„DEN EVROPY“ 9. květen

Den Evropy na VFU.

Zřejmě jen málo lidí v Evropě ví, že 9. května 1950 byl učiněn první krok k tomu, co dnes známe pod názvem Evropská unie.

V tento den v Paříži, s hrozbou třetí světové války za zády, která znepokojovala celou Evropu, přednesl francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman zástupcům mezinárodního tisku deklaraci, v níž vyzval Francii, Německo a další evropské země, aby spojily síly při těžbě uhlí a výrobě ocele a položily tak „první konkrétní základ evropské federace“. 

Navrhl vlastně vytvoření nadnárodní evropské instituce, která bude pověřena úkolem řídit těžbu uhlí a výrobu oceli, tedy dvou průmyslových odvětví, které v té době tvořily základnu veškeré vojenské síly. Země, jimž adresoval svou výzvu, se navzájem téměř zničily v strašném konfliktu, po němž zůstal pocit materiální a morální zkázy.

Všechno tedy začalo onoho dne. Proto vedoucí představitelé EU na vrcholovém setkání v roce 1985 v Milánu rozhodli,
že 9. květen se bude slavit jako "Den Evropy".

Každá země, která se demokraticky rozhodne přistoupit k Evropské unii, podporuje její základní hodnoty míru a solidarity. 

Tyto hodnoty se projevují v hospodářském a sociálním rozvoji, který zohledňuje environmentální a regionální aspekty, jež jsou zárukou slušné životní úrovně všech obyvatel.

I když Evropa jako taková existuje již celá staletí, při absenci pravidel a institucí nestačily její jednotící prvky v minulosti k tomu, aby zabránily těm nejhrůznějším tragédiím.

Ke sjednocení Evropy však nedojde za den ani za několik desetiletí. Ještě stále existuje mnoho vad a zřejmých nedostatků. Projekt, který započal hned po 2. světové válce, je stále ještě mladý. Snahy o jednotnou Evropu byly v minulosti založeny na nadvládě jedné skupiny nad jinou. Takové pokusy však nemohly přetrvat, protože porobené národy toužily jen po jednom – získat zpět svoji svobodu. Dnes jsou vytoužené cíle úplně jiné: vybudovat Evropu, která ctí svobodu a identitu všech národů, které ji tvoří. Jenom sjednocením svých národů může Evropa získat vládu nad svým osudem a hrát ve světe kladnou úlohu. Evropská unie slouží svým občanům. Zachovávajíce si vlastní hodnoty, zvyky a jazyk, evropští občané by se v „evropském domě“ měli cítit jako doma.

SCHUMANNOVA DEKLARACE Z 9. KVĚTNA 1950

Dne 9. května 1950 představil Robert Schuman svůj návrh na vytvoření organizované Evropy jako nezbytné podmínky pro udržení mírových vztahů.

Tento návrh, známý pod názvem "Schumanova deklarace", se považuje za počátek budování toho, čemu se dnes říká Evropská unie.

Tento den, 9. květen (Den Evropy), se stal jedním z evropských symbolů, které spolu s vlajkou, hymnou, mottem a jednotnou měnou (eurem), tvoří identifikační znaky politického subjektu – Evropské unie. Den Evropy představuje příležitost pro aktivity a oslavy, které Evropu přibližují k jejím občanům a sbližují národy Unie.

Deklarace z 9. května 1950

Plné znění návrhu, který přednesl francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman a který vedl k vybudování dnešní Evropské unie. Světový mír by nemohl být zachován bez tvůrčího úsilí, jež je úměrné nebezpečím, která tento mír ohrožují.
Přínos, kterým organizovaná a živá Evropa může přispět civilizaci, je nezbytný pro udržení mírových vztahů. Tím, že už dvacet let Francie usiluje o sjednocenou Evropu, sleduje především jeden cíl - sloužit míru. Sjednocená Evropa vytvořena nebyla, zažili jsme válku. Evropa se nevytvoří najednou, nebo podle jednoho plánu. Uskuteční se naplňováním konkrétních cílů, vytvářejíc nejprve skutečnou solidaritu. Sdružení evropských národů vyžaduje, aby se skoncovalo s letitým nepřátelstvím mezi Francií a Německem. Cokoli se podnikne v tomto směru, se musí týkat především těchto dvou zemí. Za tím účelem navrhuje francouzská vláda podniknout okamžitě kroky v jedné poněkud omezené ale rozhodující oblasti.

Navrhuje podřídit celou francouzsko-německou výrobu uhlí a oceli společnému Vysokému úřadu, jako organizaci otevřené účasti jiných evropských zemí. Zavedení společné výroby uhlí a oceli bude mít za následek okamžité vytvoření společných základů pro ekonomický rozvoj, jakožto první etapu Evropské federace, a změní situaci v oblastech, kde se odedávna vyráběly zbraně pro války, jejichž oběťmi byly nejčastěji tyto oblasti samy.
Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení. Tato výroba bude nabídnuta celému světu, bez rozdílu či diskriminace tak, aby se přispělo ke zvýšení životní úrovně a k pokroku, pokud jde o mírovou aktivitu. Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dosáhnout úspěchu při plnění jednoho ze svých základních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu.
Takto bude možno dospět jednoduše a rychle ke splynutí zájmů, jež je nepostradatelné pro vytvoření ekonomického společenství, a položí se základy pro existenci širšího a hlubšího společenství mezi zeměmi, jež dlouho rozdělovalo krvavé násilí.
Tím, že bude zavedena společná základní výroba, a bude vytvořen nový Vysoký úřad, jehož rozhodnutí bude závazné pro Francii, Německo a pro další země, jež se k nim připojí, vzejde z tohoto návrhu první konkrétní základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru. Aby se mohlo pokračovat v realizaci takto vytyčených cílů, je francouzská vláda připravena zahájit jednání na těchto základech:

Stanoveným úkolem Vysokého úřadu bude zajišťovat, a to v co nejkratší době, modernizaci výroby a zlepšení její kvality; dodávky, a to za stejných podmínek, uhlí a oceli na francouzský a na německý trh, jakož i na trhy členských zemí; rozvoj společného exportu do dalších zemí; vyrovnání a zlepšování životních podmínek pracujících v těchto průmyslových odvětvích. Pro dosažení těchto cílů bude, vzhledem k velice rozdílným podmínkám, v nichž se v současné době nachází výroba členských zemí, třeba přijmout dočasně určitá opatření, jež by zahrnovala plán výroby a investic, zavedení mechanismů pro vyrovnání cen, vytvoření fondu na rekonverzi, jež usnadní racionalizaci výroby. Dodávky uhlí a oceli mezi členskými zeměmi budou okamžitě zbaveny veškerých cel a nebudou zatíženy diferenčními dopravními tarify. Postupně se vytvoří podmínky , které spontánně zajistí co nejracionálnější rozdělování výroby na co nejvyšší úrovni produktivity.
Na rozdíl od mezinárodního kartelu, jenž směřuje k přerozdělení a k využívání národních trhů restriktivními opatřeními a k udržování vysokého zisku, zajistí námi navrhovaná organizace fúzi trhů a rozvoj výroby.
Výše definované základní principy a záruky budou obsaženy ve smlouvě, která bude podepsána státy a projde ratifikacemi jejich parlamentů. Jednání potřebná k dohodnutí detailů budou podstoupena za přispění arbitra ustanoveného společnou dohodou. Ten bude pověřen dohledem nad tím, že dosažená ujednání odpovídají uvedeným principům a, v případě, že jednání uvíznou na mrtvém bodě, rozhodne o tom, jaké řešení bude přijato.
Společný Vysoký úřad pověřený řízením tohoto plánu bude tvořen nezávislými osobami, které budou jmenovány vládami na principu rovného zastoupení. Předseda bude vybrán společnou dohodou vlád. Rozhodnutí Úřadu budou účinná ve Francii, Německu a jiných členských zemích. Přiměřená pravidla budou poskytovat možnost odvolání proti rozhodnutí Úřadu.
Zástupce Spojených národů bude akreditován u Úřadu a bude dvakrát ročně podávat veřejnou zprávu Spojeným národům o tom, jak nová organizace pracuje, zejména pak o tom, jak zabezpečuje své cíle.
Instituce Vysokého úřadu nebude v žádném případě předjímat pravidla vlastnictví podniků. Při výkonu svých funkcí bude společný Vysoký úřad brát v potaz pravomoci propůjčené Mezinárodnímu úřadu pro Porúří a závazky všeho druhu uvalené na Německo tak dlouho, dokud tyto budou setrvávat v platnosti.

Převzato ze stránek: http://europa.eu