1,0-1,8 mmol/l       0,9-2,7 mmol/l

Fosfor tvoří součást minerální složky kostní tkáně. V krvi se fosfor vyskytuje ve formě fosforečnanů a organických sloučenin – esterů. Anorganický fosfor v plasmě je tvořen směsí hydrogenfosforečnanů a dihydrogenfosforečnanů. Na sloučeniny fosforu se uvnitř buněk navazuje vápník. Fosfor je důležitou součástí fosfolipidů buněčných membrán a nukleových kyselin. Svoji úlohu hraje při metabolických procesech a při udržování acidobazické rovnováhy. Hladina fosforu v krvi je udržována parathormonem, kalcitriolem, kalcidiolem a kalcitoninem. Parathormon má na fosfor opačné účinky než na vápník.




      


Hyperfosfatémie vyvolá pokles koncentrace vápníku, proto se v akutních případech klinicky projevuje podobnými neurologickými příznaky jako hypokalcémie. Chronicky zvýšená hladina fosforu v krvi se částečně podílí na etiopatogenezi nutriční hyperparatyreózy, hypertrofické osteodystrofie a kalcifikaci měkkých tkání.
Klinické příznaky hypofosfatémie se projeví při poklesu koncentrace v krvi pod 0,5 – 0,6 mmol/l a jsou nevýrazné. Objevují se slabost, ataxie a křeče.