3,1-6,7-34 mmol/l       3,1-6,9 mmol/l

Glukóza je hlavním zdrojem energie pro buňky a indikátorem úrovně sacharidového metabolismu. Jeho hladina v plasmě – glykémie – je závislá na těchto procesech: glykogenolýza, glukoneogeneze, absorpce glukózy v tenkém střevě, utilizace glukózy periferními tkáněmi. Metabolismus glukózy je regulován ketecholaminy (především adrenalin), glukokortikoidy (hlavně kortizol), inzulinem, glukagonem a pohlavními hormony.
U je v krevní plasmě je koncentrace glukózy vyšší (o 0,5 mmol/l) než v plné krvi, protože červené krvinky glukózu spotřebovávají. V praxi se běžně stanovuje koncentrace glukózy z plné krve.
U je v krevní plasmě je koncentrace glukózy vyšší (o 1,2 mmol/l) než v plné krvi, protože červené krvinky glukózu spotřebovávají.
Rozdíly v hladině glukózy nemusejí být výrazné (s výjimkou těžkých případů), a proto se doporučuje provádět opakovaná biochemická vyšetření a stanovení koncentrace glukózy v plazmě.




      


Hyperglykémie se projeví klinickými příznaky až po překročení ledvinného prahu glukózy. U psa se tento práh pohybuje v rozmezí 10- 12 mmol/l plasmy, u kočky 12-16 mmol/l krevní plasmy. Při překročení dojde ke glykosurii a vzniku osmotické diurézy. Osmotická diuréza vyvolá polyurii a následně kompenzační polydipsii (syndrom PU/PD).

Klinické příznaky hypoglykémie se projeví až při poklesu glukózy v krevní plasmě pod 2,5 mmol/l. Typicky pozorujeme deprese, slabost, ataxie, křeče a následně kóma. Z důvodu kompenzační sekrece adrenalinu můžeme pozorovat i neklid, nervozitu, záškuby podkožních svalů či tachykardii.