Reprodukce
Pohlavní pud se u kanců projevuje již ve věku 4-6 měsíců.
Nákup kanců do chovů probíhá na aukcích ve věku 6-9 měsíců a do samotné plemenitby se kanci zařazují až ve věku 9-10 měsíců.
Kanci
v plemenitbě jsou využíváni pro přirozenou
plemenitbu nebo častěji pro
umělou inseminaci. Odběr semene u kanců se provádí na
tzv. fantomech. Odebírá
se většinou 4-6x za měsíc, kdy minimální
interval mezi odběry musí být 3 dny. Před
samotným zapouštěním se vždy provádí
u samic testování svolnosti k páření
(detekce říje), a to pomocí kance prubíře. Svolnost k páření se projevuje reflexem
nehybnosti, kdy u prasnice dochází k ustrnutí, které lze zjistit vyvíjením
mírného tlaku na záď prasnice, která stojí a před chovatelem neutíká. Reflex
nehybnosti je tím hlavním příznakem říje, který se v chovech při detekci
využívá. Společně s nehybností dochází u prasnice/ prasničky ke svěšení
hlavy.
Samice dosahují pohlavní zralosti ve
věku 6 až 8 měsíců. První zapouštění by mělo proběhnout do 9. měsíce věku na 2.
až 5. říji (hmotnost kolem 130 kg), kdy rovněž dosahuje chovatelské dospělosti.
Pohlavní cyklus trvá 21 dní. Samotná
říje trvá 2-3 dny. Nástup říje lze ovlivnit přítomností kance, krátkodobou
hyperalimentací – flushingem, délkou světelného dne a skupinovým chovem.
Synchronizace říjí u prasnic/prasniček lze zajistit synchronizovaným odstavem (na
celé porodně se provede odstav všech selat u všech prasnic) nebo prostřednictvím
preparátů k synchronizaci. Svolnost k páření se testuje pomocí kance
prubíře a projevuje se reflexem
znehybnění (viz výše). Za 12 hodin po detekci říje se provádí inseminace.
Proces samotné inseminace trvá asi 4-8 minut. Za 8-12 hod se provádí reinseminace.
Diagnostika
březosti se provádí u prasnic pomocí ultrasonografie 23.
den březosti, a to přes kůži v oblasti pod předkolenní řasou nad mléčnou žlázou
mezi posledním a předposledním strukem. Nejrozšířenější metodou diagnostiky
březosti je pak reflexologická zkouška
(non return test), která je založena
na skutečnosti, že prasnice, které neprojevují příznaky říje po 21. dnech od
poslední inseminace budou pravděpodobně březí.
Gravidita prasnic trvá 115 dní a počet selat ve vrhu bývá okolo 9-12 selat u prasniček, 12-15 selat u prasnic. Po porodu nastává tzv. poporodní období – puerperium, kdy dochází k návratu fyziologických a anatomických změn (vzniklých během gravidity) do normálního stavu organismu před březostí. Období puerperia je u prasnic velmi krátké a po odstavu se prasnice velice rychle vrací do reprodukce. Interval mezidobí tak bývá 150-160 dní. Zpravidla se ve čtvrtek provádí odstav selat a začátkem dalšího pracovního týdne se objevují u prasnic říje a provádí se inseminace.
PÉČE O SELATA PO PORODU
Selata se rodí jako prekociální mláďata. Jsou tedy plně vyvinutá (schopnost pohybu, vidět a slyšet). Stejně jako u jiných druhů mláďat mají ale potíže s termoregulací a vyšší nároky na teplotu. Hmotnost selete po porodu by měla být kolem 1,3-1,6 kg. Porodní hmotnost pod 1 kg představuje riziko zdravotních problémů, kdy taková to selata se často nedožívají odstavu.
Nízká hmotnost vede také k pomalejšímu vývoji, což znamená delší výkrm a nežádoucí vyšší náklady na krmení pro chovatele. Spojení matky a plodu je prostřednictvím placenty, která u prasat neumožňuje prostup protilátek (epiteliochoriální placenta). Selata se tak rodí zcela bez protilátek (agamaglobulinemická) a s malým množstvím energie. Z tohoto důvodu jsou zcela závislá na příjmu mleziva (kolostrum).
Po porodu je nutný příjem mleziva během prvních 24-36 hodin. Výživa po narození je nejprve zajištěna mlezivem a poté mlékem v prvních 10 dnech života selete. Příkrm pomocí prestarteru je zahájen už v prvním týdnu (v době kojení). Během období mléčné výživy je cílem chovatele naučit selata co nejdříve konzumovat pevné krmivo. Postupně se tak u selat přechází na kompletní krmnou směs. Samotné trávení je pak plně rozvinuto u prasat ve věku 2 měsíců.
Pro udržení termoregulace se využívají u selat v individuálních kotcích vyhřívané podložky, které jsou umístěny v doupatech nebo infralampy, které udrží teplotu kolem 30 °C. Zdroj tepla by měl být soustředěn tak, aby neškodil ležící prasnici, která má tepelný komfort mnohem níže (kolem 22 °C).
Zákroky
prováděné u selat po porodu:
Během prvního týdne se provádí u selat několik důležitých zákroků.
Aplikace
železa
Selata se rodí pouze s omezeným
množstvím energie a také železa. Mlezivo
a později mléko neobsahuje dostatečné množství železa.
Sele
při narození má v těle asi 50 mg železa. Každý den spotřebuje 7-10 mg. Příjem
v mléce je kolem 1-2 mg denně.
Proto je důležité doplnit železo uměle a
to formou přípravků, které železo obsahují. Aplikace se provádí zpravidla 2-4
den, a to intramuskulárně (aplikace do svalu krční nebo hýžďové svaloviny.). Další
metodou je perorální aplikace formou pasty nebo emulze.
U selat s deficitem železa dochází k rozvoji anémie, sníženému přírůstku a k průjmům. Selata s nedostatkem železa jsou citlivější k onemocněním a při těžké anemii může docházet až k úhynům vlivem nedostatku kyslíku a oběhové selhání.
Aplikace
antikokcidik
Kokcidie patří mezi nejdůležitější protozoární onemocnění selat. Vyvolávají těžká akutní průjmová onemocnění. V intenzivních chovech jsou vlivem infekčního tlaku velice důležitá preventivní opatření, která spočívají kromě turnusových systémů chovu také v preventivní aplikaci antikokcidik, a to 3-5. den věku selat.
Kastrace
Cílem kastrace u kanců je zabránění
nežádoucí reprodukce mezi prasničkami a kanečky ve výkrmu. Z pohledu
produkce masa, význam kastrace
spočívá v zabránění
senzorických změn, které jsou vázány na
samčí pohlaví.
U dospívajících kanců se rozvíjí
kančí zápach, který je podmíněn
přítomností
skatolu a androstenonu.
Androsteron
je steroidní hormon tvořený ve varlatech a má charakteristický zápach moči. Skatol
je tvořen v tlustém střevě a jeho pach je nejvíce podobný zápachu
fekálií.
Tyto
látky jsou rozpustné v tucích. Zápach
je tak výrazný hlavně v mase
s vyšším obsahem tuku a pro většinu
spotřebitelů není žádoucí.
Vyšší
riziko kančího zápachu je především
u prasat, které jsou poráženy ve
vyšších porážkových hmotnostech
(ekologické chovy).
Důvodem, proč se kastrace provádí i u
prasat z intenzivních chovů je, že zápach se může vyskytnout i u nekastrátů
porážených při běžných porážkových hmotnostech.
Existuje několik metod kastrace kanečků.
Legislativa EU umožňuje prozatím kastraci
do 7 dní bez znecitlivění.
Tato metoda kastrace se využívá
v mnoha zemích EU včetně ČR. Kvůli etickým důvodům je od této metody stále
častěji opouštěno a v některých zemích je již kastrace bez znecitlivění
zakázána (Německo od roku 2019).
Alternativou je kastrace v celkové anestezii,
kterou lze provádět u starších
zvířat. Nevýhodou této metody jsou ale
vyšší náklady, pracovní zátěž
a
pooperační komplikace spojené s chirurgickým
zákrokem. V intenzivních
chovech nelze tuto metodu považovat za příliš praktickou
a účinnou.
Kompromisem je alespoň částečné
znecitlivění pomocí lokální anestezie (kastrace
s místním znecitlivěním – Švédsko, Norsko).
Další možností je imunologická kastrace.
Ze všech zákroků je imunokastracepro
zvířata nejméně bolestivá. Jedná se o
vakcinaci, která eliminuje kančí
zápach. Selata jsou vakcinovány 2krát a
výsledkem je pak zablokování pohlavního
vývoje a tedy i zabránění tvorby látek,
které jsou zodpovědné za kančí zápach
masa. Rizikem je nedodržení správného
schématu vakcinace, kdy rezidua mohou
zůstat v těle zvířete při porážce.
Dalším rizikem je vynechání dávky
nebo
sebeaplikace veterinárního lékaře, která
může vést při opakovaných dávkách
k sterilizaci.
Z pohledu welfare, je nejvhodnější
samce nekastrovat vůbec. Výkrm kancůse
provádí např. ve Velké Británii,
Španělsku nebo Portugalsku. Aby se
zabránilo výraznému kančímu zápachu,
jsou poráženi v nízkých hmotnostech a před
dosažením pohlavní dospělosti (okolo 80 kg). Rovněž je
zde zaveden trh pro
speciální masné produkty, pro které se
používá maso z pohlavně dospělých kanců.
Oproti kastrátům rostou nekastrovaní samci rychleji,
mají větší jatečnou
výtěžnost a méně tuku. Nevýhodou
zůstává testosteronem podmíněná agresivita
a
problém s kančím zápachem, pro jehož
hodnocení neexistuje objektivní
použitelná metoda. Cílem je využívat
vyšlechtěné linie prasat, jejichž potomci
jsou téměř bez kančího zápachu. Takové to
linie se začínají využívat i
v ČR.
Více informací o problematice kastrace:
Krácení
zubů
Přesněji
se jedná o uštipování zubů,
které zahrnuje uštípnutí či
obroušení špičky špičáků u
sajících selat. Dle
platných právních předpisů (zákon č.
246/1922 Sb. a prováděcí vyhláška č.
208/2004 Sb.) nelze provádět tento
zákrok rutinně, ale pouze v případech, jestliže se prokáže poranění struků
prasnice nebo uší a ocasů ostatních prasat. Přistoupit lze ke krácení zubů ze
zdravotního důvodů tehdy, pokud jiné metody prevence selhaly.
Dříve
než se ke krácení přistoupí, by se mělo ale vždy využít jiných metod, která
brání okusování ocásků. Z tohoto důvodu se musí změnit nevhodné podmínky
prostředí nebo způsob ustájení.
Krácení
ocásků
Krácení ocásků u selat lze provádět bez znecitlivění do 7 dnů věku. Důvodem krácení je prevence vzájemného okusování ocásků u selat. Stejně jako v případě krácení zubů, nelze tento zákrok provádět rutinně, ale pouze v odůvodněných případech. Prevencí okusování je obohacení prostředí. Významným zdrojem enrichmentu je nejen pro selata sláma. Jako efektivní se ukazuje i využití provázků, které selata dostatečně zabaví. Další variantou je dodání minerálního lizu, který obsahuje důležité stopové prvky. Objevují se tendence šlechtit i linie, u kterých nezkrácené ocásky nepředstavují žádné problémy.