SKOT

SKOT

Nemoci trávicího aparátu

AKUTNÍ BACHOROVÁ ACIDÓZA
CHRONICKÁ ACIDÓZA BACHOROVÉHO OBSAHU
ALKALÓZA BACHOROVÉHO OBSAHU
HNILOBA BACHOROVÉHO OBSAHU
TYMPANIE
- Jednoduchá (plynová tympanie)
- Pěnová tympanie
DISLOKACE SLEZU
PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ U DOSPĚLÝCH ZVÍŘAT
- Kampylobakterióza skotu
- Paratuberkulóza skotu
PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ U TELAT
- Neinfekční
- Infekční

AKUTNÍ BACHOROVÁ ACIDÓZA

Představuje velmi vážné onemocnění přežvýkavců, při kterém dochází k výraznému poklesu pH v bachoru a k poruše trávení. Bachorová acidóza může vést ke smrti zvířete během 1-2 dnů. V moderních velkochovech se nejedná o častou dysfunkci předžaludků. U malých přežvýkavců je toto akutní onemocnění běžné a je způsobené především chybami ve výživě. Vyšší riziko představuje u koz, které jsou oproti skotu schopny si lépe vybírat chutnější složky krmiva i z TMR. Menší objem bachoru vede k rychlejšímu poklesu pH vlivem nadbytku sacharidů.

Příčiny

Onemocnění vzniká při náhlém příjmu velkého množství lehce rozložitelných sacharidů. Jedná se většinou o melasu, cukrovou řepu či obilné šroty. Tato krmiva představují riziko především pro zvířata, která nejsou adaptována na vysoký příjem energetického krmiva. Náhlá změna krmné dávky může být rovněž příčinou poruchy trávení a rozvoje akutní bachorové acidózy. Problematická může být technologická chyba, kdy dojde k nedokonalému zamíchání kompletní směsné krmné dávky. Predispozice je také u výkrmových býků, kteří dostávají adlibitní příjem jádra.

Nebezpečnou dávku může u neadaptovaných zvířat představovat již 10 kg jadrného krmiva.

Skot zvyklý na příjem jádra může přijmout i 20 kg, kdy dojde pouze k narušení trávení, které se dá zvládnout nálevy. U ovcí může smrtelnou dávku představovat již 80 g jádra na 1 kg živé hmotnosti.

Patogeneze

Nadměrný příjem lehce stravitelných sacharidů v bachoru způsobí výrazné pomnožení grampozitivních bakterií (streptokoky a laktobacily). Tyto bakterie produkují těkavé mastné kyseliny a také kyselinu mléčnou. Rostoucí koncentrace kyseliny mléčné v bachoru vede k poklesu pH, což se projevuje poruchou trávení vlákniny a také úplným zastavením tvorby těkavých mastných kyselin. Při poklesu pH až na 3,8 dochází k vymizení nálevníků i grampozitivních bakterií. Kyselina mléčná se rovněž vstřebává do krve a může vést ke vzniku metabolické acidózy.

Klinické příznaky

Klinický průběh onemocnění se rozvíjí během 12-24 hodin.

Lehčí formy jsou spojeny s nechutenstvím, průjmem a poklesem mléčné užitkovosti. Zvířata bývají žíznivá. Bachor reaguje na výrazné okyselení poklesem bachorové motility. Ustávají bachorové rotace, což vede i k omezenému přežvykování a snížené tvorbě slin. Sliny jsou významným pufrem a jejich nedostatek ještě rozvrácení homeostázy v bachoru prohlubuje. Vysoká koncentrace kyseliny mléčné způsobuje dráždění sliznic, což vede k zánětlivým změnám. Zvířata mají průjem šedavé barvy.

Pro akutní těžkou formu je charakteristická výrazná apatie, dochází k úplné zástavě mléčné produkce, zvířata jsou neklidná a trpí průjmy, které mohou vést až k těžké dehydrataci. Objevují se kolikové bolesti a skřípaní zubů. Změněný bývá trias, kdy je zvýšená tepová frekvence i tělesná teplota (až o 1°C). U zvířat se objevuje polypnoe (až dvojnásobný počet dechů). Bachor je při poslechu naplněný tekutinou a jsou slyšitelné šplouchavé zvuky. Výsledkem těžké bachorové acidózy je úplné zastavení bachorové motoriky (paréza bachoru).

Uvolňováním histaminu a dalších toxických produktů se rozvíjí i zánětlivé procesy mimo gastrointestinální trakt. Dochází k rozvoji laminitidy Zánětlivé a degenerativní změny se vyvíjí také v ledvinách, v játrech, v srdci nebo v mozku. Výsledkem celkového postižení je svalový třes, nekoordinovaná chůze a ulehnutí. Bez poskytnutí péče zvířata hynou na celkové vyčerpání.

Diagnostika

Při diagnostice vycházíme z klinického vyšetření a také z anamnézy. V rámci anamnézy si všímáme změn v krmné dávce a jejího složení. Pro průkaz má význam vyšetření bachorové tekutiny, která bývá změněná. Bachorová tekutina má kyselý zápach a je mléčné šedé barvy. Fyziologické pH bachorové tekutiny je 6,2-6,8. Při acidóze dochází k poklesu pH: 3,8 – 5. Při vyšetření rovněž nejsou přítomni nálevníci. V souvislosti s narušeným metabolismem má význam provést také vyšetření moči a krve, kde je také patrný pokles pH.

Terapie

V rámci léčby je nutné stabilizovat prostředí bachoru a tím i celé vnitřní prostředí organismu. Je nutné zabránit další tvorbě kyseliny mléčné. Organismu je potřeba dodat ztracené elektrolyty a tekutiny. Pro správnou funkci předžaludků a pro trávení je potřeba obnovit fermentační procesy v bachoru.

Při lehké formě onemocnění je vhodné změnit krmnou dávku, kdy zvířata krmíme pouze senem, energetické krmivo zcela z dávky vyloučíme. Pro stabilizaci bachorového prostředí se zvířatům aplikuje intraruminálně roztok hydrogenuhličitanu sodného – jedlá soda. K dispozici je také spoustu komerčních přípravků, které lze využít pro úpravu poměrů v bachoru. Pro obnovení chybějící mikroflóry je více než vhodné podat bachorovou tekutinu zdravého zvířete. Nálevy se zvířatům podávají několikrát denně.

V případě, že aplikujeme preventivně do bachoru antibiotika, nálev bachorové tekutiny zdravé krávy se podává až po ukončení léčby antibiotiky.

Při těžké formě bachorové acidózy je potřeba řešit rovněž metabolickou acidózu. Nutná je stabilizace zvířete. Celkový zdravotní stav lze upravit podáním kofeinu, který stabilizuje srdeční činnost. Hydrogenuhličitan sodný se aplikuje parenterálně pro jeho vyšší účinnost, a to pomalou intravenózní infuzí. Infuze napomáhá také korekci dehydratace a doplňuje další chybějící ionty.

Pro úpravu bachorového prostředí je vhodné provést celkový výplach bachoru teplou vodou, a to opakovaně. Bachorovou mikroflóru obnovujeme podáním bachorové tekutiny zdravého zvířete. Podpůrná terapie spočívá v celkové aplikaci antibiotik - penicilin (k zabránění bakteriémie, kvůli narušení bachorové sliznice) a v ochranné léčbě jater. Pro ochranu jater se aplikuje intravenózně roztok 40% glukózy, aminokyseliny a vitamíny skupiny B.

Léčba bachorové acidózy je finančně i časově náročná. Prognóza se zhoršuje s intenzitou klinických příznaků. Při tepové frekvenci vyšší než 100 je velmi špatná. Úmrtnost je u neléčených zvířat až 90 %, u léčených kolem 40 %.

Prevence:

Prevence spočívá ve vyvážené krmné dávce, kdy přechod ke krmivům s vysokým obsahem sacharidů by měl být vždy pozvolný (10-14 dní). Preventivně je vhodné přidávat do krmiva malé množství jedlé sody a nepřekračovat jednorázovou dávku jadrných krmiv (ne více než 3 kg). Nutné je také zabránit nárazovému nekontrolovanému příjmu šrotů, pečiva, ovoce apod. Vhodným nástrojem k eliminaci dysfunkcí předžaludku je příprava kompletní směsné krmné dávky.

CHRONICKÁ ACIDÓZA BACHOROVÉHO OBSAHU

Je rovněž označována jako subklinická acidóza (SARA). Oproti akutní bachorové acidóze, se jedná o latentní stádium, při kterém dochází k dlouhodobému narušení bachorové fermentace.

Projevuje se mírný dlouhodobým nebo opakujícím se poklesem pH bachoru na úrovni 5,2 –5,8.

Toto metabolické onemocnění představuje nejčastější poruchu fermentace u dojnic, která vede k riziku rozvoje jiných onemocnění.

Výskyt

SARA představuje významné produkční onemocnění dojnic a výkrmových býků.

U dojnic se objevuje zejména v období rozdojování a ve vrcholu laktace.

Příčiny

Chronická bachorová acidóza se rozvíjí při dlouhodobém zkrmování špatně sestavené krmné dávky. Nevyhovující je krmná dávka s vyšším obsahem energie a současně s nedostatkem strukturální vlákniny. Příčinou je také nedostatečná fyzikální struktura krmné dávky. Obecně se uvádí, že by krmivo mělo mít strukturu minimálně 2 cm, aby docházelo dostatečně ke stimulaci bachorových papil a k bachorové motilitě. Takovou vlákninu označujeme jako efektivní. Spouštěčem může být také nepravidelný přísun krmné dávky.

Patogeneze

Nedostatečný přísun strukturální vlákniny vede k omezenému přežvykování, což se projeví poklesem produkce slin. Vyšší obsah sacharidů vede v bachoru k produkci kyseliny mléčné, která snižuje pH bachorové tekutiny. Nedostatek vlákniny se projeví na změnách v produkci těkavých mastných kyselin.

Fyziologicky se v bachoru z těkavých mastných kyselin tvoří převážně kyselina octová: 55 - 75 %, kyselina propionová: 15 - 25 % a kyselina máselná: 10 - 17 %.

Při subklinické bachorové acidóze se zvyšuje produkce kyseliny máselné a propionové. Snižuje se naopak tvorba kyseliny octové. Poměr těkavých mastných kyselin se vyrovnává. Kyselina octová je nezbytná pro tvorbu mléčného tuku. U dojnic tak dochází k tzv. syndromu nízké tučnosti mléka.

Naproti tomu propionát je prekurzorem glukózy s výrazným glukoneogenetickým potenciálem. Jeho nadbytek vede ke zvýšení hladiny glukózy v krvi, což u zvířat vyplavuje inzulin, který snižuje chuť ke krmivu.

Kyselina máselná se metabolizuje v betahydroxybutyrát, což je jedna z ketolátek, které se hromadí v krvi. Ketolátky mají kyselou povahu a jejich hromadění vede k rozvoji metabolické acidózy.

Zvýšené koncentrace kyseliny mléčné a propionové vedou k narušení sliznice bachoru. Dochází k jejímu zesílení a degeneraci – hyperkeratóza sliznice bachoru.

Poškozená stěna bachoru může vést k průniku mikroorganismů, které putují zejména do jater a mohou zde tvořit abscesy.

Kyselé prostředí bachoru vede k tvorbě histaminu, který zvyšuje propustnost cév a při průniku do paznehtní škáry vede k rozvoji schvácení paznehtů – laminitida.

Klinické příznaky

Příznaky chronické acidózy jsou nevýrazné, vždy se ale objevují u všech zvířat krmených stejnou krmnou dávkou. Mezi hlavní příznaky patří hubnutí, snížený příjem krmiva a průjem. U dojnic dochází k poklesu nádoje a k syndromu nízké tučnosti mléka, který se vyznačuje sníženým obsahem tuku v mléce u klinicky zdravých dojnic během kratšího či delšího období. Pokles tučnosti může být výrazný – i pod 2 %.

Fyziologické rozmezí mléčného tuku je 3,5-4,5 g /100 g mléka.

Krávy mohou mít problém se zabřezáváním, objevují se poruchy reprodukce. Celkové onemocnění vede k rozvoji metabolické acidózy, která způsobuje imunosupresi. U postižených zvířat se objevuje kulhání a bolestivost paznehtů vlivem rozvoje laminitidy.

Diagnostika

Diagnostika spočívá v klinickém vyšetření a vychází také z anamnézy. Význam má provést vyšetření bachorové tekutiny, která je světlejší oproti normálnímu zbarvení, má mírně snížené pH 5 – 6 a je zde rovněž snížený počet nálevníků. pH nemusí být snížené po celý den. Při vyšetření moči se pH pohybuje kolem 6,5-7,5.

Důležité je také posoudit krmnou dávku. Vhodné je provést její rozbor. Zaznamenáváme také konzistenci výkalů. Nízká tučnost je zjišťována při pravidelné kontrole odebíraného mléka.

Terapie:

Léčba spočívá v úpravě krmné dávky, která musí obsahovat dostatek efektivní vlákniny.

V případě opakovaných dietetických chyb je vhodné změnit technologii krmení. Preventivně lze podávat jedlou sodu do krmiva. Postupy terapie jsou dle příznaků obdobné jako u léčby akutní bachorové acidózy.

Prevence

Rozhodujícím preventivním opatřením je vyrovnaná krmná dávka.

ALKALÓZA BACHOROVÉHO OBSAHU

Jedná se o poruchu trávení přežvýkavců, při které dochází k vzestupu pH bachoru. V současné době se jedná spíše o vzácnou dysfunkci bachorového trávení.

Příčiny

Alkalóza bachorového obsahu může být způsobena nadměrným příjmem krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek (např. močoviny, proteiny) při současném nedostatečném příjmu sacharidů. Problematický je také příliš vysoký obsah dusitanů a dusičnanů v krmné dávce, nebo pokud přidáváme do krmiva příliš velké množství alkalizujících složek.

Alkalóza může vzniknout také při hladovění, protože sliny jsou zásadité, mohou zvýšit pH v bachoru.

Zvláštním případem akutní bachorové alkalózy je otrava močovinou.

Patogeneze

Zpravidla v důsledku vysokého příjmu dusíkatých látek dochází při jejich rozkladu k produkci značného množství čpavku – NH_3.Amoniak je využíván bachorovou mikroflórou k tvorbě biomasy, ale jeho nadměrné množství vede ke zvýšenému pH, což se projeví poklesem počtu bachorových nálevníků. Devitalizace bachorové mikroflóry způsobuje útlum tvorby těkavých mastných kyselin. Zvýšené pH vede ke sníženému vstřebávání ionizovaného vápníku a hořčíku, což způsobuje pokles vápníku v krvi – hypokalcémie a hypomagnézemii. Nedostatek těchto iontů snižuje kontraktilitu a ta se projevuje v předžaludcích sníženou motorikou bachoru. Omezené je tím i přežvykování. Ztráta motoriky bachoru způsobuje hromadění plynů a hrozí riziko rozvoje tympanie.

Zvýšené pH vede k vzestupu oportunních mikroorganismů, které produkují toxické látky.

Amoniak proniká také do krve. V játrech je odbouráván, ale překročí-li práh metabolismu, hrozí postižení nervovými příznaky vlivem působení amoniaku na mozkovou tkáň.

Klinické příznaky

Při lehké formě se projevuje nechutenstvím, poklesem užitkovosti, dochází k poruchám reprodukce a zvířata mají zhoršenou tělesnou kondici. Mohou se rovněž objevit mírné tympanie.

Při těžké postižení se objevuje svalový třes až tetanické křeče. Bachorová činnost je zcela zastavená. U zvířat je přítomné výrazné slinění. Dochází k ulehnutí, mohou se objevit plovací pohyby. Lze naměřit zrychlený pulz.

Při otravě močovinou je průběh akutní a k úhynu může dojít do několika hodin.

Často toto onemocnění probíhá bez klinických příznaků, kdy je patrná pouze snížená produkce mléka a zhoršené parametry mléka – snížená bílkovina, laktóza. Zvýšená naopak bývá v mléce močovina. U dojnic postižených alkalózou bachorového obsahu je vyšší riziko mastitid.

Diagnostika

Diagnostika spočívá v klinickém vyšetření, které se opírá o anamnézu. Význam má provést vyšetření bachorové tekutiny, která je zabarvená do tmavé hnědozelené barvy. Může být mírně zpěněná a zapáchá po amoniaku. pH bývá zvýšené – 7,2-8. Zvýšené pH má také moč. Změněné jsou také parametry kvality mléka. Význam má také provést biochemické vyšetření krve. Bachorová alkalóza může vést v organismu paradoxně k rozvoji metabolické acidózy, kdy dochází v těle k výraznému katabolismu a trávení tělesných zásob.

Terapie

Při lehké formě se aplikuje roztok octa či kyseliny mléčné (možno naředit) do bachoru.

Podává se nálev sondou: 0,5-1 litr 8% konzumního octu ředěného 10-15 litry vlažné vody nebo 50 ml kyseliny mléčné ředěné 10-15 litry vlažné vody.

Dále je vhodné podat bachorovou tekutinu zdravé krávy. Pro stimulaci bachorové mikroflóry lze podat probiotika. Vhodné je dodat mikroorganismům také zdroj energie – melasa, šrot. Příznivý účinek na bachorovou fermentaci má také heřmánkový čaj.

Při těžké formě se aplikuje infuze 100-200 ml 8% kyseliny octové naředěné v 1 litru fyziologického roztoku. Provede se výplach bachoru a aplikuje se bachorová tekutina od zdravé krávy s přídavkem propionátů. Pro tlumení křečí a potlačení hypokalcémie a hypomagnezémie se aplikují přípravky s vápníkem a hořčíkem. Pro ochranou léčbu jater se podává 20% roztok glukózy a 0,9% roztok chloridu sodného parenterálně.

Stejný postup je v případě otravy močovinou, kde je však prognóza špatná.

Prevence

Pro prevenci je důležitá vyvážená krmná dávka. Při zkrmování močoviny je nutné navykat skot na její příjem pozvolna. Maximální množství močoviny nesmí překročit 150 g/den. Močovina musí být v krmivu dokonale rozmíchána.

HNILOBA BACHOROVÉHO OBSAHU

Jedná se o poruchu trávení přežvýkavců, při které dochází k hnilobnému rozkladu bachorového obsahu za výrazně zvýšeného pH. Toto onemocnění se velmi často rozvíjí již z přítomné bachorové alkalózy a má závažnější průběh.

Příčiny

K rozvoji hniloby bachorového obsahu dochází při zkrmování nahnilých a zaplísněných krmiv. Zdrojem mohou být také krmiva silně znečištěná hlínou či vodou, která je kontaminovaná močovinou. Příčinou nemusí být vždy jen závadné krmivo, ale stejně jako u alkalózy nadměrný příjem dusíkatých látek při současném nedostatku sacharidů.

Patogeneze

Podstata tohoto onemocnění je stejná jako u alkalózy. Velké množství dusíkatých látek vede k produkci amoniaku, což zvyšuje pH v bachoru. Současně se množí patogenní mikroflóra – především hnilobné bakterie jako je E-coli, které produkují toxiny. Nedochází tak pouze k porušení bachorové motoriky a postižení sliznice bachoru, ale rozvíjí se i celkové postižení organismu.

Klinické příznaky

Příznaky bývají obdobné jako u bachorové alkalózy. Průběh toto onemocnění ale bývá závažnější. Při lehčí formě se objevuje u zvířat nechutenství, snižuje se příjem krmiva a mohou se projevovat příznaky apatie. Výsledkem je pokles užitkovosti a kvality produkovaného mléka (tuk, bílkovina). Dochází k narušení bachorové motoriky, která se zpomaluje, což vede k omezenému přežvykování. Vlivem hromadění plynu v bachoru, které nejsou eruktovány, hrozí tympanie. Při těžkém průběhu zvířata trpí průjmy, které silně zapáchají a jsou periodické. Trus je pastovitý s příměsí hlenu. Zvířata se pohybují s bolestí, což je způsobeno výskytem laminitid a také aritritid. Bolest je dána také poškozením jater, která jsou zvětšená a může dojít až k jejich selhání. V konečném stádiu dochází k úplnému zastavení bachorové motoriky. Objevují se nervové příznaky vlivem toxického působení amoniaku na mozek. Dochází k ochrnutí – parézám. Zvířata ulehají. Bez pomoci dochází k celkovému vyčerpání a k úhynu.

Vlivem přítomné patogenní mikroflóry jsou zvířata citlivější k infekcím – především u krav dochází k poporodním komplikacím a k rozvoji mastitid.

Diagnostika

Diagnostika spočívá v klinickém vyšetření, které se opírá o anamnézu. Význam má provést vyšetření bachorové tekutiny, která je kašovitá, tmavě zbarvená a má hnilobný zápach. Může být mírně zpěněná. pH bývá zvýšené – 7,5-8,5 a zvýšená je i koncentrace amoniaku. Zvýšené pH má také moč. Změněné jsou i parametry kvality mléka. Význam má rovněž provést biochemické vyšetření krve. V rámci diagnostiky má význam odlišit ji od jiných bachorových dysfunkcí, především od prosté bachorové alkalózy. Na místě je proto posoudit také kvalitu krmné dávky, která je zvířatům podávána.

Terapie

Léčebný postup je stejný jako u bachorové alkalózy. Je nutné neutralizovat bachorový obsah, obnovit bachorovou mikroflóru. V případě závažnější průběhu je potřeba pacienta stabilizovat. Nutné je obnovit acidobazickou rovnováhu v krvi. Zahájit ochrannou léčbu jater a kvůli přítomným nežádoucím mikroorganismům je vždy nutné také podat antibiotika do bachoru. Nejen v rámci terapie, ale i preventivně je potřeba zajistit adekvátní krmnou dávku. Její kvalitu je vhodné ověřovat pravidelným rozborem.

Podávat zvířatům zapařenou nebo zaplísněnou píci je předpokladem k rozvoji závažného postižení nejen bachoru, ale celého organismu.

Snížené náklady za nekvalitní krmivo nebo nevhodné skladování se jednou vždy projeví na zdravotním stavu zvířat.

Nejen prevence infekčních onemocnění má v chovech velký význam. Předcházet zdravotním problémům jakékoliv etiologie je vždy finančně výhodnější než řešení již vyskytlých onemocnění.

TYMPANIE

Jedná se o poruchu metabolických procesů a také motorických funkcí bachoru, ve kterém dochází k nadměrné tvorbě a hromadění plynu. Vyskytuje se u všech druhů přežvýkavců jako jednoduchá plynová a akutní pěnová tympanie. Projevy tympanie se vyskytují zejména u telat, které přecházejí náhle na rostlinnou potravu a také u výkrmových býků.

Jednoduchá (plynová tympanie)

Vzniká zejména v intenzivních výkrmech při překrmování jádrem (kukuřice, pšenice), kdy dochází k bouřlivému kvašení. Dále se rozvíjí u skotu na pastvě v období, kdy je porost bohatý na sacharidy a bílkoviny a naopak chudý na hrubou vlákninu. Příčinou rozvoje plynové tympanie může být také obstrukce jícnu, kdy nemůže docházet u zvířat k eruktaci.

Pěnová tympanie

Je akutní stav způsobený příjmem velkého množství zeleného krmení bohatého na leguminózy – jetel, vojtěška, vikev, kapusta, apod. Jedná se o krmiva, která jsou lehce zkvasitelná. Příčinou pěnové tympanie bývá také příjem nekvalitních krmiv, které jsou namrzlé, zapařené nebo jen zavadlé. Další příčinou může být příjem krmiv s vysokým obsahem saponinu nebo pektinů, které zvyšují viskozitu bachorové tekutiny.

Klinické příznaky

U zvířat se projevuje do 1-4 hodin po příjmu krmiva. Objevuje se neklid a nechutenství. Patrné jsou kolikové bolesti, které doprovází skřípání zubů. Krávy se výrazně potí, lze zaznamenat zvýšenou dechovou i tepovou frekvenci. Viditelné je zvětšení objemu břicha, kdy dochází k vyklenutí na levé straně (bachor). Při poklepu v levé hladové jámě lze slyšet tympanický poklepový zvuk. Činnost bachoru slábne nebo se úplně zastavuje. Zvířata jsou slabá, objevují se křeče a u akutní pěnové tympanie bez poskytnutí pomoci hynou do jedné hodiny na srdeční selhání vlivem poruchy krevní cirkulace.

Diagnostika

Pro diagnostiku jsou důležité klinické příznaky a anamnéza. Pro rozlišení plynové a pěnové tympanie se provádí sondáž bachoru nebo je punkce.

Terapie

Léčba spočívá v uvolnění a odstranění plynu z bachoru a zabránění tvorby dalšího množství plynu. Nezbytné je také odstranit závadné krmivo. Vždy se provádí sondáž bachoru, která umožní rozlišit, o jaký typ tympanie se jedná. Vhodné je také zavést provaz do dutiny ústní, což nutí zvíře přežvykovat a tím může dojít k eruktaci a samovolnému odchodu plynu.

U jednoduché tympanie sondáž zajistí odchod přítomného plynu. Alternativou k zasondování je punkce bachoru. Následně se zvířeti podávají anitympanika. Možné je podat také stolní nebo parafinový olej (1 litr), vápennou vodu, čerstvě nadojené mléko (3 litry) nebo aktivní uhlí. U pěnové tympanie nejsou zasondování ani punkce trokarem (trokarování) účinné. Nutné je podat látky snižující povrchové napětí (polymerizované silikony, oleje, čerstvě nadojené mléko). Principem je převést pěnovou tympanii na plynovou. Poté by mělo být zasondování s odchodem plynu úspěšné. V případě potřeby lze podat antibiotika.

DISLOKACE SLEZU

Častěji se vyskytuje levostranná dislokace slezu, kdy dochází k přemístění rozšířeného slezu mezi bachor a levou břišní stěnu do oblasti levé hladové jámy.

Predispozice a příčiny onemocnění

Dislokace slezu představuje multifaktoriální onemocnění, které se vyskytuje převážně u mléčných plemen krav, a to nejčastěji v období do 6. týdnů po porodu. Patrný je celosvětový nárůst tohoto onemocnění. U masného skotu dochází k postižení výjimečně, stejně tak u mladého skotu a telat.

K projevu dislokací dochází především u plemen – Holštýn, Jersey, Ayrshire. Kombinované české plemeno – český strakatý skot nebývá postižené tak často.

Mezi hlavní faktory, které ovlivňují vznik dislokace, patří samotná lokalizace slezu a jeho pohyblivost. Dále pak změna krmné dávky po porodu u mléčných plemen, kdy se zvyšuje příjem energetických krmiv na úkor hrubé vlákniny. Nadbytek jadrných krmiv vede ke snížené motorice předžaludků a také omezené pohyblivosti slezu. Pokud plyn není z bachoru vypuzen eruktací nebo se tvoří nadměrně vlivem nadbytečného příjmu sacharidů, dochází k hromadění plynu i ve slezu, což vede k rozšíření slezu. Zde jsou dalším důležitým faktorem k rozvoji dilatace samotné poměry v dutině břišní, kdy po porodu je zde dostatek prostoru, což dislokaci slezu usnadňuje. Rozšířený slez se tak přesouvá do levé hladové jámy mezi bachor a levou stranu břišní.

Klinické příznaky

U krav lze zaznamenat střídavé nechutenství. Viditelný je pokles nádoje v období, kdy by měli dosahovat nejvyšší užitkovosti. Poruchou metabolismu dochází k hubnutí. Zvířata trpí dehydratací a jsou apatická. Při auskultaci bachoru lze pozorovat sníženou motoriku bachoru. Auskultací a poklepem – perkuzí dilatovaného slezu v oblasti 9-13. žebra lze zaznamenat pozitivní pink šelest, který má charakteristický kovový zvonivý tón. Jedná se o průkaz plynu ve slezu, který má napjatou stěnu. Kromě pink šelestu lze zjistit při balotáži šplouchavé šelesty naplněného bachoru. Vlivem narušené pasáže trávicím traktem se omezuje kálení. Břicho bývá bolestivé a vykasané. Porucha metabolismu vede k rozvoji ketózy, která může vyvolat celkové postižení a vést k vyčerpání a úhynu bez poskytnutí pomoci.

Diagnostika

K posouzení se využívá auskultace, perkuze a balotáže. Balotáží se myslí cílený tlak na dutinu břišní ve snaze rozpohybovat tekutý obsah v předžaludcích a dalších orgánech. Pro změny v metabolismu má význam provést biochemické vyšetření krve.

Terapie

Léčbu levostranné dislokace lze provést konzervativně, kdy se uskuteční repozice přemístěného slezu válením zvířete. Tato metoda nemusí být vždy úspěšná a je zde riziko recidivy.

Oblíbenou metodou je chirurgická minimálně invazivní kolíčková metoda.

Po repozici slezu válením, se provede fixace slezu pomocí kolíčků v jeho fyziologické poloze. Fixace se provádí vpichem přes kůži.

Dále je možné využít invazivnější chirurgické metody, kdy se provede laparotomie.

Řez se provádí v levé hladově jámě, kdy se slez fixuje ve své fyziologické poloze –abomazopexe.

Prevencevýskytu dislokací spočívá v optimální krmné dávce před porodem a také po porodu, kdy jsou zvýšené nároky na energii vlivem nástupu laktace.

PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ U DOSPĚLÝCH ZVÍŘAT

S infekčními průjmy u dospělých přežvýkavců se setkáváme spíše vzácně. U skotu mohou být příčinou průjmů dysfunkce bachoru – bachorová acidóza. Z infekcí se lze u dospělého skotu setkat s kampylobakteriózou, paratuberkulózou nebo parazitárními infekcemi, které se v trávicím traktu mohou manifestovat.

Kampylobakterióza skotu

Střevní kampylobakterióza způsobuje průjmová onemocnění telat, ale i jehňat a mláďat dalších druhů zvířat. U dospělých k příznakům průjmů nedochází. Původcem je Campylobacter jejuni. Většinou nepředstavuje vážné onemocnění a průjmy u zvířat samy odezní. Výjimečně může vést u dospělých ovcí a koz k potratům. Mnohem závažnější je specifická nákaza u skotu způsobená Campylobacter fetus subsp. veneralis, která u dospělého skotu postihuje pohlavní aparát.

U dospělého skotu kampylobakterióza představuje závažnou pohlavní nákazu, která vede k potratům a neplodnosti. Původce postihuje pouze skot a na jiná zvířata ani člověka se nepřenáší.

Paratuberkulóza skotu

Jedná se o kontagiózní chronické onemocnění, které se projevuje průjmem a postupným chřadnutím. Onemocnění se vyskytuje celosvětově a představuje významné produkční onemocnění, které způsobuje značné ekonomické ztráty. Do roku 2018 byla paratuberkulóza v České republice řazena mezi nebezpečné nákazy povinné hlášení KVS SVS.

Původce: Mycobacterium avium ssp. paratuberculosis, G+

Bakterie je odolná ve vnějším prostředí, kde přežívá několik měsíců. Je schopna přežít i krátkodobou šetrnou pasterizaci mléka. Z dezinfekčních látek jsou účinné pouze některé, např. kresoly.

Citlivost

Vůči onemocnění jsou citliví všichni domácí, ale také volně žijící přežvýkavci.

Přenos byl prokázán ale také i na prasata, králíky nebo zajíce.

Na člověka se paratuberkulóza skotu nepřenáší, existuje zde ale výrazná spojitost s přítomností původců v živočišných produktech a s rozvojem Crohnovy choroby.

Přenos infekce

K přenosu onemocnění dochází orofekálně kontaminovanou vodou nebo krmivem. K onemocnění existuje určitá věková rezistence. Infekce se rozvíjí především u telat, jehňat nebo kůzlat. U dospělých jedinců je k infekci nutný vysoký infekční tlak.

V případě, že paratuberkulózou trpí březí kráva, infekce se může přenést i na plod – transplacentárně. Zdrojem infekce může být také mléko nemocných krav, kdy se telata nakazí po porodu.

Predispozice

Rozvoj onemocnění není podmíněn pouze věkem a přítomností infekčního agens. Propuknutí paratuberkulózy výrazně ovlivňuje přeprava, špatná výživa nebo vysoká mléčná produkce. Tyto stresové faktory jsou významnými predispozičními faktory a také spouštěči tohoto onemocnění. Propuknutí paratuberkulózy ovlivňuje i přítomnost již jiných infekčních onemocnění. Negativní vliv mají jak virová onemocnění (bovinní virová diarrhoea - BVD), tak bakteriální nebo parazitární onemocnění.

Patogeneze

Po průniku do organismu putuje do střeva, kde způsobuje chronický zánět sliznice střeva, který se projevuje zesílením a zřasením střevní sliznice. Rozvíjí se těžký granulomatózní zánět střev. Výsledkem postižení je omezená schopnost střeva vstřebávat živiny. Narušené střevo není schopno resorpce a samo uvolňuje skrze sliznici bílkoviny a tím i tekutiny. Výsledkem jsou výrazné průjmy.

Klinické příznaky

Onemocnění může probíhat zcela bez příznaků, kdy se jedinci podílejí na přenosu infekce. Inkubační doba je u skotu velmi dlouhá – až 15 let. K projevu onemocnění u mladých zvířat tak zpravidla nedochází. U skotu se nejčastěji projevuje paratuberkulóza ve věku 2,5-4 let.

Subklinicky postižené krávy mohou mít sníženou mléčnou užitkovost, zhoršenou plodnost nebo se u nich častěji objevují mastitidy nebo nemoci končetin.

U klinicky nemocných jedinců dochází k těžkému zánětu střev. Objevuje se průjem, který připomíná hustou hrachovou polévku. Trus bývá tmavě zelený až hnědý, zpočátku kašovitý, později řídký. Zvířata nemají teplotu, bachorová motorika je zachovaná a normálně žerou. Hlavním příznakem je hubnutí a postupná sešlost a kachexie organismu. Onemocnění vždy končí smrtí. Vhodné je zvířata utratit. V opačném případě hrozí úhyn vlivem celkového vyčerpání.

Diagnostika

Neexistuje žádný 100 % průkazný intravitální test pro paratuberkulózy. Jasný průkaz je možný až dle pitevního nálezu, kdy jsou změny viditelné již makroskopicky.

Léčba

Účinná léčba neexistuje. Antibiotika nejsou schopny potlačit přítomnost původce v organismu.

Prevence

V rámci prevence je problematická dlouhá inkubační doba, která neumožňuje spolehlivě vyřadit všechny přenašeče onemocnění. Většina přenašečů je totiž v subklinické formě a my je nejsme schopni diagnostikou zcela prokázat. Pro tlumení onemocnění existuje Metodický návod SVS ČR, který se však zaměřuje pouze na vyřazování zvířat nemocných. Boj s paratuberkulózou spočívá především v hygieně telení, odděleném odchovu telat a vyřazování krav, které mají vysokou hladinu protilátek proti paratuberkulóze, a to ihned po porodu. Přes všechna uplatňovaná opatření zůstává i nadále závažným produkčním onemocněním zejména v intenzivních chovech mléčného skotu.

PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ U TELAT

Patří k nejčastějším onemocněním u telat vedle respiračního syndromu. Jedná se o polyfaktoriální onemocnění, které vede k závažným zdravotním problémům u telat po porodu. Pro chovatele představují průjmová onemocnění značné ekonomické ztráty způsobené sníženými přírůstky a zvýšeným náklady na nutnou terapii a prevenci.

Příčiny onemocnění

Toto onemocnění se projevuje jako průjmový syndrom, který má infekční i neinfekční etiologii. Klinické příznaky průjmového syndromu jsou dány infekčním tlakem původců střevních onemocnění, kvalitou výživy telat (kolostrum a navození imunity), ale také celou řadou faktorů zevního prostředí.

Neinfekční

Příčinou onemocnění může být již chyba ve výživě březích krav, kdy krmná dávka neobsahuje dostatek bílkovin a vitamínů. Po porodu je to především nedostatečná péče o novorozená telata, kdy nedochází k navození kolostrální imunity. Telata nepřijmou dostatečné množství mleziva nebo se napijí mleziva nekvalitního. Později mohou být příčinami špatné složení krmné dávky – především složení mléčné krmné směsi pro telata, nevhodná teplota mléka nebo špatná technologie krmení.

Krmná dávka musí být pro telata vyvážená. Problémem může být nedostatečný přísun vitamínů a minerálů.

Pro rozvoj průjmového syndromu mají velký význam i faktory prostředí. Rizikové je prochladnutí telat po porodu vlivem mokré podestýlky. Infekci usnadňuje také nedostatečná hygiena porodních kotců a také individuálních ustájení telat.

Obecně můžeme v bodech mezi neinfekční příčiny uvést:

- Chyby ve výživě, laktogenní imunita, nesprávná KD

- Orgánová onemocnění

- Toxické vlivy

- Stres (prochladnutí)

- Karence stopových prvků a vitaminů

- Technologické chyby

Neinfekční průjmy bývají predispozicí pro průjmy infekční!

Léčbanebývá obtížná, důležité je zjistit příčinu, v případě dietních chyb je dostačující jejich náprava.

Infekční

Pro infekční průjmová onemocnění je běžná smíšená infekce, kdy se kombinují různí původci, kteří se na celkovém klinickém projevu nemoci podílejí.

Viry: Rotaviry, Koronaviry, Enteroviry, Parvoviry

Bakterie: Escherichia coli, Salmonella spp., Clostridium spp.,

Campylobacter spp., Proteus, Pseudomonas

Parazité: Cryptosporidium parvum, Kokcidie rodu Eimeria, Giardióza

Plísně: rody Stachybotrys, Mucor, Aspergillus, Candida

Původci se mohou vyskytovat i u zdravých zvířat.

Původce	Doba výskytu onemocnění po porodu
Escherichia coli	1.-3. den pp
Clostridium perfringens	1.-14. den pp
Rotaviry, koronaviry	1.-21. den pp
Cryptosporidium parvum	8.-21. den pp
Salmonella spp	2.-12. týden pp
Kokcidie	1 měsíc pp

Patogeneze

Viry po průniku do střeva působí intracelulárně. Pronikají do buněk a způsobují jejich degeneraci a odumírání. Nové buňky, které je nahrazují, nemají dostatečnou produkcí enzymů, dochází tak k narušení vstřebávání živin, zastavuje se sekrece i motorika a tím dochází k poruše celého trávení. Netráví se mléčný cukr – laktóza, která ve střevě kvasí a přitahuje vodu do střeva a tím dochází k zvodnatění jeho obsahu a výraznému průjmu.

Bakterie způsobují většinou sekreční typ průjmu, kdy se změní průchodnost střevní sliznice a do střeva se uvolňuje voda a ionty. Výsledkem je vodnatý průjem. Příčinou bývají bakteriální enterotoxiny.

Klinické příznaky

Pro telata je ohrožující především ztráta tekutin a iontů ve střevě. Klinický bývá přítomný průjem, který bývá kašovitý, řídký nebo vodnatý s příměsí vloček, hlenu nebo krve. Může výrazně zapáchat.

Sekretorický průjem vede ke zvýšené sekreci chloridů, sodíků, bikarbonátu a vody (E.coli).

Osmotický průjem je způsoben poškozením střevních buněk, kdy je porušena tvorba enzymů a tím i trávení a resorpce živin (viry a Kryptosporidie).

Pro průjmový syndrom je typická smíšená infekce.

U telat dochází vlivem intenzivních průjmů k rychlé dehydrataci organismu, která se projevuje navenek suchostí sliznic a zapadnutím oční bulev. Z počátku onemocnění bývá zvýšená tělesná teplota. Dochází k narušení iontové rovnováhy a tím také k rozvoji metabolické acidózy a hyperkalémii. Malabsorpce – narušené vstřebávání živin vede k poklesu krevní glukózy a k rozvoji celkových klinických příznaků. Nedostatek energie se projeví na poruše termoregulace, kdy teplota klesá. Tele výrazně chřadne, slábne a je apatické. V konečné fázi se objevují křeče. Bez včas poskytnuté pomoci dochází k celkovému vyčerpání a úhynu.

Diagnostika

Pro diagnostiku má význam odběr trusu z konečníku pomocí tampónu (odběrová soustava AMIES médium). Vzorek je možné následně podrobit virologickému, bakteriologickému nebo parazitologickému vyšetření. Odběr trusu z podestýlky nemusí být pro detekci příčiny průjmu průkazný. V chovech lze využít komerční rychlé testy pro některé původce onemocnění (Rotaviry, Coronaviry, Escherichia coli, Kryptosporidie). Jsou však poměrně drahé.

Pro průkaz má význam zhodnocení i klinických příznaků. Pro směřování prevence je významná pitva, kdy určité nálezy bývají pro některé původce průkazné.

Terapie

U neinfekčních průjmů je dostačující úprava krmné dávky. Pro léčbu infekčních průjmů je důležité zahájit terapii včas. Postiženého jedince je nutné izolovat od ostatních. Nutná je rehydratace organismu. Podávají se antibiotika v závislosti na příčině průjmů. Nezbytná jsou také dietní opatření. Lze podávat i další léky – proti bolesti, na ochranu sliznic. V rámci léčby nesmí chybět probiotika. U některých infekčních onemocnění má význam i pasivní imunizace.

Prevence

Pro prevenci má význam odpovídající management chovu, který zajišťuje hygienu při porodu a čisté prostředí odchovávaných telat. Důležitá je vyvážená krmná dávka nejen narozených telat, ale i březích krav (vitamíny, minerály). Před porodem má význam imunizovat březí matky vůči vybraným infekcím (6-3 týdny před porodem proti Rotavirům, Koronavirům a Koliinfekci). Po porodu je u telat nezbytný příjem kolostra pro navození kolostrální imunity.