SKOT

SKOT

Nemoci respiračního aparátu

RESPIRAČNÍ SYNDROM U TELAT

Jedná se o multifaktoriální onemocnění dýchacího aparátu telat a mladého skotu. Respirační syndrom představuje u telat jedno z nejčastějších onemocnění, které má vysokou morbiditu, mortalita bývá nízká. Respirační syndrom u telat je ekonomicky závažným onemocněním, které vede ke sníženým přírůstkům, zvýšeným nákladům na terapii i prevenci. Neléčené respirační příznaky u telete přecházejí do chronicity, což se projevuje neprospíváním a poruchami reprodukce u jalovic. Respirační syndrom vede u telat a mladých kategorií skotu k vyhublosti, což je důvodem k jejich brakaci z chovu.

Predispozice

S komplexem hromadných zánětlivých onemocnění horních a dolních cest dýchacích se setkáváme především u telat, protože mají méně rozvinuté plíce a rychlejší a hlubší dýchání ve srovnání s dospělými kategoriemi skotu. K rozvoji onemocnění dochází u telat nejčastěji ve věku 2-4 měsíců, kdy jsou přemisťovány z individuálních ustájení do skupinového ustájení v rámci výkrmu nebo odchovu jalovic. K rozvoji onemocnění může docházet i dříve u oslabených telat v nevhodných zoohygienických podmínkách a při vysokém infekčním tlaku prostředí.

Výskyt onemocnění

K výraznému vzplanutí respiračního syndromu došlo v období zahájení provozu velkokapacitních teletníků, kdy byla telata odchována společně v uzavřených budovách. Vysoký infekční tlak a vysoká koncentrace stájových plynů riziko respiračních onemocnění značně zvyšovalo.

V současné době k rozvoji u nejmladších věkových kategorií nedochází zejména díky vzdušnému odchovu telat v individuálních venkovních boudách. Samostatný odchov telat na čerstvém vzduchu snižuje infekční tlak, kterému by jinak telata byla v uzavřených budovách vystavena, ale také stimuluje rozvoj imunity a odolnosti vůči infekčním agens.

K rozvoji respiračních příznaků dochází u oslabených telat v současné době většinou po přesunu do společného ustájení – ve věku 2-4 měsíců.

Příčiny onemocnění

Respirační syndrom u telat je dán komplexem infekčních i neinfekční etiologie. Výskyt respiračních onemocnění je dán přítomností infekčních agens, imunitou telete a faktory prostředí.

- primární a sekundární patogeny

- nepříznivé spolupůsobení negativních faktorů prostředí

- snížená obranyschopnost telat

Viry

• Virus parainfluenzy 3, čeleď: Paramyxoviridae, rod: Paramyxovirus

V zevním prostředí není příliš odolný. Teplo a světlo jej brzy inaktivuje, což je jedním z důvodů sezónního výskytu tohoto onemocnění – zejména podzim a jaro. K přenosu dochází kapénkovou infekcí. Infekce pouze tímto virem způsobuje mírné onemocnění s přechodnou teplotou, výtokem z nosu (zánět nosní sliznice) a vylučováním viru. Závažnější průběh bývá při výskytu sekundární bakteriální infekce – Pasteurella multocida, kdy se rozvíjí těžké bronchopneumonie. Sekundární infekci mohou způsobovat i další bakterie – např. Mykoplasmata.

• Herpesvirus bovis-1, čeleď: Herpesviridae

Způsobuje celosvětově rozšířené vysoce kontagiózní onemocnění, které je známé především pod názvem IBR – infekční bovinní rhinotracheitida.

Virus je ve vnějším prostředí poměrně odolný. Pro původce IBR je charakteristický přechod aktivní infekce do stavu latence, které může trvat neomezeně dlouhou dobu.

Citlivost

Vysoce citlivá vůči IBR jsou zejména telata do 10 dní věku, která nejsou chráněna protilátkami z mleziva a setkají se s infekcí. Příznaky jsou závažnější u telat a mladých kategorií, kde probíhající onemocnění přechází do chronicity a uplatňují se pak na celkovém projevu i dalších bakteriální infekce. Kmeny viru, které mají afinitu k pohlavnímu aparátu, mohou vést ke zmetání u jalovic nebo krav.

Přenos infekce

K přenosu dochází kapénkovou infekcí nebo přes spojivku. Infekce je možná také skrze semeno a to jak při koitu tak při umělé inseminaci. Přenos je možný také nepřímo kontaminovaným krmivem, podestýlkou a technologií. Nejčastějším zdrojem infekce jsou přesuny latentně infikovaných zvířat. Virus se vylučuje většinou do 10 dnů po infekci. Při infekci březích dojnic dochází k transplacentárnímu přenosu viru, tedy k infekci plodu, jejíž výsledek závisí na stadiu březosti.

Klinické příznaky

Projev onemocnění je podmíněn aktivaci viru z latentního stádia, k čemuž dochází nejčastěji při stresu, nadměrné zátěži nebo při jiné nákaze.

Klinické příznaky jsou rozmanité:

- infekční bovinní rhinotracheitida

Dochází k postižení horních cest dýchacích. Zvířata trpí kašlem, přítomné jsou výtoky z nosu, které mohou být vodnaté nebo hlenovité. Zvýšena je teplota. Objevuje se zánět spojivek. Průběh onemocnění může být mírný nebo příznaky mohou zcela chybět. Při akutním průběhu dochází k projevu celkových příznaků. Onemocnění má tendenci přecházet do chronicity, kdy se pak uplatňuje i sekundární bakteriální infekce.

- infekční pustulární vulvovaginitida a aborty

Postihuje pohlavní aparát samice, kdy dochází k zánětlivým procesům v pochvě. Přítomné jsou drobné hnisavé vředy, které praskají. Infekce dělohy může vést k abortům. Nejčastěji postihuje dojnice a dospívající jalovice.

- infekční pustulární balanopostitida a koitální exantém

U samců způsobuje zánětlivé hnisavé změny na zevních pohlavních orgánech. Samci mají velký význam pro přenos infekce. Jsou významnými bacilonosiči.

Léčba a prevence

IBR je neléčitelné onemocnění, proti kterému byl v roce 2006 zahájen Národní ozdravovací program, kdy byla využívána metoda eliminace s vakcinací. V rámci ozdravování se využívala markerová vakcína, která umožňuje odlišit postvakcinační a postinfekční protilátky. Po vakcinaci tedy bylo možné odlišit, která zvířata získala protilátky přirozenou infekcí a která naopak v rámci ozdravování vakcínou. Zvířata sérologicky pozitivní na přirozený virus byla z chovu vyřazována. Od roku 2017 byl tento program ukončen a ve zbývajících neozdravených chovech byla nařízena mimořádná veterinární opatření, kdy bylo chovatelům nařízeno, aby již nepřipouštěli zvířata pozitivní a takováto zvířata postupně z chovu vyřadili. Koncem roku 2018 by už v České republice neměly být přítomny žádná pozitivní zvířata. Po vyřazení posledního pozitivního kusu může ČR požádat o status země prosté IBR.

- Bovinní respirační syncitiální virus

Původce: RNA virus z čeledi Paramyxoviridae, rod Pneumovirus.

Jedná se o jedno z nejzávažnějších respiračních onemocnění v rámci respiračního syndromu.

Citlivost

Vůči onemocnění jsou citlivé telata i dospělý skot, a to v období od podzimu do jara.

Přenos infekce

K přenosu dochází kapénkovou infekcí.

Patogeneze

Tento virus se pomnožuje v nosní sliznici, v průdušnici a v plicích. Vyvolává typický cytopatický efekt – tvorbu syncytií, což jsou mnohojaderné buňky, které vznikají fúzí buněk.

. Pokládá se za jeden z nejdůležitějších virů při vzniku respiračního syndromu, ve spoluúčasti s bakteriální flórou vytvářejí v plicích těžké zánětlivé změny. Dochází k těžkému poškození plicní tkáně, kdy silný kašel vede až k praskání a rozedmě plic.

Klinické příznaky

Onemocnění se projevuje silnými respiračními příznaky. Objevuje se výtok z nosu, vysoká teplota 41-42°C, zvířata jsou apatická a slabá. Trpí těžkým kašlem, který vede až k rozedmě plic. Vlivem závažných dechových potíží může dojít až k úhynu.

Léčba

Na terapii většinou nezbývá čas. Léčba není účinná, nástup onemocnění je rychlý.

Prevence

V rámci prevence existuje vakcíny, které obsahují trojkombinaci proti Bovinnímu respiračnímu syncitiálnímu viru, Parainfluenze-3 a bakterii Mannhemia haemolytica.

- Adenoviry

Původce: čeleď: Adenoviridae, rod: Atadenovirus, DNA virus

Samotná infekce adenoviry nemusí vést k projevu onemocnění. Mohou ale způsobovat respirační příznaky, záněty spojivky a společně s bakteriálními infekcemi pneumonie nebo průjmová onemocnění.

- Rhinoviry

Původce: čeleď: Picornaviridae, rod: Rhinovirus, RNA virus

Rhinoviry jsou původcem mírných onemocnění horních cest dýchacích u telat. Jsou ale významným predispozičním faktorem pro uplatnění sekundárních bakteriálních infekcí.

- Virus bovinní virové diarrhoey – BVD – slizniční choroba

Původce: virus z čeledi Flaviviridae, rod Pestivirus, RNA virus

Nejedná se o typické respirační onemocnění, má však afinitu ke všem sliznicím a vlivem imunosupresivního účinku je významným faktorem pro rozvoj respiračního syndromu.

Ve formě bovinní diarrhoey způsobuje těžké průjmy u telat a u březích zvířat vede k potratům.

Bakterie

U všech virových infekcí může dojít k rozvoji sekundární bakteriální infekce, která vede k závažnějším projevům respiračního syndromu.

Původce	Taxonomické zařazení
Mannheimia haemolytica	čeleď: Pasteurellaceae, rod: Mannheimia
Pasteurella multocida	čeleď: Brucellaceae, rod: Pasteurella
Trueperella pyogenes	čeleď: Actinomycetaceae, rod: Trueperella
Staphylococcus aureus	čeleď: Staphylococcaceae, rod: Staphylococcus
Mycoplasma bovis a bovirhinis	čeleď: Mycoplasmataceae, rod: Mycoplasma
Klebsiella pneumonia	čeleď: Enterobacteriaceae, rod: Klebsiella

Bakterie se uplatňují většinoujako sekundární infekce. Primární bakteriální infekce respiračního traktu se u nás vyskytují jen ojediněle a bývají vyvolány nejčastěji bakterií Pasteurella multocida. Pasteurelly se vyskytují i u zdravých telat na mandlích. Při oslabení organismu stresem, podvýživou, špatnou zoohygienou nabývají na virulenci a mohou vyvolat typické respirační onemocnění.

Diagnostika respiračního syndromu

Zjistit původce je možné pouze jeho izolací. Jako substráty pro vyšetření se odebírají: výtěr z dutiny nosní, sputum, tracheální laváž na virologické a bakteriologické vyšetření, bioptát nosní sliznice pro diagnostiku virů např. BVD-VD, krev, sérum na serologické vyšetření IBR, BVD-VD a jiných virových infekcí, trus se odebírá na bakteriologické a larvoskopické vyšetření. Pomoci může také ultrasonografické vyšetření, hlavně při zjišťování rozsahu patologických změn (hepatizace), hnisavé sekrece a abscedace.

V rámci diagnostiky má význam posoudit také chovatelské podmínky a úroveň zoohygieny prostředí.

Terapie respiračního syndromu

V rámci léčby se využívají mukolytika pro odstraňování hlenu z respiračního traktu, k usnadněnému vykašlávání se aplikují expektorancia.

Zúžené dýchací cesty se uvolňují prostřednictvím bronchodilatancií. Dále se využívají nesteroidní antiflogistika a při bakteriální infekci se podávají antibiotika dle citlivosti. Širokospektrální antibiotika by měly být použita, pokud není možné zjistit specifického původce a v případě jejich použití je třeba dokončit terapii v celém rozsahu.

Pro úspěšnou léčbu tohoto syndromu je mimořádně důležité včasné podchycení prvních klinických příznaků a stanovení původce.

Prevence respiračního syndromu

- optimalizace podmínek, snížení infekčního tlaku, neoslabovat obranyschopnost telat, vakcinace

V rámci prevence je důležité zajistit telatům odpovídající zoohygienické podmínky, které zahrnují vhodné mikroklima a čistotu prostředí. Úroveň mikroklimatu je pro telata nejoptimálnější při venkovním ustájení, které v rámci individuálního odchovu telat v současné době převažuje. V kotci je nutné zajistit čistou podestýlku, která nesmí být vlhká. Ustájení musí poskytovat teleti ochranu před průvanem a prochladnutím. Samotné ustájení musí být čistitelné. Problematické jsou starší konstrukce, které nelze účinně dezinfikovat. Nové plastové konstrukce boudičky jsou na údržbu vhodnější. V horkých letních měsících se však mohou přehřívat. Důležité je tak i vhodné umístění boudiček v areálu chovu.

K prevenci rozvoje respiračního syndromu u telat má také význam vakcinace krav nebo samotných telat proti některým infekcím respiračního syndromu – vakcíny RSV, PI-3, BVD-MD.