznaků onemocnění a
patologických změn na včelách, případně včelím plodu. Laboratorní diagnostika
využívá např. elektronové mikroskopie. Použití sérologických metod
(imunodifúze, ELISA) vyžaduje přípravu specifických protilátek. V poslední
době byly pro diagnostiku některých viróz použity molekulární metody (RT-PCR).
Vzhledem k tomu, že patogenní působení virů je často
vázáno na další patogenní organismy (bakterie, Nosema apis, Nosema ceranae,
Malpighamoeba mellificae, Acarapis woodi, Varroa destructor),
je třeba se zaměřit i na diagnostiku těchto chorob. U některých viróz, např. u
chronické paralýzy včel je třeba odlišit otravy včel.
Terapie viróz se neprovádí.
Dodržování zásad chovu, chov silných včelstev, zajištění
kvalitní pastvy a především terapie a prevence těch chorob včel, které
podmiňují patogenní uplatnění virů.
Mrtvolky včel se sesbírají a spálí. Včelstvo je možné přeložit do čistého úlu. Starý úl a rámky dezinfikujeme. Oslabené včelstvo je možné posílit plodem z jiných včelstev. Utracení včelstva by připadalo v úvahu jen při silném napadení a oslabení. V žádném případě se nedoporučuje spojování virózami oslabených včelstev se silnějšími.